Giardióza je nejčastější parazitární průjmové onemocnění v ČR. Postihuje člověka i zvířata

Co je giardióza?

Giardióza, která se někdy označuje také jako lamblióza, je parazitické průjmové onemocnění střevního traktu postihující člověka i některé druhy zvířat. V současné době se jedná o nejčastější protozoární nákazu tohoto typu v České republice a zároveň i jednu z nejběžnějších vodou přenášených nákaz na celém světě. Ačkoliv může probíhat asymptomaticky, některým pacientům způsobuje velké potíže včetně nepříjemných následků. [1, 2, 3, 4, 5]

Výskyt giardiózy

Počet případů tohoto onemocnění typicky stoupá s upadajícími hygienickými standardy, přičemž nejčastěji postihuje místa, kde se potkává větší množství osob. Není tedy divu, že k hojně zasaženým oblastem se řadí třeba Indie a některé africké státy, ale problémy hlásí také území amerických Skalistých hor. Nákaza se pak snadno přenáší třeba v mateřských školkách nebo ve školách.

Například ve Spojených státech amerických bývá giardióza označována za jednu z nejčastějších příčin onemocnění přenášených vodou. Parazity zodpovědné za její rozvoj najdete hlavně v potocích a jezerech, ale také ve veřejných vodovodech, v bazénech, ve vířivkách a ve studních. K nákaze pak dochází na veřejných koupalištích, v domácím prostředí i v přírodě.

Ačkoliv jste možná o této nemoci ještě neslyšeli, také na našem území je giardióza poměrně běžná. Touto střevní parazitární nákazou u nás každoročně onemocní zhruba 300–400 jedinců, což se děje hlavně v podmínkách se sníženou úrovní hygieny a na místech se zvýšenou koncentrací osob. Kromě školek a škol jsou tedy ohrožené třeba dětské tábory. [6, 7, 8, 9]

Příčiny giardiózy

Původcem giardiózy jsou jednobunečné organismy známé jako lamblie střevní (Giardia intestinalis, Giardia duodenalis nebo také Giardia lamblia). Jde o parazitické bičíkovce z řádu diplomonád, kteří přežívají v tenkém střevě různých živočišných druhů. Jejich hostitelem se přitom může stát člověk, ale i řada zvířat, kam patří kočka, pes, prase, kůň, bobr, činčila, potkan, lachtan nebo i někteří ptáci.

Zatímco některé lamblie se vyčleňují jako samostatné druhy (Giardia ardeae, Giardia psittaci, Giardia muris, Giardia agilis), jiné vytváří pouze odlišné genotypy. V případě lamblie střevní dnes rozlišujeme devět samostatných genotypů označovaných písmeny od A do H, přičemž genotyp A dělíme ještě na dva různé subtypy. Jednotlivé genotypy se pak liší tím, kdo se může stát jejich hostitelem (člověka například napadají genotypy AI, AII a B).

Zdrojem nákazy jsou cysty lamblií, které jsou vylučovány ve stolici hostitelských organismů (tedy člověka, psa, kočky a dalších hospodářských nebo volně žijících zvířat). Další hostitel se tedy nakazí jejich pozřením. Cysty se pak v žaludku excystují (rozkládají) a uvolňují trofozoity, což jsou aktivní a pohyblivé formy. Ti se zabydlují na povrchu sliznice tenkého střeva, ale přímo do buněk nepronikají.

Za rozvoj příznaků giardiózy je zodpovědné mechanické poškození stěny tenkého střeva způsobené přísavnými disky trofozoitů. Postupně totiž pokrývají sliznici (kvůli tomu se lamblie někdy označuje také jako kobercový parazit), kterou zbavují resorpční schopnosti, a narušují trávení. Také se zde množí a na rozhraní lačníku a kyčelníku znovu vytvářejí cysty, které pak opouštějí pacientovo tělo spolu s exkrementy.

Cysty lamblií, které po vyloučení z hostitelova organismu kontaminují vnější prostředí, vodu i potraviny, jsou velice odolné. Při teplotě kolem 4 °C mohou ve vodě nebo v půdě přežít klidně i několik týdnů. Špatně ovšem snášejí vyschnutí a zničí je také deset minut trvající var nebo dezinfikování pomocí kvarterních amoniových solí. [10, 11, 12, 13]

Přenos giardiózy

K přenosu giardiózy dochází přímo i nepřímo. Nejčastěji přitom bývá na vině konzumace kontaminované vody, jelikož se lamblie vyskytují v jezerech, rybnících, řekách a potocích po celém světě, ale obývají také veřejné vodovody, studny, bazény nebo další vodní zdroje. Člověk se tak snadno nakazí při návštěvě plovárny, ale i ve chvíli, kdy se během kempování rozhodne napít ze studánky nebo z potůčku.

K infikaci podzemní i povrchové vody může docházet například prostřednictvím zvířecích výkalů, dále pak skrze odpad vznikající v rámci zemědělských činností nebo vypouštěním odpadních vod. Bazény, vířivky nebo třeba vodu v lázních pak může nechtěně kontaminovat i sám člověk. Hlavní riziko zde představují například malé děti v plenkách nebo osoby trpící průjmovým onemocněním.

