Kostival lékařský je známý pro své hojivé účinky. Kdy byste si na něj ale měli dávat pozor?

Co je kostival?

Pod názvem kostival (Symphytum) se ukrývá rod štětinatých či drsně chlupatých bylin, které se řadí do čeledi brutnákovitých, podobně jako třeba pomněnky, plicníky, hadince nebo kamejky. Zahrnuje vytrvalé (a vzácně i jednoleté) rostliny, pro které jsou typické jednoduché či větvené lodyhy hustě porostlé pichlavými chlupy. Ty mohou být krátké i dlouhé, měkké, nebo dokonce pevné.

Lodyha kostivalu vyrůstá z hrubého, masitého oddenku, který může mít i hlíznaté zduřeniny. Lodyžní listy jsou pak podlouhlé, kopinaté až vejčité, mohou mít řapíky, nebo jsou naopak přisedlé a nejčastěji bývají celokrajné. Oboupohlavné květy kostivalu se objevují v hustých květenstvích jako převislé jednoduché nebo dvojité vijany a mívají bílou, žlutou, načervenalou, fialovou nebo modrou barvu.

Kostival většinou vykvétá během pozdního jara nebo časného léta, přičemž o opylení rostlin se stará hmyz. Plodem jsou pak tvrdky přirostlé na plochém květním lůžku, které obsahují kulovitá semena. Co se týče reprodukce, rostliny z rodu kostival se množí jak rozrůstáním oddenků, tak rozšiřováním jednotlivých semen.

Byliny, které patří k rodu kostival, pochází z euroasijské oblasti a nejčastěji se vyskytují na hornatých místech kolem Černého moře (Malá Asie, Kavkaz). Odtud se pak rozšířily do celé Evropy a také směrem na východ, tedy na jih Sibiře, do Střední Asie, do Číny i na Tchaj-wan. Druhotně se kostival ovšem dostal také do Afriky nebo do Severní Ameriky.

Pokud jde o vhodné pěstební podmínky, kostivalu se dobře daří v teplejších nížinách, ve vlhkých údolích nebo na stinných místech kolem vodních toků. Kromě toho se s ním můžete potkat také v jehličnatých lesích a křovinách a dokáže se přizpůsobit i ruderálním stanovištím, má-li zde dostatek vláhy a živin. V České republice můžete narazit na různé druhy kostivalu a také na několik kříženců. Patří sem konkrétně:

• kostival lékařský (Symphytum officinale),
• kostival český (Symphytum bohemicum),
• kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum),
• kostival drsný (Symphytum asperum),
• kostival uplandský (Symphytum xuplandicum Nyman)
• Symphytum xwettsteinii Sennholz,
• Symphytum bohemicum x Symphytum officinale,
• Symphytum officinale x Symphytum xuplandicum.

Kostivaly obsahují velké množství alkaloidů a purinů, kam patří například echimidin, allantoin nebo symphytin, ale také poměrně významné procento polysacharidů, silic, slizu a tříslovin. Vybrané druhy se proto využívají ve farmacii nebo třeba v homeopatii. Vzhledem k obsaženým látkám pak kořeny některých kostivalů sloužívaly také k výrobě červených barviv a hodí se také jako krmivo pro prasata, kozy nebo králíky. [1, 2, 3, 4]

Kostival lékařský

K nejznámějším zástupcům rodu kostival se bezpochyby řadí kostival lékařský (Symphytum officinale), který si lidé oblíbili především pro jeho léčivé účinky. Vědecké pojmenování kostivalu je přitom odvozené z řeckého slova „symphyton“, což znamená „srůstat spolu“. V minulosti se používalo jako označení pro větší množství rostlin, které se používaly k hojení ran (takzvané svalníky).

Pro kostival lékařský se ovšem vžilo i velké množství různých lidových názvů. Nejčastěji se setkáte s označením černý kořen, medunice nebo třeba celíkový kořen. Kromě toho však lidé kostivalu říkají také černé koření, hojitel ran, kosčival, kostihoj, kozivalový kořen, sladký lupen, kobylí máslo, svalník, stříbrník, chropáč nebo třeba trudovník. [5, 6, 7]

Jak vypadá kostival lékařský?

Kostival lékařský je vytrvalá dužnatá bylina s řepovitým oddenkem, která dorůstá zhruba do výšky 60–100 cm. Lodyha je přímá, drsně chlupatá, ve spodní části křídlatě hranatá a ve vrchní části větvená. Listy kostivalu pak rostou střídavě, mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, jsou celokrajné, chlupaté a z rubové strany výrazně žilnaté. Zatímco ty přízemní bývají řapíkaté, lodyžní jsou naopak přisedlé.

Pokud jde o květy kostivalu lékařského, ty se objevují v dvojvijanech, jsou krátce stopkaté a mívají pětičetnou souměrnost. Jejich korunní lístky mohou mít různé zbarvení, od červené přes fialovou až po modrofialovou nebo červenofialovou (vzácně i bílé či růžové). Doba květu se pohybuje od května do července a plodem kostivalu jsou tvrdky, přičemž jedna rostlina může vyprodukovat až 800 semen. [8, 9, 10]

Kde roste kostival lékařský?

