Co je jitrocel?
Co se dozvíte v článku
Pod názvem jitrocel (Plantago) se ukrývá rostlinný rod z čeledi jitrocelovitých, který zahrnuje více než 275 různých druhů i řadu zajímavých poddruhů. Ty v současné době rostou prakticky po celém světě, přičemž na některých místech jde o rostliny původní, ale do mnohých oblastí se jitrocele dostaly vlivem osídlování nových oblastí.
Jednotlivé druhy jitrocele mají řadu podobných vlastností, ale mohou se lišit svými nároky na okolní podmínky. Zatímco některé tedy rostou v teplejších oblastech nedaleko mořského pobřeží nebo třeba na sušších písčitých plochách, jiné mají raději horské klima a další zase dávají přednost bažinám. V České republice momentálně roste 11 druhů jitrocele 2 uznávané hybridní druhy. [1, 2]
Pokud jde o vzhled, jedná se o byliny nebo menší keře, které mohou být jednoleté, dvouleté, ale i vytrvalé. Ačkoliv většinou bývají bezlodyžné, někdy mohou být lysé a jindy zase velmi chlupaté, přičemž koření pouze vláknitými kořínky nebo oddenkem. Typické jsou pak jejich řapíkaté listy, které vyrůstají v přízemních růžicích, mají výraznou podélnou žilnatinu, bývají kopinaté a elipsovité či okrouhlé. Někdy navíc mohou mít několik laloků a vzácně bývají dlanitě zpeřené.
Z přízemní růžice vyrůstají také bezlisté stvoly, jejichž vrchol zdobí válcovité či kulovité květenství, kterým je klas s dimorfními, oboupohlavnými, čtyřčetnými květy. Ojediněle se zde však může objevit pouze samostatný květ. Jitrocele jsou nejčastěji opylovány větrem (vzácně hmyzem) a jejich plodem je obvykle tobolka s víčkem, nepukavá tobolka nebo oříšek.
Semena jitrocelů mívají žlutou, hnědou nebo dokonce černou barvu. Jejich tvar závisí na tom, o jaký konkrétní druh se jedná, podobně jako jejich množství. Po okolí se pak šíří pomocí větru, vody nebo zvířat. Svůj podíl zde ovšem mohou mít i lidé a jejich technika, na kterou se za vlhkého počasí jitrocelová semena lepí. Kromě toho se navíc rostliny mohou šířit i vegetativně.
Jaké má jitrocel druhy?
Zatímco některé rostliny tohoto rodu patří mezi plevele, na jejichž přítomnost si zahrádkáři pravidelně stěžují, jiné si našly využití třeba v tradičním léčitelství nebo v potravinářství. V České republice se přitom můžete setkat konkrétně s těmito zástupci rodu jitrocel:
- jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata),
- jitrocel větší (Plantago major),
- jitrocel prostřední (Plantago media),
- jitrocel alpínský (Plantago alpina),
- jitrocel blešníkový (Plantago afra)
- jitrocel černavý (Plantago atrata),
- jitrocel chudokvětý (Plantago uliginosa),
- jitrocel hořcovitý (Plantago gentianoides),
- jitrocel písečný (Plantago arenaria),
- jitrocel přímořský (Plantago maritima),
- jitrocel vraní nožka (Plantago coronopus).
Lidé však mohou znát i jitrocel širokolistý, což je pouze jiné pojmenování pro jitrocel větší. Během minulého století se na našem území vyskytoval také druh známý jako jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), který je ovšem podle botaniků momentálně považován v České republice za vyhynulý. Na evropském území je kromě toho hojně rozšířený i jitrocel vejčitý (Plantago ovata), který je známý také jako jitrocel indický.
Jitrocel kopinatý
Mezi nejznámější druhy jitrocele se nejen v našich podmínkách řadí jitrocel kopinatý, což je vytrvalá bylina, která nejčastěji roste na loukách, na polích a nedaleko potoků i cest. Vzhledem k jejímu rozšíření je mezi českými zahrádkáři velice známá a kromě oficiálního pojmenování má i řadu lidových názvů, jako je babka, jitrocín, hojílek, myší ocas, myší ouško, volský jazyk nebo psí jazyk. [3]
Jak vypadá jitrocel kopinatý?
Charakteristickým znakem jitrocele kopinatého je růžice přízemních listů, z níž vyrůstá několik bezlistých a nevětvených stvolů. Výška této hojně rozšířené byliny se pohybuje v rozmezí od 7 do 30 cm, ale ve vzácnějších případech, kdy se rostlině dobře daří, může dorůstat klidně až do 60 cm. Oddenek je naopak kratší a zpravidla větvený.
Listy jitrocele jsou uspořádány do vystoupavých až vzpřímených přízemních růžic. Bývají jednoduché, na bázi se postupně zužují v řapíky a jejich čepele jsou na vrcholu špičaté. Jejich plochou prochází zhruba 3–5 souběžných žil, které jsou nejvíce patrné na spodní straně listů. Stvoly jsou o něco delší než listy a na jejich vrcholu se nachází kulovité až válcovité klasy.
