Co je šalvěj?
Co se dozvíte v článku
Pod názvem šalvěj (Salvia) se ukrývá rod aromatických bylin, keřů a polokeřů, které patří do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Přestože se od sebe jednotlivé druhy v mnoha ohledech liší, spoustu z nich lidé pro vysoký obsah účinných látek, jako jsou například aromatické éterické oleje, již po staletí využívají v léčitelství, gastronomii či kosmetice. Jsou ovšem velice oblíbené také jako okrasné rostliny.
Pokud jde o to, jak šalvěj vypadá, jde o rostlinu s hranatým stonkem, který je podobně jako listy pokrytý trichomy (drobnými chloupky). Květy těchto bylin a dřevin pak bývají oboupohlavné nebo funkčně samičí a vyskytují se v lichopřeslenech, které jsou dále uspořádané do hroznovitých, vrcholičnatých či latovitých květenství.
Koruna šalvějí většinou mívá dvoupyskatý tvar, přičemž kališní i korunní lístky bývají srostlé. Obsaženy jsou zde vždy čtyři tyčinky, z nichž dvě jsou plodné a dvě sterilní. O opylování rostlin se stará blanokřídlý hmyz, ale také ptactvo, a to konkrétně třeba některé druhy kolibříků. Plodem jsou pak rozpadavé tvrdky, které tvoří obvykle čtyři suché plůdky.
Kde rostou šalvěje?
Momentálně jsou tyto rostliny rozšířené prakticky po celém světě, přičemž největší množství druhů najdete ve Střední a Jižní Americe, v Mexiku, ve Středomoří, ale také ve východní Asii nebo v jižní a jihovýchodní Africe, což zahrnuje i Madagaskar. Rostou přitom v tropickém, subtropickém i mírném pásmu a obvykle vyžadují teplejší, slunečná stanoviště s dobře propustnou, na živiny chudší půdou.
Zcela naopak šalvěje chybí v nížinných tropických pralesích, které se nachází v Amazonii nebo třeba v oblasti Konžské pánve, a nerostou ani v Patagonii, na Sibiři či v subarktické Americe. V Austrálii se pak okrajově vyskytuje pouze jediný druh, a to Salvia plebeia. Pokud jde o výskyt šalvějí na území České republiky, potkat zde můžete šest původních druhů a jednoho spontánního křížence.
Jaké má šalvěj druhy?
Rod šalvěj dnes zahrnuje zhruba 1000 samostatných druhů, což znamená, že je v čeledi hluchavkovité nejpočetnější. V různých světových oblastech jsou však rozšířeny nerovnoměrně a rostou v mnoha biotopech, od stepních a lesostepních trávníků přes slunné stráně, meze a pastviny až po lesní lemy, polopouště nebo dokonce podrosty mezofilních a horských lesů. Na území Evropy, Střední Asie nebo Afriky se vyskytuje například:
- šalvěj lékařská (Salvia officinalis),
- šalvěj luční (Salvia pratensis),
- šalvěj hajní (Salvia nemorosa),
- šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa),
- šalvěj muškátová (Salvia sclarea),
- šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata),
- šalvěj zahradní (Salvia viridis),
- šalvěj etiopská (Salvia aethiopis),
- šalvěj stříbřitá (Salvia argentea),
- šalvěj Yangova (Salvia yangii) – tzv. ruská šalvěj.
Ve východní Asii pak roste třeba šalvěj červenokořenná nebo šalvěj japonská. Pokud jde o rostliny, s nimiž se můžete setkat na americkém kontinentě, patří sem třeba šalvěj bílá (Salvia apiana), šalvěj černá (Salvia mellifera), šalvěj divotvorná (Salvia divinorum), šalvěj hispánská (Salvia hispanica), šalvěj kalifornská (Salvia columbariae) nebo šalvěj pomoučená (Salvia farinacea).
Využití šalvějí
Pravděpodobně nejpoužívanějším a nejznámějším druhem na evropském území je šalvěj lékařská, která je známá jako koření i léčivka. Oblíbená je však i silně aromatická šalvěj muškátová, z níž se připravuje muškátový olej používaný v kosmetice, v potravinářství (pro dochucování vín), ale i jako přísada barev a laků. K aromatizaci vín a dochucování dezertů se však hodí i šalvěj ananasová.
Zatímco semena šalvěje hispánské a šalvěje kalifornské můžete znát jako zázračná chia semínka, která si každé ráno přidáváte do ovesné kaše nebo jimi obohacujete různé pudinky a dezerty, některé druhy díky svým zajímavě zbarveným listům a květům slouží hlavně jako okrasné rostliny. Botanikům se přitom podařilo vyšlechtit celou řadu oblíbených kultivarů, které se uplatňují jako letničky i jako trvalky.
