Co jsou chrpy?
Co se dozvíte v článku
Benedikt lékařský je rostlina, která z botanického hlediska patří mezi chrpy. Jde o rostlinný rod z čeledi hvězdnicovitých, jenž se latinsky označuje jako Centaurea. Ten se v současné době řadí mezi determinačně nejsložitější taxony, pokud jde o květenu střední Evropy, a to hlavně kvůli obrovskému množství zástupců, které se navíc mezi sebou velmi často kříží.
Ačkoliv chrpy původně pochází z Přední Asie (vývojovým centrem je údajně oblast Turecka, Íránu a Zakavkazí), v současné době jsou poměrně hojně rozšířené také kolem Středozemního moře nebo třeba v určitých asijských regionech. S některými zástupci se nicméně můžete setkat i na území Afriky a řada druhů byla navíc zavlečena také do Severní a Jižní Ameriky nebo do Austrálie.
Na některé zástupce rodu chrpa samozřejmě můžete narazit také ve střední Evropě, přestože jich zde neroste tolik jako v jiných oblastech. Nejčastěji se vyskytují na loukách, na mezích a na pastvinách, dále pak na kamenitých svazích, ale i podél cest, na polích a na ruderálních stanovištích. Jedná se přitom hlavně o jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, patří sem však i různé keře a polokeře.
Co se týče vzhledu, chrpy jsou samozřejmě velmi rozmanité. Mohou mít jednoduché i velmi členěné listy, které vyrůstají v přízemních růžicích a také na lodyhách. Na konci jednotlivých větévek pak najdete úbory květů, které hrají různými barvami od modré přes fialovou a růžovou až po žlutou a bílou. Plodem jsou v tomto případě nažky, jež mohou být opatřené chmýrem. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má chrpa druhy?
V tradičním širokém pojetí zahrnuje rod chrpa údajně zhruba 400–700 samostatných druhů, ale autoři různých botanických publikací se na přesném čísle prozatím nebyli schopní dohodnout. Podle databáze jménem Plants of the World, což je mezinárodní program, jenž shromažďuje data o rostlinách z celého světa, nicméně k tomuto rostlinnému rodu patří celkem 762 zástupců.
Vzhledem k tomu, že rod Centaurea není homogenní, dělí se ještě do tří specifických linií, které dohromady vytváří jednu monofyletickou skupinu. Sem řadíme podrod Lopholoma, který zahrnuje 80–100 různých druhů, dále pak podrod Cyanus s 40–50 zástupci a podrod Centaurea v užším pojetí, do nějž spadají všechny ostatní druhy (tedy několik stovek rostlin).
V České republice dnes údajně roste 12 původních druhů, které doplňuje také 10–12 zavlečených rostlin a 15 mezidruhových kříženců. K původním druhům v naší květeně se řadí například chrpa luční (Centaurea jacea), chrpa modrá (Centaurea cyanus), chrpa horská (Centaurea montana) nebo chrpa chlumní (Centaurea triumfetti).
Některé druhy, jako je například chrpa černá (Centaurea nigra) nebo chrpa žlutá (Centaurea solstitialis) na našem území přechodně zplaňují. Dále se pak můžete setkat třeba s chrpou rozkladitou nebo s benediktem lékařským (Centaurea benedicta). Tato rostlina dříve patřila k rodu benedikt (Cnicus), ale ten byl později vřazen do rodu chrpa a označen za jeho součást. [6, 7, 8, 9, 10]
Benedikt lékařský
Pod názvem benedikt lékařský nebo benedikt čubet (latinsky Centaurea benedicta) se ukrývá jednoletá léčivá bylina, která si našla využití mimo jiné také v gastronomii. Vžilo se pro ni přitom i několik dalších lidových pojmenování, jako je například hořký bodlák, ostropes, krasovlásek nebo zaječí ouško. V angličtině se pak označuje jako St. Benedict´s thistle, holy thistle nebo blessed thistle. [11, 12, 13, 14]
Jak vypadá benedikt lékařský?