Jednotlivé klasy obsahují drobné tmavé květy s bílými až hnědavými listeny, které se objevují od května do září nebo do října. Jsou čtyřčetné, oboupohlavné a srostloplátečné, přičemž z čtyřcípé koruny srůstající v korunní trubku vyčnívají čtyři tyčinky s bělavými až žlutými prašníky. Po odkvětu zde vyrůstají plody, kterými jsou vejčité tobolky se dvěma leskle hnědými semeny.
Jedna rostlina ročně vyprodukuje zhruba 2500 semen, ale pokud je větší, může to být klidně i čtyřnásobek. V případě, že se rostlině na daném stanovišti příliš nedaří, naopak počet semen klesá k několika desítkám až několika stovkám. Některá z nich se uvolní hned po dozrání, ale jiná zůstanou v klasu až do chvíle, kdy odumře a ze stvolu odpadne.
Pokud člověk semena jitrocele kopinatého uskladní na suchém místě, jsou schopná přežít klidně i celou dekádu. V půdě je ale jejich trvanlivost ještě několikrát vyšší, takže zde mohou přežívat klidně 50–60 let. Pokud jde o způsoby rozmnožování, kromě generativní cesty (pomocí semen) to jde i vegetativně, kdy nová bylina vyrůstá z kořenů, fragmentů nebo oddenku. [4, 5]
Kde roste jitrocel kopinatý?
Co se týče vhodných stanovišť, tato rostlina preferuje hlavně oblasti s mírně vlhkou, hlinito-písčitou a dokonce až středně těžkou půdou. Roste hlavně na místech, kde se vyskytují travní společenstva, jako jsou louky, pastviny, meze, trávníky, parky nebo úseky v blízkosti komunikací. Kromě toho se však příležitostně objevuje také jako plevelná rostlina na polích.
Jitrocel kopinatý patří mezi odolné druhy, které dobře snáší fyzické poškození (sešlap), ale příliš mu nesvědčí podmáčená stanoviště. Původně byla tato rostlina rozšířená na území Eurasie, ale později se díky evropským kolonizátorům rozšířila i do zbytku světa. Dnes ji kromě Evropy, Asie či severní Afriky najdete také v Japonsku, v Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Obsažené látky
Jitrocel kopinatý obsahuje řadu zajímavých látek, a to hlavně ve svých listech. Jde především o slizové látky, kyselinu citronovou, kyselinu křemičitou, glykosid aukubin nebo třeba enzymy, jako je emulsin a invertin. Kromě toho pak listy jitrocele obsahují také třísloviny, hořčiny, draselné soli, fenylethanoidy, kumariny nebo třeba vitamín C. [6, 7]
Jaké má jitrocel léčivé účinky?
Díky svým léčivým účinkům je jitrocel mezi pěstiteli oblíbený již od antiky, přičemž nejde pouze o jitrocel kopinatý, ale velice podobně působí na lidský organismus také jitrocel větší. Obě tyto byliny patří mezi antioxidanty, které chrání buňky před oxidačním stresem. Zároveň se pak vyznačují svými protizánětlivými vlastnostmi. [8, 9]
V první řadě se jitrocel užívá při různých chorobách dýchacích cest, a to hlavně jako jitrocelový čaj nebo domácí jitrocelový sirup. Pomáhá hlavně při silném zahlenění a pacientům dokáže ulevit od suchého, dráždivého kašle. To mají na svědomí obsažené slizové látky s ochrannými a sekretolytickými účinky, které podporují vykašlávání a zmírňují podráždění krku.
Současně se pak z jitrocele připravují i různé odvary, které jsou prospěšné ve chvíli, kdy pacient pociťuje jakékoliv problémy s dýchacími cestami. Daná bylina tak může pomoci třeba lidem, kteří se potýkají s astmatem, nebo nemocným, u nichž se projevil zánět průdušek (bronchitida). Vhodný je pak samozřejmě i při nachlazení a dokonce může být prospěšný při léčbě tuberkulózy. [10, 11, 12]
Jak už samotný název bylin z rodu jitrocel napovídá, jsou schopné zacelit rány a fungují tedy jako skvělá první pomoc při různých typech zranění i v případě kožních obtíží (ve formě obkladů, šťávy, odvarů i čerstvých jitrocelových listů). Snižují totiž zánětlivou aktivitu, blokují mikrobiální růst a zmírňují bolest. Proto mohou být dobrým prostředkem pro léčbu menších ran, ekzémů, spálenin, pokousání hmyzem, puchýřů nebo třeba oparů. V tomto ohledu je ale stále nutný další výzkum. [13, 14]
Pokud jde o to, co léčí jitrocel, podle doktorů má užívání této byliny pozitivní vliv také na trávicí soustavu. Podporuje správnou tvorbu žluče, funkci jater i funkci střevního traktu, zmírňuje zažívací obtíže a dobře působí také při problémech se zácpou. Zároveň pak mohou listy a semena jitrocele pohyby v trávicím traktu zpomalit, pomáhají v boji s průjmem či bolestmi žaludku a působí proti žaludečním vředům. [15, 16, 17]
Ve starých publikacích, které se zabývají lidovým léčitelstvím, se pak lidé mohou dočíst také to, že jitrocel kopinatý či jitrocel větší efektivně působí proti tvorbě žlučových kamenů. Sirup z těchto rostlin pak pomáhá čistit krev od veškerých škodlivin i choroboplodných zárodků a listy mohou pomocí také od nepříjemných onemocnění žláz. [18, 19]
Kdy sbírat jitrocel?
