Bez černý se považuje za všelék. Pomáhá při nachlazení a podporuje imunitu

Bez černý
Zdroj: Depositphotos

Hned dvakrát do roka dokáže své okolí zkrášlit bez černý, který bývá na jaře obsypaný záplavou žlutobílých květů a na podzim produkuje sytě černé bobule plné vitamínů a minerálů. Květy i plody se pak využívají v lidovém léčitelství a jsou vhodné také k přípravě různých šťáv, sirupů, marmelád nebo třeba likérů. Své uplatnění si ovšem našlo i bezové dřevo, a to při výrobě hudebních nástrojů.

Co je bez?

Pod tímto názvem se ukrývá rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi kalinovité, který zahrnuje zhruba 40 různých druhů dřevin a bylin. Ty rostou především v mírném a subtropickém pásu obou polokoulí, ale na některé můžete narazit také v horských oblastech pásma tropického. Na území České republiky se přitom dnes můžete setkat se třemi původními druhy, kam patří konkrétně:

  • bez černý (Sambucus nigra),
  • bez chebdí (Sambucus ebulus),
  • bez červený (Sambucus racemosa).

V Evropě je dále hojně zastoupený bez sibiřský (Sambucus sibirica), s nímž se můžete setkat hlavně ve středním a východním Rusku. Kromě toho je mezi lidmi známý také bez černoplodý, bez hladkoplodý nebo třeba bez kanadský. Někteří se pak mylně domnívají, že k zástupcům tohoto rostlinného rodu patří i šeřík obecný (Syringa vulgaris), který ovšem není s bezem nijak příbuzný.

Bez černý

Mezi nejznámější zástupce rodu Sambucus na našem území se rozhodně řadí černý bez (latinsky Sambucus nigra), což je listnatý keř, jenž si našel široké využití v lidovém léčitelství, ve farmacii i v potravinářském průmyslu. O tom, jak je daná rostlina pro člověka prospěšná, přitom svědčí i staré přísloví: „Před heřmánkem smekni a před bezem klekni.“

Pro černý bez v současné době existuje celá řada lidových názvů. Říká se mu třeba bezinka, bzina, bzí, dryáda, habzina, chabza, chebdový květ, chebzí, kalina, keř čarodějný, kobzinky, kosmatice, kozinky, kozičky, psí bez, psí víno, pukač, smradinka nebo zebzový květ. Pokud jde o to, jak se řekne černý bez anglicky, nejčastěji se používají termíny black elder, elderberry nebo European black elderberry. [1, 2, 3]

Jak vypadá bez černý?

Podle botaniků je černý bez keř nebo malý strom, který běžně dorůstá do výšky 3–7 m. Bývá bohatě větvený, přičemž jednotlivé větve jsou v mládí lysé nebo roztroušeně chlupaté, zatímco ty starší jsou spíše nepravidelně rozbrázděné. Dřeň větví (tzv. bezová duše) bývá typicky bílá nebo lehce nažloutlá.

Dalším důležitým poznávacím znakem je skutečnost, jaké má černý bez listy. Ty jsou lichozpeřené, vstřícné a řapíkaté, přičemž bývají uspořádané po pěti. Jednotlivé lístky jsou pak vejčité, pilovitě zubaté a dosahují do délky 4–8 cm. Květenstvím je plochý vrcholík, který může mít v průměru až 25 cm. Jednotlivé květy černého bezu jsou bílé až slonovinové, oboupohlavné a mají pětičetnou korunu. Plodem jsou černofialové bobule, kterým se někdy říká bezinky.

V některých případech bývá černý bez zaměňován s jinými druhy bezu, které jsou na území České republiky poměrně hojně rozšířené. Jde především o bez chebdí, ale v době květu si může člověk klasický černý bez splést také s bezem červeným. Obě tyto rostliny přitom obsahují vyšší množství toxických látek, jsou pro člověka jedovaté, a rozhodně by se proto sbírat neměly. [4, 5, 6]

Kde roste černý bez?

Původní domovinou černého bezu je Evropa (kromě nejsevernějších částí), ale také sever Afriky a část asijského kontinentu, konkrétně oblast táhnoucí se od Malé Asie přes Kavkaz až po Kaspické moře. Kromě toho pak byla tato rostlina zavlečena i na další místa, jako je východ Severní Ameriky nebo jižní Argentina.

