Uzlinový syndrom je projevem obranné reakce imunitního systému. Způsobují ho zejména infekce

Co znamená uzlinový syndrom?

Uzlinovým syndromem se označuje zvětšení lymfatických uzlin, reagují tak na přítomnost nějaké nemoci či vnik infekce a jsou známkou činnosti imunitního systému proti tomuto napadení. Užívá se též termínu lymfadenopatie. 

Lymfatické (mízní) uzliny mají pro tělo zásadní význam, jsou cennou složkou imunitního systému. Jedná se o malé měkké útvary, jež tvoří řetězce. Lze je připodobnit k filtrům, které se snaží polapit bakterie, viry a jiné patogeny z lymfy, než se rozšíří do jiných částí těla. 

Lymfatické uzliny najdeme v blízkosti lymfatických cév, v nichž proudí lymfa, tedy vodnatá tekutina. Součástí lymfatických uzlin jsou různé druhy imunitních buněk, zvláště pak lymfocyty (tvorba bílkovin zachytávajících různé mikroby) a makrofágy (likvidují lapený materiál).  

Vyskytují se po celém těle, přičemž každá z nich se vztahuje k určité části těla, a tedy jejich zvětšení často značí problém právě v této oblasti. Identifikovat pohmatem či zrakem se dají pouze tehdy, jsou-li zvětšené či oteklé. 

Běžně přitom lymfatická uzlina dosahuje v dlouhé ose 1,5 cm a krátké 1 cm a vyznačuje se oválným tvarem. Za patologickou uzlinu se pak klasifikuje taková, která tyto míry přesahuje či nabývá abnormálního tvaru. Obvykle si zduření lymfatických uzlin je možné všimnout na krku, podbradku, v podpaží nebo tříslech. 

Uzlinový syndrom u dětí

U dětí se často vyskytuje krční uzlinový syndrom, týká se tedy, jak název naznačuje, zduření v oblasti zevního krku, přičemž se může, ale nemusí projevovat doprovodnými příznaky. Většinou ho způsobují infekce, vzácněji pak nádorová onemocnění. Při jeho výskytu je namístě navštívit lékaře, který navrhne další postup. [1, 2, 3, 4, 5]

Jak poznat zvětšené uzliny?

Zduření uzlin může nabývat různé podoby, může se jednat o lokalizovaný (omezuje se pouze na určitou oblast), ale i generalizovaný (zasažení různých oblastí) jev a o akutní či chronickou formu. Při zvětšení lymfatických uzlin se v závislosti na jejich umístění dostavuje citlivost či bolest v daném místě a otok. Podle příčiny jejich vzniku je mohou doprovázet i tyto projevy:

• rýma,
• bolest v krku,
• zimnice,
• pocení,
• únava,
• kašel,
• horečka.

Ke zduření lymfatických uzlin dochází obvykle poblíž postiženého místa, aby mu mohly pomoci se s infekcí vypořádat. Poznat zvětšení lze jemným stisknutím dané části, zduřelé uzliny totiž připomínají kulaté hrbolky o velikosti fazole či hroznu. 

Pokud po dotyku pociťujete bolest, nejspíše jde o zánět. Ta se přitom stupňuje při náhlých či namáhavých pohybech. Zpravidla se zvětšené uzliny nachází na obou stranách těla, v některých případech je však možné, že se objeví pouze na jedné straně. [6, 7, 8, 9]

Příčiny

Nejčastěji uzlinový syndrom vyvolávají infekce, ať už jde o bakterie, viry, nebo plísně či parazity. Může se jednat o zánět ucha, mandlí, dásní, ale i o absces či jiné poškození zubu nebo vředy v ústech. Dále ho mohou způsobit kožní infekce, pásový opar, tuberkulóza, mononukleóza, spalničky, neštovice, nemoc z kočičího škrábnutí či sexuálně přenosné choroby. Na vině však běžně bývá i nachlazení spolu s chřipkou. Parazité či plísně pak mohou stát za toxoplazmózou, histoplazmózou, boreliózou a kokcidioidomykózou.

Dostavit se však může i vlivem autoimunitního onemocnění, jako je HIV, lupus nebo revmatoidní artritida. V některých případech k ní vede nádorové onemocnění, a to kupříkladu leukémie, Hodgkinův lymfom, Sézaryho syndrom a Nehodgkinův lymfom. Rakovina se může do uzlin rozšířit i z jiných oblastí, například se tak stává u rakoviny prsu, jež se odtud může dostat do lymfatické uzliny v podpaží, nebo u rakoviny plic přenesené do uzlin v blízkosti klíční kosti. 

