Reaktivní artritida vzniká jako reakce na bakteriální infekci. Postihuje klouby, zrak a močové ústrojí

Co je reaktivní artritida?

Reaktivní artritida je neinfekční zánět kloubů, jenž se rozvíjí jako imunologická reakce na prodělané infekční onemocnění (nejčastěji urogenitální či gastrointestinální). Patří do skupiny spondylartritid, zpravidla mívá akutní nástup a přináší s sebou řadu nepříjemných obtíží. Zasažené klouby silně bolí, otékají a mohou být i zarudlé, ale objevují se také různé mimokloubní projevy.

Přestože reaktivní artritida postihuje hlavně oblast dolních končetin (kolena, kotníky, chodidla), zánět může ovlivnit také další části pacientova těla, kam patří pokožka, oči nebo močové cesty. Prognóza je v tomto případě obvykle dobrá, ale u některých pacientů hrozí přechod do chronicity a rozvoj ankylozující spondylartritidy (morbus Bechtěrev). [1, 2, 3, 4, 5]

Příčiny reaktivní artritidy

Rozvoj onemocnění má na svědomí reakce pacientova imunitního systému, jenž napadá vlastní buňky a tkáně, což jsou v tomto případě hlavně klouby. Spouštěčem dané negativní reakce přitom bývá předchozí infekční onemocnění bakteriálního původu, které v momentě, kdy člověk začíná pociťovat první příznaky reaktivní artritidy, již většinou odeznělo.

K nejčastějším spouštěčům se řadí střevní, močové a pohlavní infekce, zatímco po infekcích dýchacích cest se reaktivní artritida objevuje spíše výjimečně. Bakterie, které jsou za její rozvoj zodpovědné, se přitom označují jako artritogenní agens. V případě postenteritické artritidy to bývají yersinie, salmonelly a shigelly, u posturetrických artritid zase chlamydie či ureaplasmata.

Bakterie běžně vyvolávající reaktivní artritidu:

• Chlamydia trachomatis,
• Chlamydia pneumoniae,
• Shigella flexneri,
• Neisseria gonorrhoeae,
• Salmonella spp.,
• Campylobacter fetus,
• Campylobacter jejuni,
• Clostridium difficile,
• Yersinia enterocolitida,
• Yersinia pseudotuberculosis.

Reaktivní artritida, které se dříve říkalo také Reiterův syndrom, sama o sobě není nakažlivá. Bakterie zodpovědné za rozvoj infekčního onemocnění, které jí předcházelo, se přitom mohou šířit pohlavní cestou nebo třeba skrze kontaminované potraviny. Někteří lidé si navíc vůbec nemusí být vědomi toho, že u nich došlo k rozvoji infekce, protože měla jen mírné příznaky nebo dokonce vůbec žádné. [6, 7, 8, 9, 10]

Rizikové faktory

Pouze u některých osob, jež jsou vystaveny působení výše zmiňovaných bakterií, dochází ke vzniku reaktivní artritidy. Toto onemocnění nejčastěji postihuje příslušníky mužského pohlaví ve věku od 20 do 40 let, ale samozřejmě se objevuje také u žen.

Důležitou roli zde ovšem hraje i původce prvotního infekčního onemocnění, které rozvoji reaktivní artritidy předcházelo. Jedná-li se o alimentární nákazu, pravděpodobnost vzniku reaktivní artritidy je u obou pohlaví stejná. Muži však častěji trpí touto chorobou v reakci na pohlavně přenosné infekce.

Svůj podíl zde ovšem mají i genetické predispozice. Lékařům se podařilo prokázat, že existuje specifický genetický marker, který má na rozvoj reaktivní artritidy vliv. Velké množství pacientů trpících tímto onemocněním totiž vykazuje HLA-B27 pozitivitu (jde o genetický systém primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého). [11, 12, 13, 14, 15]

Příznaky reaktivní artritidy

Ačkoliv může reaktivní artritida zasáhnout různé klouby v těle, nejčastěji bývají postiženy dolní končetiny, a to hlavně kyčle, kolena, kotníky nebo klouby prstů na nohou. Kromě toho ale dané onemocnění běžně lidem způsobuje problémy také v dalších tělesných partiích, přičemž zánět negativně působí na oblast beder a ovlivňuje i pacientovu pokožku, oči nebo močovou trubici.

Pokud jde o klinický obraz reaktivní artritidy, první projevy je možné pozorovat v rozmezí 1 až 4 týdnů po překonání předchozí infekce. K typickým příznakům daného onemocnění patří hlavně silná bolest některých kloubů, které jsou ztuhlé, otékají a mohou být výrazně zarudlé. Jedná se konkrétně o asymetrickou monoartritidu či oligoartritidu, jež postihuje hlavně nohy a dolní část zad.

Také zde ale bývá patrná entezitida, což je zánětlivé postižené úponů šlach, které v nejhorších případech pacientovi znemožňuje pohyb (nejčastěji v oblasti Achillovy šlachy a patní kosti). Kromě toho se někdy přidává daktilitida neboli párkovitý prst (difúzní otok postiženého prstu). Zasažen ovšem může být i močový systém, což se pojí s častým nutkáním na toaletu, bolestmi a výtokem.