U nás přitom najdete černý bez prakticky všude, ale nejvíce zastoupen je v teplejších oblastech. Roste hojně na pasekách, na vlhkých lesních mýtinách, dále pak na kamenitých místech, na okrajích lesů, na mezích, na rumištích nebo třeba nedaleko cest. Kromě toho se objevuje i v blízkosti lidských obydlí, konkrétně v zahradách nebo u plotů, kde je půda vlhká a bohatá na živiny. [7, 8, 9, 10]

Sběr a zpracování

Lidé se často ptají, kdy kvete černý bez, jaké části této oblíbené rostliny se sbírají a jaké pak vyžaduje černý bez zpracování, aby dlouho vydržel a nezkazil se. Dobrou zprávou je, že se pozitivní účinky na lidský organismus přisuzují všem jednotlivým částem černého bezu, a proto se sbírají květy, plody, ale i listy a kůra. Každou část je nicméně dobré sbírat v jiný čas.

Prakticky celoročně jsou k dispozici listy a kůra černého bezu, které se sbírají typicky od dubna do září. Květ černého bezu se pak většinou začíná objevovat od května do července, přičemž konkrétní doba závisí na místních klimatických podmínkách. Keř potom kvete asi tři týdny a v této době kolem sebe šíří omamnou vůni. Také po odkvětu ovšem mívá černý bez specifické aroma.

Květenství bezu se sbírají obvykle na jaře nebo brzy v létě (tradičně v květnu a červnu), a to vždy za suchého počasí, ideálně dopoledne. Vždy se stříhají celá květenství a je nutné dávat pozor na to, aby se rostlina nezapařila. Proto byste květy neměli přenášet v plastových taškách, ale raději v proutěném košíku.

Pokud jde o to, jak sušit černý bez, květy je dobré rozprostřít na tenký papír nebo na síto, ale můžete je také pověsit za stopku. Přímé slunce květům škodí, takže je lepší uložit je do stínu na vzdušné místo, kde nenavlhnou. Měly by získat zlatavou barvu, ale nikdy nesmí zhnědnout. Skladovat je pak můžete třeba v tmavé sklenici.

Další oblíbenou surovinou, kterou lidé často sbírají, jsou lesklé, černofialové bobule. Obvykle má černý bez plody velké až 6 mm, přičemž začínají dozrávat v době od srpna do září. Jelikož se jedná o vyhledávanou potravu některých ptáků, kteří prostřednictvím svého trusu roznášejí semínka po okolí, se sběrem byste neměli otálet.

Pokud se vám podaří posbírat plody černého bezu dříve, než je sezobou ptáci, je nutné okamžitě tyto bobule zpracovat, protože se rychle kazí. Ke skladování se tedy rozhodně nehodí. Klasicky se připravuje třeba šťáva z černého bezu, marmeláda z černého bezu nebo likér z černého bezu. Samozřejmě můžete ale bezinky také usušit (zpočátku na slunci a pak třeba v troubě či sušičce). [11, 12, 13, 14]

Obsažené látky

Bezinky jsou známé vysokým obsahem vody, kvůli kterému jsou tyto bobule relativně nízkokalorické. Kromě toho navíc obsahují poměrně velké množství vitamínů a minerálů, díky čemuž mají řadu pozitivních účinků na lidské zdraví. Mezi zastoupené látky se v tomto ohledu řadí hlavně vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, draslík, vápník nebo třeba železo. Celá rostlina navíc obsahuje fytoncidní látky, které brání růstu mikroorganismů.

Co se týče dalších obsažených látek, ve všech částech černého bezu se nachází sambunigrin, což je kyanogenní B-glukosid, jenž může pro člověka představovat zdravotní riziko. Nejvíce je přitom zastoupený v nezralých plodech a listech. Květy bezu černého pak obsahují také rutin, bioflavonoidy, cholin, éterické oleje, taniny, třísloviny nebo omega-3 a omega-6 mastné kyseliny. V plodech jsou mimo jiné zastoupeny glykosidy, karoteny, organické kyseliny, sacharidy či cholin. [15, 16, 17, 18]

Jaké má černý bez léčivé účinky?

