Co je řebříček?
Co se dozvíte v článku
Pod názvem řebříček (Achillea) se ukrývá rod vytrvalých rostlin, který patří do čeledi hvězdnicovitých, stejně jako pampeliška, bodlák, heřmánek, chrpa, pelyněk nebo locika. Celkový počet druhů, které zahrnuje, přesahuje stovku. Většinou se přitom jedná o nenáročné rostliny, mezi nimiž najdete léčivky i byliny využívané hlavně k okrasným účelům.
Rodové jméno Achillea, které pochází z latiny, odkazuje k bájnému hrdinovi Achilleovi známému z řecké mytologie. Ten během trojské války údajně ošetřoval krvavé rány svých vojáků právě pomocí řebříčku. České pojmenování pak souvisí především se specifickým tvarem lístků, který lidem připomíná starý typ žebříku s jediným středovým ráhnem.
Co se týče jednotlivých zástupců rodu řebříček, jde o světlomilné, vytrvalé byliny s plazivými oddenky či vláknitými kořeny, z nichž vyrůstá několik vzpřímených, pevných lodyh. Na nich se pak objevují střídavé řapíkaté nebo přisedlé listy, které v mládí bývají vlnaté a později olysávají. Na vrcholcích lodyh později vyrůstají květní úbory, které tvoří chocholičnaté laty. Květy mohou mít různé zbarvení, od bílé přes žlutou až po růžovou nebo červenou. Plodem je zploštělá nažka bez chmýru. [1, 2, 3]
Jaké má řebříček druhy?
Centrum rozšíření tohoto rodu se soustředí do Středozemí, Malé Asie a na Blízký východ. Na vybrané druhy tak můžete narazit téměř po celé Evropě nebo v Asii, ale také v Africe a v Severní Americe. V České republice se pak vyskytuje 13 druhů, z nichž některé jsou poměrně běžné, zatímco jiné botanikové považují spíše za vzácnost. Patří sem:
- řebříček obecný (Achillea millefolium),
- řebříček luční (Achillea pratensis),
- řebříček plstnatý (Achillea tomentosa),
- řebříček jemnolistý (Achillea crithmifolia),
- řebříček sličný (Achillea nobilis),
- řebříček zlatožlutý (Achillea chrysocoma),
- řebříček bertrám (Achillea ptarmica),
- řebříček chlumní (Achillea collina),
- řebříček štětinolistý (Achillea setacea),
- řebříček sleziníkolistý (Achillea asplenifolia),
- řebříček tužebníkovitý (Achillea filipendulina),
- řebříček vratičolistý (Achillea styriaca),
- řebříček panonský (Achillea pannonica).
Kromě toho se pak na našem území vyskytují také různé hybridy a jako okrasné rostliny se využívají některé exotické druhy a z nich vyšlechtěné variety. Ty pak mohou uniknout do volné přírody a zkřížit se s některými tamějšími druhy. K nejznámějším zahraničním zástupcům se přitom řadí řebříček přímořský, řebříček velkolistý, řebříček žlutý, řebříček širolistý nebo třeba řebříček Clavennův. [4, 5, 6]
Využití řebříčků
Pokud jde o to, jaké mají rostliny rodu řebříček význam, je důležité zaměřit se hlavně na obsažené látky. Květy a květenství se vyznačují vysokým obsahem silic, díky čemuž jsou řebříčky aromatické. Kromě toho zde hrají důležitou roli také třísloviny, glykosidické hořčiny, flavonoidy a organické kyseliny, a proto si řebříčky našly uplatnění ve farmacii, v kosmetice nebo při ochucování likérů.
Aby toho nebylo málo, řebříčky se někdy používají také jako insekticidy a larvicidy, přičemž mohou být prospěšné i při kontaminaci půdy škodlivými kovy, jako je kadmium, olovo, bor, měď, molybden nebo stroncium. Zároveň mají estetický význam, často plní okrasnou funkci a jsou přirozenou součástí velkého množství přírodních společenstev. Do vázy si pak lidé někdy umisťují nařezaný řebříček obecný, který vydrží plně rozkvetlý 2–3 týdny. [7, 8, 9]
Řebříček obecný
Pravděpodobně nejznámějším zástupcem rodu Achillea je řebříček obecný (Achillea millefolium), což je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky 20–80 cm. Jelikož jde o rostlinu, která je na našem území hojně rozšířená, můžete se setkat i s celou řadou lidových názvů. Sem patří třeba myší ocásek, myší chvůstek, husí jazýček, zaječí chléb, žebřík, krvavník, kočičí ocas, tisícilistník, žebráček, mačačinec nebo Achillova bylina. [10, 11]
Jak vypadá řebříček obecný?