Zvětšení uzlin se může objevit i jako reakce na některé léky a jiné látky, což bylo zaznamenáno třeba u léků proti záchvatům (fenytoin), křečím, antimalarik či očkování proti břišnímu tyfu. Lze se s nimi setkat i jakožto projevem alergické reakce na léky, stresu, odmítnutí transplantovaného štěpu či následkem genetického onemocnění vyznačujícího se problémy s ukládáním lipidů.

Identifikovat příčinu může pomoci, pokud si dotyčný uvědomí, za jakých okolností ke zvětšení uzlin došlo. Tak tedy kupříkladu náhlé a bolestivé zduření může souviset se zraněním či infekcí, zato pomalé bez bolesti může být známkou rakoviny. [10, 11, 12, 13]

Diagnostika

Návštěva lékaře začíná probráním anamnézy, po čemž bude patrně následovat fyzikální vyšetření. Při něm bude lékař pohmatem zkoumat velikost lymfatických uzlin, citlivost a indikované teplo v daném místě.

Provedení dalších testů bude záležet na domnělé příčině uzlinového syndromu. Nejspíše se však bude jednat o krevní testy (test na antinukleární protilátky či kompletní krevní obraz k potvrzení, či vyloučení základního onemocnění), zobrazovací vyšetření a biopsii, při níž je lékařem odebrána část lymfatické uzliny, nebo dokonce celá uzlina k mikroskopickému vyšetření. Někdy se učiní aspirací tenkou jehlou.

Rentgen, ultrazvuk, CT či magnetická rezonance se využívají u hlouběji usazených lymfatických uzlin a mohou odhalit případné zdroje infekce či nádory. Méně často, ale přece se uplatňuje i PET scan (pozitronová emisní tomografie), který identifikuje potíže podle chemické aktivity v jistých částech těla. Slouží k určení některých druhů rakoviny, srdečního onemocnění nebo poruch mozku. [14, 15, 16, 17, 18]

Jaká se nasazuje na uzlinový syndrom léčba?

Většinou zduření odezní samo od sebe, pakliže se za ním neskrývá závažnější příčina. V pohodlí domova se s ním lze vypořádat dostatečným odpočinkem, hydratací nebo prostřednictvím teplého obkladu přiloženého k danému místu, což by mělo ulevit od bolesti. Na bolest se také používají volně prodejné léky, jako je ibuprofen, paracetamol nebo aspirin, ten je však nutné před podáním dětem či mladistvým konzultovat s lékařem. 

Jestliže ho vyvolala bakteriální infekce, předepisují se antibiotika, antivirotika pak při infekci způsobené viry. Kortikosteroidy se nasazují zase tehdy, když dotyčného trápí otok. Jde například o prednison, medrol nebo decadron. 

Pokud za ním stálo autoimunitní onemocnění, je třeba k tomu určených léků. V případě, že je na vině rakovina, se nabízí různé možnosti léčby, přistupuje se obvykle k chirurgickému zákroku a odstranění nádoru či zasažených lymfatických uzlin, ozařování nebo chemoterapii, jež by zduřelé uzliny měla být schopná zmenšit. 

Co se týče doby rekonvalescence, většinou zduření ustoupí do jednoho až 2 týdnů, odvíjí se to od příčiny onemocnění. Jestliže se tedy zvětšení dostavilo následkem infekce, zpravidla zmizí do několika týdnů. Nicméně je nutné dodat, abyste se neděsili, pokud i po vyléčení infekce zduření ještě nějakou dobu nemá tendenci odeznít, je to zcela běžné. 

Po celou dobu léčby mohou být zvětšené uzliny přítomné, pakliže jejich zduření zavinil nádor. Jejich výskyt závisí na druhu a stadiu rakoviny. Trochu jiná je situace při autoimunitním onemocnění, kdy v době remise se mohou lymfatické uzliny smrsknout, avšak při opětovném propuknutí nemoci se mohou znovu zvětšit. 

Zároveň není vyloučeno, že nastanou jisté komplikace. Při neléčené infekci se může dotyčnému vytvořit absces (dutina naplněná hnisem), která se pak řeší drenáží a antibiotiky. Zvětšená uzlina však svým objemem může i utiskovat struktury nacházející se v jejím bezprostředním okolí či se kůže pod ní může zanítit. [19, 20, 21, 22, 23]

Zdroje: mayoclinic.org, medicinenet.com, my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, nhs.uk, verywellhealth.com, healthline.com, medlineplus.gov, medicinenet.com, webmd.com, solen.cz