Dalším možností, jak se mohou lamblie mezi lidmi šířit, je konzumace kontaminovaných potravin. Stává se to nejčastěji v případě, kdy si člověk před manipulací s těmito produkty neumyje ruce, ale důvodem může být také zavlažování polí nebo omývání potravin kontaminovanou vodou. Prostřednictvím správné tepelné úpravy je ovšem možné parazity v jídle zlikvidovat.

Posledním způsobem nákazy je osobní kontakt mezi hostiteli. To znamená, že se giardiózou můžete nakazit v případě, kdy si podáte ruce s nakaženým člověkem, který si je po návštěvě toalety neumyl, nebo během přebalování a mytí genitálií infikovaného dítěte. Cysty také mohou ulpívat na některých předmětech (například dětské hračky). Kromě toho se drobní parazité mohou šířit i během intimního styku (především v rámci análních praktik) a při kontaktu s nakaženými zvířaty. [14, 15, 16, 17, 18]

Příznaky giardiózy

Inkubační doba giardiózy se pohybuje zhruba v rozmezí 7–8 dnů, ale může trvat klidně dva nebo tři týdny. U dospělých pacientů pak mívá nemoc často latentní průběh (tedy bez jakýchkoliv viditelných příznaků), což je typické zhruba pro 90 % případů nákazy. Stále však vylučují parazity spolu se stolicí a mohou tak být šiřiteli nemoci. V případě mladších jedinců se ale většinou objevují nepříjemné projevy různé intenzity.

Po namnožení v tenkém střevě mohou parazité pokrývat souvisle celý povrch střevní sliznice. To vede k mechanickému poškození, což zároveň narušuje resorpční funkci střeva i proces trávení. Z toho důvodu se pak na místě rozvíjí zánětlivé změny, dochází ke zkracování klků a mizí kartáčový lem. Příslušné trávicí enzymy pak nefungují tak, jak by měly, je narušena absorpce tuků i cukrů a důležité látky z potravy se nedostávají do krevního oběhu.

U člověka se v důsledku těchto problémů rozvíjí charakteristické projevy giardiózy, kam patří hlavně bolesti v nadbřišku, plynatost, časté říhání a vodnaté průjmy. V akutní fázi přitom pacientova stolice velmi nepříjemně páchne, v důsledku přítomnosti vyššího množství tuku může mít mastný vzhled (steatorea) a často obsahuje příměs hlenu (neobsahuje ovšem krev).

Přejde-li onemocnění do chronické fáze, pacienti si často stěžují na celkový abdominální dyskomfort, potýkají se s nadýmáním a zažívají epizody průjmů. Stolice v tomto případě bývá zpěněná a vyznačuje se hnilobným zápachem. Kromě toho je možné pozorovat dehydrataci, ztrátu hmotnosti a špatnou snášenlivost tučných či mléčných pokrmů. K typickým znakům chronické giardiózy se přitom řadí malabsorpce vitamínu B12, deficit disachridázy a laktózová intolerance.

Jaké má giardióza příznaky?

• Vodnaté průjmy,
• mastná stolice,
• bolesti v nadbřišku,
• zácpa a plynatost,
• časté říhání,
• nevolnost,
• nechutenství,
• dehydratace,
• ztráta hmotnosti,
• celková únava.

Ačkoliv giardióza u člověka většinou probíhá bez teplot, v některých ojedinělých případech je možné tento problém přesto zaznamenat. Kromě toho se mohou dostavit i další nepříjemné projevy, kam patří například bolesti hlavy, dále potom kopřivka, silné svědění pokožky, kožní léze nebo třeba otoky kloubů (důvodem v tomto případě bývá hlavně rozvoj reaktivní artritidy).

Symptomy obvykle nemocného trápí zhruba po dobu 2–6 týdnů a samozřejmě existuje možnost opakované nákazy. Pokud se ovšem jedná o člověka s oslabeným imunitním systémem (například v důsledku jiného onemocnění, jako je HIV), příznaky mohou přetrvávat delší dobu. V každém případě je ovšem nutné co nejdříve vyhledat svého ošetřujícího lékaře a zahájit vhodnou léčbu, aby nemoc nepokročila do chronického stádia. [19, 20, 21, 22, 23]

Možné komplikace

Pokud se giardióza neléčí, zhruba u poloviny nemocných přechází do chronického stádia. U pacientů pak přetrvávají stále stejné potíže (průjmy, bolesti břicha, nevolnost a podobně), rozvíjí se poruchy vstřebávání živin (hlavně v případě kojenců a malých dětí) a může dojít také k přestupu parazitických organismů do žlučovodů nebo dokonce do jater.