V minulosti lidé pomocí černého bezu léčili téměř všechny neduhy, například nepříjemné bolesti zubů, krvácení z nosu, horečky nebo popáleniny. Mnozí jej navíc považovali také za magickou rostlinu, kterou vysazovali nedaleko svých obydlí a chlévů, aby zahnala dobytčí mor. Díky jejím léčivým účinkům ji pak jako svatební dar dostávali i novomanželé.

Pokud jde o to, jaké má černý bez účinky na lidské zdraví, v první řadě je nutné poznamenat, že jednotlivé části dané rostliny (květy, plody i listy) obsahují poměrně velké množství antioxidantů. Ty pomáhají chránit lidský organismus před škodlivými volnými radikály a brání rozvoji některých chronických chorob.  Při tepelném zpracování bezinek nicméně jejich množství klesá.

Kromě toho je obecně známé, že bez černý pomáhá zmírňovat příznaky chřipky a nachlazení. Existuje proto řada komerčních přípravků ve formě kapslí, pastilek nebo třeba sirupů, s jejichž pomocí byste se měli nepříjemných symptomů zbavit o něco rychleji. Odvar z květů je navíc močopudný, pomáhá rozpouštět hleny, vyvolává pocení a hodí se při očistných kúrách.

Čaj z květů černého bezu se používá při zažívacích obtížích, zmírňuje nevolnost či plynatost a může být prospěšný také při nedostatečné činnosti žlučníku. Podporuje ovšem i správnou funkci ledvin a močového ústrojí. Při vnějším využití se pak jedná o jednu z oblíbených přísad směsí proti rýmě, nachlazení, zánětu průdušek a bolestem hlavy. Mast z bezových květů zase lidé někdy používají na drobné opařeniny, popáleniny či omrzliny.

Šťáva z bezinek si našla využití při léčbě migrén, nepříjemných bolestí a nervových chorob. Pomáhá například při zánětech trojklanného nervu či sedacího nervu, ale prospěšná může být také při výhřezu meziobratlové ploténky. Tepelně zpracované bobule se navíc někdy používají také k úlevě při průjmech nebo u pacientů, kteří se potýkají s břišními kolikami.

Co se týče listů, nejčastěji se používají zevně, a to třeba ve formě olejového macerátu, jenž slouží k masírování bolavých míst. Kromě toho se ale dá vyrobit i obklad nebo mast z listů černého bezu, která je dobrá na omrzliny, jizvy, pohmožděniny nebo na krevní výrony. Pokud jde o vnitřní užití, můžete si připravit nálev z listů, který má močopudné účinky, ředí hlen a tlumí krvácení. Pravidelné užívání se ale nedoporučuje. [19, 20, 21, 22, 23, 24]

Nežádoucí účinky černého bezu

Mezi lidmi je dnes dobře známé, že jde sice o velice prospěšnou rostlinu, ale kromě toho má černý bez nežádoucí účinky, s nimiž je nutné počítat. Plody černého bezu (hlavně ty nezralé) totiž obsahují jedovatou látku označovanou jako sambunigrin. Ta může u člověka vyvolat nevolnost a nepříjemné zažívací obtíže (průjem, zvracení), a proto by se bobule černého bezu neměly jíst syrové.

Naštěstí se ale sambunigrin zahřátím na teplotu nad 80 °C rozkládá a škodlivé látky neutralizuje také sušení černého bezu. Usušené nebo krátce převařené zralé bobule tedy nejsou jedovaté a člověk je může s klidným srdcem konzumovat. Příliš se ale nedoporučuje černý bez v těhotenství nebo při kojení, nepodává se malým dětem a pozor by si na něj měli dát také lidé trpící autoimunitními chorobami. [25, 26, 27, 28]

Připravujete si domácí bezový čaj nebo šťávu?

Využití černého bezu

V potravinářství se dnes používají hlavně bezové květy a bobule. Z květů se dá připravit chutná bezová šťáva, osvěžující limonáda nebo klasický sirup. Sušené pak slouží hlavně k přípravě čajů. Šťáva lisovaná z plodů si zase našla využití jako potravinářské barvivo, zatímco dřeň se přidává do ovocných směsí. Mezi nejoblíbenější recepty z černého bezu dnes konkrétně patří:

  • čaj z černého bezu,
  • voňavý sirup z černého bezu,
  • limonáda z černého bezu,
  • likér z černého bezu,
  • med z černého bezu,
  • víno z černého bezu,
  • džem z černého bezu,
  • pálenka z černého bezu.