Šalvěje dále patří k významným medonosným rostlinám, které se vyznačují bohatou produkcí nektaru (například bílá šalvěj, šalvěj lékařská či šalvěj bělolistá). Jejich esenciální oleje se ovšem používají také v aromaterapii a kosmetice, přičemž typicky obohacují pánské parfémy, ale také mýdla, zubní pasty, pleťové vody nebo osvěžovače vzduchu.
Své využití si ovšem některé šalvěje našly také v lidovém léčitelství, a to hlavně díky svým antiseptickým, antioxidačním a protimikrobiálním účinkům. Dobře poslouží třeba jako kloktadlo a připravuje se z nich také bylinný čaj, který pomáhá proti bolestem v krku a různým zánětům. Kromě toho ale může být šalvěj prospěšná třeba při zažívacích problémech, při bolestech břicha nebo při jaterních a žlučníkových chorobách.
Dále pak může užívání některých šalvějí pomoci také pacientům, kteří se potýkají s depresemi nebo s hormonálními změnami (například v klimakteriu). Mezi nejoblíbenější druhy se v tomto ohledu řadí šalvěj lékařská, ale podobnými účinky se vyznačuje také šalvěj muškátová nebo šalvěj bílá. Povzbuzující odvary se však připravují také z listů šalvěje levandulolisté, která má pozitivní vliv na paměťové funkce lidského mozku. [1, 2, 3]
Ačkoliv si šalvěje našly místo v lidovém léčitelství po celém světě, nejdelší je tato tradice pravděpodobně v Mexiku či ve Střední a Jižní Americe. Tyto byliny si oblíbili především léčitelé označovaní jako curanderos, kteří nabízeli různé odvary, doporučovali žvýkání šalvějových listů a symbolické očišťování metlami připravenými z čerstvé nebo sušené šalvěje.
Aby toho nebylo málo, v některých kulturách se šalvěje staly součástí rituálních obřadů (při rituálech očisty, požehnání a obětování). Oblíbená byla hlavně šalvěj divotvorná (tzv. věštecká šalvěj), která je známá pro své psychoaktivní účinky podobné halucinogenním látkám. Kromě žvýkání listů nebo jejich kouření však může být šalvěj vykuřovadlo (v podobě sušených listů). [4, 5]
Jak vypadá šalvěj lékařská?
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je vytrvalá rostlina polokeřovitého typu, která dorůstá zhruba do výšky 30 až 70 centimetrů. Její název je odvozen z řeckého slovesa „salvare“, které v překladu znamená léčit. Pozitivní účinky této rostliny byly totiž známé již ve starověké Číně, v Persii nebo v Egyptě a postupem času si našla uplatnění v lidovém léčitelství prakticky po celém světě.
Zdřevěnělé lodyhy šalvěje lékařské jsou obvykle přímé, nevětvené a šedoplstnaté, přičemž v dolní části mohou být zbarvené do fialova. Listy, které mají typický podlouhle vejčitý tvar, jsou vstřícné, řapíkaté a jemně vroubkované. Na vrchní straně mají spíše tmavší zelenou barvu a vyznačují se výrazným žilkováním, ale spodní část je spíše stříbřitě sametová.
Pokud jde o květenství, jde o lichopřesleny, které vyrůstají na vrcholu rostliny mezi horními listy a zahrnují zhruba 4–10 drobných kvítků. Ty mají dvoupyskou korunu a výrazné modrofialové (nebo případně bílé) zbarvení. Typicky se přitom objevují v květnu až červenci. Plodem šalvěje lékařské je pak tvrdka, která má tvar elipsy.
Obsažené látky
Pro šalvěje je typický poměrně vysoký obsah silic (esenciálních olejů), flavonoidů a fenolických látek. Součástí éterických olejů, které jsou produkovány prostřednictvím trichomů a žláz, přitom bývá až 60 komponentů, mezi něž se řadí monoterpeny (cineol, borneol, limonen, salviol, thujon, kafr a další) a seskviterpeny (salven, karofylen…).
Kromě silic zajišťujících protizánětlivé a baktericidní účinky šalvěje lékařské obsahuje tato rostlina také velké množství tříslovin, které jí propůjčují její typicky hořkou chuť. Dále jsou zde obsažené saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, pryskyřice a estrogenní hormony. Mezi důležité složky se však řadí také minerální a hormonálně účinné látky, vitamíny skupiny B nebo vitamín P. [6, 7]
Jaké má šalvěj účinky?
