Co znamená vnitřní krvácení?
Jak lze z názvu odvodit, vnitřní krvácení znamená, že ke krvácení dochází někde uvnitř těla následkem poranění žíly nebo tepny. Krev uniklá z oběhového systému se pak kupí v těle. Může se tak dít v tkáních, orgánech, ale i v tělních dutinách včetně hlavy a břicha. Ohroženější jsou přitom lidé užívající léky proti srážení či na ředění krve, u nich i poměrně malé poranění může způsobit výraznou ztrátu krve.
Nejčastěji vnitřní krvácení nastává v důsledku nějakého poranění či úrazu, ale mohou ho vyvolat i méně zjevné příčiny. Míra krvácení se odvíjí od rozsahu poškození orgánu či cév a od schopnosti opravných mechanismů těla si se zraněním poradit. Mezi takové mechanismy se řadí schopnost srážet krev či dovednost cév navodit křeč, čímž sníží průtok krve do zasažené oblasti.
Na rozdíl od vnějšího krvácení je obtížné ho odhalit, když po sobě navenek nezanechává stopy. Situaci krom toho ztěžuje, že se příznaky mohou lišit v závislosti na příčině, navíc se někdy dostaví náhle a s vysokou intenzitou, jindy přichází pomalu a nepozorovaně, klidně i několik hodin od počátku krvácení, kdy už může být ztráta krve život ohrožující. Proto je nutné všímat si jakýchkoli náznaků, co tělo vysílá, a následně vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. [1, 2, 3, 4]
Příznaky vnitřního krvácení
Pokud vnitřní krvácení zavinil úraz, je možné ho poměrně snadno identifikovat dle náhlé bolesti. V jiných případech nemusí být jeho odhalení tak snadné. Uvažujete-li tedy o tom, za jak dlouho se projeví vnitřní krvácení, mohou se jeho příznaky dostavit ihned po úrazu, ale i se vyskytnout až po určité době.
Jejich rozeznání umožňuje lékaři lokalizovat krvácení a určit jeho příčinu. Je třeba dodat, že příznaky se nemusí shodovat se závažností krvácení, jelikož kupříkladu při poranění břicha se mohou objevit první příznaky až poté, co člověk ztratil velké množství krve, a na druhé straně i malé krvácení do mozku se může projevit nápadnými symptomy. Pokud nevíte, jak poznat vnitřní krvácení, níže uvádíme primární projevy:
- slabost nebo ospalost,
- závratě,
- studený pot, žízeň či bledost,
- změny srdečního tepu a tlaku (při mírné ztrátě krve mírné zvýšení tepu a snížení tlaku).
Při závažném vnitřním krvácení lze pozorovat:
- studený pot a nerovnoměrné dýchání,
- třes rukou a tmavé kruhy před očima,
- bledost a modré zbarvení kůže či rtů,
- pokles tlaku na 80 mmHg a zvýšení srdeční frekvence až na 110 a více tepů za minutu.
Projevy masivního krvácení jsou:
- zmatenost a delirium,
- závratě a mdloby,
- zapadlé oči a nepřítomný pohled,
- nápadně bledé až modrošedé odstíny kůže,
- pokles tlaku na 60 mmHg a zvýšení srdeční frekvence na 140–160 tepů za minutu.
Pro úplnost ještě přidáváme typické příznaky vnitřního krvácení pro určitou oblast:
- Poranění jater či sleziny: bolest břicha, otok.
- Krvácení do mozku: silná bolest hlavy, obtíže s polykáním či žvýkáním, problémy s vyjadřováním či porozuměním řeči a zaostřováním očí, změny vidění, zhoršená rovnováha, brnění (především rukou a nohou), letargie, ztráta vědomí, záchvaty, necitlivost a slabost (většinou pociťovaná jen na jedné straně těla).
- Krvácení do kůže a měkkých tkání: ekchymóza neboli větší plocha fialově zbarvené kůže.
- Krvácení do žaludku a jícnu: zvracení tmavé krve, dehtovitá stolice.
- Krvácení do svalů či kloubů: otok či bolest kloubu, omezený rozsah pohybu.
- Vnitřní krvácení do břicha nebo hrudníku: bolest na hrudi nebo břicha, závratě (hlavně vestoje), dušnost (vlivem poklesu přenosu červených krvinek), nevolnost a zvracení, modřiny v oblasti pupku známé jako Cullenovo znamení či na boku (Grey-Turnerovo znamení), dehtovitá stolice, krev v moči, vykašlávání krve a dusivý kašel.
