Co je to jeřáb?
Co se dozvíte v článku
Z botanického hlediska se jako jeřáb (latinsky Sorbus) označuje rostlinný rod z čeledi růžovitých (Rosaceae), jenž zahrnuje řadu převážně opadavých stromů a keřů. V závislosti na konkrétním pojetí pak čítá různé množství zástupců (obvykle v řádu stovek), s nimiž se poměrně běžně můžete setkat v mírném pásmu severní polokoule.
Zatímco některé jeřáby dosahují do výšky 25–30 m, jiné jsou výrazně nižší a měří pouze několik málo metrů. Některé pak mohou být dokonce vícekmenné. Vyznačují se poměrně rozložitou korunou, která bývá bohatě větvená. Listy jeřábů jsou typicky střídavé, jednoduché či lichozpeřené a skládají se z párových lístků. Mají také palisty, ale ty brzy opadají.
Květy jeřábů bývají pravidelné, oboupohlavné, pětičetné a výrazně aromatické. Jejich kalichy jsou formované jako nálevkovité češule, zatímco korunní lístky mají typicky bílou nebo bělavou barvu. Společně pak jednotlivé květy vytváří květenství, kterým jsou nejčastěji chocholičnaté laty. Plodem jsou malvice bílé, žluté, oranžové, červené nebo růžové barvy, které jsou známé jako jeřabiny.
Co se týče rozšíření, jeřáby se přirozeně vyskytují na severní polokouli, a to především na území Evropy, Asie či Severní Ameriky. S několika zástupci se můžete setkat také v severní Africe nebo na Madeiře, zatímco jiné se objevují spíše v chladnějších podmínkách, například na Islandu a v Grónsku. Velké množství druhů pak roste v Číně, přičemž některé jsou dokonce endemické.
Čistě jeřábové porosty jsou dnes spíše vzácnost. Dané stromy a keře se obvykle vyskytují na okrajích lesů nebo na mýtinách, kde není tak velká konkurence ostatních druhů, ale i ve světlých lesích nebo třeba na obnažených skalních stěnách či v lesotundrách. Mají poměrně nízké nároky na půdu, takže mohou dobře prospívat i na místech chudých na živiny. [1, 2, 3, 4]
Jaké druhy jeřábů existují?
Vzhledem k apomiktickému způsobu rozmnožování, kdy jsou u rostlin sice vyvinuty pohlavní orgány, ale nedochází k oplození a semena pak bývají identická se svou „matkou“, botanikové řadí rod jeřáb mezi kritické taxony. Tímto termínem se označují takové taxony, které z důvodu velkého množství druhů a variability morfologických znaků způsobují lidem problémy při determinaci.
Jednotlivé druhy z rodu jeřáb se mezi sebou často kříží, takže vzniká velké množství hybridů (mnohdy i napříč vnitrodruhovými skupinami). Výsledkem jsou pak často polyploidní druhy, jejichž výskyt je omezený na menší oblasti. Ty se pak dále rozmnožují apomikticky (tedy nepohlavní tvorbou semen) a jejich potomci bývají geneticky identičtí s mateřskou rostlinou.
Zatímco v tradičním širokém pojetí bývá rod jeřáb rozdělen na několik podrodů, které se navzájem liší především svými morfologickými znaky, aktuálně jsou obvykle považovány spíše za samostatné rody. Patří sem tedy konkrétně rod Sorbus, dále rod Aria nebo třeba rod Micromeles. Kromě toho pak existují i mezidruhoví kříženci, což je například jeřáboplodec, hruškojeřáb nebo jeřáboskalník.
