Amyloidózy poškozují srdce, ledviny a další důležité orgány. Vyléčit se bohužel nedají

Co je amyloidóza?

Pojmem amyloidóza se označuje početná skupina vzácných onemocnění. Všechna tato onemocnění mají jeden společný znak – dochází při nich k ukládání amyloidu do tkání a orgánů. Amyloid je nerozpustný degradační produkt některých bílkovin. U všech typů amyloidóz nefungují správně proteázy, což jsou enzymy štěpící bílkoviny. Z některých druhů bílkovin pak vznikají nerozpustné vláknité složky amyloidu, který se ukládá v cévách a tkáních.

Tyto struktury se nedají z organismu již nijak odstranit. Dlouhodobé ukládání amyloidu vede ke vzniku depozit a amyloidových plaků, které narušují funkčnost daných orgánů nebo mohou způsobit jejich trvalé poškození. Při postižení životně důležitých orgánů, jako je srdce či ledviny, to vede až k úmrtí. [1, 2, 3, 4]

Typy amyloidóz

Existuje celkem asi 36 různých typů amyloidóz. Prvním rozlišovacím hlediskem je rozsah postižení orgánů. Při systémové (generalizované) amyloidóze je postiženo více orgánů nebo orgánových soustav, při lokalizované jen jeden orgán či orgánová soustava. Amyloidózy mohou být dědičné, což znamená, že jsou způsobeny mutací v prekurzorovém enzymu. Další skupinou onemocnění jsou získané amyloidózy. [5, 6, 7]

Jiný způsob dělení rozlišuje 4 nejčastější typy amyloidóz, které se liší typem prekurzorových proteinů:

• AL amyloidóza – lehké řetězce imunoglobulinů,
• AA amyloidóza – SAA protein,
• ATTR amyloidóza – transtyretin,
• Aβ2M amyloidóza – β2 mikroglobulin.

AL amyloidóza (amyloidóza lehkých řetězců)

AL amyloidóza je systémové onemocnění. Dříve se jí říkalo primární amyloidóza, dnes se preferuje označení amyloidóza lehkých řetězců, neboť zde vystupují jako prekurzory. Příčinou AL amyloidózy je výskyt patologických plazmatických buněk v kostní dřeni, které přispívají ke vzniku defektních imunoglobulinů. Jedná se tudíž o komplikaci provázející nádorová onemocnění krve, konkrétně mnohočetný myelom.

AA amyloidóza (zánětlivá amyloidóza)

Tento typ amyloidózy se může objevit prakticky u každého pacienta, v jehož těle probíhají dlouhodobé zánětlivé procesy. V minulosti byla označována také jako reaktivní nebo sekundární amyloidóza. Amyloidová vlákna vznikají v tomto případě z SAA proteinu, jehož sérová hladina se výrazně zvyšuje v aktivní fázi infekce.

V minulosti se AA amyloidóza objevovala u nemocných s tuberkulózou. Dnes se přidržuje k revmatoidní artritidě, Bechtěrevově nemoci, ulcerózní kolitidě a jiným zánětlivým chorobám. [8, 9, 10, 11, 12]

ATTR amyloidóza (získaná nebo dědičná transtyretinová amyloidóza)

Získaná transtyretinová amyloidóza, označovaná také jako divoká forma (wild type ATTR), se vyznačuje ukládáním depozit amyloidu vznikajícího z transtyretinu. Transtyretin je bílkovina syntetizovaná v játrech. ATTR amyloidóza má tendenci postihovat hlavně muže nad 70 let, způsobuje především srdeční problémy.

Dědičná forma ATTR amyloidózy je způsobena mutací genu kódujícího tvorbu transtyretinu. Amyloid se v tomto případě ukládá nejvíce v nervové tkáni, srdci a ledvinách.

Aβ2M amyloidóza (dialyzační amyloidóza)

Aβ2M amyloidóza je specifickým typem amyloidózy, který se objevuje jako komplikace hemodialýzy. Pacientům s chronickým selháváním ledvin se v těle kumuluje β2 mikroglobulin, který je u zdravého člověka odbouráván v ledvinách. Tato bílkovina pak vystupuje jako prekurzor, ze kterého se postupně vytváří amyloidová vlákna. Nástup nemoci je pozvolný, objevuje se průměrně po 10 letech od zahájení pravidelné dialyzační léčby. [13, 14, 15, 16]

Jaké má amyloidóza příznaky?

