Co se dozvíte v článku
Co je hypertyreóza?
Hypertyreóza je termín používaný v lékařství, který popisuje stav, kdy štítná žláza pacienta produkuje a uvolňuje vysoké hladiny hormonů. Někdy se přitom tento jev označuje také jako hyperaktivita štítné žlázy. Hormony, které tento orgán vytváří, řídí způsob, jakým tělo využívá energii, takže ovlivňují téměř každý orgán v těle člověka.
Nadměrná aktivita štítné žlázy má na svědomí zrychlení metabolismu, což může vést například k úbytku tělesné hmotnosti, třesu rukou či zrychlenému nebo nepravidelnému srdečnímu tepu. Hypertyreóza se obvykle sama bez pomoci nenapraví, je proto zpravidla potřeba léčit daný stav pomocí předepsaných léků, a v některých případech je dokonce nutné podstoupit chirurgický zákrok. [1, 2, 3, 4]
Funkce štítné žlázy
Štítná žláza (glandula thyreoidea) je endokrinní orgán připomínající tvar motýla a nacházející se v přední části krku. Jeho hlavní úlohou je produkce tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3), což jsou dva primární hormony, které řídí rychlost látkové výměny v organismu. Štítná žláza se tak mimo jiné významně podílí na regulaci metabolismu.
Daný orgán je tvořen dvěma laloky spojenými asi 1,5 cm dlouhým istmem a váží v rozmezí od 20 do 60 g, přičemž zpravidla bývá větší u žen. Na jeho velikost mají ale kromě pohlaví vliv také další faktory, jako je například věk pacienta. Štítná žláza je uložena na boku hrtanu a horní části průdušnice, její povrch je hladký nebo jemně hrbolatý a tvoří jej vazivové pouzdro, které se skládá ze dvou listů.
V pouzdře štítné žlázy na její zadní straně se pak nachází čtyři příštítná tělíska (glandulae parathyreoideae). Jedná se o drobné endokrinní orgány čočkovitého tvaru, které produkují parathyroidní hormon (PTH) zvyšující hladinu vápníku v krvi. Tyto útvary jsou v těle člověka nezbytné zejména pro správný růst a vývoj kostí. [5, 6, 7]
Příčiny hypertyreózy
Za rozvojem potíží může stát hned několik příčin. První z nich je Gravesova nemoc, při níž imunitní systém pacienta napadá jeho štítnou žlázu, následkem čehož dochází k nadměrné produkci výše uvedených hormonů. Jedná se o dědičnou chorobu vyskytující se častěji u žen, která tvoří asi 85 % všech případů hypertyreózy.
Stejně tak je ale za hypertyreózu v některých případech zodpovědná také nadměrná konzumace jódu, což je minerál, který štítná žláza používá k tvorbě hormonů. Problémy tak mohou vyvolat i některé léky, jako je například Amiodaron, který obsahuje právě vysoké množství jódu, nebo intravenózní podání jódové kontrastní látky, jež se používá při některých vyšetřeních.
Dále jsou někdy na vině i uzly na štítné žláze neboli takzvané tyreoidální nodozity. Jedná se o kulovité útvary, které jsou ve valné většině případů benigní (nezhoubné). Příčina jejich vzniku se přitom různí. V dřívějších dobách byl za ně zodpovědný především nedostatek jódu v potravě, dnes se však již jedná spíše o vliv některých látek v potravinách nebo genetické predispozice. [8, 9, 10, 11]
Jaké má hypertyreóza příznaky?
Nadměrná aktivita štítné žlázy může vyvolat celou řadu příznaků, přičemž některé z nich se projevují výrazněji a jiné pacient nemusí ani zaznamenat. Typicky se jedná o nepravidelný či zrychlený srdeční tep (takzvaná palpitace), třes v rukou nebo pocit nervozity. Mezi další možné příznaky hypertyreózy pak patří také například:
- úbytek tělesné hmotnosti,
- zvýšená chuť k jídlu,
- průjem,
- nepravidelná menstruace,
- nadměrné pocení,
- problémy se spánkem,
- vypadávání a změna struktury vlasů,
- vyboulené oči (u Gravesovy choroby),
- svalová slabost.