V užším pojetí pak mezi jeřáby (rod Sorbus) řadíme 104 zástupců, na které narazíte převážně v chladnějších oblastech Evropy, Asie nebo Severní Ameriky. Kromě jeřábu ptačího sem patří třeba jeřáb americký, jeřáb kašmírský či jeřáb ozdobný. Na území České republiky přitom roste zhruba 40 druhů z různých podskupin (včetně těch nepůvodních a kříženců), jako je například:
- jeřáb obecný (Sorbus aucuparia),
- jeřáb břek (Sorbus torminalis),
- jeřáb sudetský (Sorbus sudetica),
- jeřáb prostřední (Sorbus intermedia),
- jeřáb dunajský (Sorbus danubialis),
- jeřáb chlumní (Sorbus collina),
- jeřáb rakouský (Sorbus austriaca),
- jeřáb širokolistý (Sorbus latifolia).
Kromě toho se v našich končinách objevuje i mnoho apomiktických mikrodruhů, které obývají nevelká území a často patří mezi vzácné endemity, s nimiž se můžete setkat pouze v rámci české květeny. Jde například o jeřáb moravský (Sorbus moravica), jeřáb podyjský (Sorbus thayensis), jeřáb bezdězský (Sorbus pauca), jeřáb labský (Sorbus albensis), jeřáb český (Sorbus bohemica) nebo jeřáb krasový (Sorbus eximia). [5, 6, 7, 8]
Jeřáb obecný
Jedním z nejznámějších zástupců rodu Sorbus je samozřejmě jeřáb obecný (latinsky Sorbus aucuparia), kterému se v našich končinách říká také jeřáb ptačí. Tento opadavý keř nebo strom může dosahovat až do výšky 15 m. Roste poměrně rychle, dokáže se skvěle přizpůsobit okolním podmínkám a zároveň jde o dobrou meliorační dřevinu.
Druhový latinský název pochází ze slova „aucupium“, které označuje vnadidlo určené k chytání ptáků. Jeřabiny se totiž v minulosti používaly právě jako návnada. Pro danou dřevinu se ovšem používá i řada lidových názvů, jako je například divá vřeskyně, jeřábek, jeřábník, ptačí potrava, planá voškeruše či řeřabiny. V angličtině se pak označuje jako rowan nebo mountain-ash. [9, 10, 11, 12]
Jak vypadá jeřáb obecný?
Koruna této dřeviny bývá volná a kulatá nebo nepravidelně tvarovaná, ale zároveň je většinou poměrně široká a může vyrůstat hned z několika kmenů. Ty jsou štíhlé a válcovité, přičemž v průměru dosahují až 40 cm. Větve vyrůstající šikmo vzhůru se pak během podzimních měsíců prohýbají pod tíhou zářivých plodů, které na místě zůstávají až do zimy.
Kůra mladých rostlin je lesklá a mívá žlutavě šedé zbarvení, zatímco v pokročilejším věku se mění na šedočernou, objevují se na ní podélné praskliny a začíná se odlupovat. Pupeny jsou vejcovité, špičaté a vernace (uspořádání listů v pupenu před rozvitím) je v tomto případě složená. Stejně jako spodní strana listů, listové vřeteno i větve květenství pak bývají plstnaté.
Jelikož má jeřáb obecný listy střídavé a lichozpeřené, podobá se částečně jasanu ztepilému. Jsou pouze o něco menší, mají opticky delší stonky a bývají u sebe trochu blíže. Skládají se pak obvykle z 5 párů lístků (může to být ovšem méně i více), které jsou podlouhle kopinaté, v horní části pilovité a zhruba 5 cm dlouhé. Na líci mají tmavozelenou barvu, zatímco na rubu jsou spíše světle zelené.
Květy jeřábu obecného jsou oboupohlavné, mají bílou barvu a objevují se od května do července. Vyrůstají v chocholících a chocholičnatých latách, přičemž jednotlivá květenství bývají kompaktní a poměrně bohatá. Pokud jde o to, jaké má jeřáb obecný plody, jedná se o dobře známé jeřabiny. Jsou to oranžově červené malvice kulovitého tvaru.
Ačkoliv jeřáb obecný většinou lidé poznají na první pohled, ve Vysokých Sudetech roste specifický poddruh označovaný jako jeřáb ptačí olysalý (Sorbus aucuparia subsp. glabrata), který má mnoho odlišných morfologických znaků. Bývá výrazně nižší a spodní strany jeho listů jsou olysalé nebo zcela lysé, což platí také pro listová vřetena a větve květenství. Také jeho malvice mívají menší velikost. [13, 14, 15, 16]
Kde roste jeřáb obecný?