Někdy se při vnitřním krvácení nemusí vyskytnout žádné symptomy. Nicméně při vnitřním krvácení vedoucím k agónii a následně směřujícím ke smrti se dostavuje kóma, nedobrovolný výtok moči a stolice, rozšířené zornice a kůže je na dotek suchá a studená. U žen pak může dojít k vnitřnímu krvácení do dělohy či pochvy. Frekventovaným doprovodným příznakem krvácení bývá bolest vzniklá z podráždění tkání. Ta může mít však podobu i přenesené bolesti, tedy pociťované v jiné části těla, než kde se nachází její skutečný zdroj.
Nesmíme opomenout ještě jeden důležitý projev krvácení, kterým je šok. Ten nastává, pakliže je nedostatek krve k zásobování celého těla, a tedy při krvácení v místech s potenciálně větší ztrátou krve, např. v břichu, hrudníku či stehnu. Napovědět lékaři mohou i jiná přidružená onemocnění, třeba anémie může souviset s pomalým a chronickým vnitřním krvácením. [5, 6, 7, 8, 9, 10, 11]
Příčiny
Jedním z nejčastějších důvodů krvácení bývá nějaký úraz či úder, například při autonehodě či pádu z výšky se může vyvinout velká vnější síla na vnitřní orgány, což vede ke zranění a následně krvácení, aniž by se to nutně muselo projevit navenek.
V rámci úrazů se rozlišuje mezi penetrujícím traumatem (proniknutí nějakého předmětu do těla), tupým poraněním, tzv. zpomalovacím poraněním (při autonehodách) a zlomeninami. Zlomeniny hojně způsobují vnitřní krvácení jednak kvůli tomu, že se při ní může porušit mnoho cév v bezprostředním okolí kosti, jednak že je narušena kostní dřeň, kde se krev produkuje.
Ke krvácení může dojít i v průběhu těhotenství, což nikdy nevěstí nic dobrého. V prvním trimestru se jím zpravidla předznamenává mimoděložní těhotenství. Mezi další komplikace, jež se projevují krvácením, patří abrupce placenty či placenta praevia.
V jistých případech vnitřní krvácení nastává po operaci, když se například uvolní stehy či svorky, kterými se cévy podvázaly právě za účelem zabránit krvácení. Leckdy však není třeba ani zásahu doktora, jelikož si s ním tělo poradí samo. Krvácení se objevuje také v důsledku aneurysmatu. To značí výduť v cévě, která vznikla oslabením její stěny, což může vyvrcholit prasknutím této cévy.
Vnitřní krvácení se může spustit i spontánně, a to zejména vlivem užívání některých typů léků. Jedná se hlavně o antikoagulační léky (warfarin), ale i třeba antibiotika a nesteroidní protizánětlivé léky, jako je ibuprofen a aspirin. Zpravidla vyvolávají krvácení v zažívacím traktu. Za krvácením však může stát i nadměrné a dlouhodobé pití alkoholu, které poškozuje játra a dráždí sliznici jater, což může vést k zánětu. Alkohol má zároveň vliv na srážlivost krve a vznik jícnových varixů.
Na vině mohou být rovněž krvácivé stavy, jako je hemofilie, při níž se krev nesráží zcela standardně. Riziko vnitřního krvácení ale zvyšuje i dlouhodobě vysoký krevní tlak, rakovina, diabetes, hluboká žilní trombóza, mrtvice a krvácivé horečky. U posledně zmíněné nemoci jde o virová onemocnění vázající se převážně na území Afriky, patří mezi ně horečka dengue, žlutá zimnice, horečka Lassa, hantavirus nebo ebola. Z gastrointestinálních stavů se sem pak řadí Crohnova choroba, ulcerózní kolitida či celiakie. [12, 13, 14]
Diagnostika
Stanovení diagnózy vnitřního krvácení není lehké, zvláště obtížné je objevit zdroj krvácení. Nejdříve ze všeho se při návštěvě lékaře probírá podrobně anamnéza a poté se přistupuje k fyzikálnímu vyšetření, při němž se lékař zaměřuje na oblast, kde předpokládá výskyt vnitřního krvácení. Obvykle se též provádí krevní testy, z nichž se může například zjistit anémie způsobená ztrátou krve. Kromě toho může lékař odebrat vzorek stolice, u nějž se zkoumá, jestli v něm není přítomna krev.
