Epilepsie představuje velký zásah do života, neznamená však, že by jej nemocní nemohli prožít kvalitně. V mnoha ohledech doplácejí spíš na společenská omezení než na zdravotní limity. Už sice nepanuje někdejší mýtus, že se jedná o psychickou chorobu, společnost se však k epilepsii staví stále s rozpaky. Lidi, kteří tímto neurologickým onemocněním trpí, může okolí přehlížet, nebo se o ně naopak může snažit přehnaně pečovat. Mnozí pacienti proto mají tendenci své onemocnění skrývat. Onemocnění však nemusí zavírat cestu k plnohodnotnému životu.
Klíčové je nenechat epilepsii, aby ovlivňovala život a postoje nemocného víc, než je nutné, vymanit se například z ublíženeckého postoje, do něhož se někteří nemocní uzavírají. Lékařská věda učinila v posledních letech značný pokrok a na 70 % lidí trpících epilepsií dnes lze záchvatů zbavit. Přesto Písemné prohlášení o epilepsii, které předložila pětice poslanců Evropskému parlamentu, se zmiňuje, že až 40 % osob s epilepsií v Evropě nezíská adekvátní léčbu.
Dokument připomíná, že se lidé nemocní epilepsií potýkají s vysokou nezaměstnaností, a vyzývá Komisi a Radu Evropské unie, aby přiřadili podpoře výzkumu epilepsie, jejímu včasnému diagnostikování a léčbě, prioritní význam.