Co se dozvíte v článku
Co je glioblastom?
Glioblastom, který je známý také jako glioblastoma multiforme (GBM), je nejčastější a nejagresivnější typ mozkového nádoru. Tento nádor vyrůstá přímo z mozkové tkáně, konkrétně z gliových buněk zvaných astrocyty. Ačkoliv jde o maligní útvar, nemá tendenci vytvářet druhotná nádorová ložiska v jiných částech těla.
Hlavním problémem je v tomto případě rychlý a nekontrolovatelný růst nádorové tkáně, která utlačuje a poškozuje zdravé struktury mozku. Zároveň dochází ke zvyšování nitrolebního tlaku, což způsobuje bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a celou řadu dalších projevů. [1, 2, 3, 4]
Jak vzniká glioblastom mozku?
Obdobně jako jiné typy zhoubných nádorů vzniká glioblastom nekontrolovatelným růstem a množením nádorových buněk. V porovnání se zdravými buňkami rostou mnohem rychleji a nepodléhají apoptóze (přirozené buněčné smrti). Tento typ nádoru se přitom vytváří z takzvaných gliových buněk, a proto se mu říká glioblastom.
Glioblastom: dědičnost
U nádorů mozku není zcela jasné, z jakých příčin vznikají. U většiny gliomů se zdá, že nejsou zatíženy dědičností, vyvíjejí se tedy spíše sporadicky. Odborníci odhadují, že jen 5 % gliomů je familiárních a postihují více než jednoho člena rodiny. Dědičností bývají zatíženy spíše gynekologické nádory, nádory prsu a nádory tlustého střeva. [5, 6, 7, 8]
Druhy gliomů podle malignity
Glioblastom se řadí mezi gliomy mozku, což jsou nádory vyrůstající přímo z mozkové tkáně. Podle biologického chování a úrovně malignity se dělí na:
- gliomy s nízkým stupněm malignity (low grade, stupeň I–II),
- gliomy s vysokým stupněm malignity (high grade, stupeň III–IV).
Celkem tedy existují 4 stupně mozkových gliomů, přičemž glioblastom 4. stupně je nejagresivnější. Nejčastějším subtypem glioblastomu je právě multiformní glioblastom, který se řadí mezi gliomy s vysokou úrovní malignity. [9, 10, 11]
Jaké má glioblastom příznaky?
Klinické příznaky glioblastomu obvykle vyplývají ze zmiňované nitrolební hypertenze. Pacienti si nejčastěji stěžují na:
- bolest hlavy,
- nevolnost,
- zvracení,
- nejistotu při orientaci v prostoru,
- závratě.
Na glioblastom se často přijde i v souvislosti s poruchami hybnosti a citlivosti. U některých pacientů narušuje nervová spojení ve specifických částech mozku, takže může způsobovat poruchy řeči nebo spouštět epileptické záchvaty. Glioblastom v pokročilém stádiu se ovšem může projevovat také:
- poruchami paměti,
- celkovým útlumem,
- poruchami soustředění,
- poruchami vědomí,
- nestejně širokými zornicemi.
Dalším specifickým příznakem je městnavá papila očního nervu. Tento stav vzniká v důsledku zvýšeného nitrolebního tlaku. [12, 13, 14, 15]
Léčba glioblastomu
Léčba glioblastomu je paliativní. To znamená, že se lékaři snaží prodloužit život pacienta a zvýšit jeho kvalitu. Terapie je přitom komplikovaná hned z několika důvodů. Glioblastom patří mezi vysoce agresivní nádory, což znamená, že roste opravdu hodně rychle. Většinou se na něj přijde až ve chvíli, kdy způsobí vážné poškození mozkových struktur. Neurochirurgické řešení není ve všech případech možné a nádor nemusí reagovat ani na ozařování a chemoterapii.
Základní léčba
Jako vůbec první posuzují lékaři možnosti chirurgického odstranění nádoru. Pokud se nenachází v blízkosti životně důležitých struktur mozku, přistupuje se k radikální resekci. Cílem operace je odstranění co největšího množství zhoubné tkáně, aniž by došlo k poškození zdravých částí mozku. Někdy je možné provést pouze částečnou resekci, případně jen biopsii.
Hned po operaci je pacient podroben radioterapii. Ozařuje se vzniklá dutina, případně i viditelné zbytky nádoru spolu s bezpečnostním lemem. Ozařování může trvat až 6 týdnů. Pokud to stav pacienta dovoluje, kombinuje se ozařování s chemoterapií. Při ní jsou pacientovi podávána cytostatika ve formě tablet (konkrétně temozolomid), což jsou látky likvidující nádorové buňky.
Konkomitantní chemoradioterapie je ale hodně agresivní, proto není vhodná úplně pro všechny pacienty. U osob starších 70 let lékaři raději volí jen jednu z modalit.
V průběhu terapie je pacient pravidelně kontrolován magnetickou rezonancí. Díky ní mohou lékaři zjistit, zda nádor stále roste, a upravit podle toho léčebný plán. [16, 17, 18, 19]
Symptomatická léčba
Protože je onemocnění glioblastomem provázeno celou řadou nepříjemných klinických příznaků, snaží se lékaři tyto potíže zmírnit podáváním nejrůznějších léků. Ke zmírnění otoku mozku se používají kortikoidy. Jestliže se u pacienta objeví epileptické záchvaty, dostává antiepileptika.
Biologická léčba
Jakožto nejagresivnější z mozkových nádorů je glioblastom předmětem intenzivního výzkumu. Oproti jiným nádorům se u něj zatím nepodařilo přijít na dostatečně účinnou biologickou léčbu, která by výrazněji ovlivnila zavedené terapeutické postupy. V rámci klinických studií byla největší pozornost věnována monoklonální protilátce s názvem bevacizumab. [20, 21, 22]
Glioblastom: prognóza
Doba přežití se u glioblastomu pohybuje obvykle kolem 6–18 měsíců od stanovení diagnózy. Většinou se na nádor přijde až v pokročilé fázi, takže nemocnému moc času nezbývá. Glioblastomy mají navíc tendenci recidivovat. I když je nádor správně léčen, jen 25 % pacientů s glioblastomem přežívá déle než 1 rok. Pouze 5 % nemocných žije déle než 5 let. [23, 24, 25]
Zdroje: aans.org, nih.gov, childrenshospital.org, med.stanford.edu, moffitt.org, clevelandclinic.org, pennmedicine.org, mdanderson.org, mayoclinic.org, onkologiecs.cz, uzis.cz, stefajir.cz, csnn.eu, neurologiepropraxi.cz