Zobrazovací vyšetření se pak využívají k nálezu zdroje vnitřního krvácení. CT se uplatňuje zejména ke zjištění krvácení do mozku, jelikož umí odhalit otok mozku či zlomeninu lebky, ale i nitrobřišní krvácení či zlomeninu pánve. Navíc na základě něj lze posoudit závažnost poranění orgánu, ale i jestli se v něm zadržuje krev.
V případě podezření na krvácení do zažívacího traktu může lékař pokládat za nutné prohlédnout si jícen a žaludek (endoskopie) či tlusté střevo (kolonoskopie) pacienta. Zároveň může lékař doporučit angiografii, pomocí níž se dá zjistit, jestli není zdrojem krvácení poškozená tepna.
Pacienti se mohou poslat také na ultrazvuk, jenž slouží jak k pátrání po krvácení do břicha, tak po mimoděložním těhotenství, krvácení z cysty či jiných gynekologických potížích. Za výjimečných okolností, kdy je dotyčný již v kritickém stavu, se přeskakují diagnostické testy a přechází se k urgentnímu chirurgickému zákroku. [15, 16, 17]
Léčba
Vnitřní krvácení vede k nízkému krevnímu tlaku, což se projevuje nedostatečným průtokem krve a odumíráním buněk, proto je obvykle nutný okamžitý lékařský zásah na pohotovostním oddělení. Dle závažnosti a množství uniklé krve se lékaři rozhodují, jestli postačí pozorování (v případě pomalejšího či opožděného krvácení), nebo je třeba přistoupit k operaci.
Operace se provádí u závažnějších forem krvácení, vzniklých většinou při úrazu. Nebezpečně nízký krevní tlak se pak řeší nitrožilním podáním tekutin spolu s vitamínem K nebo transfuzí krve.
Pokud krvácení vyvolají léky či některá již zmíněná onemocnění, obvykle se aplikuje léčba, která přispěje ke správné srážlivosti krve. Při mírném krvácení zahrnuje léčení klid a tlumení příznaků. Dotyčnému se doporučuje průběžně se hydratovat. V těle tehdy většinou vznikne sraženina, která částečně zabraňuje krvácení, dokud se céva sama nezacelí. Okolní tkáně pak postupně přebytečnou krev vstřebají.
Co se týče typů operace prováděných k zastavení krvácení, odvíjí se od místa poranění. Při krvácení v oblasti břicha se přistupuje k explorativní laparotomii, při níž provedení velkého řezu do břicha umožní chirurgovi nahlédnout do této oblasti a podle potřeby utěsnit konce prosakujících cév tepelnou sondou či šicím materiálem.
Museli jste již někomu poskytnout první pomoc?
Torakotomie spočívá ve zpřístupnění plic a srdce řezem podél hrudního koše či hrudní kosti a následně zastavení krvácení. Kraniotomie se uplatňuje při traumatickém poranění mozku, kdy se v lebce udělá otvor, aby se snížil tlak a tím se i redukovalo další možné poškození mozku.
Uvolněním tlaku se vyznačuje i fasciotomie. Při ní se tlak uvolňuje hlubokým řezem do stehna, což lékaři umožňuje zastavit krvácení. Krvácení v těchto místech totiž může tlak zvýšit a blokovat průtok krve do zbytku nohy.
Pokud jde o první pomoc při podezření na vnitřní krvácení, nejdůležitější je dotyčnému co nejrychleji zavolat záchranku. Dotyčný by se měl dále položit na záda, což však neplatí pro krvácení do plic a při poranění hrudníku, kdy by se měl raněný umístit do polosedu.
Jestliže je to možné, radí se ho izolovat od země a něčím přikrýt, ideální je termoizolační fólie. Naopak se vyvarujte podávání léků či stimulaci srdce. Za předpokladu, že krvácení nastalo v oblasti pánve, lze raněnému připevnit bederní pás, který by měl pánev stáhnout a přinejmenším zčásti tak zredukovat rozsah krvácení.
Pokud dotyčný upadl do bezvědomí, je nutné ho přetočit na bok do zotavovací polohy. Při protišokové poloze se pak jedinec položí na záda, přičemž se mu podloží dolní končetiny. To však nelze provádět při poranění pánve či dolních končetin a v případě kardiogenního či obstrukčního šoku. [18, 19, 20, 21, 22, 23, 24]
Zdroje: verywellhealth.com, healthline.com, webmd.com, medicalnewstoday.com, medicinenet.com, en.medicina.ru, wikiskripta.eu, zzsmsk.cz, is.muni.cz, emedicinehealth.com, medlineplus.gov, procaremedcenter.com
