Jak laryngitida vzniká?
Laryngitida je nepříjemné onemocnění hrtanu, které postihuje hlavně malé děti, ale nevyhýbá se ani dospělým pacientům. V závislosti na původci obtíží a délce jejich trvání, potom rozlišujeme laryngitidu akutní, která většinou odezní během 2–3 týdnů, a laryngitidu chronickou, jež obvykle trápí pacienty mnohem delší dobu.
Za rozvoj akutní laryngitidy bývají nejčastěji zodpovědné virové infekce, a to konkrétně viry influenzy, parainfluenzy či RS-virus (tedy drobné organismy způsobující třeba chřipku nebo nachlazení). Na vině ovšem mohou být také bakteriální infekce (streptokoky, stafylokoky a podobně) nebo přílišné namáhání hlasivek, když člověk hodně křičí, hlasitě zpívá nebo příliš dlouho mluví.
Chronická laryngitida bývá způsobena vleklými virovými, bakteriálními nebo plísňovými infekcemi, ale lékaři ji spojují také s nervovými poruchami nebo s vdechováním dráždivých látek. K dalším původcům je možné zařadit refluxní chorobu jícnu, dlouhodobé přetěžování hlasivek, kouření, zvýšenou konzumaci alkoholu, poranění hrdla nebo aplikaci inhalačních kortikosteroidů. [1, 2, 3, 4]
Je laryngitida nakažlivá?
Laryngitida se jako taková sama nešíří. Tato choroba je totiž nakažlivá pouze ve chvíli, kdy za jejím vznikem stojí nějaký typ infekce. Poté už příliš nezáleží na tom, zda u vás potíže vyvolal virus, nebo jestli mají vaše problémy na svědomí bakterie. Tato infekce se totiž může poměrně snadno rozšířit také na osoby, které s nakaženým člověkem přicházejí do kontaktu.
Pacienty nejčastěji postihuje virus influenzy nebo parainfluenzy, který se do okolí šíří hlavně kapénkami (tedy například při kýchání, smrkání nebo kašlání). To ovšem znamená, že u některých osob se pak může rozvinout laryngitida, ale jiné potrápí pouze rýma, kašel nebo zvýšená teplota. Vše záleží na tom, jak pacientův organismus na přítomnost infekce zareaguje.
V závislosti na konkrétním původci se pak kromě kapének může nákaza šířit například prostřednictvím přímého kontaktu s infekční osobou nebo také ve chvíli, kdy se člověk dotýká kontaminovaných předmětů, na nichž respirační sekret ulpěl. Právě z toho důvodu je nutné dávat si pozor na kontakt s nemocnými a dodržovat hygienická opatření.
Bakteriální infekce pak mohou v některých případech nasednout na infekce virové, takže představují sekundární problém. Některé bakterie se šíří podobně jako viry způsobující nachlazení či chřipku, zatímco jiné přirozeně sídlí v lidském organismu a vyvolají potíže až ve chvíli, kdy dojde k jeho oslabení. Kromě toho ovšem existují i bakterie, které se hojně šíří v nemocničních zařízeních (například MRSA).
Nakažlivost laryngitidy způsobené plísněmi se liší od zánětů hrtanu, které mají na svědomí bakteriální nebo virové infekce. V tomto případě se totiž nemoc nepřenáší z člověka na člověka, ale šíří se spíše vdechováním spor jednotlivých plísní. Některé mikroorganismy, jako jsou kvasinky z rodu Candida, pak přirozeně sídlí v našem těle a k jejich aktivaci dochází pouze při oslabení imunity.
Pokud za vznikem laryngitidy stojí jiná příčina, jako je například přetěžování hlasivek, vdechování dráždivých látek (alergenů, toxických výparů, chemikálií) nebo třeba poranění v oblasti hrtanu a hlasivek, nemoc samozřejmě nakažlivá není. To samé platí i v případě, kdy má rozvoj onemocnění na svědomí jiný zdravotní problém, jako je například rakovina krku či rakovina hrtanu. [5, 6, 7, 8]
Kdy je laryngitida nakažlivá?
Pokud jde o to, jakou má laryngitida nakažlivost, je nutné soustředit se na konkrétního původce. Nejčastěji jde o virové infekce, v jejichž případě se inkubační doba pohybuje v rozmezí 1–3 dnů, během kterých bývá člověk pro své okolí nejvíce nakažlivý (obzvláště ve chvíli, kdy má pacient zvýšenou teplotu či horečku). Nemoc by nicméně měla během několika týdnů vymizet.
Bakteriální a plísňové infekce nezpůsobují laryngitidu tak často, ale pokud se to stane, mohou být nakažlivější než ty virové (vždy záleží na konkrétním zdroji potíží). Proto je nutné včas identifikovat původce obtíží a začít situaci co nejrychleji řešit. Pouze tak je možné zabránit přenosu původce onemocnění na dalšího člena rodiny nebo na jinou osobu, se kterou přijde nemocný do kontaktu. [9, 10, 11]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, healthline.com, verywellhealth.com, emedicinehealth.com, webmd.com, medicalnewstoday.com