Samotná štítná žláza může v důsledku hypertyreózy navíc otéct a vytvořit takzvanou strumu, která je buď symetrická, nebo jednostranná. Struma přitom představuje odborný název pro zvětšení zmíněného orgánu, které se projevuje jako vyboulenina nebo otok na krku. Nejčastější příčinou tohoto jevu je nedostatek jódu. [12, 13, 14, 15]
Diagnostika
Hypertyreóza se zjišťuje hned několika diagnostickými metodami. V prvé řadě lékař provede fyzické vyšetření krku pacienta, aby zjistil, zda je jeho štítná žláza větší, než je běžné. Tato prohlídka se přitom provádí pohmatem přes vnější stranu krku a kromě velikosti orgánu se hodnotí také případná citlivost na dotek.
Mimo krku může lékař zkontrolovat také oči pacienta. U těch ho bude zajímat především to, zda nejsou zarudlé, oteklé nebo vyboulené. Dále se kontroluje, jestli se pacientovi netřesou ruce při předpažení, a také si doktor poslechne pomocí stetoskopu jeho srdce, jelikož jedním z příznaků hypertyreózy může být zrychlený nebo nepravidelný srdeční tep.
Dotyčnému se pak zpravidla odebere vzorek krve, který je následně odeslán k analýze do laboratoře, kde se zkoumají hladiny hormonů štítné žlázy. V některých případech se pro detailnější posouzení stavu zkoumaného orgánu využívají také některé zobrazovací diagnostické metody, jako je například ultrazvuk či izotopové vyšetření. [16, 17, 18, 19, 20]
Léčba hypertyreózy
Léčba hypertyreózy se soustředí na vrácení hladiny hormonů štítné žlázy do normálu, díky čemuž se zabrání dlouhodobým zdravotním problémům a zmírní se nepříjemné příznaky. Samotná terapie je vždy individuální a závisí na tom, co nemoc způsobuje a jak moc je stav pacienta závažný. Lékař tak vždy musí zohlednit věk a zdravotní stav pacienta a možné alergie nebo nežádoucí účinky léků.
Hypertyreóza se pak obvykle léčí speciálními léky nebo terapií radiojódem. Pokud však pacient trpí Gravesovou chorobou nebo jinou autoimunitní poruchou štítné žlázy, může být citlivý na škodlivé vedlejší účinky jódu. Konzumace potravin, které obsahují velké množství tohoto minerálu, tak může zdravotní stav ještě zhoršit. Proto někteří pacienti dostanou od lékaře doporučení, kterým potravinám a doplňkům stravy se vyhnout.
Mezi léky proti štítné žláze pak patří methimazol a propylthiouracil, jejichž úlohou je zmírnit příznaky hypertyreózy tím, že brání štítné žláze produkovat příliš mnoho hormonů. Zdravotní stav pacienta se obvykle začne zlepšovat za několik týdnů až měsíců od zahájení léčby, přičemž uvedené léky se standardně užívají 12 až 18 měsíců a následně se dávka postupně snižuje.
Kromě toho může lékař některým pacientům předepsat také takzvané beta-blokátory. Jedná se o léky, které neovlivňují hladiny hormonů štítné žlázy, ale zmírňují příznaky hypertyreózy, jako je třes nebo bušení srdce. Tyto léky se však obecně nedoporučují lidem, kteří mají astma, a jejich nežádoucí účinky pak mohou zahrnovat únavu a sexuální problémy.
V případě, že uvedená léčba nezabírá nebo není pro pacienta vhodná, lze štítnou žlázu nebo její část odstranit chirurgickým zákrokem. Tato operace se nazývá tyreoidektomie a provádí se v celkové anestezii, přičemž zpravidla trvá kolem jedné až dvou hodin. Jelikož se v okolí štítné žlázy nachází nervy ovlivňující hlasivky, může se u pacienta po zákroku objevit chrapot. [21, 22, 23, 24, 25]
Zdroje: niddk.nih.gov, mayoclinic.org, webmd.com, wikiskripta.eu, ulbld.lf1.cuni.cz, my.clevelandclini.org, medicinapropraxi.cz, healthline.com, thyroid.org, stefajir.cz