Typické projevy reaktivní artritidy:

• bolest, ztuhlost a otoky kloubů,
• bolesti v oblasti bederní páteře a hýždí,
• otékání prstů horních a dolních končetin,
• záněty šlachových a svalových úponů,
• konjunktivitida (zánět spojivek),
• časté močení spojené s pocity pálení a řezání,
• zánět prostaty nebo děložního krčku,
• boláky na dlaních, chodidlech či penisu,
• průjem a silné bolesti břicha.

Pokud se k bolestem kloubů přidá také zánět spojivek a zánět močových cest, obvykle se hovoří o Reiterově syndromu. Oční nález pak v některých případech progreduje do episkleritidy (zánět pojivové tkáně mezi spojivkou a sklérou) a může se objevit také uveitida (zánětlivé postižení živnatky), keratitida (zánět rohovky) nebo dokonce ulcerace rohovky (zvředovatění).

Kromě toho mohou pacienti trpící reaktivní artritidou zaznamenat i různé celkové příznaky, jako je únava, zvýšená teplota nebo pokles hmotnosti. K tomu se navíc přidávají také kožní problémy, kam patří vyrážka na chodidlech a dlaních podobná lupénce (keratoderma blenorrhagica), vředy v ústech nebo balanitida (zánětlivé postižení penisu). Na nehtech je pak možné pozorovat onycholýzu nebo zvláštní tečkování. [16, 17, 18, 19, 20, 21]

Diagnostika

Pokud zaznamenáte výše zmíněné příznaky, je načase vyhledat svého ošetřujícího lékaře. Toho budou zajímat vaše aktuální problémy, ale i všechny nedávno prodělané choroby. Kromě toho provede fyzikální vyšetření a následovat bude i řada dalších testů. Sem patří například:

• krevní testy,
• testy kloubních tekutin,
• rentgenové vyšetření,
• vyšetření vzorků moči a stolice,
• stěr z močové trubice či cervixu,
• PCR (polymerázová řetězová reakce),
• zobrazovací testy (MRI, CT).

Ačkoliv původní infekce v době vzniku reaktivní artritidy již bývá vyléčená, obvykle lze u pacienta prokázat specifické protilátky, které svědčí o tom, že ji člověk skutečně prodělal. V krvi nemocných lékaři mohou zaznamenat zvýšenou sedimentaci nebo vyšší hladinu C-reaktivního proteinu. Kromě toho může mít pacient zmnožené bílé krvinky a v moči se mohou objevit známky močové infekce.

Většina lidí trpících reaktivní artritidou přitom vykazuje pozitivitu genu HLA-B27. V rámci diferenciální diagnostiky je pak nutné odlišit reaktivní artritidu od jiných onemocnění s podobnými projevy. Sem patří například dnavá artritida, revmatoidní artritida, infekční purulentní artritida, psoriatrická artritida, ankylozující spondylitida nebo sekundární syfilis. [22, 23, 24, 25, 26, 27]

Léčba reaktivní artritidy

Pokud lékaři u pacienta zaznamenají přetrvávající známky infekce a znají vyvolávající patogen, nasazují vhodná antibiotika. Další léčba typicky spočívá v podávání nesteroidních antirevmatik s protizánětlivým účinkem (ibuprofen, diklofenak či naproxen). Symptomy nemoci pak u většiny pacientů během několika měsíců postupně vymizí (nemoc obvykle trvá 3–6 měsíců, někdy ale i 1 rok).

Jestliže podávání nesteroidních antirevmatik po uplynutí dvou týdnů nemá dostatečný klinický efekt, považuje se za neúčinné. Je-li postižen pouze jeden kloub (nebo maximálně dva), je možné přistoupit k intraartikulární léčbě pomocí nitrokloubních injekcí glukokortikoidů. U vysoce aktivních forem reaktivní artritidy nicméně mohou pacienti krátkodobě užívat také celkové glukokortikoidy. 

V některých případech může být průběh reaktivní artritidy chronický. Nemocným se pak obvykle podává sulfasalazin nebo metotrexát. Kromě toho je k dispozici také cílená a biologická léčba, která ovšem mívá krátkou terapeutickou odpověď, a pomoci může také fyzikální terapie. U některých pacientů navíc hrozí zvýšené riziko, že se symptomy reaktivní artritidy po čase vrátí. [28, 29, 30, 31, 32, 33, 34]

Možnosti prevence

V některých případech bohužel není úplně možné se před rozvojem reaktivní artritidy chránit. Jde například o situace, kdy má člověk pozitivní HLA-B27 nebo když se toto onemocnění dříve vyskytlo u některého člena rodiny (třeba u rodičů či sourozenců).

Jelikož se ale vznik reaktivní artritidy pojí s působením bakteriálních patogenů a s proděláním nějaké infekční choroby, můžete se zaměřit právě na tuto oblast. Některé nebezpečné bakterie se šíří prostřednictvím kontaminovaných potravin, a proto byste měli během přípravy jídel vždy dodržovat zásady hygieny. Stejně tak je ale důležité bránit se proti pohlavním chorobám. [35, 36, 37]

Zdroje: stefajir.cz, wikiskripta.eu, labtestsonline.cz, casopisvnitrnilekarstvi.cz, synlabianer.cz, rehabilitace.info, cs.medlicker.com, internimedicina.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, ncbi.nlm.nih.gov, nhsinform.scot, arthritis.org