Příběh z hospice, kde se podával opiát bez vědomí lékaře, je kuriózním skandálem. Z jedné strany se dovídáme o praktické lékařce, která zjistila závažné pochybení a zřejmě i uvědomila policii.
Ta teď vyšetřuje podezření na trestný čin „nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů“. To zní, jako by byl vyšetřovaný ústav doupětem narkomafie! Kdo by si ale myslel, že hospic upadne v nemilost kvůli pracovnici, jež tišila bolest pacientky, byl by překvapen.
Lidé, kteří mají zkušenost s tím, jak se v hospicích pečuje o umírající, ani nenapadne pochybovat o motivech personálu. Věří, že se tam pro nevyléčitelně nemocné dělá jen to nejlepší. Dokonce je pravděpodobné, že většině lidí přijde podezřelá spíše ta doktorka, která hospic udala. Jde o projev nadřazenosti profíka nad „amatéry“? Anebo o přesvědčení, že by umírající měli trpět? Je doktorka šetrná, a přijde jí, že pro umírajícího je už léků škoda? Nejspíše jí nešlo o pacienty, nebylo v tom nic osobního, byla prostě dotčena, že jí „laici“ fušují do řemesla.
Pokud jde o lidi z hospice, těm zas asi nejde o nějakou doktorku. Není v tom nic osobního, zajímají se o důstojnost umírajících. Že někomu přijde milosrdenství skandální, je u nás neobvyklé. Dalo by se to pochopit v Indii.
Matce Tereze tam hinduisté měli za zlé, že když umírající sbírá z ulice a nechává je umřít důstojně v posteli, ničí jim tím jejich karmu. Sami umírající přitom byli za milosrdenství vesměs vděčni… Doktorka, která je pobouřena podáváním utišujících léků, by si možná v Indii připadala jako ryba ve vodě: lékařům se tam do řemesla nefušuje, umírajícímu někde u cesty se nepodává ani voda, natož utišující lék!
Ivan Hoffman, Regionální deník
