Co se dozvíte v článku
Co je heřmánek?
Jako heřmánek (latinsky Matricaria) se označuje rostlinný rod z čeledi hvězdnicovité, který řadíme do podčeledi hvězdnicové (Asteroideae). Tu pak lze rozdělit ještě na několik samostatných taxonomických podkategorií (tzv. tribus neboli seskupení, shluk), kam kromě heřmánku patří také rody heřmánkovec či rmen, které si lidé někdy navzájem pletou.
Byliny, které se řadí do rodu heřmánek, jsou většinou jednoleté či ozimé, přičemž jejich lodyhy dosahují zhruba do délky 10–30 cm (maximálně až 60 cm). Vyrůstají z dlouhého kořene, jsou vzpřímené, vystoupavé či poléhavé a mohou být jednoduché, ale i větvené. Pokud nejsou lysé, bývají porostlé jemnými chloupky.
Listy heřmánků v listové růžici jsou řapíkaté, na lodyze pak přisedlé. Mají okrouhlý, vejčitý nebo lopatkovitý tvar, bývají dvojnásobně nebo trojnásobně sečné a obsahují tenké úkrojky, které jsou přímé či zakřivené. Na konci jednotlivých větví vyrůstají květní úbory, a to buď jednotlivě, nebo v chocholících.
Uprostřed květního lůžka se v případě heřmánků nacházejí oboupohlavné květy žluté či nazelenalé barvy, které mohou obklopovat také samičí květy s bílou jazykovitou korunou umístěné po obvodu lůžka. Jednotlivé květy heřmánku jsou přitom cizosprašné nebo samosprašné a obvykle je opyluje hmyz. Plodem je pak tmavá, hranatá nažka bez chmýru. [1, 2, 3, 4]
Jaké má heřmánek druhy?
Heřmánky jsou momentálně široce rozšířené hned na několika místech. Konkrétně jde především o Evropu, Malou Asii, Blízký východ či asijský mírný pás, kde se těmto rostlinám dobře daří. Kromě toho se s nimi ale můžete setkat také v dalších oblastech, jako je Severní Amerika, Austrálie nebo třeba sever i jih Afriky.
Přestože lidé často považují heřmánky za plevel a těchto rostlin se zbavují, ve skutečnosti se skvěle hodí na skalky nebo třeba do bylinkových zahrádek a mohou posloužit i jako hraniční rostliny. Tyto byliny jsou totiž velice odolné a příjemně aromatické. Samostatně se pak vyskytují třeba podél cest v ruderálních společenstvech a na úhoru bohatém na živiny.
Taxonomie rodu Matricaria je nicméně pro běžného člověka velice matoucí, což často platí i mezi botaniky. Obecně se totiž jedná o druhově poměrně malý rostlinný rod, kam lidé mnohdy řadí také zástupce rodu Tripleurospermum, který je známý jako heřmánkovec. Na českém území se každopádně můžeme setkat pouze se dvěma druhy, což je:
- heřmánek pravý (Matricaria chamomilla),
- heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea).
Kromě toho u nás roste také jeden mezidruhový kříženec, a to konkrétně druh, který spojuje rostliny Matricaria chamomilla x Tripleurospermum inodorum. V zahraničí je pak známý třeba druh Matricaria occidentalis, který roste především na území Severní Ameriky (Kalifornie, Oregon). [5, 6, 7]
Rozdíl mezi heřmánkem a rmenem
Našli jste na louce nebo třeba u polní cesty heřmánek, z něhož byste si rádi udělali heřmánkový čaj nebo třeba sedací koupel z heřmánku? Pak mějte na paměti, že ačkoliv se vám může zdát na první pohled zcela jasné, že se jedná právě o heřmánek, ve skutečnosti to může být zcela jiná rostlina podobná heřmánku, která bohužel nebude mít na váš organismus žádné pozitivní účinky.