Jedná se o řídce trsnatou trvalku s plazivým oddenkem, jejíž listy i lodyha bývají v mládí chlupaté, ale postupem času olysávají. Lodyha řebříčku obecného je přímá, jednoduchá a hustě listnatá, ale v horní části se může větvit. Pokud jde o to, jaké má daný řebříček listy, bývají přisedlé, střídavé, v obrysu kopinaté a zároveň dvakrát až třikrát peřenosečné.
Květenstvím je v tomto případě chocholík, který se skládá z drobných úborů a v průměru může dosahovat až 10 cm. Jednotlivé úbory pak tvoří zhruba 20 trubkovitých květů, které se vyznačují žlutavým zbarvením, k nimž se přidává také 5 bělavých či jemně růžových jazykovitých květů na obvodu. Řebříček obecný typicky kvete od června do září a jeho plodem jsou stříbrošedé nažky. [12, 13]
Kde roste řebříček obecný?
Tuto rostlinu najdete především na evropském kontinentu, kde je hojně zastoupená. Kromě toho pak zasahuje také do Turecka a na sever Asie, ale na Dálném východě či v Severní Americe bývá nahrazena jinými příbuznými druhy. Konkrétně na území České republiky a Slovenska se řebříčku obecnému daří dobře a roste prakticky všude až na některá nejteplejší a nejsušší místa.
Na půdní podmínky není řebříček příliš náročný. Pokud je to ovšem možné, preferuje sušší písčité nebo kamenité zeminy, přičemž hojně roste na loukách, pastvinách, polích, pasekách, mezích nebo i na rumištích a ruderalizovaných místech. Kromě toho se vyskytuje také v okolí cest i na okrajích lesů, a to od nížin až po horské oblasti. [14, 15]
Používáte řebříček?
Obsažené látky
Pokud jde o účinné látky, řebříček obecný obsahuje především silici, jejíž hlavní složkou je azulen. Kromě toho je důležitý také podíl hořčin, alkaloidů, flavonoidů a tříslovin, přičemž svou roli hrají i další látky, jako je kyselina isovalerová, aminokyselina označovaná jako asparagin nebo kyselina salicylová. [16, 17, 18]
Jaké má řebříček účinky?
V lidovém léčitelství se řebříček obecný používá už dlouhá staletí. Zatímco někteří dávají přednost řebříčkovému čaji, jiní si z této byliny připravují tinktury a masti. Čerstvou rozmačkanou nať nebo spařenou sušenou nať je pak možné přikládat na různá vnější poranění či zánětlivé otoky a řebříček se může stát také základem léčivých sedacích koupelí.
Mezi lidmi je dnes řebříček nejznámější jako jedna z takzvaných ženských bylinek. Zatímco u mladých dívek pomáhá srovnat nepravidelnou, velmi bolestivou nebo velmi silnou menstruaci, u starších žen může být nápomocný třeba při menopauze. V tomto případě se používá hlavně ve formě nálevu, který se připravuje ze sušených květů nebo sušené řebříčkové natě.
Kromě toho bylinka pomáhá předcházet rozvoji zánětů močových cest a sedací koupele z řebříčku mohou být prospěšné při různých gynekologických obtížích, jako jsou záněty vaječníků, myomy nebo třeba vaginální výtok. Někdo pak řebříček doporučuje jako podpůrný prostředek také pacientkám, které se potýkají s rakovinou dělohy nebo rakovinou vaječníků. [19, 20, 21, 22]
Dále se pak řebříček poměrně dlouho využívá k léčbě trávicích obtíží, kam se řadí vředy, koliky nebo syndrom dráždivého tračníku (IBS), jejichž příznaky zahrnují bolest žaludku, zácpu, nadýmání, nechutenství nebo třeba průjmy. Vzhledem k obsahu flavonoidů a alkaloidů může být řebříček nápomocný nejen v boji proti nepříjemným křečím, ale také proti poškozením žaludečními kyselinami. Je ovšem nutné provést další výzkum, který tyto vlastnosti potvrdí. [23, 24, 25, 26]
Řebříček obecný mimo jiné působí také na krevní oběh, přičemž pomáhá snižovat krevní tlak, podporuje prokrvení jednotlivých tkání, zvyšuje krevní srážlivost a údajně může pomoci v boji proti křečovým žilám či hemoroidům. Aby toho nebylo málo, studie také potvrdily jeho močopudné a protizánětlivé účinky. Tato bylina tedy může pomoci s léčbou různých kožních infekcí nebo jaterních zánětů a může snižovat horečku. [27, 28, 29, 30, 31]
Kromě toho si pak lidé řebříček obecný oblíbili také z toho důvodu, že podporuje hojení ran. Již od dob starověkého Řecka se proto přidával do obkladů a mastí, které lidé používali k ošetřování různých zranění a kožních obtíží. Funguje ale i ve formě sedacích koupelí a sáhnout po něm může i člověk, který si chce uchovat zdravou pokožku (vyrábí se z něj například éterický olej).
