Souhlasím s tím, že úspory lze nejen hledat, ale i nalézt rovněž v jiných oblastech zdravotnictví. Je zde však jeden veledůležitý aspekt.
Článek Mgr. Marka Hampela najdete ZDE.
Zatímco úspory ve zdravotnických prostředcích a řadě jiných oblastí vyžadují přijetí nové legislativy, obrovské úspory v lékové sféře lze získat pouhým dodržováním stávající legislativy, tudíž daleko rychleji.
Mgr. Hampel mate veřejnost obdobným způsobem, jak to činí Bc. Šnajdr či MUDr Šťastný. Nevěřím, že všem těmto pánům není známo, že rychle rostoucí výdaje nemocnic jsou do značné míry ovlivněny právě náklady na léky.
Podle dostupných údajů činí léky cca 15 % celkových nemocničních nákladů. V celostátním měřítku přibližně 15 miliard korun ročně. Celkové náklady na léky – a o tyto jde – nevykazují tudíž žádný prudký pokles, o němž tito pánové rádi hovoří.
ČLK a já osobně vždy hovořím o lécích jako celku a nerozlišuji léky na recept a léky použité v nemocnicích. Pan Mgr. Hampel opět mate veřejnost, když říká, že léky používané v nemocnicích nespadají do kompetence SÚKL.
Drtivá většina nejnákladnějších léků požívaných v nemocnicích, včetně léků biologických, je regulována SÚKL a měla již 3 roky být hrazena podle zákona z 1. ledna 2008. Ke škodě zdravotnictví tomu tak není a naše zdravotnictví za ně platí více, než určuje zákon.
Je jistě radostné slyšet od Mgr. Hampla, že revize úhrad již uspořila přes 5 miliard korun. Radost se však mění v zármutek, uvědomíme-li si, že při dodržení zákona úspora měla být ne 5, ale minimálně 8 miliard.
A ne až v roce 2010, ale minimálně o rok dříve.
Je neuvěřitelné, že neplnění zákona s takovým dopadem na veřejné finance i peněženky pacientů je Ministerstvem zdravotnictví stále takto velkoryse tolerováno.
MUDr. Milan Kubek – prezident ČLK