Zhruba tři měsíce před plánovanou cestou do zahraničí by měl každý cestovatel navštívit centrum cestovní medicíny a zkonzultovat s lékařem, která očkování jsou pro danou destinaci povinná a která další by bylo dobré zvážit. Důležitou roli zde kromě oblasti, kam se člověk chystá, hraje také plánovaná doba pobytu. Některá očkování navíc probíhají ve více dávkách s několikatýdenním odstupem, jiná nabývají účinnosti až po aplikaci poslední dávky.
A proč jsou některá očkování vlastně povinná? Má to dva hlavní důvody. Zaprvé se jedná o prevenci vzniku onemocnění u konkrétních cestovatelů, zadruhé však očkování zabraňuje také případnému importu infekčních onemocnění do naší země. V očkovacím centru každý pacient obdrží speciální mezinárodní očkovací průkaz, kde jsou uvedeny podrobnosti jeho očkování a který musí v zahraničí předložit.
Necháváte si při cestě do zahraničí udělat všechna doporučená očkování?
Žlutá zimnice
Žlutá zimnice je nebezpečné virové krvácivé onemocnění, které přenášejí komáři. V oblastech Afriky a Jižní Ameriky je zodpovědné za rozsáhlé epidemie a smrt mnoha nakažených. Ve městech, kde se nemoc vyskytuje celoročně, jsou zdrojem nákazy nemocní lidé. V džungli nebo v savaně virus přežívá na zvířatech a jeho výskyt je spojený s obdobím dešťů.
Prvotní příznaky žluté zimnice, které se dostaví zhruba 3‒6 dnů po štípnutí, zahrnují horečku, zimnici, bolesti hlavy a svalů nebo také zvracení. Část pacientů se po této fázi uzdraví, u ostatních však horečka přetrvává. V důsledku poškození jater se poté přidá žloutenka, následuje krvácení a selhání orgánů.
Očkování proti žluté zimnici je v současné době povinné v zemích, jako je například Burkina Faso, Francouzská Guyana, Benin, Kamerun nebo Senegal. Ke vstupu do těchto států budete potřebovat speciální Mezinárodní očkovací průkaz. Vystavený certifikát o očkování proti žluté zimnici nabude platnosti 10 dnů po základním očkování. Obvykle stačí jedna dávka a očkování následně platí celoživotně.
Meningokoková meningitida
Původcem tohoto bakteriálního onemocnění, které se označuje také jako zánět mozkových blan, je bakterie Neisseria meningitidis. Bohužel existuje celá řada kmenů této nebezpečné bakterie a očkování proti jednomu z nich nezaručí imunitu proti těm ostatním. Onemocnění se nejčastěji přenáší prostřednictvím kapénkové infekce vzdušnou cestou (kašel či kýchání) nebo také přímým kontaktem s nakaženou osobou (například líbání).
Nemoc má velmi těžký průběh, nepříjemné trvalé následky a vysokou úmrtnost. Inkubační doba je velice krátká. Během několika hodin se stav pacienta může výrazně zhoršit. Typické příznaky zahrnují nevolnost, zvracení, horečky, světloplachost nebo také silné bolesti hlavy. Pacient může ztrácet vědomí a je často velmi zmatený. Výskyt meningokokové meningitidy následně potvrdí fialové skvrny na kůži či rozsáhlý opar kolem úst nebo také na tváři.
V současné době existuje očkování proti pěti nejrozšířenějším druhům bakterie Neisseria meningitidis. Pro cestovatele je k dispozici speciální čtyřvalentní vakcína proti seroskupinám A, C, Y, W-135. Vakcinace proti nejnebezpečnějšímu typu B se provádí zvlášť.
Virová hepatitida typu A a B
Jelikož žloutenka patří mezi nejčastější nemoci, kterými se nakazí tisíce cestovatelů, očkování proti oběma typům hepatitidy je při cestě do většiny exotických zemí silně doporučováno. Nejvyšší riziko samozřejmě hrozí v tropických oblastech a v zemích, kde hygienické standardy pokulhávají, rozhodně ale není vyloučeno, že se nakazíte třeba na dovolené ve Středomoří.
Žloutenka typu A se označuje také jako nemoc špinavých rukou. Nejčastěji se přenáší prostřednictvím kontaminované vody, dále přímým kontaktem s infikovanou osobou, ovocem a syrovými mořskými plody nebo třeba špatně tepelně upraveným masem. Pokud se jedná o žloutenku typu B, tu můžete chytit při pohlavním styku nebo při kontaktu porušené kůže s infikovanou krví.