Šalvěj lékařskou poznáte nejen podle výrazných květů, ale také podle její charakteristické vůně, která je poměrně silná, hořká a kořenitá. Již ve starověku byla tato bylina považována za všelék, který podporuje obranyschopnost organismu, zdravé trávení i správnou činnost dýchacích cest. Dnes je oblíbená hlavně pro své antivirotické, antibakteriální a protizánětlivé účinky.
Na co je šalvěj tedy dobrá? Pokud jde o její využití v léčitelství, můžete ji aplikovat vnitřně i zevně. Jedná se například o skvělého pomocníka při různých respiračních obtížích, který funguje zároveň jako dezinfekce. Proto si lidé oblíbili šalvěj na bolest v krku, která typicky doprovází nachlazení, chřipku či angínu, ale také na různé záněty a problémy v ústní dutině.
V kombinaci s dodržováním režimových opatření a užíváním medikamentů, které doporučí lékař, je možné užívat šalvěj již ve chvíli, kdy pacient zaznamená prvotní příznaky onemocnění. Díky svým antiseptickým a antibakteriálním účinkům dále pomáhá šalvěj na zánět dásní, krvácení a bolest zubů. V takovém případě se hodí především šalvěj na kloktání, a to v podobě odvaru.
Kromě toho pak šalvěj působí jako karminativum, což je léčivo, které pomáhá zmírnit plynatost, žaludeční nevolnost či koliku trávicího traktu. Lidé ho proto užívají ve chvíli, kdy je trápí problémy se zažíváním, bolesti břicha nebo jaterní a žlučníkové choroby. Vnitřně se pak aplikuje také jako prostředek k nastolení hormonální rovnováhy u žen před menstruací nebo při klimakteriu.
Pokud jde o další pozitivní účinky šalvěje lékařské, výzkumy ukazují, že tato bylina může výrazně snížit hladinu cukru v krvi a zároveň zlepšuje citlivost na inzulín. Kromě toho může snižovat „zlý“ LDL cholesterol, jenž posiluje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, zmírňuje průjem, podporuje zdraví kostí a může být užitečný také jako prostředek proti stárnutí pleti.
Látky obsažené v šalvěji lékařské dále pomáhají zmírňovat stres a mohou být účinným lékem na nespavost, přičemž někteří lidé dokonce používají šalvěj proti pocení. Co se týče zevního použití, zde se šalvěj hodí především jako pomocník při léčbě oděrek a špatně se hojících ran na pokožce. Může ale ulevit i pacientům, kteří se potýkají s plísněmi, mykózami a nadměrnou tvorbou lupů. [8, 9, 10, 11, 12]
Má šalvěj lékařská nežádoucí účinky?
Ačkoliv jde o velice oblíbenou bylinu, která se odnepaměti využívá v lidovém léčitelství, s jejím užíváním byste to rozhodně neměli přehánět. Obsahuje totiž jedovatý thujon, který může člověku při vyšším dávkování způsobit řadu obtíží. Jde například o návaly horka, zimnici, nevolnost nebo zvracení, ale pacient může zaznamenat také poškození jater nebo ztrátu vědomí.
K tomu, aby se výše zmíněné nežádoucí účinky dostavily, je nutné zkonzumovat opravdu velké množství thujonu (zhruba 15 gramů). Z toho důvodu se doporučuje nepřekračovat denní dávku v podobě 3–6 šálků šalvějového odvaru. Zároveň je dobré užívat šalvěj lékařskou pouze v případě akutních obtíží a ne jako dlouhodobý způsob prevence (maximálně 14 dnů).
Pokud patříte mezi nastávající matky, určitě vás zajímá, zda je možné používat šalvěj v těhotenství a jak na ženský organismus působí šalvěj při kojení. V tomto případě lékaři konzumaci šalvěje vůbec nedoporučují. Může totiž výrazně snižovat produkci mateřského mléka. Také zevní užívání je v tomto případě dobré konzultovat s ošetřujícím lékařem. [13, 14, 15]
Jaké má šalvěj použití?
