Co se dozvíte v článku
Co je komonice?
Přestože vám tento název možná nic neříká, na komonice (latinsky Melilotus) můžete běžně narazit prakticky po celém českém území. Jedná se o rostlinný rod z čeledi bobovitých (Fabaceae), jenž zahrnuje jednoleté a dvouleté byliny. Některé z nich si našly své využití jako léčivky, zatímco jiné slouží jako pícnina nebo zelené hnojení, což pomáhá obohatit a zúrodnit zemědělskou půdu.
Charakteristickým znakem rostlin z rodu komonice je silný a poměrně dlouhý kořen, z nějž vyrůstá přímá či vystoupavá lodyha. Ta se průběžně větví a bývá obrostlá trojčetnými listy, jež zahrnují drobné palisty a lístky, které bývají pilovité nebo téměř celokrajné. Ten koncový je přitom řapíkatý, zatímco dva postranní jsou skoro přisedlé.
Květy komonic mají bílou nebo sytě žlutou barvu, jsou poměrně drobné a společně tvoří hroznovitá květenství. Jejich součástí je přitom opadavá koruna spolu s dvoubarevnými tyčinkami, přisedlým či stopkatým semeníkem a nitkovitou čnělkou, která je zakončená malou bliznou. Postupem času se pak objevují také kulovité, obvejčité nebo vřetenovité lusky, v nichž se ukrývají semena.
Komonice rostou v mírných až subtropických oblastech Evropy, Afriky či Asie, přičemž některé z nich byly zavlečeny také na území Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu. V závislosti na konkrétním pojetí pak botanikové obvykle rozlišují více než 20 různých druhů, z nichž velká část roste v oblasti Středomoří. Mnohé z nich však naleznete i ve východní Evropě.
Známé druhy komonice:
- komonice lékařská (Melilotus officinalis),
- komonice bílá (Melilotus albus),
- komonice nejvyšší (Melilotus altissimus),
- komonice zubatá (Melilotus dentatus),
- komonice brázditá (Melilotus sulcatus),
- komonice indická (Melilotus indicus),
- komonice sicilská (Melilotus messanensis),
- komonice povolžská (Melilotus wolgicus).
Na území České republiky momentálně rostou pouze první čtyři zmiňované druhy, které jsou v našich končinách původní. Nejčastěji se můžete setkat s komonicí lékařskou a komonicí bílou, a to od nížin až do podhorských oblastí. Komonice nejvyšší a komonice zubatá jsou pak méně obvyklé, přičemž poměrně zřídka můžete narazit i na zavlečené druhy, což je komonice indická, povolžská a brázditá. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Komonice lékařská
Jedním z nejznámějších zástupců je bezesporu komonice lékařská (latinsky Melilotus officinalis), což je dvouletá bylina dorůstající do výšky 30–170 cm. Zatímco druhové pojmenování jasně naznačuje, že se daná rostlina používá hlavně jako léčivka, ten druhový odkazuje ke slovu komoň, což znamená kůň nebo kobyla. Dříve se totiž pěstovala jako pícnina, která sloužila jako pastva právě pro tato zvířata.
V angličtině má komonice lékařská řadu různých názvů, jako je například sweet yellow clover, common melilot, yellow melilot nebo ribbed melilot. V našich končinách se pak komonice lékařská lidově označuje také jako bulharský jetel, komínka, koňský jetel, kamenná jetelinka, svatojánská kadeř, úbytní koření nebo třeba včelí bylina. [7, 8, 9, 10, 11]
Jak vypadá komonice lékařská?
Lodyha komonice lékařské je vystoupavá až vzpřímená, hodně se větví a bývá pokrytá mělkými rýhami. Zatímco někdy je lysá, jindy se na jejím povrchu mohou objevit drobné chloupky. Dalším typickým znakem jsou pak trojčetné listy, které jsou střídavé a řapíkaté. Jejich jednotlivé lístky mají eliptický nebo obvejčitý tvar, jsou celokrajné nebo řídce zubaté a na rubu lysé či přitiskle chlupaté.
Květy komonice lékařské jsou uspořádané do 30–50květých hroznů (někde se uvádí 20–80květých), které jsou krátce stopkaté a vyrůstají z úžlabí listů. Mají pravidelný, pěticípý kalich zvonkovitého tvaru a žlutou korunu, jež po odkvětu postupně vybledne. Plodem dané byliny jsou pak elipsoidní až obvejčité lusky, v nichž má komonice lékařská semena. [12, 13, 14, 15]
Kde roste komonice lékařská?
Tato rostlina se dnes vyskytuje především v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule. Obývá velkou část evropského území, přičemž na severu areál rozšíření zasahuje až po jižní Skandinávii a na východě k Altaji. Izolovaný výskyt je pak hlášen například v Irsku, Skotsku nebo ve skandinávských státech, zatímco na jihu Španělska a Řecka tuto rostlinu najdete pouze zřídka.
Kromě toho pak komonice lékařská roste také v severní Africe, v Malé Asii, v Íránu, v Afghánistánu, v Pákistánu nebo na území Střední Asie (až po Čínu a jihozápadní Sibiř). Byla ovšem zavlečena také na jih Afriky, do Severní a Jižní Ameriky nebo třeba do Austrálie.
V České republice se komonice lékařská vyskytuje hlavně na níže položených a teplejších místech. Najdete ji například na skládkách, rumištích a železničních náspech, ale hojně se objevuje také na stráních, na loukách, podél cest či na úhorech. Dává přednost slunným nebo jen mírně zastíněným stanovištím, která jsou spíše sušší a vyznačují se neutrální až alkalickou půdou. [16, 17, 18, 19, 20]
Obsažené látky
Komonice lékařská obsahuje řadu účinných látek, k nimž patří především kumarin a melilotin, které se uvolňují až ve chvíli, kdy se rostlina usuší. Právě přítomnost kumarinu pak může způsobit lidem nepříjemné zdravotní potíže, a to konkrétně ve chvíli, kdy jej konzumují ve větším množství. Důsledkem bývají třeba bolesti hlavy, závratě, spavost, dávení nebo ochrnutí.