Hlavní klinické symptomy amyloidózy se odvíjejí od toho, jaký konkrétní orgán byl postižen. Často napadá životně důležité orgány, jako jsou srdce, ledviny či nervy.

• Srdce: amyloidóza srdce způsobuje jeho zbytnění, restriktivní kardiomyopatie a poruchy srdečního rytmu. Může vést až k srdečnímu selhání.
• Ledviny: v ledvinách se amyloid ukládá do glomerulárních kapilár, čímž se snižují jejich filtrační schopnosti. V moči je pak možné laboratorně prokázat nadměrné množství bílkovin. Amyloidóza ledvin končí selháváním renálních funkcí.
• Nervová soustava: u některých pacientů se objevuje postižení periferních nervů. Trápí je brnění končetin, ztráta citlivosti a jiné projevy periferní neuropatie.
• Plíce: ukládání amyloidu v plicích poškozuje plicní parenchym, plocha pro výměnu krevních plynů je tudíž menší. Pacienti bývají dušní a může se u nich objevit i bolest na hrudi, kašel a vykašlávání krve.
• Trávicí systém: hromadění amyloidu v gastrointestinálním traktu způsobuje různé potíže s trávením, jako jsou průjem, nevolnost, bolest břicha a krev ve stolici. Většinou je narušeno vstřebávání živin.
• Další příznaky: patří mezi ně únava, periferní otoky, úbytek hmotnosti, zvětšení jazyka, zvětšení sleziny, oboustranný syndrom karpálního tunelu, stenóza páteřního kanálu v bederní oblasti či ruptura šlachy bicepsu. [17, 18, 19, 20, 21]

Amyloidóza: diagnostika

Amyloidózy patří mezi vzácná onemocnění, a protože se jejich příznaky překrývají se symptomy mnoha jiných onemocnění, může trvat poměrně dlouho, než je stanovena správná diagnóza. Při podezření na systémovou amyloidózu lékaři provádějí sérii nejrůznějších vyšetření. Základem jsou laboratorní vyšetření krve a kostní dřeně doplněné o biochemický rozbor moči. Důležité jsou i zobrazovací metody:

• echokardiografie (ECHO),
• elektrokardiografie (EKG),
• rentgen hrudníku.

K potvrzení diagnózy je ještě nutné odebrat vzorek tkáně na histologické vyšetření. Standardně se provádí bioptický odběr z tukové tkáně či konečníku, případně z konkrétního postiženého orgánu (srdce, ledviny, játra, střeva apod.). Toto vyšetření umožňuje identifikovat přesný typ amyloidu – využívá se barvení Kongo červení. [22, 23, 24, 25]

Léčba amyloidózy

Amyloidózy patří mezi nevyléčitelná onemocnění, jelikož usazené amyloidové plaky již nejde odstranit. Cílem terapie je tudíž zpomalení progrese nemoci, zmírnění klinických příznaků a zlepšení kvality života. Lékaři se snaží primárně léčit chorobu, která je za vznik amyloidózy zodpovědná. Pokud jde o amyloidózu typu AL, je nutné podstupovat chemoterapii. Následně se přistupuje k transplantaci kostní dřeně. Chronické zánětlivé stavy se léčí podáváním protizánětlivých léků.

Amyloidóza: dožití a prognóza

Doba dožití závisí na typu amyloidózy. Nejhorší prognózu mají pacienti s neléčenou AL amyloidózou, u nichž se doba dožití pohybuje kolem 4–6 měsíců. Často už jsou tak slabí, že ani nemohou podstupovat léčbu. Pokud je amyloidóza odhalena dřív, může se při správně vedené léčbě interval přežití prodloužit až na 2 roky.

Lépe jsou na tom pacienti s ATTR amyloidózou, kde se doba přežití pohybuje mezi 8–10 lety. U sekundární amyloidózy mohou pacienti přežívat déle než 10 let od zjištění choroby. [26, 27, 28, 29, 30]

Zdroje: nih.gov, arci.org, sciencedirect.com, health.com, mayoclinic.org, nhs.uk, hopkinsmedicine.org, clevelandclinic.org, stanfordhealthcare.org, healthline.com, bu.edu, webmd.com, amyloidoza.cz, stefajir.cz, fno.cz, cskb.cz