Důsledkem těžkých průjmů bývá dehydratace, jelikož pacientovo tělo nemá dostatek vody k tomu, aby normálně fungovalo. U dětí pak giardióza často vede k podvýživě, je příčinou celkového neprospívání a má na svědomí narušený fyzický i duševní vývoj. Kromě toho se pak u nemocných může rozvinout také syndrom dráždivého tračníku, chronický únavový syndrom, laktózová intolerance, celiakie nebo třeba reaktivní artritida. [24, 25, 26, 27, 28]

Diagnostika

Pokud se u vás objeví některé z výše popisovaných příznaků, které přetrvávají více než několik dnů, měli byste pro jistotu kontaktovat svého ošetřujícího lékaře. Ten odebere vaši anamnézu, bude se zajímat o konkrétní klinické příznaky, s nimiž se potýkáte, a bude se ptát také na jejich intenzitu nebo dobu trvání. Kromě toho může provést i fyzikální vyšetření.

Pojme-li ošetřující lékař podezření na giardiózu, bude následovat vyšetření stolice, v níž je nutné prokázat přítomnost cyst. Ty se přitom ve stolici objevují poprvé zhruba 3–4 týdny po nákaze. Typicky je však nutné toto vyšetření několikrát zopakovat (většinou se odebírají tři vzorky), jelikož cysty jsou z organismu vylučovány nepravidelně.

Kromě toho lékaři často provádějí také detekci cyst pomocí přímé imunofluorescence nebo metodou ELISA (enzyme-linked immuno sorbent assay), která se používá ke kvantitativnímu stanovení vybraných antigenů. Je-li to potřeba (pokud předchozí testy giardiózu nepotvrdí), ojediněle se provádí i další testy (vyšetření duodenální šťávy, biopsie střevní sliznice). [29, 30, 31, 32, 33, 34, 35]

Léčba giardiózy

Pokud jde o to, jakou vyžaduje giardióza léčbu, vždy je nutné dbát na doporučení lékařů a soustředit se na to, jaké projevy nemoc u konkrétního pacienta má. Někdy stačí odpočinek a dostatečný přísun tekutin, přičemž choroba během několika týdnů sama vymizí, zatímco jindy vyžaduje giardióza větší pozornost ze strany lékařů.

V rámci terapie se používají především některá antibiotika. U člověka se jedná hlavně o 5-nitroimidazoly, což je konkrétně metronidazol, tinidazol či ornidazol. K dispozici jsou však i další typy medikamentů, kam patří například benzimidazoly (antihelmintika), jako je albendazol. V závažnějších případech, když je pacient dehydratovaný a průjmy neustávají, je nutná hospitalizace (především u malých pacientů). Během pobytu v nemocnici pak člověk dostává nitrožilní výživu.

Žádné léky, které by byly vhodné pro nastávající matky, u nichž se projeví giardióza v těhotenství, bohužel nejsou dostupné. Pokud jsou příznaky mírné, obvykle se doporučuje počkat, zda nemoc sama nevymizí, a případně zahájit léčbu teprve po uplynutí prvního trimestru (kvůli potenciálním nežádoucím účinkům na plod).

Pokud se objeví giardióza u psa, u kočky nebo u jiného zvířete, které člověk chová (například činčila, králík nebo někteří hlodavci), je nutné přeléčit všechny živočichy v domácnosti. Lidé by se pak měli před rozvojem nákazy chránit tak, že budou důsledně dodržovat hygienické zásady. [36, 37, 38, 39, 40, 41]

Možnosti prevence

Jestliže se chcete vyhnout giardióze i komplikacím, které může mít na svědomí, mějte na paměti, že nejdůležitější je zabránit fekální kontaminaci potravy a vody. Přestože neexistuje žádné očkování, jež by rozvoji nemoci zcela zabránilo, dodržování hygienických zásad může riziko nákazy výrazně snížit. Obecně se doporučuje řídit se následujícími pokyny:

• pečlivě si umývejte ruce pomocí vody a mýdla (případně využijte dezinfekční prostředky), a to hlavně po návštěvě toalety, po výměně plen, ale i před přípravou a konzumací jídla,
• vyhýbejte se konzumaci vody i jídla, které by mohlo být kontaminováno lambliemi,
• při cestování do zahraničí, kde zásobování vodou není bezpečné, používejte raději vodu balenou a do nápojů si nepřidávejte kostky ledu,
• ovoce a zeleninu v exotičtějších zemích raději před konzumací důkladně omyjte, a to vodou, o které si budete jisti, že nemůže být kontaminovaná,
• při koupání v bazénech, ve vířivkách, v rybnících, v potocích nebo třeba v jezerech se snažte udržovat ústa zavřená a nepolykat tamější vodu,
• vyvarujte se pití neupravené vody z řek, pramenů, studánek nebo jezírek (doporučuje se ji nejprve upravit, například přefiltrovat nebo vařit po dobu alespoň 10 minut),
• provozujte bezpečný anální styk (vždy používejte ochranu) a vyhýbejte se orálním praktikám, pokud si nejste jisti, že je váš partner zcela zdravý. [42, 43, 44, 45, 46]

Zdroje: wikiskripta.eu, cestovni-nemoci.cz, venerologie.cz, zverolekarka.com, stefajir.cz, internimedicina.cz, theses.cz, cdc.gov, mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, healthline.com, nhs.uk, ncbi.nlm.nih.gov, msdmanuals.com, healthdirect.gov.au