Ať už chcete vyzkoušet šalvěj na zuby a krvácení dásní, máte problémy s nadměrným pocením, trápí vás nesnesitelná bolest v krku, nebo hledáte lék na zažívací obtíže, jistě přemýšlíte, v jaké formě je šalvěj na trhu dostupná. Zakoupit můžete malé rostlinky v květináči i čerstvě nařezanou šalvěj a kromě toho se prodává také šalvěj sušená. Mezi oblíbené přípravky (domácí i kupované) se pak řadí:
- šalvějový čaj,
- šalvějový sirup,
- šalvějové pastilky,
- šalvějové tablety,
- šalvějové bonbony,
- šalvějová tinktura,
- šalvějové kapky,
- šalvějový olej,
- šalvějová mast.
Pro své pozitivní účinky na lidský organismus se šalvěj lékařská často přidává také do různých kosmetických přípravků. Jde například o jednu z bylinek, které běžně obohacují zubní pasty nebo ústní vody, které pomáhají potlačit nepříjemný zápach z úst. Kromě toho pak šalvěj bývá součástí kosmetiky určené pro problematickou pokožku a často ji využívají lidé, které trápí akné.
V současné době se šalvěj lékařská přidává hlavně do různých pleťových vod, čisticích gelů a krémů na obličej i ruce. Dále pak bývá součástí šamponů a kondicionérů, které lidem pomáhají zbavit se lupů. K oplachování hlavy je ale vhodný i šalvějový nálev připravený v domácích podmínkách. Kromě toho je pak oblíbená také osvěžující šalvějová koupel. [16, 17]
Šalvěj v kuchyni
V době antiky lidé považovali listy šalvěje za symbol věčného života. Z toho důvodu se tato rostlina zařadila mezi hojně pěstované druhy, vyráběla se z ní léčivá šalvějová voda a později se z ní stala oblíbená přísada kosmetických přípravků. Kromě toho však lidé již od nepaměti využívají šalvěj jako koření, které dodá připravovaným pokrmům specifickou vůni i chuť.
Ve staročeské kuchyni se šalvěj osvědčila jako náhrada za petrželku. V kuchyni je však nutné používat tuto bylinu v omezeném množství, protože je silně aromatická (hlavně sušená šalvěj). Skvěle se hodí jako přísada do tučných jídel, jelikož podporuje trávení a funguje jako lék proti zažívacím obtížím, průjmům a plynatosti. Výborně pak obohatí šalvěj recepty se zeleninou i s luštěninami.
Podle kuchařů je šalvěj koření vhodné hlavně pro ochucení telecího, skopového a vepřového masa, ale dá se využít také ve chvíli, kdy připravujete kuřecí maso, karbanátky či sekanou. Kromě toho se pak přidává také do nádivek a může dodat zajímavou chuť paštikám a dušené zelenině. V čerstvém stavu se hodí do pomazánek nebo salátů a slouží k přípravě šalvějového másla.
Šalvěj lékařská: pěstování
Zaujaly vás léčivé vlastnosti této rostliny a marně přemýšlíte, jak pěstovat šalvěj, aby se jí na vaší zahrádce dobře dařilo? Tato rostlina potřebuje poměrně hodně prostoru, a proto je dobré zasadit ji na samostatný záhon. Jestliže ji chcete pěstovat na balkoně, pořiďte si větší květináč nebo truhlík, kde bude mít šalvěj dostatek místa, aby se mohla rozrůst.
Pokud jde o vhodné pěstební podmínky, šalvěj lékařská má ráda především dobře propustnou hlinitopísčitou půdu, ale dařit se jí bude i v sušších, vyčerpaných nebo na živiny chudších zeminách. Pozor si však dejte na přihnojování čerstvým hnojem, což této rostlině neprospívá, a vybírejte takové stanoviště, které bude slunné a dobře chráněné.
Sazenice šalvěje se na venkovní záhony vysazují zhruba od poloviny května do podzimu, a to ideálně 40 centimetrů od sebe. Pokud upřednostníte pěstování šalvěje na balkoně, mějte na paměti, že v jedné nádobě by měla růst pouze jedna rostlina. Co se týče zálivky, buďte raději opatrní, protože šalvěj bývá na vodu poměrně citlivá, a to hlavně během podzimních měsíců.
Na zimu šalvěj důkladně přikryjte slámou, listím nebo chvojím, aby nezmrzla. Chcete-li, aby si rostlina udržela pěkný a kompaktní tvar, zkuste ji čas od času zaštipovat a vždy také pečlivě seřežte starší dřevnaté větvičky. Pokud jde o sběr šalvěje, čerstvé lístky se sklízí těsně před rozkvětem, a to ideálně během slunečných a suchých letních dnů v době poledne, kdy rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů.
Zdroje: cs.medlicker.com, healthline.com, ncbi.nlm.nih.gov, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, zahradnictvi-flos.cz, vseokoreni.cz