Pažitka pobřežní přísluší ke krytosemenným rostlinám a patří do čeledi amarylkovitých. Říká se jí též šnytlík nebo luček. Kromě Evropy roste i v Asii a Severní Americe. U nás je ji možné pěstovat jak na zahrádce, tak doma v květináči. Snese se přitom s většinou rostlin, pouze by se neměla nacházet v okolí vojtěšky a luštěnin, jimž brání v růstu. Ideální je ji pak konzumovat čerstvou, při sušení totiž pažitka přichází o podstatnou část svého aroma. Současně je vhodnější ji odříznout nožem než nůžkami, aby nedošlo k jejímu poničení.
Co se dozvíte v článku
Co je pažitka?
Pažitka pobřežní, latinským názvem Allium schoenoprasum, je vytrvalou rostlinou, která se řadí do krytosemenných jednoděložných rostlin, čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) a pokládá se za příbuznou cibuli. Známá je pod různými názvy, třeba jako šnytlík nebo luček.
Někdy se vyděluje jako poddruh pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum) nebo rostliny horské, mající označení Allium schoenoprasum subsp. alpinum. Blízkou příbuznou pažitky pobřežní je česnek pažitka nebo také pažitka čínská (Allium tuberosum). Na rozdíl od té pobřežní se česneková pažitka vyznačuje namísto cibulové chuti česnekovou.
Jedná se o okrasnou rostlinu, která se pěstuje především pro kulinářské účely. Lidé si pažitku cení pro její atraktivní květy a listy, které se využívají jako přísada k ochucení polévek, salátů, dipů nebo pomazánek. Oblíbená je ale i pažitková omáčka nebo pažitkové pesto. [1, 2, 3, 4, 5]
Jak pažitka vypadá?
Pažitka sestává z drobných bílých podlouhlých cibulek a tenkých listů rostoucích v trsech. Jde o hermafrodit, takže má jak samčí, tak samičí orgány. Listy rostoucí od února do prosince bývají duté a vzpřímené a dosahují až 35 cm, do šířky pak 0,6 cm. Nad listy se nachází husté hvězdicovité květy se 6 kopinatými okvětními lístky, které mají nachovou či nafialovělou barvu.
Typ květenství je lichookolík, jenž má vejcovitý či polokulovitý tvar. Plod bývá hnědý a označuje se jako tobolka či suchý plod. Bylinka je obvykle schopna vyprodukovat pouze několik semen, která dozrávají od července do srpna. Pažitka přitom většinou kvete od května do srpna. [6, 7, 8, 9, 10]
Kde pažitka roste?
Pažitka roste v Severní Americe, Asii a Evropě, a to především ve vyšších polohách. Zavlečena byla například do Irska, Argentiny, ale také na Kubu, Haiti, Falklandy či Jamajku. Lze na ni narazit na trávnících v blízkosti toků, na vlhkých loukách a nivách. V České republice se nejčastěji objevuje podél větších toků, jako je Labe, Vltava, Berounka či Sázava, dále u pramenišť v Krkonoších a Hrubém Jeseníku.
Co se týče toho, jak zasadit pažitku, je možné ji umístit jak do písčité, hlinité, tak jílovité půdy, přičemž upřednostňuje dobře odvodněnou půdu. Vyhovují jí mírně kyselé, neutrální a mírně zásadité půdy, ale je schopná růst i ve velmi alkalických půdách. Ideální je pro ni místo na slunci či v polostínu a svědčí jí vlhká půda. Pažitka se dobře snáší s většinou rostlin, zvláště pak s růžemi, mrkví, řepou a heřmánkem. Neměla by se však zasazovat poblíž vojtěšky a zároveň potlačuje růst luštěnin. [11, 12, 13]
Obsažené látky
Pažitka je bohatá na živiny, v listech se mimo chlorofylu nachází několik minerálů, a to vápník, fosfor, draslík a v menším množství pak železo. Co se týče vitamínů, obsahuje vitamín A, B1 (thiamin), B2 (riboflavin), vitamín C, K a niacin. Další významnou živinou pažitky je cholin, který se podílí na udržení struktury buněčných membrán. [14, 15, 16, 17]
Pěstování pažitky
Pažitku je možné množit semeny, upřednostňuje se však dělení jejích trsů či vysazování drobných cibulí pažitky. Nejvhodnější je trsy dělit na podzim či na jaře, přičemž se na zahradě poměrně snadno vysévají samy. Pro zachování vitality pažitky je žádoucí, aby se trsy dělily alespoň jednou za 3 až 4 roky.
Pokud se spíše kloníte k výsevu pažitky skrze semena, obvykle se doporučuje je vysévat v březnu do mělkých jamek. Do jedné jamky se vždy vloží rovnou několik semen. V květnu pak nastává doba, kdy je načase je přesadit na záhony. Pažitka přitom vyroste zhruba po 8 týdnech.
Po dobu zimního období je možné pažitku rychlit. Během léta se za tímto účelem seřezává, aby nedošlo k jejímu vysílení při tvorbě nových lístků. S počátkem podzimu se pak má pažitka vyjmout ze záhonu a přemístit do pařeniště nebo sklepa, kde si může odpočinout. Od počátku zimy do jara ji je možné mít v obytné místnosti, přičemž na jaře se rychlené rostliny vrací zpět do půdy. Při opětovném zasazování je dobré dbát na to, aby se cibulky nedávaly hlouběji, než byly původně.