Ideální čas, kdy se vydat na louku nebo mez a nasbírat čerstvé jitrocelové listy, je období od května zhruba do srpna. V tuto chvíli totiž listy obsahují nejvyšší koncentraci účinných látek. Chcete-li však získat kvalitní jitrocel, sběr provádějte pouze během suchých dnů a trhejte jedině zdravé, suché a nepolámané rostliny. Jinak by se listy mohly jednoduše zapařit a zčernat.
Jaké má jitrocel kopinatý využití?
Jelikož čerstvé jitrocelové listy nejsou k dispozici po celý rok, lidé je často suší a poté z nich připravují například obklady nebo různé bylinné směsi. Sušení jitrocele ovšem není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejprve je nutné odstranit květní stvoly a poté sušit ve stínu (nebo předsušit na slunci), ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm a do teploty 40 °C. Pokud budou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou či olivovou barvu.
Chuť čerstvých listů jitrocele je svíravá a slabě nahořklá. V současné době se tato bylina (čerstvá i sušená) používá hlavně pro výrobu čajových směsí, které působí protizánětlivé a mají pozitivní vliv na trávicí systém. Stačí pouze zalít jitrocelové listy horkou vodou, nechat krátce vylouhovat a čaj poté můžete ihned pít. Oblíbená je ovšem i čajová směs z jitrocele kopinatého a mateřídoušky (rovným dílem). [20, 21]
Dalším oblíbeným přípravkem je pak jitrocelový sirup na suchý kašel, který pomáhá se zahleněním i proti podrážděnému krku. Pokud jste zruční, můžete si připravit jitrocelový sirup domácí (z jitrocelových listů, vody a cukru, a to jak vařený, tak i za studena), ale k dispozici je samozřejmě i na pultech obchodů, v lékárnách nebo třeba na internetu.
Ačkoliv mnozí jitrocel v těhotenství nedoporučují (především v 1. trimestru), některé nastávající maminky na tuto bylinu přesto nedají dopustit. Po konzultaci s ošetřujícím lékařem, který doporučí bezpečné produkty, můžete vyzkoušet jitrocelový sirup v těhotenství, a pokud vás bude kašel nebo nachlazení trápit i po porodu, určitě vám neuškodí ani jitrocelový sirup při kojení. Kromě toho pak existuje i jitrocelový sirup pro děti.
Chcete-li použít jitrocel na rány, vyzkoušejte buď čerstvé listy, odvar, obklady nebo jitrocelový extrakt (šťávu). Kromě toho si můžete připravit také sladký jitrocelový med, který mají rádi dospělí i děti. Dále je pak dostupná jitrocelová mast, která pomáhá s hojením ran či bércových vředů a podporuje ochrannou funkci pokožky, jitrocelová tinktura, jitrocelový olej nebo bylinné pastilky jitrocel a mateřídouška. Blahodárně navíc jitrocel působí i v momentě, kdy ho přidáte do koupele.
Další způsoby využití jitrocele
Aby toho nebylo málo, jitrocel se dá využít i v kuchyni, ale pouze ve formě čerstvých a zdravých listů. Ty mají slabě nahořklou chuť, která může zajímavě obohatit třeba bylinkové polévky a omáčky. Kromě toho někteří lidé jitrocelové listy obalují v těstíčku a smaží (ve sladké i slané podobě) a najemno nasekané lístky se zase mohou stát jednou z přísad salátů nebo bylinkových zálivek.
Dále je pak jitrocel kopinatý důležitý také z pohledu včelařů, jelikož je zdrojem kvalitního pylu. Zároveň slouží jako potrava pro hospodářská i lesní zvířata, přičemž jeho konzumace může zlepšit zdraví zvířat i vlastnosti mléka. Semena jitrocele se pak využívají jako krmení pro chovné druhy ptáků (například kanárky).
Zdroje: phytology.org.uk, ncbi.nlm.nih.gov, healthline.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, healthbenefitstimes.com, bylinkyprovsechny.cz, alphega-lekarna.cz, pyly.cz