Velice snadno může dojít k záměně za dvě podobné byliny, což je tzv. heřmánek římský neboli rmenec sličný (Chamaemelum nobile) a rmen rolní (Anthemis arvensis). První z nich je léčivka, která se používá k tlumení migrén nebo k léčbě žloutenky, ale je o něco méně účinná než heřmánek pravý. Druhá je naopak rostlina, která vám moc užitku nepřinese, protože jde o hezky kvetoucí plevel.
Další bylina podobná heřmánku je pak heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum). Jedná se o jediný druh z rodu heřmánkovec, s nímž se můžete na území České republiky setkat, ale jinak se vyskytuje téměř v celé Evropě i na dalších kontinentech. Podle botaniků patří mezi nejrozšířenější a nejobtížnější plevele u nás, jelikož je konkurenčně velice silný.
Jak tedy poznat heřmánek od rmenů a dalších podobných bylin? Důležité je, že žluté květní lůžko je u heřmánku vypouklé a uvnitř duté, zatímco v případě dalších rostlin duté nebývá. Kromě toho pak daná rostlina produkuje specifickou heřmánkovou vůni, která se u ostatních zmiňovaných druhů neobjevuje. Žádná fatální záměna, která by měla negativní důsledky na zdraví, ale naštěstí nehrozí. [8, 9, 10, 11]
Heřmánek pravý
Nejznámějším zástupcem rodu heřmánek je zajisté heřmánek pravý (Matricaria chamomilla či Matricaria recutita), který se mezi lidmi často označuje také jako heřmánek lékařský, anglicky pak jako chamomile nebo German chamomile. Jde o jednoletou či ozimou bylinu, která si díky svým vlastnostem našla využití především v lidovém léčitelství, v kosmetickém průmyslu, v aromaterapii nebo v homeopatii.
Odborný název heřmánku pravého pochází pravděpodobně z latinského výrazu mater (matka), nebo spíše matrix (děloha), což zjevně odkazuje na skutečnost, že má tato rostlina duté květní lůžko, ale může být také připomínkou, že jde o bylinku užívanou k léčbě ženských nemocí. V češtině se pak můžete setkat s mnoha lidovými synonymy, jako je rumánek, harmaníček, kamilka nebo marunka.
Co se týče vzhledu, heřmánek pravý vyrůstá obvykle do výšky 15–20 cm (ale může to být i více), přičemž jeho lodyha bývá přímá nebo vystoupavá, větvená a lysá (pod úbory se ovšem nachází řídké ochlupení). Listy jsou pak střídavé, přisedlé a v obrysu obvejčité až eliptické. Jejich délka se pohybuje v rozmezí od 3 do 7 cm a bývají dvakrát až třikrát zpeřené.
Květy jsou uspořádané do úborů a vyrůstají na 3–10 cm dlouhých stopkách. Na každé rostlině přitom takových řídkých vrcholičnatých květenství se dvěma druhy květů (bílé jazykovité po obvodu a žluté trubkovité v terči) může být až 200. Konkrétně pak heřmánek pravý kvete od května nebo června až do září. Opyluje ho hmyz, ale může docházet i k samosprašnosti. Plodem je drobná nažka.
Souvislý výskyt heřmánku pravého sahá od Portugalska a Velké Británie na západě až k Povolží a na Kavkaz. Najdete ho tedy v celé střední a jižní Evropě, ale objevuje se také v jižní části Skandinávie. Kromě toho je tato rostlina rozšířená také v severní Africe, v Malé Asii a v mírném pásu až po Dálný východ. Zavlečena ovšem byla i na další místa včetně Severní a Jižní Ameriky nebo Austrálie.
