V dutém močovém měchýři se hromadí moč do té doby, než mozek vydá signál k jejímu odtoku. Svaly ve stěnách měchýře se stáhnou a tekutinu vytlačí do močové trubice. Tu obklopují a uzavírají svaly svěrače, jenž se v tutéž chvíli uvolní, aby mohla moč volně odcházet. Zdravý člověk tak může močit podle potřeby a udržet moč v měchýři i při zvýšení nitrobřišního tlaku třeba při zakašlání, dřepu nebo skoku a samozřejmě i ve spánku.
Je-li z nějakého důvodu tento princip porušen, svaly močového měchýře se nečekaně stahují, zvýší se pohyblivost hrdla měchýře a močové trubice nebo jsou svěrače nedostatečně pevné a uvolňují se, není člověk schopen vědomě ovládat a kontrolovat vyprazdňování moči a dochází k inkontinenci.
Kromě vrozených vad má tento problém i vážné zdravotní příčiny, které nastávají např. po úrazu páteře spojeném s poraněním míchy, po mozkové mrtvici, při neurologických chorobách, skleróze multiplex (roztroušené skleróze) apod.
Enuréza (noční pomočování)
Porucha udržení moči ve spánku (nejen v noci, ale třeba i odpoledne) není typem inkontinence, ale je s ní často zaměňována.
Zdravý jedinec dostane močení v bdělém stavu pod kontrolu do 3 let věku, při spánku pak nejpozději do 5 let, kdy jsou vytvořeny správné reflexy, kterým napomáhá hormonální regulační systém. Nezralost tohoto systému nejčastěji zapříčiňuje únik moči. Podle statistik se enuréza týká 10–20 procent dětí ve věku do 6 let a 2–6 procent ve věku do 15 let. Leckdy se noční pomočování vyskytuje i v dospívání. Mezi ostatní příčiny nočního pomočování můžeme zařadit nadměrné pití před spaním, zánět či poruchu močových cest, zúženou močovou trubici a neurologický nebo psychomotorický problém.
Zvětšená prostata
Až 10 procent mužů starších 65 let trpí samovolným odtokem moči, který vyvolává zvětšená prostata. Intenzivní dráždění močového měchýře a pocit nucení na močení, opožděný začátek močení, odkapávání moči, přerušovaný nebo slabý proud moči, pocit nedostatečného vyprázdnění až inkontinence jsou nejpodstatnější příznaky zvětšení prostaty. Postupně pak zvětšující se prostata utlačuje močovou trubici a ve výjimečných případech může dojít i k zástavě močení.
Inkontinence u žen
Ženy mají odlišnou strukturu močového traktu a jeho funkci ovlivňuje také těhotenství, porod a v pozdějším věku klimakterium. Inkontinence u žen se vždy projevuje jako samovolný a nechtěný odtok moči, byť by se jednalo jen o pár kapek nebo o proud. Někdy jde o problém akutní (náhlý a krátkodobý), jindy o chronický. Může to být i příznak jiné nemoci, např. zánětu močových cest, nebo se inkontinence objeví v době užívání léků s obsahem močopudných účinných látek či sedativ.
Typy inkontinence
• Stresová – nejčastější především u žen. Není spojena s psychickým stresem. Únik moči může způsobit třeba zakašlání, kýchnutí, smích, fyzická zátěž, náhlé zvednutí těžkého předmětu, náročnější sport. V takových situacích se prudce zvýší nitrobřišní tlak, a tím i tlak na močový měchýř. Často se vyskytuje i před menstruací, protože nedostatek estrogenu snižuje svalový tlak kolem močové trubice. Při prvním těhotenství trpí stresovou inkontinencí více než polovina žen a při dalších těhotenstvích čtyři z pěti žen. Vyskytuje se také u 12 až 14 procent v populaci žen starších 65 let.