Původně se jedná o eurasijský druh, s nímž se dnes můžete setkat téměř ve všech evropských státech, ale také v Asii, kde obývá oblasti mírného pásma a chladnější regiony. Zasahuje až na Sibiř, ale zcela chybí v jižně a jihovýchodně položených státech. Kromě toho byl navíc zavlečen také do Severní Ameriky, kde jako nepůvodní druh osídlil poměrně široké území.
V České republice se jeřáb obecný vyskytuje téměř ve všech nadmořských výškách, a to poměrně hojně nebo roztroušeně. Vyrůstá hlavně ve světlých lesích a jejich lemech, dále pak na pasekách, na skalách nebo třeba na různých ruderalizovaných stanovištích. Objevuje se i podél cest nebo v parcích, kam jej lidé vysazují jako okrasnou dřevinu. [17, 18, 19, 20, 21]
Obsažené látky
Plody jeřábu obecného, které se objevují zhruba od srpna do listopadu, si našly své využití v gastronomii, ale i v lidovém léčitelství. Obsahují organické kyseliny, jako je například kyselina sorbová, kyselina jablečná, kyselina vinná, kyselina citronová nebo kyselina parasorbinová.
Kromě toho pak v jeřabinách najdete také třísloviny, cukry, sorbit a sorbózu, pektiny, silice, antokyany, flavonoidy, hořčiny nebo třeba vitamín C. Podobné látky obsahují také květy jeřábu obecného, ale kromě toho je zde zastoupena i sloučenina podobná ženským hormonům. [22, 23, 24, 25]
Jaké má jeřáb obecný účinky na zdraví?
Už naši předkové sbírali jeřabiny a používali je jako lék na různé neduhy. Jsou totiž močopudné, na lidský organismus působí projímavě a podporují vylučování žluče. Pomoci mohou například osobám trpícím gastrointestinálními problémy, jelikož regulují činnost střev, a zároveň stimulují vyplavování nebo rozmělňování močového písku a menších kamínků ve vylučovacím ústrojí.
Kromě toho se pak někdy jeřabiny používají jako antirevmatikum a lidé je občas aplikují také v případě zánětů horních dýchacích cest. Vzhledem k obsaženým vitamínům zároveň posilují obranyschopnost organismu. Aby toho nebylo málo, údajně by měly podporovat i léčbu cukrovky, dny či srdečních obtíží, ale tyto účinky nikdy nebyly vědecky potvrzeny.
Plody jeřábu obecného se nejčastěji používají v sušeném stavu nebo tepelně zpracované, protože čerstvé jeřabiny obsahují kyselinu parasorbinovou, která může mít na svědomí řadu vedlejších účinků, jako je nevolnost, dávení a zvracení. Obvykle se zpracovávají do podoby macerátu, odvaru nebo případně sirupu.
Někteří lidé pak v rámci tradiční medicíny využívají také květy jeřábu ptačího (ve formě čaje nebo koupelí), které obsahují látky podobající se ženským pohlavním hormonům. Údajně tedy mohou mít pozitivní vliv na různé ženské obtíže, jako jsou nepříjemné projevy klimakteria, poruchy menstruace nebo dokonce neplodnost. Tyto účinky je však nutné dále zkoumat. [26, 27, 28, 29, 30]
Používáte jeřabiny v kuchyni?
Má jeřáb obecný nežádoucí účinky?
Jak už jsme zmínili výše, čerstvé jeřabiny mohou být pro lidský organismus nebezpečné. Pokud jich člověk zkonzumuje příliš mnoho, mohou podráždit jeho žaludek a způsobit řadu nepříjemných potíží, kam patří hlavně bolesti břicha, nevolnost, zvracení nebo průjem. V závažnějších případech se pak může jednat dokonce o poškození ledvin.
