Bruxismus je patologický návyk nutící člověka skřípat zuby. Trápí hlavně malé pacienty

Co je bruxismus?

Pod názvem bruxismus se ukrývá porucha (patologický návyk), která se česky označuje jako skřípání zubů. Jde o stav, kdy člověk opakovaně zatíná zuby (tiskne k sobě čelisti velkou silou) a tře jimi o sebe takovým způsobem, že dochází k jejich postupnému obrušování. To se přitom děje i v momentech, kdy pacient zrovna nekonzumuje žádnou potravu a nežvýká.

Skřípání zubů samozřejmě vyluzuje zvuky, kterých si může všimnout nejen samotný pacient, ale i jeho blízké okolí. Podle toho, kdy přesně se tento problém objevuje, přitom může být buď vědomý, nebo naopak nevědomý. Lékaři pak rozlišují tři specifické typy bruxismu, které vypadají následovně:

• noční bruxismus – skřípání zubů ve spánku,
• denní bruxismus – skřípání zubů v bdělém stavu,
• kombinovaný bruxismus – skřípání zubů ve dne i v noci.

Velká část populace někdy zatíná zuby nebo jimi skřípe (například ze vzteku či vlivem stresu), aniž by se v daném případě dalo hovořit o bruxismu. Aby tomu tak skutečně bylo, musí k tomu docházet opakovaně a dlouhodobě, což mnohdy souvisí i s poškozením zuboviny a dalšími zdravotními problémy. Ojedinělé případy skřípání zubů vás tedy nemusí znepokojovat.

Mírný bruxismus většinou nevyžaduje žádnou speciální léčbu a může sám od sebe postupem času vymizet. Pokud je ovšem skřípání zubů vážné, mívá na svědomí nepříjemné poškození zubů, bolest čelistí a hlavy i řadu dalších zdravotních komplikací. V takovém případě je nutné co nejdříve vyhledat lékaře a poradit se s ním o dalším řešení situace. [1, 2, 3, 4]

Jak časté je skřípání zubů?

Bruxismus může vzniknout prakticky v jakémkoliv věku, takže postihuje dospělé, ale rozhodně se nevyhýbá ani malým dětem a dospívajícím pacientům. Častější bývá například u osob trpících nějakými poruchami v oblasti čelistního kloubu, přičemž denní bruxismus lékaři více pozorují u žen, zatímco ten noční trápí obě pohlaví pravděpodobně stejnou měrou.

Podle výzkumů se s bruxismem momentálně potýká zhruba 8 % dospělé populace, přičemž ve stáří četnost daného problému výrazně klesá, a to konkrétně na 3 %. Především u jedinců starších 60 let bývá spíše vzácný, jelikož se u seniorů snižuje svalová síla, čímž postupně mizí i tyto potíže. Mnohem častější je pak skřípání zubů u dětí, které postihuje zhruba 20–30 % malých pacientů. [5, 6, 7]

Jaké má bruxismus příčiny?

Skřípání zubů může být výsledkem působení řady různých činitelů, které se často kombinují. Svou roli zde hrají především fyzické, psychologické a genetické faktory, ale k rozvoji daných potíží může výrazně přispět také jiný zdravotní problém nebo nezdravý životní styl. Příčina se pak může lišit také v závislosti na tom, zda se jedná o skřípání zubů ve spánku, nebo pacienta trápí denní skřípání zubů.

Bruxismus v bdělém stavu mívá psychogenní původ. To znamená, že lidé skřípou zuby následkem stresu, nadměrné úzkosti, potlačované frustrace, dlouhodobého napětí či hněvu (například kvůli problémům v zaměstnání, ve škole nebo v rodině). Také se však může jednat o mechanismus používaný ke zvládání určitých situací nebo zlozvyk provozovaný při hlubokém soustředění.

Noční bruxismus lékaři považují za poruchu pohybu související se spánkem. Studie naznačují, že tento autonomní proces navozují příkazy z mozkového kmene. Bruxismus se pak většinou objevuje během mělké fáze spánku (REM fáze), pro kterou jsou typické rychlé pohyby očí a nižší svalová i mozková aktivita. Také bývá spojován s přechodem mezi jednotlivými spánkovými fázemi.

Skřípání zubů v noci souvisí také se spánkovými poruchami dýchání, jako je například obstrukční spánková apnoe či chrápání, nebo třeba s jinými (méně či více závažnými) chorobami a s léky, pomocí kterých se pacient snaží své problémy potlačit. Obecně se pak v závislosti na příčině obtíží rozlišují tři typy nočního bruxismu, a to konkrétně:

• primární noční bruxismus – není zcela jasné, co přesně je za rozvoj potíží zodpovědné,
• sekundární noční bruxismus – na vině je jiné onemocnění,
• iatrogenní noční bruxismus – důvodem skřípání zubů jsou užívané léky.