• Urgentní (nutkavá) – močový měchýř reaguje nepřiměřeně například ve chvíli, kdy člověk uslyší téct vodu nebo si do ní namočí končetiny či vypije větší množství tekutiny. Náhle se dostaví silné nucení na močení, neschopnost ovládnout svěrače, a než člověk stihne doběhnout na nejbližší toaletu, zpravidla již samovolně odteče větší množství moči. Nervy, které kontrolují reflexy močového měchýře, jsou hyperaktivní a nestabilní a vyvolávají zvýšenou dráždivost. Takové stavy se mohou vyskytovat v případě poškození nervového systému, např. po úrazu míchy, po mozkové mrtvici, při neurologickém postižení, roztroušené skleróze, Parkinsonově nemoci, Alzheimerově nemoci apod.
• Funkční inkontinence – může komplikovat život stejným pacientům jako v případě urgentní inkontinence, ale často také lidem imobilním.
• Inkontinence z přeplnění – dochází k ní v důsledku přeplněného močového měchýře, nejčastějším projevem je trvalé odkapávání moči. Důvodem bývají různé nemoci, ale také např. zablokovaná močová trubice, tumory nebo močové kameny či nervové poškození při cukrovce.
• Reflexní inkontinence – při neurologickém onemocnění nebo poranění mozku či míchy. Není provázena nucením na močení, protože pacient naprosto ztratil kontrolu nad vyprazdňováním a močový měchýř se vyprazdňuje bez nutkání a reflexně jako u kojence.
K lékaři bez obav
Především z důvodu vyloučení přítomnosti infekce a závažnějšího onemocnění je nutné potlačit stud a navštívit co nejdříve lékaře – nejlépe specialistu urologa, který příčinu inkontinence odhalí, a to na základě popisu obtíží a díky vyšetření.
Nejprve musí znát četnost a způsob úniku moči, což nejlépe zjistí tím, že si pacient povede tzv. mikční diář – deník, do kterého si zapisuje denní příjem tekutin, frekvenci močení – čas a množství produkované moči, a hlavně situace, při nichž došlo k nechtěnému úniku moči. Zápis může být jednodenní, stejně tak jako týdenní, a lékaři velice pomůže při volbě léčby.
Vlastní vyšetření spočívá v prohlídce břicha, pánve a pohmatu přes konečník pro posouzení funkce svěrače, u mužů pak i k zjištění velikosti prostaty. Ultrazvuk umožní zhlédnutí močového měchýře, prostaty, dělohy, močovodů a ledvin. Zjistit lze množství moči, které ještě zůstává v měchýři po vymočení. Vyšetřením nazývaným uroflowmetrie získá lékař informaci o rychlosti průtoku moči močovou trubicí, čímž je možné odhalit třeba překážku v dolní části měchýře nebo sníženou schopnost vyprazdňovaní. Prostřednictvím elektromyografie se lékař dozví o aktivitě svalů pánevního dna v průběhu močení.
Léčená a léčitelná
U jednoduchých forem inkontinence, např. při stresové inkontinenci, se doporučuje především speciální cvičení na posílení svalů svěrače. Ty lze posilovat i elektrickou stimulací. Často se využívá také biofeedback (biologická zpětná vazba), aby si pacient uvědomil fungování svého těla. Močový měchýř lze trénovat při časovaném močení tak, že si pacient plánuje pravidelné častější močení, aby tak předešel nutkavé inkontinenci a inkontinenci z přeplnění.
U závažnějších forem onemocnění lze využívat různých implantátů nebo se pacientův stav řeší chirurgicky. Přestože se jedná o citlivé onemocnění, má svá řešení, a není proto důvod jím zbytečně trpět a vědomě si zhoršovat kvalitu života.
Pomáhá cvičení
K řešení problémů s inkontinencí výrazně přispívá cvičení: zásadní je osvojit si správný stah uvnitř pánve, kdy se svaly pánevního dna stáhnou a posunou dovnitř těla. Nesmíme přitom zaměňovat stahy pánevního dna za činnost břicha a hýždí.