Co se týče užívání jeřábu obecného v těhotenství nebo při kojení, jelikož neexistuje dostatek vědeckých studií, které by potvrdily, že je to bezpečné, raději se dané rostlině vyhněte. Pozor by si pak měli dávat také pacienti, kteří se potýkají s nějakým ledvinovým onemocněním, jelikož jeřabiny obsahují chemické látky, které mohou činnost ledvin ještě více narušit. [31, 32, 33, 34]
K čemu se používá jeřáb obecný?
V minulosti byl jeřáb obecný považován za magickou dřevinu, k níž se vztahovala řada různých lidových pověr. Její větve se zastrkávaly na střechu, aby pomáhaly odehnat blesky. Hůlka vyrobená z jeřábu pak údajně mohla člověka ochránit před zlými kouzly, zatímco palice vytvořená z daného stromu zaháněla čerty i duchy.
Keltové vysazovali jeřáby na místech, kde probíhaly soudy a věštby, jelikož věřili, že pomohou odvrátit veškerá zlá kouzla i neštěstí. Také Germáni považovali tyto dřeviny za velice mocné a svou roli hrály i v severské mytologii. Někde se přitom ještě dnes větve jeřábu připevňují na dveře chlévů, aby ochránily zvířata před nemocemi, a stále se z nich vyrábí křížky.
Díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví si pak plody i květy jeřábu obecného našly využití v lidovém léčitelství. Dají se zpracovat na mnoho různých způsobů, ale nejčastěji si je doma lidé připravují následujícím způsobem:
- čaj ze sušených jeřabin,
- čaj z květů jeřábu,
- nálev z listů jeřábu,
- koupel s květy jeřábu,
- macerát z jeřabin,
- sirup z jeřabin.
Plody jeřábu ptačího se dnes hojně používají také v gastronomii. Mají specifickou, mírně pikantní chuť, což z nich činí skvělý základ pro přípravu různých kompotů a marmelád. Hodí se ale i pro dochucování omáček nebo masových pokrmů a někdy se z nich připravuje jeřabinové víno či pálenka. Pokud to chcete vyzkoušet, pamatujte, že ke konzumaci jsou vhodné pouze malvice sklizené ze šlechtěných odrůd.
Ačkoliv jsou plody planě rostoucích jeřábů nahořklé, existuje varianta známá jako jeřáb obecný ‘Moravský sladkoplodý’ (Sorbus aucuparia var. moravica), jehož malvice jsou nasládlé. Obsahují totiž podstatně méně hořčin. Kromě toho mají také pevnější slupku, jejich dužnina je žlutooranžová a typicky dozrávají od konce srpna zhruba do konce září.
Dřevo tohoto opadavého stromu či keře bývá tvrdé, houževnaté, ale zároveň i poměrně ohebné, takže se často používá v truhlářství a řezbářství. Listy pak někdy slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata a kůra dříve sloužila k barvení vlny na hnědé nebo červené odstíny. Plody jsou nedílnou složkou potravy ptactva a lesních zvířat. Výtažky z květů a plodů přitom najdete i v některých kosmetických produktech.
Jeřáb obecný se většinou nedožívá dlouhého věku (obvykle se jedná maximálně o 80–100 let). Přesto se poměrně hojně vysazuje jako okrasná dřevina do parků, zahrad nebo alejí. K oblíbeným kultivarům se řadí třeba ‘Asplenifolia’, ‘Blackhawk’, ‘Fastigiata’ nebo ‘Xanthocarpa’. Množí se vegetativně řízkováním, roubováním nebo pučením. Jelikož jde o dobrou meliorační dřevinu, vysazuje se v horských pásmech, aby zabránila sesuvům půdy. [35, 36, 37, 38, 39, 40]
Zdroje: powo.science.kew.org, pfaf.org, webmd.com, rxlist.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, treesandshrubsonline.org, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, botanika.wendys.cz, encyklopedie.biooo.cz, dtest.cz, pladias.cz, biolib.cz, atlasrostlin.cz, ziva.avcr.cz