Jedná se o pavučinatě vlnatou bylinu, která běžně dosahuje zhruba do výšky 10–60 cm. Její načervenalá lodyha je chlupatá, přímá a občas rozvětvená, má hranatý tvar a bývá střídavě pokrytá listy. Ty mohou být až 30 cm dlouhé a 10 cm široké, jsou kracovitě peřenoklané, chlupaté a na jejich okraji se nachází drobné ostny. Spodní strana se pak vyznačuje přítomností bílé žilnatiny.
Co se týče květenství, jedná se o koncové úbory, které mají vejcovitý až kulovitý tvar. Pokrývají je nejvyšší listeny, přičemž zákrovy bývají střechovité, víceřadé a vnitřní listeny mají dlouhý, hřebenitý osten červenohnědé barvy. Květy jsou pak výrazně žluté, středově oboupohlavné a mají niťovitou korunu. Plodem jsou válcovité nažky s jednoduchým, dvouřadým chmýrem. [15, 16, 17, 18]
Kde roste benedikt lékařský?
Za původní domovinu této rostliny botanikové považují oblast Středomoří, tedy území táhnoucí se zhruba od Portugalska až po Řecko. V Asii pak zasahuje areál rozšíření do Turecka, Libanonu či Izraele, ale s benediktem lékařským se můžete setkat také v Zakavkazí, Íránu nebo Afghánistánu. Odedávna jej přitom lidé pěstují na zahradách a přechodně také zplaňuje.
Druhotný výskyt benediktu lékařského je možné zaznamenat v mnoha zemích Evropy, ale byl zavlečen také do Severní a Jižní Ameriky nebo třeba na jih Afriky či do Austrálie. Setkat se s ním můžete i na území České republiky, přičemž nejčastěji vyrůstá v křovinách, na úhorech, na okrajích cest nebo třeba jako součást stepních trávníků. [19, 20, 21, 22]
Obsažené látky
Benedikt lékařský vykvétá v době od června do července. Lidé přitom nejčastěji sbírají jeho nať, a to konkrétně ještě před rozkvětem během suchých dnů. Jelikož je rostlina pokrytá ostny, používají se při práci s ní rukavice a nať se odstraňuje seřezáváním. Suší se potom ve stínu nebo uměle (při teplotě až 60 °C) a při uskladnění je nutné dávat pozor na to, aby nenavlhla a nezplesnivěla.
Co se týče složení, benedikt lékařský obsahuje řadu účinných látek, jako jsou například hořčiny (knicin), třísloviny, silice, flavonoidy, minerální soli (hořčíku, draslíku, vápníku), vitamíny skupiny B, pryskyřice nebo sliz. Tyto složky údajně podporují vyšší tvorbu slin a žaludečních šťáv, čehož pak lidé využívají v tradiční přírodní medicíně. [23, 24, 25, 26, 27]
Jaké má benedikt lékařský účinky na zdraví?
Daná rostlina si své pevné místo v tradiční lidové medicíně našla již ve středověku, kdy se používala především jako lék na žaludeční problémy, přičemž oblíbená byla také v klášterním léčitelství. Je známá tím, že podporuje zažívání, má pozitivní vliv na trávicí soustavu, pomáhá regulovat fungování metabolismu (látkovou výměnu) a zlepšuje tvorbu žluče. Obvykle se užívá ve formě nálevu.
V současné době se benedikt lékařský nejčastěji uplatňuje při problémech zažívacího traktu (nechutenství, pocit plnosti, nadýmání) nebo jako přírodní lék na různá onemocnění jater, žlučníku a slinivky břišní. Obecně pak působí dezinfekčně a pomáhá potlačit hnilobné procesy ve střevech, podporuje vylučování kyseliny močové a je vhodný i při revmatismu a dně.
Mezi lidmi je pak benedikt lékařský známý také pro své antivirové, antibakteriální a údajně i protinádorové působení. Pokud jde o vnější využití, lidé si z něj připravují třeba silné odvary a obklady, které pak aplikují na špatně se hojící rány a kožní záněty. Pomáhá ovšem ulevit i pacientům potýkajícím se s příznaky pásového oparu nebo třeba jedincům, u nichž se objevila ložiska lupénky a bércové vředy.
