Japonská encefalitida ohrožuje hlavně cestovatele a malé děti. Chránit se můžete očkováním

21. 6. 2023 7:30
přidejte názor
Autor: Depositphotos

Zaznamenali jste intenzivní bolesti hlavy, horečky, nevolnost, svalovou ztuhlost, celkovou únavu nebo třeba poruchy řeči a vědomí? Pokud jste předtím vycestovali do jihovýchodní Asie nebo třeba na některý z tichomořských ostrovů, na vině by mohla být japonská encefalitida. Toto onemocnění se bohužel nedá léčit, ale existuje proti němu spolehlivá ochrana v podobě očkování.

Co je japonská encefalitida?

Co se dozvíte v článku
  1. Co je japonská encefalitida?
  2. Příčiny japonské encefalitidy
  3. Výskyt nemoci
  4. Příznaky japonské encefalitidy
  5. Diagnostika
  6. Léčba japonské encefalitidy
  7. Možnosti prevence

Japonská encefalitida (JE) je infekční onemocnění mozku, které se vyskytuje především v některých oblastech Asie, Austrálie či západního Pacifiku. Jedná se o chorobu přenášenou komáry, jež mívá ve většině případů asymptomatický průběh. Pokud se však skutečně objeví klinické příznaky, nemoc probíhá pod obrazem aseptické encefalitidy.

První případ japonské encefalitidy byl zdokumentován roku 1871 v Japonsku, od čehož se samozřejmě odvíjí i dnešní pojmenování dané nemoci. Ta představuje riziko hlavně pro cestovatele do endemických oblastí, ale často postihuje také malé děti, které ještě nemají potřebnou imunitu. Jelikož neexistuje žádná možnost léčby tohoto onemocnění, důležité je dbát na prevenci. [1, 2, 3, 45]

Příčiny japonské encefalitidy

Japonská encefalitida patří mezi arbovirózy, což jsou nemoci, za jejichž rozvoj jsou zodpovědné viry přenášené členovci. Konkrétním původcem daného onemocnění je přitom RNA virus z rodu Flavivirus, kam patří také viry způsobující žlutou zimnici, západonilskou horečku, horečku dengue nebo třeba klíšťovou encefalitidu.

Rezervoárem jsou divocí brodiví ptáci a prasata, tedy zvířata domestikovaná nebo vyskytující se v blízkosti lidských obydlí, v jejichž organismu virus žije a množí se. Vzácně to ovšem může být také člověk, který je bezpříznakovým nositelem daného viru. Přenašečem japonské encefalitidy jsou pak některé druhy komárů.

Pokud jde o to, jak se dané onemocnění v naší populaci šíří, k přenosu dochází bodnutím infikovaného komára (hlavně z rodu Culex). Přenašeči se přitom sami nakazí ve chvíli, kdy sají krev ptáků či prasat, která jsou zdrojem nákazy. Lidem pak virus předají opět ve chvíli, kdy se začnou krmit jejich krví.

Člověk je v případě japonské encefalitidy hostitelem náhodným a konečným. Důvodem je hlavně skutečnost, že je u něj virémie příliš krátká a nízká, takže nemůže dojít k opětovné nákaze krev sajících komárů, kteří nemoc šíří. K přímému přenosu japonské encefalitidy z člověka na člověka tedy nedochází.

K nákaze jsou nejvíce vnímavé osoby, které se s ní ještě v minulosti nesetkaly. V endemických oblastech se jedná především o malé děti, ale samozřejmě sem patří i cestovatelé všeho věku, kteří do postižených zemí přijíždějí z neendemických oblastí. Předpokládá se, že onemocní zhruba 1 z 200 exponovaných osob. [6, 7, 8, 9, 10, 11, 12]

Výskyt nemoci

Japonská encefalitida se vyskytuje především na území východní, jižní a jihovýchodní Asie, ale i na Dálném východě nebo třeba v Austrálii a jejím okolí. K nejvíce postiženým oblastem patří Indie, Pákistán, Čína, Japonsko, Myanmar, Thajsko, Kambodža, Laos, Malajsie, Korejský poloostrov, některé australské oblasti nebo různé ostrovy západního Pacifiku.

Rozšíření tohoto nepříjemného onemocnění je vázáno na výskyt komárů, kteří jsou za jeho přenos ze zvířat na člověka zodpovědní. Ten je sezónní a v postižených asijských oblastech se může výrazně lišit. Proto se riziko nákazy japonskou encefalitidou určuje vždy podle konkrétního státu a také podle daného ročního období.