Zatímco proti hepatitidě typu A se u nás děti očkovat nemusí, očkování proti hepatitidě typu B je od roku 2001 u dětí povinné a je součástí hexavakcíny. Ta však existuje až od 80. let, dospělí tedy očkovaní nejsou a musí si očkování hradit sami. Mohou proto zvážit samostatné očkování proti žloutence typu B, nebo kombinovanou vakcínu proti typům A i B. Ochrana by měla trvat nejméně dvacet let.
Břišní tyfus
Břišní tyfus se rovněž přenáší prostřednictvím kontaminované vody a potravin. Jedná se o život ohrožující onemocnění, které se typicky vyskytuje především v rozvojových zemích Afriky, Asie či Jižní Ameriky a ročně jím onemocní více než 16 milionů lidí. Cestovatelé ho však často podceňují.
Mezi časté symptomy břišního tyfu patří vysoká horečka, zimnice, bolesti hlavy a břicha, únava nebo nechutenství. Dále se může projevit také zvětšení jater a sleziny, růžová vyrážka na kůži, zácpa nebo dokonce vnitřní krvácení. Průběh onemocnění je horší u dospělých pacientů.
Specifická ochrana proti tomuto onemocnění zahrnuje očkování, které se používá dlouhodobě. Jedna dávka poskytne cestovatelům imunitu přibližně na tři roky. V tomto případě je ovšem důležitá také prevence. Nejen návštěvníci exotických zemí by měli dbát na hygienické zásady, jíst dobře tepelně upravené potraviny a vyhnout se nebalené vodě.
Vzteklina
V České republice se vzteklina sice dnes považuje za vymýcenou, v dalších 150 zemích a oblastech světa se však stále vyskytuje a každoročně na ni zemře více než 50 000 lidí. Vzteklina se přenáší slinami infikovaného zvířete (především pokousáním). Nejčastějším zdrojem nákazy jsou psi, opice a netopýři, dále to mohou být i lišky nebo třeba mývalové.
Očkování proti vzteklině se doporučuje zvážit před cestou do Asie, Afriky, Latinské Ameriky, na ostrovy v Pacifiku nebo také do východní Evropy. Očkování probíhá ve třech dávkách (druhá po sedmi dnech, třetí po 21 dnech). Čtvrtá dávka, která následně imunitu prodlouží na dalších 5 let, se přidává po jednom roce.
Japonská encefalitida
Japonská encefalitida představuje infekční onemocnění typické zejména pro oblasti jihovýchodní Asie. Jedná se vlastně o zánět mozku, kterým ročně onemocní desítky tisíc lidí pracujících na rýžových polích v zemědělských oblastech. Zdrojem nákazy jsou prasata, ptáci či skot, k přenosu na člověka dochází prostřednictvím štípnutí infikovaného komára.
Příznaky japonské encefalitidy se objeví zhruba po 5‒15 dnech. Zahrnují horečky, zvracení, bolesti hlavy a poruchy řeči. Mohou se však vyvinout také neurologické problémy, poté následuje kóma a smrt. Nejvíce ohrožené jsou děti a senioři. Pacienti, kteří se uzdraví, si s sebou často nesou trvalé následky.
Mezi turisty není výskyt japonské encefalitidy tak častý, jako je tomu u ostatních zmíněných nemocí. Očkování se tedy doporučuje především těm cestovatelům, kteří plánují v dané oblasti pobývat dlouhodobě nebo se chystají pohybovat v zemědělských oblastech obzvlášť během a po období dešťů. Očkovat se může vakcínou ve 2 dávkách (druhá následuje 28. den). Přeočkování poté probíhá zhruba po jednom roce.
Cholera
Mezi nebezpečné nemoci, se kterými se můžeme na cestách setkat, patří také cholera. Jedná se o akutní infekční průjmové onemocnění, které se vyskytuje především v rozvojových zemích jihovýchodní Asie, Afriky, v Jižní Americe nebo na Středním východě. Cholera se velice rychle šíří v oblastech s nízkými hygienickými standardy, člověk se může nakazit prostřednictvím kontaminované vody při jídle, pití i koupání.
Toto onemocnění může proběhnout rychle a bez větších komplikací. Mezi hlavní příznaky patří především časté a řídké průjmy nebo zvracení. Pokud se však nemoc projeví v plné síle, organismus pacienta během několika hodin ztratí velké množství vody a minerálů a dojde k extrémní dehydrataci. Následují svalové křeče, pokles krevního tlaku, selhání ledvin a smrt.
Proti choleře však existuje účinné očkování, které zároveň chrání také proti dalším střevním onemocněním. Jedná se o dvě dávky perorální vakcíny (v podobě šumivých tablet), která by měla zajistit ochranu až na dva roky.
