Názor čtenáře Zdraví.Euro.cz
Když se naposledy na protest zavřely ordinace některých praktických lékařů, se zájmem jsem sledoval, jak tuto akci vnímá veřejnost.
Začal jsem mít pocit, že se za svoji příslušnost k praktickému lékařství musím téměř stydět. Praktický lékař, viděno očima veřejnosti, je totiž člověk, který už medicínu neumí a jenom ztěžuje cestu pacienta k těm opravdovým lékařům co jsou v nemocnicích. Bere sto tisíc a dělá jen čtyři hodiny denně. Vlastně takový vyžírka.
Když řeknete obvoďák, cítíte v tom slově už ten despekt? Takže je neskonalá drzost, že si takový lékař ještě dovoluje protestovat, chtít něco navíc a ztěžovat tak přístup k bezplatné zdravotní péči pracujícím, kteří si řádně platí zdravotní pojištění.
| DÁLE ČTĚTE: Aktuální informace o pracovníchproblémech ve zdravotnictví,rozhovory a komentáře najdete v nové rubriceJobžurnál. |
V jakýchsi žebříčcích oblíbenosti, které jsem nikdy neviděl, byl prý praktický lékař na jednom z prvních míst, ale reakce lidí na protesty praktiků tomu příliš nenasvědčují. Proč je veřejnost tak vidí? Protože se nikdo nikdy nenamáhal vysvětlit pacientům, a tato výtka směřuje hlavně směrem k vedení Sdružení praktických lékařů, o čem vlastně ta práce praktického lékaře je.
První zastávka k léčení
Praktický lékař pro dospělé nebo pro děti je, s výjimkou akutních případů, první zastávka na cestě k léčení. Pacient přichází s nějakými příznaky, které mohou mít různé příčiny. Často se jedná o psychosomatická onemocnění, někdy i útěk do nemoci v případě sociální tísně.
Na stanovení první pracovní diagnózy neexistují žádné přístroje. Tady se pracuje rozhovorem a využívá se hlava. Ale to je právě to, co zdravotní pojišťovny hradí nejméně. Postupně se obraz vyjasňuje a až v určité fázi diagnostiky se může objevit potřeba odeslat pacienta ke specialistovi nebo do nemocnice.
Tam se pacient dostává k lékařům, kteří jsou zaměření na určitou oblast medicíny, takže v tom jsou samozřejmě lepší. Najednou jsou okolo pacienta samé přístroje, lékaři s různými kukátky a naslouchátky. Je posílán na rozmanitá speciální vyšetření. No to je prostě medicína, tomu se ten doktor s fonendoskopem a tonometrem v maličké ordinaci vůbec nemůže rovnat.
Jenže jenom tenhle doktor musí znát svého pacienta od hlavy až patě. Ortoped řeší opotřebovaná kolena, neurolog bolavá záda, oční lékař slábnoucí zrak atd. atd.
Pacient jako celek
Jen jeden jediný lékař musí dát dohromady všechny diagnózy v jejich vzájemných vazbách, jeden jediný lékař vidí před sebou celého pacientského člověka se kterým musí často řešit i jiné, než zdravotní problémy.
Jen praktický lékař musí své pacienty navštěvovat v jejich domácnosti. I on by dovedl používat různé přístroje, kdyby mu je zdravotní pojišťovna proplatila a kdyby na to měl čas. Jenže
ten čas je největším problémem.
Ordinací mu projde průměrně čtyřicet pět pacientů denně a každý s něčím jiným. Když něco přehlédne, tak má problémy často i právní, když aplikuje léčebnou metodu navíc, má ekonomické problémy.
Kromě toho musí denně vyplňovat spoustu formulářů pro pojišťovny, úřady práce, sociální zabezpečení atd.
A pacienti v čekárně jsou nervózní. Nejraději by chtěli, aby je lékař ošetřil do deseti minut co přijdou. Jeden pacient kouká po druhém, aby se náhodou nepředběhli, navzájem se stresují a když na ně konečně dojde řada, tak jsou hodně napružení no a lékař to od nich hned slízne. On je přece tady pro ně, ne oni pro něho. On musí a musí a musí.
Hodiny a hodiny úředničiny
Pacienti si myslí, že s koncem ordinační doby praktičtí lékaři nasedají do mercedesů a jedou do svých drahých vil, kde si dají pořádnou večeři neboť mrazák jim přetéká masem od pacientů a alkohol už nemusí kupovat nikdy v životě.
Že praktický lékař ještě hodiny a hodiny po konci ordinační doby dělá administrativu jak zdravotnickou tak podnikatelskou si žádný pacient neuvědomuje.
Ať už s tím souhlasíme nebo nesouhlasíme, sociální postavení konkrétní odbornosti je dáno tím, kolik jsou lidé ochotni za její práci platit. Půjdete k notáři a za půl hodiny práce s papíry zaplatíte šest tisíc a vůbec vám to nepřijde divné.
Za hodinu práce v autoservisu tisíc a nemáte s tím problémy. Ale když jde o váš život, o vaše zdraví, tak se vám platit nechce. Proč by měl praktický lékař brát víc peněz než třeba popelář. Ano i takové názory jsem četl a nebyly ojedinělé.
Naše společnost si práce praktických lékařů neváží. Kdyby praktičtí lékaři nebyli zbabělci a na čtrnáct dní všichni zavřeli své ordinace, možná by se potom vše ukázalo v tom pravém světle.
Ale nebojte se, oni to neudělají. Prostě na to nemají a tak můžete být všichni klidní.
MUDr. Ing. Petr Bouzek