Celosvětově se japonskou encefalitidou ročně nakazí zhruba 70 tisíc lidí. Výskyt tohoto onemocnění je hojný především ve vesnických a zemědělských oblastech, protože se jeho přenašeči typicky pohybují a množí v blízkosti vodních ploch, bažin nebo rýžových polí. Incidence onemocnění se přitom v endemických oblastech pohybuje v rozmezí 5–50 případů na 100 000 obyvatel.

Před cestou do rozvojových zemí se nezapomeňte chránit proti břišnímu tyfu. V čem je nebezpečný?
Přečtěte si také:

Před cestou do rozvojových zemí se nezapomeňte chránit proti břišnímu tyfu. V čem je nebezpečný?

Kvůli urbanizaci venkova, postupnému rozšiřování zemědělství, zavlažování a vydatným srážkám se ovšem nemoc stále více objevuje také v příměstských a městských pásmech. Svého maxima pak incidence dosahuje v období dešťů nebo na začátku období sucha. Vždy ovšem záleží na tom, o jaký konkrétní region se jedná.

V asijském mírném teplotním pásmu se nemoc objevuje hlavně od jara či brzkého léta do podzimu, tedy zhruba v období od května do září. V subtropech a tropech je výskyt japonské encefalitidy celoroční, ale záleží hodně na aktuálních srážkách, zemědělských postupech a vzorcích migrace ptáků. Nejčastěji zde k přenosu nemoci dochází v době monzunů.

Co se týče výskytu japonské encefalitidy na území České republiky, u nás se jedná o velice vzácnou chorobu, o jejíž existenci mnozí lidé nemají ponětí. Pokud se nějaký případ objeví, jde typicky o importovanou nákazu, která se k nám dostala ze zahraničí. [13, 14, 15, 16, 17]

Příznaky japonské encefalitidy

Inkubační doba japonské encefalitidy se pohybuje v rozmezí 7–14 dnů (někde se uvádí 5–15 dnů). Ve většině případů probíhá nákaza asymptomaticky, tedy bez jakýchkoliv klinických projevů, nebo jako nespecifické chřipkové onemocnění. U některých pacientů však může onemocnění progredovat do těžké encefalitidy, což platí hlavně pro cestovatele bez přirozené imunity.

Pokud je průběh japonské encefalitidy symptomatický, projevy nemoci zpočátku připomínají běžnou chřipku, ale později se objevují i známky postižení centrální nervové soustavy. Nemoc typicky doprovází horečky a zimnice, k nimž se následně přidávají také intenzivní bolesti hlavy, nevolnost a zvracení, bolesti svalů a kloubů nebo dokonce i nepříjemné bolesti břicha.

Pacienti navíc bývají velice unavení či spaví a je možné u nich pozorovat ztuhlost šíje, změny vědomí, zmatenost, poruchy řeči, delirium a někdy dokonce i bezvědomí. K typickým projevům japonské encefalitidy se v závažných případech řadí také křeče a obrny hlavových nervů, šíjových svalů či končetin nebo nekontrolovatelný třes některých částí těla.

Jaké má japonská encefalitida příznaky?

Uzdravování v případě japonské encefalitidy představuje zdlouhavý proces, který zdaleka nemusí být úspěšný. Dojde-li k rozvoji zánětu mozkové tkáně, zhruba 25–30 % pacientů komplikacím spojeným s japonskou encefalitidou podlehne. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nemoc každoročně způsobí přibližně o 13 600–20 400 úmrtí.

Trvalé neurologické, psychiatrické či fyzické následky se pak objevují asi u 30–50 % nakažených, u nichž se rozvinula mozková encefalitida. Dlouhodobé potíže zahrnují například třes a svalové záškuby, změny osobnosti, svalovou slabost, potíže s učením nebo ochrnutí jedné či více končetin. Riziko závažného průběhu přitom hrozí hlavně cestovatelům, malým dětem, těhotným ženám a osobám starším 65 let. [18, 19, 20, 21, 22, 23, 24]

Řešíte před cestou do zahraničí všechna doporučená očkování?

