Co je hypovolemický šok?
Co se dozvíte v článku
Hypovolemický šok označuje stav, kdy srdce není schopno dodat tělu objem krve, potažmo kyslíku, který ke svému chodu nutně potřebuje. Zapříčiňuje ho ztráta intravaskulárního objemu. Jde o velmi nebezpečnou situaci, jež nastává, pokud dotyčný ztratil velké množství krve. Dochází k němu ale i v důsledku ztráty velkého množství tekutin vinou průjmu či zvracení.
Ohroženi hypovolemickým šokem jsou zejména lidé, kteří utrpěli zranění při dopravní nehodě. Tehdy je třeba ihned zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Hypovolemický šok představuje druhý nejčastěji se vyskytující šok hned po distribučním septickém šoku a zároveň je nejfrekventovanějším šokem, který postihuje děti, což se děje následkem průjmu v nerozvinutých zemích.
Jsou přitom známy dva typy hypovolemického šoku, a to hemoragický a nehemoragický. Hemoragický vyvolává přímo krvácení, zatímco k nehemoragickému vede ztráta tělesných tekutin, ten se objevuje častěji. Pozitivní zprávou však je, že se z tohoto stavu dostane 80 % postižených.
Stadia hypovolemického šoku
Rozlišují se 4 stadia hypovolemického šoku. Pro první je příznačné, že došlo ke ztrátě zhruba 15 % krve, přičemž hodnoty krevního tlaku a srdeční frekvence nemusí v této fázi vybočovat z normálu. Může ho však odhalit bledá kůže, která je na dotyk studená a lepkavá. Druhé stadium se vyznačuje ztrátou 15–30 % krve, postižený při něm rychleji dýchá a hodnota srdeční frekvence pomalu stoupá.
Ve třetím stadiu ztrácí jedinec 30–40 % krve, což doprovází zvýšení srdeční frekvence a rychlé dýchání spolu s poklesem krevního tlaku. Současně dotyčný vylučuje pouze malé množství moči. Ve čtvrté fázi přesahuje ztráta krve 40 % a projevuje se vysokou tepovou frekvencí (více než 120 tepů za minutu) a nízkým tlakem (pulzní tlak nižší než 25 mmHg). Daná osoba se může začít silně potit, ale přitom mít na dotek studenou kůži. Zároveň může upadat do bezvědomí a buď není schopna produkovat moč, nebo jen nepatrné množství. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Příznaky hypovolemického šoku
Hypovolemický šok se může projevovat následovně:
- úzkost či agitovanost,
- zrychlený srdeční tep,
- na dotyk studená a ulepená kůže,
- zmatenost, malátnost či únava (vlivem sníženého průtoku krve),
- nízký krevní tlak,
- absence moči či její snížený výdej,
- slabost a pobledlost dotyčného,
- zrychlené či mělké dýchání,
- pocení, vlhká kůže,
- bezvědomí.
Zároveň platí, že čím větší je ztráta krve a rychleji z těla odchází, tím závažnější vykazuje šok symptomy. Nejviditelnějším projevem, který ho může doprovázet, je krvácení. Pokud ovšem nedošlo k vnitřnímu krvácení, které lze identifikovat jen těžko. Dotyčný mimoto může mít žízeň, křeče a pociťovat bolesti v břiše či na hrudi. [7, 8, 9]
Jaké má hypovolemický šok příčiny?
Nejčastěji hypovolemický šok způsobuje masivní ztráta krve, která bývá následkem akutního poranění tkáně, vnitřního krvácení, ale i nemoci. Hojně k němu dochází kvůli zranění při dopravních nehodách nebo při prasknutí aneurysmatu. Kromě něj mohou hemoragický šok vyvolat zlomeniny v oblasti kyčlí, vážné řezné rány, poranění orgánů uložených v břiše (slezina, játra, ledviny), trhlina v srdci či velké cévě a vředy.
V těhotenství se může dostavit následkem mimoděložního těhotenství, prasklé cysty na vaječníku, endometriózy, odloučení placenty od stěny dělohy, anebo pokud žena silně krvácela během porodu či 24 hodin po něm. Za ztrátou tekutin mohou stát i závažné popáleniny, úporný průjem, nekontrolovatelné zvracení, ale dokonce také nadměrné pocení, vysoká horečka či může šok nastat kvůli zevní drenáži přes stomii.
Ke ztrátě krve může vést i ztráta velkého množství tělesných tekutin. Je to dáno tím, že součástí krevní plazmy je voda, obsahuje jí až 92 %. Z toho důvodu, pakliže člověk přijde o podstatnou část tekutin, schází mu i plazmatická část krve. Co se týče plazmy, jedná se o tekutou část krve, v níž se nacházejí krevní destičky spolu s červenými a bílými krvinkami.