Další příčinou skřípání zubů mohou být nějaké stávající zubní problémy, kam patří především chybějící zuby, zlomené zuby nebo třeba vychýlený skus. U malých pacientů se bruxismus (hlavně skřípání zubů u dětí v noci) může objevit v době, kdy je trápí nějaké jiné potíže, jako jsou bolesti při prořezávání prvních zoubků nebo různá infekční onemocnění. V takovém případě problém většinou po čase sám vymizí.

Rizikové faktory:

• věk pacienta – bruxismus je častý hlavně u malých dětí, s přibývajícím věkem se jeho četnost snižuje a u seniorů je pak mnohem vzácnější,
• typ osobnosti – skřípání zubů častěji postihuje agresivní, velmi soutěživé nebo hyperaktivní jedince,
• dědičnost – pokud bruxismem trpí některý z členů rodiny, je mnohem pravděpodobnější, že se objeví také u dalších příbuzných,
• psychologické problémy – vyšší riziko skřípání zubů hrozí jedincům, kteří se potýkají s nadměrným stresem, úzkostí či depresemi (souvisí také s přítomností generalizované úzkostné poruchy nebo třeba s depresivní poruchou),
• další zdravotní potíže – podle lékařů se bruxismus poměrně často objevuje v kombinaci s dalšími problémy, kam patří například Parkinsonova choroba, demence, epilepsie, gastroezofageální reflux, spánková apnoe, noční děsy, ADHD či Huntingtonova choroba,
• nezdravý životní styl – negativně může v tomto ohledu zapůsobit třeba kouření, nadměrná konzumace alkoholu, užívání rekreačních drog nebo také velký přísun kofeinu (například více než 6 šálků kávy denně),
• užívání některých léků – skřípání zubů se někdy objevuje jako vedlejší účinek konzumace určitých medikamentů, jako jsou antidepresiva (SSRI). [8, 9, 10, 11, 12, 13]

Jak se projevuje skřípání zubů?

Lidé trpící bruxismem o svém problému často nevědí, takže ho nemohou ani efektivně řešit. Sami totiž noční skřípání zubů neslyší a ve dne se u nich vůbec nemusí projevit. Že je něco v nepořádku, ovšem mohou napovědět související problémy, kam patří například:

• unavené a ztuhlé čelistní svaly,
• bolest čelistí a čelistního kloubu,
• tupé bolesti hlavy ve spáncích,
• bolest obličeje, krku nebo ucha,
• ranní citlivost zubů na skus,
• přecitlivělost zubů na horké a kyselé,
• poranění jazyka nebo dásní,
• obroušená zubní sklovina,
• odštípnuté nebo uvolněné zuby,
• poruchy spánku (nespavost).

Skřípání nebo zatínání zubů může být v některých případech tak silné, že probudí ze spánku partnera nebo třeba rodiče malých dětí, kteří s nimi spí v jedné místnosti. Dále si pak člověk trpící bruxismem může všimnout podivných zvuků v oblasti čelistního kloubu (cvakání, praskání). [14, 15, 16, 17, 18]

Následky skřípání zubů

Ačkoliv se vám bruxismus může zdát jako poměrně běžný problém, kterého se není třeba obávat, ve skutečnosti může pacientům způsobit celou řadu nepříjemných potíží. V první řadě je samozřejmě nutné zmínit poškození zubů, které na sebe nepřiměřeně tlačí a otírají se o sebe, což vede nejen k vyluzování skřípavých zvuků, ale samozřejmě i k obrušování zubní skloviny a zubní hmoty.

V extrémních případech dokonce může dojít k uvolnění, nalomení nebo úplné ztrátě zubů a výjimkou pak není ani odhalení zubní dřeně, která se nachází až pod sklovinou a zubovinou. Dále pak může pacient zaznamenat narušení zubních výplní a během skřípání zubů si také může poškodit zubní protézu nebo zubní implantát aplikovaný jeho ošetřujícím lékařem.

Skřípání zubů samozřejmě vede také k přetěžování čelistního kloubu, což se následně projeví silnými bolestmi obličeje nebo čelisti. U pacienta se může v důsledku přílišného namáhání dané oblasti rozvinout porucha čelistního (tempomandibulárního) kloubu, kterou doprovází také zvýšená citlivost žvýkacích svalů, omezená pohyblivost úst nebo různé zvukové fenomény.

Skřípání zubů navíc přetěžuje i žvýkací svaly, ohrožuje dásně a vytváří nepřirozené napětí v oblasti hlavy a krku. Právě z toho důvodu může pacient trpící bruxismem zaznamenat také velmi nepříjemné bolesti hlavy vycházející jakoby od spánků a výjimkou nejsou ani bolesti ucha, které ve skutečnosti s žádným sluchovým problémem nesouvisí.

