Bělají vám prsty na rukou? Na vině může být Raynaudův syndrom

Co je Raynaudův syndrom?

V první řadě je nutné rozlišovat mezi primárním a sekundárním Raynaudovým syndromem. Zatímco v případě primárního Raynaudova syndromu, který se označuje také jako Raynaudova choroba či Raynaudova nemoc, lékaři obvykle neznají konkrétní příčinu obtíží, sekundární Raynaudův syndrom (jinak i Raynaudův fenomén) vzniká na podkladě jiného onemocnění.

Raynaudova choroba se řadí mezi vazoneurózy, což jsou funkční poruchy periferních tepen. Pro tuto chorobu jsou typické křečovité stahy drobných tepen a tepének, které znemožňují zásobení postižené oblasti okysličenou krví. Takový záchvat mohou vyvolat například silné emoce, pobyt v chladném a vlhkém prostředí nebo přílišná námaha.

Jaké má Raynaudův syndrom příčiny?

Co se týče primárního Raynaudova syndromu, vlastní příčina těchto zdravotních komplikací není lékařům dosud známá. Pacienti ovšem mívají zvýšený cévní tonus, který je podmíněný působením sympatiku a může být způsoben například chybným řízením v hypotalamu, ale i zesílenou citlivostí hladkých svalů na noradrenalin.

Při rozvoji této choroby ovšem hrají významnou roli také pohlavní hormony. Mladé ženy proto bývají postiženy až sedmkrát častěji než muži, přičemž obtíže se obvykle dostaví mezi 15. a 30. rokem života a po menopauze opět ustupují.

Pokud jde o sekundární Raynaudův syndrom, ten často bývá jedním z prvotních projevů jiného onemocnění či dalších zdravotních obtíží. Mezi hlavní příčiny patří například:

• Autoimunitní onemocnění (sklerodermie, systémový lupus erythematodes…)
• Cévní onemocnění (embolie, trombóza podpažní žíly…)
• Hematologická onemocnění (například polycytémie)
• Neurologická onemocnění (například roztroušená skleróza)
• Poruchy pohybového aparátu (skolióza, artróza…)
• Arterioskleróza
• Jaterní cirhóza
• Úrazy a poranění
• Otrava těžkými kovy, houbami či jinými látkami
• Nežádoucí účinky některých léčiv
• Kouření, které způsobuje stažení cév

Výskyt sekundárního Raynaudova syndromu bývá spojený také s působením nadlimitních vibrací, které jsou na ruce často přenášeny z ručně ovládaného pneumatického nářadí. Mezi ohrožené skupiny obyvatelstva patří například stavební a lesní dělníci, pracovníci používající sbíječky, brusky a ruční pěchovačky nebo kameníci a horníci, kteří k práci potřebují pneumatická kladiva a vrtačky.

Příznaky Raynaudova syndromu

Mezi charakteristické projevy Raynaudovy choroby patří záchvaty, při nichž dochází k zblednutí kůže na konečcích prstů (typicky) nebo na jiných periferních částech těla, jako jsou například uši, rty či nos. Tento stav může být spojený také se ztrátou citlivosti, bolestmi a pocity chladu v postižených oblastech. Oslabení přítoku krve může vést také k rozvoji cyanózy, kdy kůže pacienta nabývá modrých až fialových odstínů.

Příznaky sekundárního Raynaudova syndromu často bývají závažnější než symptomy primární varianty. V tomto případě totiž může dojít k dlouhodobému snížení nebo dokonce i zastavení krevního průtoku a poškození periferní oblasti nedostatkem kyslíku. Pacientům, kteří takové obtíže zaznamenají, pak hrozí výrazné poškození či odumírání tkání (nekróza).

Jednotlivé fáze záchvatu

Recidivující záchvaty, jež jsou pro Raynaudovu chorobu typické, obvykle trvají zhruba 10–20 minut. Nejčastěji bývají způsobeny chladem, stresem či přílišnou námahou. Vyvolat je tedy může například pobyt ve studeném prostředí, ponoření rukou do studené vody, ale i pouhé vytahování jídla z lednice. Jejich průběh je poté rozdělen na tři samostatná stadia, která se označují jako anemická, cyanotická a hyperemická fáze.

Anemická fáze

V první fázi, která se nazývá anemická, dochází ke křečovitému stahování tepen, což postupně vede k odkrvení postižených částí těla. Těmi jsou ve většině případů špičky prstů. Jelikož je křečovitý stah úplný a na dané místo nepřitéká žádná krev, oblast je nápadně bledá a hranice postiženého úseku bývá výrazně ohraničená.

Cyanotická fáze

Pokud jde o cyanotickou fázi, ta může buď přímo navazovat na předchozí (anemickou) fázi, nebo může sama záchvat odstartovat. V tuto chvíli již není křečovitý stah tepen úplný a do postižené oblasti přitéká malé množství krve. V důsledku nedostatečného okysličení začíná kůže v periferních oblastech těla modrat, což se označuje jako cyanóza.

Hyperemická fáze

Během posledního stadia dochází k uvolnění křečovitého stahu tepen a urychlení proudění krve, což následně vede k bolestivému překrvení postižených oblastí, k jejich zčervenání či nepříjemnému brnění.

Diagnostika

Správnou diagnózu může v případě Raynaudovy choroby lékař stanovit na základě pacientovy anamnézy, fyzikálního vyšetření a klinického obrazu. Jedním ze základních postupů je prstová pletyzmografie a k vyloučení sekundární formy Raynaudova syndromu poté slouží kapilaroskopie.

Raynaudův syndrom léčba

Léčba Raynaudova syndromu se vždy odvíjí od toho, zda se jedná o primární či sekundární formu onemocnění. Jestliže bělání prstů a další nepříjemné příznaky způsobuje jiná choroba, je nutné zaměřit se na tento problém, přidat další vyšetření a následně zvolit vhodnou terapii. Pokud se však jedná o Raynaudovu chorobu, léčba obvykle spočívá v kombinaci nefarmakologických a farmakologických metod.

Základem nemedikamentózní terapie je prevence. Ta spočívá hlavně v zavedení speciálních opatření, jež chrání organismus proti škodlivým vlivům, které u pacientů záchvaty vyvolávají. Sem patří například:

• Ochrana před chladem (teplé oblečení, které chrání celé tělo)
• Ochrana před prochladnutím při koupání v letních měsících
• Ochrana před škodlivými vibracemi a dalšími mechanickými vlivy
• Vyhýbání se příliš těsné obuvi a rukavicím
• Eliminace stresových faktorů
• Úplné vynechání kouření
• Dodržování pitného režimu

Kromě těchto opatření mohou pacientům pomoci také koupele rukou a nohou střídavě v chladné a teplé vodě, jemné masáže nebo třeba speciální cviky na protažení prstů. Lékař poté může doporučit i dietu a pacientům údajně pomáhá ženšen nebo výtažky z jinanu dvoulaločnatého (ginkgo biloba). Škodlivé naopak mohou být otřesy způsobené sportem, hrou na hudební nástroj či dlouhodobým psaním na počítači.

Co se týče farmakologické léčby, zde se nejčastěji používají blokátory kalciových kanálů, jako jsou například nifedipin a diltiazem. Tyto látky brání křečovitému stahování cévní svaloviny, čímž se snižuje závažnost i frekvence výskytu jednotlivých záchvatů. Někdy se ovšem používají také jiná léčiva a jednou z možností léčby Raynaudova syndromu je i pulzní terapie.

Zdroje: fyzioklinika.cz, pardubice.nempk.cz, anamneza.cz