Na hypovolemickém šoku se může podílet i sekvestrace tekutin do třetího prostoru (její uvíznutí v jedné části těla), zaviněna bývá mimo jiné střevní obstrukcí, pankreatitidou, obstrukcí hlavního žilního systému, ale i následkem jiného patologického stavu ústícího do masivní zánětlivé reakce. K sekvestraci může dojít i po operaci.
Riziko představuje i dehydratace, zvláště pokud kvůli ní tělo přichází i o soli. Na vině může být diuretická léčba, onemocnění ledvin a osmotická diuréza při hyperglykémii. Úbytek soli může být však zapříčiněn i tubulointersticiální nefritidou. [10, 11, 12]
Diagnostika
Lékař může některé příznaky zjistit fyzikálním vyšetřením pacienta. Na mysli máme zejména nízký krevní tlak či zrychlený srdeční tep. Dále může zkontrolovat dýchání, teplotu či ho může k odhalení hypovolemického šoku navést barva kůže pacienta (bledost). Poukazuje na něj i to, pokud dotyčný příliš nereaguje na dotazy. Hypovolemický šok je zrádný v tom, že v počátečním stadiu ho lze jen velmi těžko diagnostikovat, proto by se na něj mělo pamatovat při ošetřování jakýchkoliv úrazů či jiných stavů spojených s dehydratací.
Vedle fyzických projevů mohou lékaři v diagnostice pomoci i krevní testy, ultrazvuk, CT či rentgen (k odhalení poškozených struktur), ale také katetrizace pravého srdce nebo echokardiogram. Jde o vyšetření struktury a funkce srdce prostřednictvím ultrazvukových vln.
Krevními testy lze určit závažnost ztráty krve, získat informace o hladině soli a elektrolytů v těle a zkontrolovat funkci ledvin. Provádí se přitom kompletní krevní obraz. Někdy může být nutné provést i endoskopii (ke zjištění zdroje krvácení v trávicím traktu), kolonoskopii nebo katetrizaci močového měchýře. V rámci ní se do močového měchýře zavádí hadička, aby změřila výdej moči. [13, 14, 15, 16, 17]
Léčba hypovolemického šoku
V prvé řadě je potřeba dotyčného neodkladně dopravit na pohotovost, jelikož hypovolemický šok může vést k poškození ledvin, mozku a dalších orgánů, v případě zranění k infekci a eventuálně až ke smrti. Před předáním pacienta zdravotníkovi je vhodné se ho pokusit zahřát (kvůli možnému podchlazení).
Nenasvědčuje-li nic tomu, že by měl poraněnou hlavu, krk, nohy nebo záda, uveďte ho do pozice vleže se zvednutýma nohama, čímž zvýšíte krevní oběh. Pokud situace vyžaduje ho přenést, pokuste se dotyčného držet v rovině s hlavou skloněnou dolů a zvednutýma nohama. Kromě toho se vyvarujte podání mu jakýchkoli tekutin.
Před zahájením léčby je pak nutné určit, o jaký typ hypovolemického šoku se jedná. V případě hemoragického šoku se lékař zaměřuje především na rychlé vyhledání zdroje krvácení a jeho zastavení. Dotyčnému se podávají krevní transfuze, přičemž se zdá, že vyvážený poměr plazmy k trombocytům a červeným krvinkám přispívá k lepší hemostáze. Mimoto se uplatňují antifibrinolytika. Dle jedné studie bylo prokázáno, že pokud se aplikují do 3 hodin od poranění, významně snižují počet úmrtí v důsledku vážného krvácení.
Při nehemoragickém typu hypovolemického šoku je třeba co nejdříve přikročit k objemové resuscitaci, jejíž účelem je obnovit efektivnost cirkulačního objemu krve. Dotyčnému se podají kapačkou tekutiny, aplikuje se například fyziologický roztok či Ringerův laktát, a to do té doby, než systolický tlak dosahuje hodnoty 90 mmHg. Pro úplnost dodejme, že při podání nadměrného množství těchto přípravků však hrozí metabolická acidóza.
Ke zvýšení krevního tlaku se pak používají i některé léky. Při hypovolemickém šoku lékaři využívají například epinefrin (adrenalin), norepinefrin (noradrenalin), dobutamin či dopamin. Od příčiny se pak odvíjí, zdali bude nezbytné přistoupit i k operaci. Stav pacienta lze kontrolovat pomocí srdeční frekvence, krevního tlaku, výdeje moči či jeho mentálního stavu.
Po propuštění z nemocnice je nutné dbát pokynů lékaře a neuspěchat rekonvalescenci, jelikož vaše tělo bylo pod náporem velké zátěže. Zároveň je třeba pokračovat v užívání léků, které vám lékař předepsal. [18, 19, 20, 21, 22]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, ncbi.nlm.nih.gov, medicalnewstoday.com, medlineplus.gov, webmd.com, healthline.com, medictests.com, solen.sk, aimjournal.cz, wikiskripta.eu