Chronický bruxismus bývá někdy tak závažný, že si pacienti obrousí zuby takovým způsobem, až na jejich místech zbydou pouze pahýly. V kombinaci s poškozením čelistního kloubu a žvýkacích svalů to pak může způsobit výraznou změnu vzhledu v obličeji. Kromě toho jsou pak lidé trpící skřípáním zubů náchylnější k rozvoji dalších spánkových poruch, jako je například chrápání nebo spánková apnoe. [19, 20, 21, 22, 23, 24]

Diagnostika bruxismu

Jelikož je skřípání zubů často nevědomé, je důležité, aby lidé chodili na pravidelné prohlídky ke svému zubaři. Ten během kontroly chrupu dokáže poznat, zda je něco v nepořádku, a případně navrhnout vhodné řešení situace. Kromě toho by měli pacienti vyhledat lékaře i v momentě, kdy zaznamenají nějaké doprovodné příznaky, kam patří bolest, ztuhlost čelistí či vyšší citlivost zubů.

Pokud zubař pojme podezření na bruxismus, bude se snažit porozumět jeho příčinám a pacientovi položí řadu otázek ohledně jeho životního stylu, každodenní rutiny a spánkových návyků. Může využít také speciální dotazníky a samozřejmě provede fyzikální vyšetření, kdy zkontroluje čelistní svaly, poškození skloviny a různé zubní abnormality.

Kromě toho pak může při diagnostice skřípání zubů pomoci i rentgenové vyšetření, elektromyografie nebo polysomnografie, která zaznamenává fungování lidského organismu během spánku. Pokud člověka trápí problémy s čelistním kloubem, další možností je pak detailní analýza žvýkacího aparátu prostřednictvím axiografie, jež se provádí ve specializovaných nemocničních odděleních. [25, 26, 27, 28, 29]

Léčba bruxismu

Pokud se pacient potýká s nepříjemným skřípáním zubů, svůj problém by měl konzultovat především se svým zubním nebo ošetřujícím lékařem, který mu poradí, jak dále postupovat. Terapie v některých případech není nutná, protože malé děti mohou z bruxismu postupně vyrůst a skřípání u dospělých je občas tak mírné, že není potřeba se jím dále zabývat.

Jestliže je ale problém vážný, terapie je samozřejmě nezbytná. Důležité je pak zaměřit se na odstranění příčiny, která obtíže v první řadě vyvolala, a případně také na nápravu škod, které již vlivem skřípání zubů vznikly. Způsobů, jak odnaučit skřípání zubů, přitom existuje hned několik. Pomoci mohou různé ochranné pomůcky, léky nebo třeba metody zvládání stresu a úzkosti.

Jak léčit skřípání zubů?

• Zubní zákroky – je-li na vině nějaký problém přímo v ústní dutině, lékař může zbrousit zuby tam, kde se potkávají, čímž zamezí nadměrnému zatěžování daného místa. Také může ošetřit další problémy, které k rozvoji skřípání zubů přispívají, jako jsou například ulomené zuby.
• Fyzická ochrana chrupu – sem patří konkrétně ochranné dlahy, které se nasazují na zuby, nebo třeba speciální chránič proti skřípání zubů. Tyto pomůcky pak brání zatínání a vzájemnému obrušování zubů. Pacient ovšem musí dbát na jejich pravidelné nošení.
• Užívání léků – v některých případech mohou s léčbou skřípání zubů pomoci myorelaxancia, což jsou medikamenty, které uvolňují svalové napětí. Měly by se však užívat pouze krátkodobě. Pacienti, kteří se potýkají s akutní bolestí, mohou samozřejmě vyzkoušet také protizánětlivé léky. Kromě toho lékaři někdy předepisují antidepresiva a léky proti úzkosti. Dříve se pak experimentovalo také s injekcemi botoxu, ale tato metoda má řadu vedlejších účinků.
• Fyzioterapie – obvykle nestačí soustředit se pouze na zuby, ale je nutné pracovat taky se svaly. Právě z toho důvodu se používají různá cvičení k uvolnění stažených svalů a čelistí.
• Biofeedback – pokud člověk není schopný své špatné návyky sám odstranit, může vyzkoušet biofeedback. Jde o metodu, kdy jsou na pacientovu čelist napojeny senzory, které hlásí změny ve svalovém napětí. Pokud v určitém momentě překročí stanovený limit, pacienta na tuto skutečnost upozorní a připomenou mu, že by měl svaly uvolnit.
• Různé druhy terapie – pomoci může například behaviorální terapie nebo psychologické poradenství, což jsou metody, které se snaží regulovat rizikové faktory (stres, úzkosti, vztek, hněv, frustrace) a naučit člověka, jak s těmito problémy pracovat. Nápomocné jsou v tomto ohledu hlavně různé relaxační techniky.
• Léčba přidružených onemocnění – pokud je za rozvoj bruxismu zodpovědný jiný zdravotní problém, pomoci mohou vhodné léky, režimová opatření nebo zákroky, které tuto příčinu odstraní. 
• Celková změna životního stylu – obecně se doporučuje soustředit se na dodržování správných spánkových návyků a vyhýbat se spouštěčům, které mají bruxismus na svědomí (například různé stresové situace). Kromě toho by měl pacient omezit kofein, kouření i konzumaci alkoholu. [30, 31, 32, 33, 34, 35]

Zdroje: fyzioklinika.cz, nzip.cz, wikiskripta.eu, oralb.cz, nidcr.nih.gov, my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, mayoclinic.org, webmd.com, profimed.cz