Ambiciózní pokus o reformu zdravotnictví skončil. Do popředí se namísto opatření, která měla regulovat poptávku po lékařské péči, tedy šetřit, a vnést konkurenční prvek do chování pojišťoven, dostávají ekonomicky značně sporné návrhy.
VÝPADEK PŘÍJMŮ
Za několik dnů budou poslanci ve třetím čtení rozhodovat o návrhu, jenž má zakazovat slučování zdravotních pojišťoven. Zaráží, že ani jeden z argumentů zamezujících koncentraci trhu není ekonomicky racionální. Namísto toho je diskuse plná iracionálních výkřiků - například základním cílem je „zamezit, aby nějaká soukromá skupina mohla na zdravotním pojištění vydělávat“.
Kdo takto argumentuje, zřejmě dostatečně nezná definici finančních toků v systému zdravotního pojištění. Využívání prostředků je totiž přísně účelově vázáno. A jen malá, z hlediska „zlého“ kapitalisty marginální část peněz smí jít jinam než na platby za pacienty. Jen obtížně si lze představit, že by někdo sáhl na prostředky za zdravotní péči - nežijeme v banánové republice.
Vraťme se však k situaci na trhu. V důsledku hospodářské recese roste počet lidí bez práce a zpožďují se i platby za zdravotní pojištění od některých podniků. Pojišťovnám hrozí výpadek příjmů ve výši deseti miliard korun - loni činil výběr zhruba 220 miliard korun.
VÁŽNÁ SITUACE
Stát se rozhodl zasáhnout, aby zbylo dost na pacienty. Na návrh ministerstva zdravotnictví by se měly navýšit platby za státní pojištěnce - děti, nezaměstnané a důchodce. Oproti zmíněným deseti miliardám „výpadku“ to letos přinese dodatečný příjem 2,5 miliardy korun - 75 procent výpadku však zůstane nepokrytých.
Příští rok by byl takto zvýšen příjem o 5,2 miliardy korun. Dalším krokem k zajištění prostředků na lékařskou péči je snížení příspěvků do provozního fondu, z něhož se financuje chod pojišťoven, ze zhruba 3,6 procenta příjmů na 3,3 pro rok 2009 a na 3,1 pro rok 2010.
Uspořené peníze mají jít také ve prospěch pacientů. Jaký bude mít dopad tato kombinace snížení příspěvků na provoz a výpadek ve výběru pojistného na chod pojišťoven? Provozní příjmy odvětví se výrazně sníží - letos zhruba o deset procent a téměř o patnáct v roce 2010.
To je vážná situace, na kterou musejí pojišťovny reagovat. Za nejjednodušší a nejméně bolestnou cestu k úsporám si některé z nich zvolily fúzi. Větší subjekt dosáhne větších úspor - například v nákladech na pobočkovou síť (odstranění duplicity), na informační systémy (jediný po sloučení) a na administrativu.
Sloučený subjekt posílí vlastní „akceschopnost“ i tím, že bude moci přesunout administrativní pracovníky do terénu - ke komunikačním a kontrolním agendám. V důsledku toho bude lépe fungovat kontakt nejen s pojištěnci, ale i s plátci pojistného a poskytovateli zdravotní péče. Bude posílen dozor nad jejich chováním, což přinese finanční efekty do příjmové i výdajové oblasti sloučené pojišťovny.
NEÚPROSNÁ EKONOMICKÁ LOGIKA
Lze najít i další ekonomické argumenty pro fúze - omezení nákladů na přetahování klientů, zajištění silnější pozice při nákupu zdravotní péče a tak dále. Proti tomu neexistuje žádný zásadní argument. Pokud někdo chce bojovat proti „vlivovým skupinám“, neměl by to činit nástroji, které mohou ekonomicky poškodit výraznou část trhu zdravotního pojištění. V reálném byznysu je logika ekonomiky neúprosná.
V oblasti zdravotního pojištění by si trh vynutil existenci několika - tří až pěti - větších pojišťoven, které by si nabízenými službami konkurovaly. V současném systému se malí hráči mohou dostat do potíží. Druhý extrém, jedna pojišťovna, by zase přinesl všechny nešvary monopolu.
Stačí se podívat do Velké Británie, v níž funguje jediná „pojišťovna“ - Národní zdravotní systém. Její provozní náklady činí zhruba pět procent z vybraného pojistného - o polovinu víc než v ČR. Přesto tento systém nedokáže zajistit pacientům zdravotní péči ani na úrovni českého zdravotnictví.
MARTIN KOCOUREK, ekonom, tajemník NERV
EURO