Pokud jde o to, kde můžete na heřmánek pravý narazit, tato rostlina nejčastěji roste na ruderálních stanovištích a na rumištích, dále pak kolem cest, na mezích, na úhorech a na slaniskách, ale i jako polní plevel. Dává přednost písčitým, hlinitým a jílovitým půdám, které jsou mírně kyselé či neutrální, ale nepodmáčené a nevápnité. Kromě toho má poměrně velké nároky na světlo. [12, 13, 14, 15, 16]
Heřmánek terčovitý
Dalším zástupcem rodu heřmánek, který pochází z východní Asie, ale je rozšířený také na našem území, je heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea), anglicky wild chamomile nebo pineappleweed. Jde o jednoletou či ozimou bylinu, která vyrůstá do výšky 5–40 cm. Přímá lodyha bývá hustě olistěná a větvená obvykle již od báze. Jednotlivé listy pak jsou dvakrát až třikrát peřenosečné a tvořené čárkovitými úkrojky.
Úbory heřmánku terčovitého bývají krátce stopkaté a na rozdíl od heřmánku pravého se skládají pouze z trubkovitých zelenožlutých květů. Chybí tedy druhá varianta květů, které jsou bílé a jazykovité. Plodem jsou ale opět nažky, které jsou u tohoto rostlinného druhu velice lepkavé, a díky tomu se šíří například na srsti zvířat.
Domovinou heřmánku terčovitého byl Dálný východ, odkud se rostlina později rozšířila po celém mírném pásu severní polokoule. Dnes roste prakticky všude na území Evropy (až na výjimky v nejjižnějších částech), přičemž v České republice byl poprvé zaznamenán v polovině 19. století. Kromě toho se pak objevuje také v Severní a Jižní Americe.
Pokud jde o konkrétní rozšíření tohoto druhu, heřmánek terčovitý se vyskytuje od nížin až po horské oblasti a v současné době je zavlékán i do vyšších poloh. Typicky roste na sešlapávaných plochách, v okolí cest nebo na rumištích a jako plevel se objevuje také na polích a na zahradách kolem lidských obydlí. Používá se pak hlavně jako léčivka, která je silně aromatická. [17, 18, 19, 20]
Obsažené látky
Heřmánky jsou známé jako oblíbené léčivky, které jsou plné zdraví prospěšných látek, jako jsou seskviterpeny, flavonoidy, hořčiny, taniny či mastné kyseliny. Hlavní účinnou složkou jsou pak silice s modravými azuleny a proazuleny, které představují zhruba 1–3 % obsahu. Z terpenů je konkrétně přítomný třeba azulen, chamazulen, bisabolen, borneol, matricin, geraniol či thujon.
Pokud jde o aromatické kyseliny, v heřmánku se nachází hlavně kyselina salicylová, kyselina gentisová nebo kyselina kávová. Obsažené flavonoidy zahrnují třeba luteolin, kvercetin a kvercetrin, zatímco ze sacharidů zde najdete fruktózu, glukózu, rhamnózu a xylózu. Co se týče vitamínů, heřmánek pravý obsahuje kyselinu askorbovou (vitamín C), niacin (vitamín B3) a thiamin (vitamín B1). [21, 22, 23, 24]
Jaké má heřmánek účinky?
Pozitivní účinky heřmánku pravého na lidské zdraví jsou známé již po tisíciletí. Lidé jej používali už ve starém Egyptě, v antickém Řecku, ale také ve starověkém Římě, přičemž u Anglosasů se zařadil do výčtu devíti posvátných bylin darovaných člověku od Boha. Dnes je díky svým účinným látkám a pozitivním účinkům součástí tradiční lidové medicíny v mnoha zemích.
Na co je dobrý heřmánek, který lidé často považují za všelék? Tato bylina vám přijde vhod při řadě různých zdravotních problémů, protože jsou její účinky skutečně všestranné. Působí protizánětlivě, protialergicky a dezinfekčně, hodí se k vnitřnímu i zevnímu použití a navíc ji mohou užívat osoby různých věkových kategorií (děti od kojeneckého věku, dospělí, senioři, těhotné a kojící ženy).
Nejčastěji se heřmánek používá ve formě čaje, a to hlavně při problémech s nadýmáním, při bolestech břicha nebo při žaludečních a střevních potížích. Právě z toho důvodu bývá také součástí různých bylinných směsí určených k podpoře správného zažívání. Jedná se ovšem také o pomocníka při poruchách menstruace (ženy užívají heřmánek k vyvolání menstruace) nebo ve chvíli, kdy jsou menstruační křeče příliš bolestivé.