Co se týče rozšíření, kostival lékařský roste především v Eurasii, přičemž východní hranicí je v tomto případě oblast Střední Asie. Druhotně byla ovšem tato rostlina zavlečena také do Severní Ameriky, kde se s ní dnes můžete setkat na různých místech. Konkrétně v České republice pak roste v nížinách, ale i ve vysokých horských polohách.

Má-li se kostivalu dobře dařit, měl by mít k dispozici hlinitou až jílovitou půdu, která bude slabě zásaditá až slabě kyselá. Zároveň má raději vlhčí stanoviště bohatá na živiny, jako jsou břehy potoků a řek, lužní lesy, místa podél cest nebo vlhčí pole a louky. Druhotně se pak objevuje také v křovinatých plotech, kolem návesních nádrží a v jiných polostinných a vlhkých ruderálních oblastech. [11, 12, 13]

Obsažené látky

Celá rostlina je zdrojem řady významných látek, ale nejvíce z nich se vyskytuje v jejím kořeni. Ten obsahuje třeba alkaloidy, jako je symphytin, senkirkine, lasiokarpin, intermedin, lykopsamin, echimidin či symiridin. Zatímco v oddenku tvoří 0,02–0,06 % obsahu, v nadzemní části je těchto látek o něco méně, konkrétně asi 0,003–0,02 %.

Další důležitou složkou kostivalu lékařského je pak allantoin, což je purinový derivát, který je v kostivalu zastoupen přibližně v množství 0,6–0,8 %. Významnou roli ovšem hrají i jiné látky, kam patří třísloviny (4–6 %), fenolické kyseliny (rozmarýnová, salicylová, kávová…), triterpeny, triterpenické saponiny nebo slizové látky.

Z dalších látek, které bychom neměli opomíjet, obsahuje kořen kostivalu také glykopeptid, steroly, aminokyseliny (asparagin, kyselina γ-aminomáselná…) a zásobní látky, jako je škrob nebo inulin. Co se týče dalších živin, jedná se o zdroj vitamínu B12. Obsah bílkovin v sušině kostivalu je pak zhruba stejně vysoký jako u luštěnin (15–30 %). [14, 15, 16, 17, 18]

Jaké má kostival lékařský účinky?

Kostival lidé využívají jako léčivku více než 2000 let, přičemž jeho účinky jsou zmiňovány již v textech z 12. století. Jelikož se ve středověku běžně používal pro hojení zlomených kostí (v podobě kaše připravené z nastrouhaných kořenů, která rychle tvrdla), získal díky tomu i své české pojmenování. I dnes jsou ovšem kořeny a listy kostivalu oblíbené v lidové medicíně po celém světě.

Dříve lidé kostival používali hlavně ve formě masti, ale uplatnění našel také v podobě obkladů, které se přikládaly na různé modřiny, popáleniny, záněty, úrazy nebo podobné obtíže. Kromě toho pak lidé připravovali také kostivalový čaj, který měl údajně pozitivně působit při onemocnění dýchacích cest, při žaludečních obtížích nebo při problémech krevního oběhu. Sloužil ovšem i jako projímadlo.

Dnes si lidé kostivalu cení hlavně z toho důvodu, že pozitivně působí na zdraví kloubů, šlach a tkání. Proto si tuto bylinu nemohou vynachválit třeba senioři, sportovci nebo lidé, kteří se ve svém životě věnují namáhavé fyzické aktivitě. Nejčastěji přitom rostlinu aplikují lokálně ve formě obkladů, zábalů, mastí, gelů, léčivých olejů nebo tinktur.

Obsažený allantoin podporuje růst a dělení buněk a kyselina rozmarýnová s kyselinou chlorogenovou zase pomáhají zmírňovat bolest a přítomný zánět. Z toho důvodu se kostival používá hlavně při léčbě různých zevních zdravotních problémů, tedy konkrétně:

• zlomenin,
• bércových vředů,
• křečových žil,
• trombózy,
• spálenin a omrzlin,
• oteklých či vymknutých kloubů,
• výronů, modřin a pohmožděnin,
• namožených či natržených svalů,
• pomalu se hojících zranění,
• úrazů vzniklých při sportu.

Kostival lékařský je tedy dobrou pomůckou, pokud člověka trápí bolesti kloubů, vazů a šlach. Kromě toho studie naznačují, že pomáhá také při léčbě osteoartrózy, revmatoidní artritidy nebo dny a zároveň může mít kostivalová mast účinky také při bolestech v horní a dolní části zad. Někdy se pak doporučuje také lidem trpícím různými druhy dermatitidy, hemoroidy, poruchami prokrvení končetin nebo proleženinami.

Důležité je ovšem poznamenat, že ačkoliv je kostival lékařský známý pro své protizánětlivé a hojivé účinky, neměl by se používat na příliš hluboké rány. Urychluje totiž povrchové hojení, takže než by se rána stačila zhojit zevnitř, mohl by způsobit tvorbu abscesů. Při nanášení na hlubší rány se tedy aplikuje pouze na jejich okraje.