Mezi další obsažené látky se pak řadí melilotosid, alantoin, některé druhy kyselin (melilotová, močová, alantoinová), ale i třísloviny, glykosidy, flavonoidy, cholin, slizy a fytoncidy. Díky kombinaci daných složek může mít komonice lékařská pozitivní vliv na lidský organismus, ale je nutné dodržovat správné dávkování, abyste se vyhnuli negativním vedlejším účinkům. [21, 22, 23, 24, 25]
Jaké má komonice lékařská účinky?
Komonice lékařská kvete v období od května do září nebo začátku října. Právě její kvetoucí nať, která pronikavě voní, se pak během letních měsíců sbírá a následně využívá v lidovém léčitelství. Lidé ji nejčastěji zužitkovávají v podobě nálevu nebo macerátu. Kromě toho se dá však z komonice připravit také tinktura a používá se samozřejmě i ve formě obkladů.
Komonice lékařská je známá například tím, že snižuje krevní srážlivost a propustnost kapilár, takže se využívá například v rámci prevence a léčby trombózy a křečových žil. Obecně zlepšuje prokrvení a pomáhá také zmírnit nepříjemné otoky. Navíc uvolňuje hladké svalstvo a tlumí křeče, využívá se u pacientů trpících bronchitidou, kašlem, astmatem či bolestí hlavy a podporuje léčbu nespavosti, nervového napětí, vysokého krevního tlaku nebo střevních potíží.
Dalším zdravotním benefitem komonice lékařské jsou její protizánětlivé účinky, kvůli čemuž se mnohdy přidává do různých hojivých mastí. Dále se z ní připravují také koupele nebo obklady, které je podobně jako krémy možné využít například při léčbě otoků, vředů, revmatismu, artritidy, pohmožděnin, erysipelu nebo hemoroidů. Zevně se dá ovšem aplikovat i čaj z komonice, a to k omývání ran či jako výplach očí. [26, 27, 28, 29, 30, 31]
Má komonice lékařská vedlejší účinky?
Vzhledem k obsahu některých látek, jako je konkrétně kumarin, by lidé nikdy neměli užívat komonici lékařskou dlouhodobě nebo v příliš velkých dávkách. Mohlo by to vést k poškození jater a zároveň by to mohlo pacientům způsobit problémy s krvácením. Kromě toho je navíc možné zaznamenat bolesti a motání hlavy, zvracení, zvýšenou spavost nebo dokonce ochrnutí.
Osoby s nedostatečnou krevní srážlivostí způsobenou nemocí či užíváním léků (například medikamentů s warfarinem) by se tedy měly užívání komonice lékařské vyhnout, aby nedošlo k vnitřnímu krvácení. To samé pak platí pro pacienty trpící nějakým jaterním onemocněním, ale i pro těhotné a kojící ženy nebo třeba pro jedince, kteří se chystají podstoupit nějakou operaci. [32, 33, 34, 35]
Používáte komonici jako léčivku?
K čemu se používá komonice lékařská?
Jak už jsme zmínili výše, komonice lékařská obsahuje řadu zdraví prospěšných látek, a proto ji lidé už před mnoha lety začali používat jako léčivku. Hodí se k vnitřní i vnější aplikaci, ale vždy je dobré poradit se o tom dopředu se svým ošetřujícím lékařem a potom dávat pozor na správné dávkování. Nejčastěji se přitom komonice lékařská užívá v následujících formách:
- komonice lékařská tinktura,
- komonice lékařská čaj,
- obklady z komonice,
- mast z komonice,
- koupel s komonicí lékařskou,
- směs s dalšími bylinami (například proti kašli).
Komonice lékařská si však našla využití také v gastronomii. Mladé lístky lze například v omezeném množství přidávat do zeleninových salátů. Dále pak lidé z dané byliny vyrábějí komonicové víno, a to umístěním sušené komonicové natě do červeného vína a následným louhováním. Kromě toho se někdy používá jako dochucovadlo, například do sýrů, piva nebo bylinných likérů. Drcené sušené listy zase mohou dodat specifický nádech dezertům a pečivu.
V minulosti lidé věřili, že má komonice lékařská magické účinky, a proto ji zavěšovali třeba do stodoly, aby ochránila jejich domácnost. Dnes se sušené listy dané byliny vkládají do pytlíčků a používají se k odpuzování molů (šatních i potravinových). V chemickém průmyslu se navíc z komonice extrahuje dikumarol, který následně slouží k výrobě rodenticidů (přípravků proti hlodavcům).
Komonice se někdy pěstuje jako medonosná rostlina a používá se také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Jelikož ale obsahuje kumarin, který se při plesnivění byliny mění na dikumarol (silný antikoagulační toxin), její konzumace může vést ke vzniku krvácivých onemocnění a úhynu skotu. Seno obsahující komonici je tedy nutné vždy řádně vysušit a ošetřit, než se podá zvířatům, a to hlavně na místech, kde je vlhko. [36, 37, 38, 39, 40]
Zdroje: botany.cz, kvetenacr.cz, bylinkyprovsechny.cz, atlasrostlin.cz, encyklopedie.biooo.cz, botanika.wendys.cz, pladias.cz, biolib.cz, preslia.cz, pfaf.org, ncbi.nlm.nih.gov, webmd.com, rxlist.com, researchgate.net, herbgarden.co.za, powo.science.kew.org, worldfloraonline.org