Heřmánek by pak samozřejmě neměl v domácnosti chybět ani ve chvíli, kdy začínají řádit chřipkové epidemie. Je totiž vhodný při léčbě nachlazení či bronchiálního astmatu, přičemž inhalace heřmánkového odvaru pomáhá opět zprůchodnit neprostupné dýchací cesty. Pacientův organismus pak chrání proti některým stafylokokům, streptokokům, bakteriím (Escherichia coli) a kvasinkám (Candida albicans).
Kromě toho pak heřmánek působí také jako antiflogistikum, takže se používá při léčbě různých zánětů. Jde například o zánět očních spojivek, ale hodit se vám bude také v případě zánětů pohlavního ústrojí (například zánět močových cest a močového měchýře), při léčbě infikovaných sliznic nebo alergických vyrážek na kůži, ale i ve chvíli, kdy se u pacienta objeví hemoroidy.
V některých situacích se pak heřmánek používá zevně v podobě léčivých obkladů, mastí a krémů. Díky svým dezinfekčním, zklidňujícím a regeneračním účinkům pomáhá urychlit hojení ran, dá se použít na podrážděnou pokožku a může zmírnit také nepříjemné revmatické otoky. Jako kloktadlo se pak často doporučuje pacientům, které trápí silné bolesti zubů.
Aby toho nebylo málo, heřmánek pravý má celkově zklidňující účinky. Pomáhá tedy harmonizovat nejen lidské tělo, ale i lidskou mysl. Tiší nervové vypětí, navozuje pozitivní náladu a pomáhá člověku, aby se uvolnil. Podporuje ale i zdravý spánek. Kromě toho má ale heřmánek i další pozitivní účinky na lidský organismus a studie se navíc v poslední době zaměřují na jeho možné protirakovinné působení. [25, 26, 27, 28, 29, 30, 31]
Nežádoucí účinky heřmánku
Heřmánek je podle lékařů bezpečný pro všechny věkové kategorie, pokud se užívá ve správném množství a případně po omezenou dobu. Vedlejší účinky, které zahrnují nevolnost či závratě, jsou neobvyklé. Jelikož ale byly zaznamenány interakce s některými léčivy, měli byste situaci raději konzultovat se svým ošetřujícím lékařem, pokud nějaké medikamenty užíváte.
Kromě toho pak v případě heřmánku hrozí podobné komplikace jako v případě dalších léčivek. U některých jedinců se totiž může objevit alergie na heřmánek. Tyto situace jsou ale naštěstí vzácné a dochází k nim hlavně ve chvíli, kdy je člověk alergický také na příbuzné rostliny (ambrózie, měsíčky, sedmikrásky). Výjimečně se pak může objevit také anafylaktický šok.
Po konzultaci s ošetřujícím lékařem je možné užívat heřmánek v těhotenství i heřmánek při kojení a v omezených dávkách ho mohou konzumovat také děti. Nesmí se ovšem podávat ve velkém množství a tito pacienti by jej rozhodně neměli užívat dlouhodobě. Vzhledem k obavám ze zvýšeného krvácení by se pak heřmánek neměl používat ani dva týdny před plánovanou operací a dva týdny po zákroku. [32, 33, 34, 35, 36]
Sběr a sušení heřmánku
Chcete-li tuto bylinu využít, jistě vás zajímá, kdy se heřmánek sbírá a jak ho správně usušit. Sběr heřmánku se obvykle provádí od května až do září, tedy ve chvíli, kdy rostlina kvete. V ideálním případě byste měli zvolit suché dny a dbát na to, aby heřmánek již nebyl odkvetlý. Nejlepší je údajně sbírat tuto léčivku třetí den po rozkvětu, přičemž nať ani listy se netrhají.