Spoustu lidí pak také zajímá, jak ovlivňuje benedikt lékařský kojení. Tato bylina totiž údajně patří mezi galaktogoga, což jsou látky podporující laktaci (vylučování mateřského mléka), a to většinou prostřednictvím zvýšení hladiny prolaktinu a oxytocinu. Prozatím ovšem neexistuje dostatečné množství vědeckých důkazů, které by tyto účinky jasně potvrdily, což platí i v případě výše zmiňovaných účinků benediktu lékařského na lidský organismus. [28, 29, 30, 31, 32, 33]
Má benedikt lékařský nežádoucí účinky?
Z této byliny se nejčastěji připravuje nálev, jenž se vyznačuje svou silnou a výrazně hořkou chutí. Jeho užívání je údajně pro většinu lidí bezpečné, pokud jej nekonzumují v příliš velkém množství (podobně jako u tinktur a potravinových doplňků s benediktem lékařským). Předávkování nicméně může způsobit řadu nepříjemných zdravotních potíží, kam patří například:
- žaludeční nevolnost,
- zvracení,
- podráždění ledvin.
Užívání benediktu lékařského by se měli pro jistotu vyhnout lidé, kteří trpí nějakým zánětlivým onemocněním střev, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida. Daná bylina by totiž mohla způsobit zhoršení příznaků. Nedoporučuje se ovšem ani pacientům potýkajícím se s těžšími ledvinovými chorobami nebo těhotným a kojícím ženám (zde se názory mohou lišit).
Při aplikaci na pokožku se u některých osob může rozvinout nepříjemná alergická reakce, přestože by jinak užívání benediktu v této podobě mělo být vesměs bezpečné. V případě alergie na rostliny z čeledi Asteraceae/Compositae se nicméně této rostlině rozhodně vyhněte. Vzhledem k močopudným účinkům se pak neužívá ani v kombinaci s diuretiky nebo léky proti pálení žáhy. [34, 35, 36, 37, 38, 39]
Zkoušeli jste benedikt lékařský jako lék na zažívací potíže?
K čemu se používá benedikt lékařský?
V první řadě se jedná o známou léčivku, která si našla uplatnění v přírodní medicíně po celém světě. Lidé si z dané byliny nejčastěji připravují nálevy a hojivé odvary, ale dá se aplikovat také v jiných formách. Dostupné jsou například různé potravinové doplňky, ale zakoupit můžete samozřejmě i sušenou nať, kterou je možné dále zpracovat. Hojně se přitom užívá:
- benedikt lékařský čaj,
- benedikt lékařský tinktura,
- benedikt lékařský tablety,
- benedikt lékařský kapsle,
- benedikt lékařský prášek (extrakt ve formě drti).
Ať už si pořídíte benedikt lékařský v jakékoliv podobě, pamatujte na to, že byste jej neměli užívat dlouhodobě ani ve větším množství. Ačkoliv nejsou dostatečně potvrzené jeho pozitivní vlastnosti, co se týče podpory laktace, ženy se často snaží podpořit kojení přípravky, v nichž je obsažen právě benedikt lékařský a pískavice řecké seno.
Pokud jde o to, jaký má benedikt lékařský přínos v domácnostech, můžete jej využít i v kuchyni. Tato rostlina se nejčastěji přidává do různých bylinných likérů a směsí, jako je například Benediktinka. Dá se z ní však připravit i domácí pivo (uplatňuje se jako náhražka chmele) nebo benediktové víno. Ze semen se navíc získává olej. [40, 41, 42, 43]
Zdroje: drugs.com, pfaf.org, healthline.com, webmd.com, verywellfamily.com, ncbi.nlm.nih.gov, powo.science.kew.org, efloras.org, pladias.cz, biolib.cz, botany.cz, atlasrostlin.cz, bylinkyprovsechny.cz, dtest.cz, botanika.wendys.cz, ziva.avcr.cz