Extrakt z listů řebříčku pomáhá zvýšit počet fibroblastů, které jsou potřebné k regeneraci pojivové tkáně a pomáhají tělu zotavit se ze zranění. Tato bylina zároveň působí protizánětlivě, dezinfekčně a antisepticky a může tedy podpořit hojení akné, vyrážek, ekzémů, škrábanců, drobných ran, popálenin či štípanců.
Dvoutýdenní studie na 140 ženách také potvrdila, že mast vyrobená z řebříčku a třezalky tečkované pomáhá hojit místa epiziotomie, což jsou chirurgické řezy na vaginální stěně, které se provádí během porodu. Výtažky z řebříčku se pak přidávají i do kosmetiky určené pro osoby, které se potýkají s mastnějším či jinak problematickým typem pleti. [32, 33, 34, 35]
Možné vedlejší účinky
Ačkoliv může být řebříček obecný pro lidské zdraví velice prospěšný, při vyšších dávkách nebo dlouhodobém užívání může mít nežádoucí účinky. K těm se v tomto případě řadí třeba časté močení, závratě, bolesti hlavy, podráždění pokožky při lokálním použití nebo dokonce alergická reakce (u lidí alergických na rostliny z rodu Ambrozie, které se řadí do čeledi hvězdnicovité).
Teoreticky by pak řebříček mohl mít na svědomí také zpomalené srážení krve. Z toho důvodu se doporučuje, aby lidé přestali užívat tuto bylinu alespoň dva týdny před plánovanou operací. Pokud potřebujete podstoupit nějaký zákrok akutně, nezapomeňte lékařský personál o užívání řebříčku i dalších bylin nebo potravinových doplňků informovat.
Užívání řebříčku by se dále měly vyhnout těhotné a kojící ženy, jelikož by mohl vyvolat potrat nebo ovlivnit jejich menstruační cyklus. Kromě toho se nedoporučuje ani lidem trpícím poruchami srážlivosti krve, osobám s nízkým krevním tlakem nebo pacientům, kteří užívají léky na ředění krve. V příliš vysokých dávkách by pak řebříček mohl vyvolat otravu. [36, 37, 38]
Jaké má řebříček obecný využití?
Řebříček obecný je známý hlavně pro své léčivé účinky, přičemž sbírat můžete květ, ale i kvetoucí nať, a to zhruba od června do září. Květy se ostříhávají brzy po rozkvětu, nesmí být zahnědlé ani odkvetlé a květní stopka by měla být vždy co nejkratší. Následně se rychle suší na stinném místě, kde dobře proudí vzduch. Pokud využijete sušičku, teplota nesmí překročit 35 °C.
Nať řebříčku se pak seřezává také v období květu a nikdy nesmí být ve spodní části dřevnatá. Jednotlivé rostliny se svazují a suší zavěšené na stinném a vzdušném místě, ale můžete je také rozložit na lískách nebo použít sušičku (opět maximálně na 35 °C). Pokud nechcete řebříček použít v čerstvém stavu, je nutné ho pečlivě usušit, protože jinak hrozí plesnivění.
Usušený řebříček má slabou aromatickou vůni a je pro něj typická nahořklá chuť. Aby vydržel co nejdéle a zachoval si svou přirozenou barvu, obvykle se balí do papírových obalů a skladuje na suchém místě, které je dostatečně chráněné před světlem a vlhkostí. Nejčastěji se pak sušený řebříček přidává do bylinných směsí určených pro zklidnění žaludku a potlačení dalších obtíží.
Co se z řebříčku připravuje?
- čaj z řebříčku,
- tinktura z řebříčku,
- mast z řebříčku,
- koupel z řebříčku.
Výluh z řebříčku pak slouží například jako kloktadlo k vyplachování úst při zánětech dásní. Kromě toho se z řebříčku často připravují obklady a používá se k potírání drobných poranění, popraskaných rukou, vyrážek a podobných obtíží. Pokud jde o doplňky stravy, tuto bylinu seženete hlavně v podobě bylinných kapek, tinktur, zklidňujících olejů či tablet a bylinných kapslí.
Kromě toho se pak někdy řebříček využívá také při výrobě alkoholických nápojů, konkrétně jako přísada v absintu a vermutu nebo jako základ sladkého i hořkého likéru. Dále pak bývá řebříček součástí různých kosmetických přípravků a osvědčil se mimo jiné také jako účinný repelent proti komárům. Některé kultivary s růžovými nebo červenými květy se pak pěstují i v okrasných výsadbách. [39, 40, 41, 42]
Zdroje: healhtline.com, webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, verywellhealth.com, botany.cz, rehabilitace.info, byliny.vitalion.cz, preslia.cz