Záněty středního ucha trápí hlavně malé děti. Na vině mohou být viry i bakterie

Co je střední ucho?

Střední ucho představuje prostor, v němž se nachází systém několika malých kůstek, které jsou známé jako kovadlinka, kladívko a třmínek. Od vnějšího ucha jej odděluje bubínek, což je jakási membránová přepážka. Hranici s vnitřním uchem, kde dochází k registraci zvuků pomocí nervových buněk, pak tvoří blanitá membrána označovaná jako oválné okénko.

Střední ucho je navíc spojené s nosohltanem, a to prostřednictvím Eustachovy trubice. Toto propojení je přitom velmi důležité, protože pomáhá vyrovnávat tlak mezi těmito prostory a zároveň slouží k odvádění případné nežádoucí tekutiny z oblasti středoušní dutiny. Aby mohlo dojít ke správnému převodu zvuku, v okolí kůstek středního ucha totiž musí být vzduch a ne tekutina. [1, 2, 3]

Co je zánět středního ucha?

Zánět středního ucha (otitida) je onemocnění postihující oblast středouší, které trápí především malé pacienty. Jde o jednu z nejčastějších chorob sluchového ústrojí, která vzniká v důsledku virové či bakteriální infekce. Tekutina pak nemůže ze středouší odtékat, začne se hromadit a mění se na hnis nebo hlen, který tlačí na ušní bubínek, což způsobuje nepříjemnou bolest. [4, 5, 6]

Druhy zánětu středního ucha

V závislosti na průběhu nemoci může mít zánět středního ucha dvě různé formy:

• akutní zánět středního ucha – bývá spojený s infekcí horních cest dýchacích, má obvykle rychlý a nečekaný nástup, ale trvá pouze několik dní a poté odezní,
• chronický zánět středního ucha – nebývá tolik bolestivý, ale trvá mnohem delší dobu nebo se často opakuje.

Kromě toho pak ovšem lékaři rozlišují různé typy obtíží také podle charakteru výpotku. Sem patří konkrétně nehnisavé a hnisavé záněty středního ucha, které se navzájem liší tím, jaké u pacientů vyvolávají komplikace. Nejčastěji se přitom ve svých ordinacích doktoři setkávají s následujícími problémy:

• akutní zánět středního ucha,
• chronická sekretorická otitida. [7, 8, 9]

Jak vzniká zánět středního ucha?

Zánět středního ucha má obvykle na svědomí virová infekce, přidat se ale mohou i bakterie. Tento zdravotní problém typicky bývá spojený s infekcí horních cest dýchacích (rýma), kdy dochází ke zduření nosní sliznice a také k zúžení vyústění Eustachovy trubice do nosohltanu. Ve středoušní dutině se pak mohou hromadit nečistoty a bakterie, čímž vzniká ideální prostředí pro rozvoj infekce.

Pokud jde o možné původce zánětu středního ucha ze skupiny virů, jedná se například o:

• adenoviry,
• influenza viry A nebo B,
• respirační syncytiální virus (RSV).

Mezi bakterie, které mohou být zodpovědné za rozvoj zánětu, se pak řadí především:

• Streptococcus pneumoniae,
• Streptococcus pyogenes,
• Haemophilus influenzae,
• Moraxella catarrhalis.

Do středouší se přitom infekce může dostat třemi různými způsoby, a to konkrétně z nosohltanu přes Eustachovu trubici, skrze perforovaný bubínek nebo hematogenně (krevní cestou). Samotný zánět středního ucha není nakažlivý, ale mezi lidmi se mohou snadno rozšířit viry nebo bakterie, které jsou za vznik tohoto nepříjemného onemocnění zodpovědné.

K rozvoji zánětu středního ucha přispívá hlavně zúžení Eustachovy trubice (například vlivem zvětšené nosní mandle), kvůli čemuž střední ucho nemůže být správně ventilováno. Následně v něm vzniká podtlak a hromadí se zde tekutina, v níž se snadno pomnoží bakterie. Nemůže-li nahromaděná tekutina volně odtékat ven, tlačí na bubínek, což způsobuje bodavou bolest v uchu.

Ačkoli se zánět středního ucha nevyhýbá ani dospělým, nejčastěji postihuje malé děti. Jejich Eustachova trubice je totiž kratší, má větší průsvit a bývá méně sklopená směrem k nosohltanu, takže se infekce tímto prostorem šíří mnohem snadněji. Kromě dětského věku však existují také další rizikové faktory, které mohou mít na rozvoj nemoci vliv. [10, 11, 12, 13]

Co patří mezi rizikové faktory zánětu středního ucha?

