Pár desítek hodin předtím na pražském veletrhu nemocnic z Německa a Rakouska stáli čeští lékaři různého věku fronty a nabízeli se. Převažující nálada byla zřetelná: při první příležitosti z Česka vypadnout.
Mladá doktorka dávala k dobru svou zkušenost, že jako brigádnice prodávající zmrzlinu si vydělala na hodinu víc než jako MUDr. Nemluvě o tom, že si k jakž takž vyhovujícímu platu musí pomáhat neustálými, i 48hodinovými službami. Kvalita výkonu lékaře, který má za sebou 47 hodin 30 minut vypětí, odpovídá jeho momentální opotřebovanosti. Ta se zvyšuje s narůstajícím počtem služeb.
Aby si absolventi udělali atestaci, musí se často upsat nemocnicím na několik let. Stěžují si, že školitelé z řad zkušených lékařů na ně nemají čas a často ani náladu.
Když se tedy našim doktorům, obzvláště začínajícím, nabízejí nejen pohádkové platové možnosti, ale i jiná šance dosáhnout na další vzdělání a především jiný vztah politické moci a široké veřejnosti k práci lékaře, s uplatněním doma v tuto chvíli nechtějí počítat.
Organizátoři veletrhu uvedli, že je navštívilo přes 5000 českých doktorů. I kdyby to bylo méně, jde o mimořádně silný trend, který navíc podporují profesní lékařské organizace. Lze mluvit o hrozícím poklesu úrovně českého zdravotnictví.
Ačkoli se k dnešnímu stavu spělo dlouho, za všech možných vlád, na stole tento problém má Nečasův kabinet. Jde o věc celospolečenského významu, která může mít zásadní vliv na kvalitu života v ČR.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger však včera v ČT podepsal vlastní bezmocnost. Nevěří, že doktoři ve velkém počtu odejdou, ale tu zkušenost jim nakonec přeje.
Zdravotnictví se prý dokáže přizpůsobit, ale prodlouží se čekací doby, budou se provádět jen akutní výkony, lékaři budou ještě nerudnější na pacienty, i když tu péči jim dají.
A po něm jako ministrovi nemůže nikdo chtít, aby požadavkům doktorů vyhověl. I kdyby se něco v jejich postavení zlepšilo, tak někdy v pětiletce páté. Ministr musí poslouchat premiéra a ministra financí.
Jistěže se zdravotní péče bude poskytovat i nadále. Děje se to všude, odkud doktoři v rámci velkého stěhování odešli za lepším. Ze Švédska do Norska, z Německa do Británie, z Česka do Německa, z Ukrajiny a Ruska do Česka.