Kromě lokální aplikace na pokožku se kostival lékařský používá také ve formě odvaru, kterým si pacienti vyplachují ústa. V této formě by rostlina měla pomoci především v boji proti parodontóze, ale může mít pozitivní účinky také v případě, že se člověk potýká s angínou nebo jiným podobným onemocněním (dané účinky zajišťují mimo jiné třísloviny a slizové látky). [19, 20, 21, 22, 23, 24]

Nežádoucí účinky kostivalu

V minulosti lidé kostival hojně používali i vnitřně, a to hlavně při poruchách trávení, při žaludečních a střevních katarech, při gastritidách, ale sloužil i jako pomocník při kašli, bronchitidě nebo zahlenění dýchacích cest. Vodný extrakt z listů kostivalu totiž významně zvyšuje tvorbu vybraných prostaglandinů, takže lidé z této byliny připravovali odvary, čaje nebo třeba víno.

Přestože je však kostival známý pro své příznivé účinky na lidské zdraví, v některých případech může pro člověka představovat poměrně velké riziko. Obsahuje totiž hepatotoxické sloučeniny, které mohou při konzumaci kostivalu poškodit játra. Kromě toho pak mohou být obsažené pyrrolizidinové alkaloidy při perorálním podávání také karcinogenní.

Vzhledem k tomuto nebezpečí bylo používání kostivalu v oficiální terapii na některých místech zakázáno, nebo je případně povolený pouze v přípravcích určených k zevnímu užití. Vstřebávání pyrrolizidinových alkaloidů pokožkou bylo testováno na zvířatech. Ukázalo se však, že riziko toxicity je poměrně nízké, a většinou se lidé proto nemusí používání kostivalové masti bát.

Pokud jde o to, kdo by se měl raději kostivalu a kostivalovým přípravkům vyhnout, jedná se především o těhotné a kojící ženy. V tomto případě totiž mohou obsažené látky způsobit nejen poškození jater, ale mohou mít negativní vliv také na dítě. Kromě toho by si pak na kostival měli dát pozor také lidé, kteří se potýkají s nějakým onemocněním jater, a samozřejmě se nedoporučuje ani malým dětem. [25, 26, 27, 28, 29]

Využití kostivalu

Pokud jde o to, jaké části kostivalu lze použít, nejčastěji se sbírá jeho kořen, a to na jaře ještě před začátkem vegetace, nebo naopak až na podzim (během září a října). Obvykle se pak rozpůlí a suší na slunci nebo uměle (na teplotu, která nepřesáhne 45 °C). Měl by být bez jakéhokoliv zápachu a na průřezu by měl mít bílou barvu. Kromě toho se ovšem někdy sbírají také listy a nať kostivalu lékařského.

O schopnostech kostivalu regenerovat tkáně se v minulosti mezi lidmi často vyprávěly zajímavé historky. Někteří lidé tak věřili, že koupel v kostivalu může obnovit panenství a jiní zase byli přesvědčení o tom, že pokud do lázně s kostivalem ponoří mrtvé zvíře, ožije a uteče. V dnešní době jsou samozřejmě tyto poznatky již vyvrácené. Lidé dnes nejčastěji používají kostival v této formě:

• kostivalová mast z kořene,
• mast z listů kostivalu,
• kostivalový gel,
• kostivalový olej,
• kostivalová tinktura,
• homeopatika z kostivalu,
• odvar z kořene či listů kostivalu,
• obklady a zábaly z kostivalu.

Kostival lékařský si ovšem našel využití i mimo lidové léčitelství. Pokud budete jeho listy máčet ve vodě po dobu jednoho měsíce, získáte skvělé hnojivo pro brambory a rajčata. Kromě toho se pak dají listy, které je nutné nechat po nasbírání 48 hodin zavadnout, používat i ve formě mulče. Když pak čerstvé listy uvaříte, můžete s nimi barvit látky. [30, 31, 32]

Kostivalová mast: výroba

Pokud jde o to, jak se připravuje nejlepší kostivalová mast, ideální je mít k dispozici zhruba 4–5 čerstvých kořenů. Ty je nejprve nutné očistit, nakrájet na drobné kousky a poté zahřát v kvalitním rostlinném oleji (nebo případně v 250 ml sádla). Když se bude blížit bod varu, stačí vše vypnout a nechat kostival v tuku ponořený do druhého dne.

Poté se vše mírně zahřeje, směs je nutné důkladně promíchat a následně scedit přes jemné plátno nebo sítko. Následně můžete macerát přelít do kelímků, kde poměrně rychle ztuhne, případně zahustit včelím voskem a uložit do lednice nebo na jiné chladné místo. Bude se pak hodit vždy, když vás začne trápit bolest kloubů, vymknete si kotník nebo si způsobíte nějaký nepříjemný úraz. [33, 34]

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Zdroje: botany.cz, healthline.com, webmd.com, drugs.com, ncbi.nlm.nih.gov, praktickelekarenstvi.cz, topvet.cz, onlinelibrary.wiley.com