Pokud máte doma kočku a na těle se vám objeví nový škrábanec, nejspíše tomu nepřisuzujete větší pozornost, natož kdy a na jakém místě vás váš kočičí mazlíček olízl. Přitom právě tato informace hraje stěžejní roli při určení diagnózy nemoci z kočičího škrábnutí. Nemusíte se však příliš znepokojovat, dobrou zprávou zůstává, že v Česku na toto onemocnění narazíte jen stěží.
Co se dozvíte v článku
Co je nemoc z kočičího škrábnutí?
Nemoc z kočičího škrábnutí je běžně používaný výraz pro bartonelózu. Ta patří mezi zoonózy, což znamená, že ji přenáší na lidi zvířata. Jedná se o bakteriální onemocnění, jehož rizikovou skupinu tvoří majitelé koček, dále děti a dospívající i jedinci s oslabeným imunitním systémem. Obvykle má nemoc nicméně lehký průběh.
Jak z názvu této nemoci vyplývá, lze se jí nakazit z kočičího škrábnutí, ačkoli nejen toho, jak si dále řekneme. Prvně byla tato nemoc popsána ve 30. letech 20. století, přičemž na její spojení s kočkami se přišlo až v 50. letech téhož století.
V České republice se však zmíněné onemocnění prakticky nevyskytuje, a proto existuje vyšší pravděpodobnost, že si kočičím škrábnutím přivodíte otravu krve. Abyste tomuto předešli, měli byste jakoukoli ránu vždy vydezinfikovat. [1, 2, 3, 4, 5]
Příčiny nemoci z kočičího škrábnutí
Za nemocí z kočičího škrábnutí stojí bakterie Bartonella henselae. Tyto bakterie se mohou nacházet v tlamě, pod drápky nebo na srsti koček, přičemž kočka si je může po těle roznést olizováním. Mezi kočkami nemoc přenáší blechy kočičí (Ctenocephalides felis), potažmo jejich trus. Pokládá se přitom za nepravděpodobné, že by se člověk nakazil přímo od nich.
Nejčastěji jsou touto bakterií infikována koťata nebo kočky toulavé. Zpravidla si u nich však nelze všimnout žádných projevů infekce. V opačném případě může na nákazu upozorňovat zvracení, horečka či nižší chuť k jídlu, kočky také mohou působit ospale nebo mít červené oči či zduřené lymfatické uzliny.
K přenosu na člověka dochází poškrábáním či kousnutím od kočky, čímž se pokožka naruší a bakteriím tudíž nic nebrání vstupu do těla. Stát se tak může zejména u koťat, která bývají hravější a spíše u nich hrozí, že vás nechtěně poškrábou. Další cestu přenosu představuje olizování boláku, rány, strupu, ale i očního bělma infikovaným zvířetem. Vzácně si lze nemoc z kočičího kousnutí přivodit mnutím očí poté, co jste se dotýkali srsti infikované kočky. [6, 7, 8, 9, 10]
Jaké má nemoc kočičího škrábnutí příznaky?
Nejdříve lze po nakažení se nemocí kočičího škrábnutí zpozorovat drobný červený hrbolek v místě vniku infekce do těla, a to již zhruba po 3 až 10 dnech od infikování se. Ten se posléze přetvoří na puchýř naplněný tekutinou a později krustu. Často bývá mylně identifikován jako bodnutí od hmyzu, přičemž běžně se vyskytuje na rukou, obličeji či krku.
Během několika týdnů v jeho blízkosti dochází ke zvětšení a zcitlivění lymfatické uzliny. Zvětšené uzliny se většinou objevují na krku nebo v podpaží a mají tendenci se během 2 až 4 měsíců vytratit. Zřídka, ale přece se infekce může rozšířit do dalších částí těla, jako například jater, sleziny, očí, mozku, kostí, kloubů či srdečních chlopní.
Další projevy nemoci z kočičího škrábnutí zahrnují:
- horečku,
- bolest hlavy či krku,
- ztrátu chuti k jídlu,
- únavu,
- vyrážku,
- nevolnost a zvracení. [11, 12, 13]
Diagnostika
Nejdříve se probírá pacientova anamnéza a provádí fyzické vyšetření, během něhož lékař pátrá po škrábancích, ranách či jiných kožních projevech na těle. Zvláštní pozornost dále věnuje lymfatickým uzlinám. Kromě toho může pacientovi odebrat krev k detekování oné bakterie.
K jejímu odhalení může vést i odebrání vzorku tekutiny z lymfatické uzliny. K tomuto typu vyšetření se však přistupuje pouze výjimečně. Oba výše zmíněné testy se nicméně pojí s nízkou citlivostí. [14, 15, 16]
Léčba nemoci z kočičího škrábnutí
Zpravidla není třeba podstupovat žádnou specifickou terapii, jelikož infekce by měla odeznít sama od sebe do 2 až 4 měsíců. Místo toho se léčba zaměřuje na zmírnění příznaků.
Od bolesti a horečky mohou ulevit volně prodejné nesteroidní protizánětlivé léky, například ibuprofen nebo naproxen. Rovněž pomáhá, když dotyčný zvýší příjem tekutin. Snížit otok je pak možné přiložením teplého vlhkého obkladu k zanícené lymfatické uzlině. V případě, že je lymfatická uzlina natolik oteklá, že ji provází bolest, vám od ní lékař může vypomoci jejím vypuštěním injekční stříkačkou.
Za jistých okolností se předepisují antibiotika, jako je azithromycin, doxycyklin, rifampicin či ciprofloxacin. Stává se tak u jedinců s oslabeným imunitním systémem nebo tehdy, když jsou příznaky přítomné ještě po 2 měsících od jejich výskytu či když se infekce rozšířila do jiných orgánů. Antibiotika přitom může být nutné pobírat i několik měsíců.
Jak nemoci kočičího škrábnutí předejít?
Jestliže se řadíte mezi milovníky koček a jste s nimi v dennodenním kontaktu, doporučuje se dodržovat jistá opatření, kterými je možné se této nemoci vyvarovat. Zaprvé se k nim řadí pravidelně kočkám zastřihávat drápky, stejně jako obstarat a zvířeti aplikovat lék proti blechám, který je určen přímo pro kočky. Nicméně si zkontrolujte, aby neobsahoval permetrin, jelikož tato látka je pro kočky toxická.
Dále se radí nehladit toulavé kočky, případně si neprodleně poté umýt ruce a do té doby se nedotýkat úst, nosu či očí. Své kočičí mazlíčky je též vhodné snažit se udržet uvnitř příbytku, čímž lze zamezit kontaktu s blechami.
Zároveň je lepší se s nimi nepouštět do nějaké divočejší hry, kdy by mohlo s větší pravděpodobností dojít k poškrábání nebo kousnutí. Kdyby se tak přece jen stalo nebo vám kočka jen olízla otevřenou ránu, je nutné dané místo okamžitě omýt mýdlem a vodou. [17, 18, 19, 20]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, svscr.cz, hopkinsmedicine.org, webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, healthline.com, kidshealth.org, dermnetnz.org