Heřmánek pravý je pak nutné sušit ve stínu, zatímco okolní teplota by rozhodně neměla přesáhnout 40 °C. Pouze tak si rostlina zachová všechny účinné látky, pro které je mezi lidmi tak známá. Mějte zároveň na paměti, že během sušení bylina zmenší svůj objem často až pětkrát. Sušený heřmánek pak mívá hořkou chuť a ideálně byste jej měli skladovat v uzavíratelné dóze či sklenici, aby se k němu nedostali různí škůdci. [37, 38, 39]
Heřmánek a jeho použití
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že si heřmánek našel využití především v lidovém léčitelství. Dnes nemůže heřmánkový čaj chybět prakticky v žádné domácnosti a tato bylinka se stala součástí mnoha lékárniček, kde slouží jako první pomoc při různých zdravotních potížích. Nejčastěji se přitom používá v následujících podobách:
- heřmánkový čaj,
- heřmánková tinktura,
- heřmánková mast,
- heřmánkový krém,
- heřmánková koupel,
- heřmánkový obklad,
- inhalace heřmánku.
Na co je dobrý heřmánkový čaj, už jsme si uvedli. Jak ale tento nápoj vlastně připravit? Stačí nasypat jednu čajovou lžičku sušených heřmánkových květů do hrnku a ty poté zalít 250 mililitry vroucí vody. Čaj byste pak měli přiklopený nechat louhovat po dobu 15 minut a následně scedit. Dopřát si ho přitom můžete až třikrát denně.
Kromě toho se odvar z heřmánku využívá k inhalaci (stačí zalít jednu polévkovou lžíci sušených květů vroucí vodou a páry následně vdechovat pod ručníkem). Doma si ovšem z nasbíraných rostlin můžete připravit i heřmánkový olej, heřmánkovou mast či nálev k zevním obkladům a na lidský organismus skvěle působí také sedací koupel z heřmánku pravého.
Destilované heřmánkové silice si ovšem v poměrně velké míře našly své využití také ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Sušené květy této byliny a modré oleje dnes patří mezi nejobchodovanější bylinné suroviny na světě, přičemž k největším producentům heřmánku můžeme zařadit třeba Německo, Polsko či Maďarsko.
Pijete pravidelně heřmánkový čaj?
Typicky se heřmánek přidává do řady kosmetických produktů. Mezi nejoblíbenější patří heřmánkový šampon, ale bývá také součástí různých krémů, pleťových a masážních olejů, parfémů nebo zubních past. Někteří lidé navíc používají heřmánek na vlasy. Pokud má totiž člověk světlé kadeře a začne si je pravidelně oplachovat heřmánkovým odvarem, dosáhne ještě světlejšího odstínu. Kromě toho dodá heřmánek vlasům výraznější lesk i pevnost a budou vzdušnější. [40, 41, 42, 43, 44]
Heřmánek pravý: pěstování
Zaujaly vás léčivé účinky heřmánku a rádi byste si tuto zázračnou bylinku vypěstovali na své vlastní zahrádce nebo třeba v květináči? V tom případě budete potřebovat semena heřmánku, která se vysévají na jaře nebo na podzim. Ideální je lehká a propustná půda, přičemž s výsevem je dobré počkat až na chvíli, kdy teplota stoupne alespoň na 13 °C.
Heřmánku pravému nejvíce vyhovuje teplejší stanoviště, které je dobře chráněné před větrem. Ke svému klíčení potřebují semena heřmánku hodně světla, a proto byste je měli umístit na utuženou půdu, kterou pak už nezahrabete další zeminou. Co se týče zálivky, půda by měla být vlhká, ale rozhodně ne podmáčená. Chcete-li se zbavit okolního plevele, nezapomeňte také na mulčování.
Zdroje: botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, preslia.cz, mojemedicina.cz, ncbi.nlm.nih.gov, kvetenacr.cz, sciencedirect.com, healthline.com, medicalnewstoday.com, verywellhealth.com