Pažitka se má sázet do průměrně propustných půd na místě na slunci či v polostínu. Ve špatně odvodněné půdě jí totiž hrozí, že kořeny postihne hniloba. Může se zasadit do skalek, záhonů se zeleninou nebo při hromadné výsadbě podél okrajů, ale také je možné pěstovat pažitku v květináči na parapetu. Pěstování pažitky v květináči oproti záhonu se v mnohém neliší, jen je třeba ji doma častěji zalévat.
Co se týče toho, jak stříhat pažitku, pro zachování atraktivity trsů je nejlepší, když budete listy pažitky odstřihávat na bázi. Doporučuje se listy pravidelně prořezávat, čímž si zajistíte nepřetržitý přísun mladých listů a zabráníte kvetení. Ideální je sice pažitku odstřihávat až u země, v době nového růstu by se však mělo bylinku zkracovat nanejvýše o třetinu.
Současně by se mělo vyvarovat stříhání nůžkami. Místo nich je lepší použít nůž, který pažitku nepoškodí a provede se jím rovný řez. Pokud jde o pěstování pažitky v zimě, stačí ji přemístit do rámu či jiného ochranného prostředí. Nemělo by se tak však činit každý rok, jelikož by to rostlinu oslabilo. [18, 19, 20, 21, 22, 23]
Pažitka a zdraví
Pažitka má příznivý vliv na trávicí soustavu a krevní oběh. Konkrétně má zlepšovat chuť k jídlu, je hypotenzní a tonizující. Disponuje podobnými vlastnostmi jako česnek, ale s omezenějším účinkem, přičemž v lékařství se užívá spíše vzácně. Nicméně na základě některých studií se zdá, že by mohla vykazovat protirakovinné účinky a snižovat riziko vzniku rakoviny, zvláště pak rakoviny zažívacího traktu.
Jak už jsme uváděli výše, pažitka obsahuje zdraví prospěšné látky. Jednou z nich je cholin, což je živina, která má pozitivní vliv na paměť, náladu, kontrolu svalů a další funkce mozku a nervového systému. Dále jsou jejími složkami vitamín K, který je stěžejní pro zdraví kostí a srážlivost krve, a folát.
Folát pomáhá předcházet demenci, rakovině, vrozeným srdečním vadám, kardiovaskulárním onemocněním a mrtvici, depresi, předčasnému porodu a podporuje zdraví očí. Se zdravím očí souvisí ještě další dvě látky v pažitce obsažené, a to lutein a zeaxantin. Jedná se o karotenoidy, které se údajně shromažďují v sítnici oka a zabraňují makulární degeneraci.
Těhotné ženy pak můžeme ujistit, že pažitka v těhotenství je při běžném užití bezpečná. Co se týče konzumace pažitky při kojení, nejsou známé nežádoucí účinky. Pažitka obsahující železo, fosfor a vápník naopak může díky těmto živinám přispívat k tvorbě mléka, snižovat zánět a regulovat teplotu těla.
Nežádoucí účinky pažitky
Pažitka sice nebývá spojována s potravinovými alergiemi, i když pro jedince alergické či intolerantní na cibuli nebo jinou příbuznou zeleninu pažitce by potenciálně mohla představovat riziko. Pokud si nejste jistí s jejím zařazením do jídelníčku, konzultujte věc s lékařem. Při požití divoké pažitky v nadměrném množství se nicméně může dostavit bolest žaludku a zažívací potíže. U některých savců se zároveň objevily případy otravy. Vypadá to, že zvláště citliví jsou na pažitku psi. [24, 25, 26, 27, 28, 29]
Pěstujete pažitku?
Použití
Využívají se především její listy, je možné však konzumovat i květy pažitky. Ty se vyznačují mírně nahořklou chutí a stejně jako listy se mohou v malých množstvích jíst syrové a přidávat se třeba do salátů nebo přimíchat do polévky. Nedoporučuje se však sušení pažitky, sušená pažitka totiž ztrácí z velké části své aroma, a proto je vhodnější stonky zmrazit.
Šťávu z rostliny je přitom možné upotřebit jako repelent proti hmyzu. Kromě toho vykazuje pažitka fungicidní účinky a aplikuje se proti strupovitosti a plísním. Samotná rostlina má údajně odpuzovat hmyz a krtky.
Pažitka se uplatňuje zejména v kuchyni, obohacuje pokrmy o jemnou chuť, která se podobá cibuli nebo česneku. Vzhledem k tomu je možné cibuli, česnek či jarní cibulku pažitkou v některých receptech nahradit. Zároveň se říká, že čím více listy pokrájíte, tím více vůně se může uvolnit. Pažitkou postačí posypat chléb s máslem, ale připravuje se z ní i pažitková polévka a různé pažitkové pomazánky, známá je třeba tvarohová pomazánka s pažitkou. [30, 31, 32, 33, 34, 35]
Zdroje: britannica.com, plants.ces.ncsu.edu, pfaf.org, botanika.wendys.cz, botany.cz, pladias.cz, powo.science.kew.org, biolib.cz, medicalnewstoday.com, webmd.com, bylinkyprovsechny.cz, gardenersworld.com, pestitelka.cz, bangkokhospital.com