• Dětský věk (nejvíce postihuje kojence, batolata a malé děti),
• infekce horních dýchacích cest,
• zvětšená nosní mandle,
• snížená obranyschopnost,
• sezónní alergie,
• poranění s výrony krve v oblasti středouší,
• porušení ušního bubínku,
• rozštěpové vady.

Zánět středního ucha se častěji objevuje během zimního období, kdy si lidé stěžují na velké změny teplot, nebo když dítě pobývá ve větším kolektivu (školka). Zároveň také platí, že čím dříve se u pacienta první zánět středního ucha vyskytne, tím častěji se u něj bude objevovat také v budoucnu.

Svou roli zde ovšem mohou hrát také dědičné predispozice, expozice cigaretovému kouři nebo výrazné znečištění vzduchu. Kromě toho lékaři zaznamenali, že děti, které pijí z láhve (hlavně vleže), mívají záněty středního ucha mnohem častěji než kojené děti. Vyšší riziko těchto obtíží pak hrozí také pacientům s některými chronickými chorobami, jako jsou cystická fibróza či astma. [14, 15, 16]

Zánět středního ucha: příznaky

Jak poznat zánět středního ucha? Mezi jeho typické projevy patří:

• jednostranná či oboustranná bolest v uchu,
• pocit zalehlého ucha,
• náhlý výtok z ucha,
• nedoslýchavost,
• zvýšená citlivost ucha na dotek,
• bolest hlavy.

Akutní zánět středouší mívá zpravidla dramatičtější průběh. Objevuje se při něm zvýšená teplota a horečka, silná bolest a okolí ucha bývá hodně zarudlé, oteklé a teplé. Chronické záněty probíhají mírněji, neobjevuje se při nich zvýšená teplota a pacient nemusí nutně pociťovat bolest – někdy ho trápí pouze pálení či svědění v uchu. [17, 18]

Přečtěte si také:

Píchání v uších netrápí jen malé děti. Jaké jsou nejčastější důvody obtíží?

Zánět středního ucha u dětí

Poznat zánět středního ucha u miminka může být opravdu velký problém. Dítě nedokáže vyjádřit, co přesně ho bolí a trápí, a někteří rodiče mohou být v takové situaci skutečně bezradní.

Příznaky zánětu středního ucha u dětí se mohou mírně lišit od toho, jak se projevuje zánět středního ucha u dospělých. Malé děti hodně pláčou, často si na ucho sahají a ukazují, jsou neklidné a nemohou spát. Nezvyklé nejsou ani zažívací potíže, jako je zvracení, nechutenství a bolesti břicha. U kojenců se často dostavuje průjem. Při objevení těchto potíží by měl rodič dítěte vyhledat co nejrychleji pediatra, který určí jejich příčinu. [19, 20, 21]

Zánět středního ucha: léčba

Při podezření na zánět středouší by měl pacienta vyšetřit odborník z oblasti otorinolaryngologie (ORL), který provede potřebná vyšetření. Kromě odebrání anamnézy, fyzikálního vyšetření a prohlédnutí ušního bubínku pomocí otoskopu je možné provést také tympanometrii.

Léčba zánětu středního ucha se zaměřuje na zmírnění obtíží a postupné vyléčení zánětu. Jestliže se jedná o nehnisavou variantu, budou stačit dekongestiva, což jsou kapky do nosu zmírňující otok sliznice. Hnisavý zánět je nutné léčit antibiotiky a antibiotickými kapkami do uší.

V případě pokročilé infekce už ale nemusí antibiotická léčba stačit, takže se lékař uchýlí k paracentéze. Pod tímto pojmem se skrývá propíchnutí ušního bubínku a následné odsátí hnisu. Samotný zákrok je sice hodně bolestivý, ale trvá jen chvilku a pacientovi přinese okamžitě ohromnou úlevu. Hojení ucha je navíc mnohem rychlejší v porovnání s případy, kdy se nechá bubínek samovolně prasknout.

Než se pacient zotaví, může užívat analgetika ke zmírnění bolesti. Částečnou úlevu mohou přinést i studené obklady. [22, 23, 24]

Zdroje: healthdirect.gov.au, mayoclinic.org, hopkinsmedicine.org, nih.gov, healthline.com, teachmesurgery.com, pennmedicine.org, kidshealth.org, aafp.org, clevelandclinic.org, nzip.cz, stefajir.cz, fnol.cz, cpzp.cz, medicinapropraxi.cz, pediatriepropraxi.cz

Zánět středního ucha – rozcestník