Aby toho nebylo málo, tradičně obohacuje černý bez recepty, které byste možná nečekali. Existuje například pokrm, jemuž lidé říkají kosmatice, kde tato rostlina hraje hlavní roli. Jedná se konkrétně o v těstíčku obalovaný černý bez (bezové květy), který se následně smaží podobně jako květák. Šťáva lisovaná z bezových plodů přitom slouží také k barvení látek na červenofialovou barvu, zatímco květy poskytují odstíny žluté a zelené.

Jelikož má bez černý léčivé účinky na řadu různých oblastí lidského těla, používá se poměrně hojně v lidovém léčitelství. Sbírají se přitom všechny jeho části (květy, plody, listy i kůra) a z nich se připravují různé nálevy, tinktury, masti nebo třeba obklady. Mnozí tuto rostlinu dokonce považují za všelék, přestože může být v některých případech její konzumace nebezpečná.

Květy bezu mají také zklidňující účinky na lidskou pleť, a proto se jejich výluh někdy používá k omývání problematické pokožky. Sušená květenství zase dobře poslouží jako základ pro zklidňující pleťovou masku. Dalším způsobem, jak může být černý bez prospěšný, je příprava uklidňujících a posilujících koupelí. Pro farmaceutický průmysl jsou pak důležité hlavně sušené bezové květy, které se běžně vykupují.

V zahradnictví se některé kultivary černého bezu používají jako okrasné rostliny. Své uplatnění během přípravy ručních (často mikroskopických) preparátů si ovšem našla i bílá dřeň, kterou lidé někdy nazývají bezová duše. Tvrdé dřevo černého bezu pak často funguje jako tyčkovina (ale musí být již zcela mrtvé), zatímco na Slovensku je daná surovina důležitá i pro výrobu fujar či píšťalek a někdy se stává základem pro výrobu hudebního nástroje s názvem didgeridoo. [29, 30, 31, 32, 33, 34]

Černý bez pěstování

Zaujala vás rostlina s řadou pozitivních účinků na lidské zdraví a přemýšlíte, zda je dobrý nápad umístit ji na svou zahradu a jak zvládá bez černý pěstování v našich podmínkách? V tom případě se nemusíte ničeho bát, protože zahrádkáři považují daný keř či strom za velice nenáročný. Nezapomeňte mu nicméně vyhradit dostatek prostoru, protože dorůstá až do výšky 7 m.

Oblíbené kultivary černého bezu:

  • černý bez ‘Black Beauty’,
  • černý bez ‘Golden Tower’,
  • černý bez ‘Madonna’,
  • černý bez ‘Black Tower’,
  • černý bez ‘Haschberg’,
  • černý bez ‘Golden Spark’,
  • černý bez ‘Sambo‘,
  • černý bez ‘Obelisk’.

Pokud se chcete pustit do pěstování černého bezu, pamatujte, že rostlina potřebuje ideálně hlinitopísčitou půdu, která je dostatečně zásobená živinami a vodou. Kromě toho je dobré každoročně bez černý prořezávat a přihnojovat dusíkem, jenž podpoří růst nových větví. Co se týče mrazivých teplot, jedná se o poměrně odolnou dřevinu, která rozmary počasí dobře snáší.

Množení černého bezu se provádí mnoha různými způsoby. Můžete si například předpěstovat vlastní rostlinky ze semínek, která rychle klíčí a jsou velice odolná. Dají se přitom koupit v zahradnictví, ale klidně je můžete sebrat i ze zralých bezových plodů, které následně zasadíte do substrátu vhodného ke klíčení semínek. Na jaře se pak rostlinky dají přesadit na vybrané stanoviště.

Dalším způsobem, jakým lze provést množení bezu černého, je řízkování. Nové výhonky se přitom seřezávají na přelomu července a srpna, což je období, které zahrádkáři považují za ideální. Jednotlivé řízky by měly být dlouhé zhruba 10–20 cm. Ve vhodných podmínkách dokáží poměrně jednoduše a rychle zakořenit. [35, 36, 37, 38]

Zdroje: webmd.com, healthline.com, medicalnewstoday.com, nzip.cz, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, byliny.vitalion.cz, kvetenacr.cz, pestitelka.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top