Diagnostika

Pokud se u člověka objeví výše zmiňované příznaky, je nutné co nejrychleji jednat a vyhledat lékaře. Že by se skutečně mohlo jednat o japonskou encefalitidu, lékařům napoví především projevy neuroinfekce, ale i skutečnost, že pacient v nedávné době navštívil některou z endemických oblastí. Samotná diagnostika přitom patří do rukou neurologa nebo specialisty na infekční choroby.

K odhalení japonské encefalitidy se dnes na našem území používá stanovení JEV-specifických IgM protilátek přítomných v mozkomíšním moku nebo v krevním séru, a to hlavně pomocí metody ELISA. Ty bývají v krvi přítomné od 7. dne a v likvoru od 4. dne po propuknutí příznaků. V mozkomíšním moku kromě toho bývá patrný nález, který je typický pro aseptickou meningitidu, zatímco krevní obraz vypovídá o leukocytóze. [25, 26, 27, 28, 29]

Léčba japonské encefalitidy

Na japonskou encefalitidu v současné době neexistuje žádný lék, a proto se terapie soustředí především na zmírňování vážných klinických příznaků. Lékaři se snaží podpořit pacientův organismus, aby dokázal infekci překonat, což v případě rozvinuté encefalitidy zahrnuje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče, podávání tekutin, výživy a kyslíku, ale i užívání potřebných léků. Kromě toho pak může být potřebná také dlouhodobá rehabilitace. [30, 31, 32, 33]

Možnosti prevence

Ačkoliv je pro cestovatele riziko nákazy japonskou encefalitidou v endemických oblastech ve srovnání s jinými chorobami (malárie, horečka dengue) poměrně nízké, rozhodně byste jej neměli podceňovat. Pokud se totiž u pacienta rozvinou klinické příznaky nemoci, úmrtnost je vysoká a ti, kteří se vyléčí, si do života většinou odnášejí těžké následky.

Nejspolehlivější ochranou je očkování proti japonské encefalitidě. V České republice je dnes dostupná inaktivovaná vakcína s názvem Ixiaro. Tou je možné očkovat již děti od 2 měsíců věku, přičemž základní očkovací schéma bývá dvoudávkové. Po první dávce v intervalu 28 dní následuje ta druhá a za 12–24 měsíců se aplikuje posilovací dávka, která člověka chrání dalších 10 let.

Existuje ovšem i zrychlené schéma očkování vhodné pro pacienty od 18 do 65 let, kdy se druhá dávka aplikuje již 7 dní po té první. Aby byl člověk cestující do endemických oblastí proti japonské encefalitidě dostatečně chráněný, měl by podstoupit očkování druhou dávkou vakcíny nejpozději 10 dnů před odletem či odjezdem do zahraničí. Na světě jsou pak samozřejmě dostupné i jiné vakcíny.

Černý kašel ohrožuje dospělé i děti. Jaké jsou jeho příznaky?
Přečtěte si také:

Černý kašel ohrožuje dospělé i děti. Jaké jsou jeho příznaky?

Cena očkování proti japonské encefalitidě se pohybuje v řádech několika tisíců korun za jednu dávku. Rozhodnutí o tom, zda by se měl člověk nechat očkovat, přitom náleží do rukou odborníka. Hodnotí se především konkrétní místo, kam cestuje, aktuální podmínky, délka pobytu a podobně. Obecně se však očkování doporučuje následujícím skupinám osob:

  • lidé cestující do rizikové oblasti v sezóně s maximálním výskytem JE,
  • osoby odjíždějící do endemických oblastí na delší dobu nebo opakovaně,
  • jedinci navštěvující zemi, kde nákaza nedávno propukla ve větším měřítku,
  • cestovatelé do endemických zemí, kteří se plánují zdržovat ve venkovských oblastech.

Kromě toho existuje i nespecifická prevence, která spočívá především v ochraně proti poštípání nebezpečným hmyzem. Doporučuje se hlavně aplikace vhodných repelentů (ideálně s obsahem DEET nebo icaridinu) a používání bariérových ochranných prostředků, jako jsou moskytiéry. Na místech, kde hrozí vyšší riziko nákazy, by lidé měli také nosit oblečení s dlouhými rukávy i nohavicemi. [34, 35, 36, 37, 38, 39, 40]

Zdroje: wikiskripta.eu, stefajir.cz, nzip.cz, ockovacicentrum.cz, vakciny.net, odbornost-avenier.cz, klistova-encefalitida.cz, ema.europa.eu, czu.cz, ipvz.cz, nhs.uk, medicalnewstoday.com, cdc.gov

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?