Co je pelyněk?
Co se dozvíte v článku
Pod tímto názvem se ukrývá rozsáhlý rostlinný rod z čeledi hvězdnicovitých, který zahrnuje jednoleté, dvouleté i vytrvalé byliny, ale také řadu keřů a polokeřů. Bývají silně aromatické a díky svým stříbřitým listům se pěstují k okrasným účelům. Jejich pyl nicméně patří mezi nejsilnější alergeny podzimního období. Citliví lidé by si na ně proto měli dávat pozor.
Latinsky se pelyněk označuje jako Artemisia, což může odkazovat k řecké bohyni Artemis nebo k její jmenovkyni, královně Artemísii II. z Kárie, která byla schopnou bylinkářkou a léčitelkou. České označení pak pravděpodobně souvisí se slovem „pálit“, což vychází ze staré léčebné metody, kdy se nemocným lidem na tělo přikládal právě rozpálený pelyněk.
Hned na několika místech se o pelyňku zmiňuje Bible, která tuto rostlinu vnímá jako symbol hořkosti a utrpení. Stejný význam pak pelyňku přiřkla i moderní západní literatura. Kromě toho se však pelyněk (konkrétně pelyněk trojzubý) stal také jedním ze symbolů amerického Divokého západu. V angličtině dnes danou rostlinu nazýváme wormwood, sagebrush nebo mugwort. [1, 2, 3]
Jak vypadá pelyněk?
Vzhled jednotlivých rostlin samozřejmě závisí na tom, zda se jedná o bylinu, keř nebo polokeř. Některé jsou tedy spíše nízké a jiné dorůstají až do výšky 300 cm. Pro většinu z nich ovšem platí, že jsou silně aromatické a jejich lodyhy nebo větve porůstají členěné či celistvé střídavé listy. Přízemní a spodní listy přitom bývají řapíkaté, zatímco ty horní jsou typicky přisedlé.
Čepele pelyňkových listů obvykle bývají zpeřené nebo laločnaté. Většinou se pak na nich objevují nitkovité, kopinaté, vejčité, lineární nebo podlouhlé úkrojky, ale někteří zástupci mají listy celistvé (například pelyněk estragon). Pro mnohé rostliny navíc platí, že jejich listy a stonky porůstají drobné stříbřité chloupky, existují však i druhy, které jsou lysé.
Květy pelyňku bývají uspořádané do drobných úborů, které jsou velmi početné. Typicky rostou v hroznech nebo klasech a dohromady pak tvoří obsáhlá latovitá květenství. Koruna jednotlivých květů mívá typicky žluté nebo červené zbarvení, zatímco kalich chybí. V českých podmínkách přitom pelyňky rozkvétají od července do října a plodem jsou pak válcovité nebo obvejčité nažky. [4, 5]
Kde rostou pelyňky?
Zástupci rodu Artemisia se v současné době vyskytují téměř po celém světě. Pravděpodobně pocházejí ze Střední Asie, která se může pyšnit největším počtem různých druhů pelyňků, ale setkat se s nimi můžete také na dalších místech. Nejčastěji dnes rostou v mírném podnebném pásu na území Evropy, Asie a Severní Ameriky.
Co se týče vhodného stanoviště, pelyňky vyhledávají hlavně osluněná místa s lehkou, spíše vysychavou půdou, která obsahuje dostatečné množství vápníku. Často se proto objevují ve stepních a polopouštních oblastech, v lesostepích, v mediteránních křovinách nebo třeba na slaniskách, ale rostou také v arktické tundře či v kryofilních trávnících alpínského stupně hor.
V blízkosti lidské zástavby se pelyňky objevují třeba na rumištích, navážkách a skládkách zeminy. Jejich domovem se ale mohou stát i další ruderalizovaná místa, úhory, stanoviště podél cest, nádraží nebo železniční náspy. Někdy pak doplňují různé polní plevele a vyrůstají také na starých zdech. Vzhledem k vysokému obsahu silic a hořčin, které uvolňují do půdy, ovšem mohou negativně ovlivnit okolní vegetaci. [6, 7, 8]
Nejčastější druhy pelyňků
V závislosti na vybraném taxonomickém pojetí dnes vědci rozlišují zhruba 360–550 různých druhů pelyňků. Na českém území se přitom můžete setkat se 17 zástupci rodu Artemisia, z nichž 5–7 bývá považováno za původní nebo za zdomácnělé archeofyty. Zbývající druhy jsou pak přechodně či trvale zplaňující neofyty, které se v našich podmínkách rozšířily lidským přičiněním.
Původní české druhy a archeofyty:
- pelyněk pravý (Artemisia absinthium),
- pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris),
- pelyněk ladní (Artemisia campestris),
- pelyněk pontický (Artemisia pontica),
- pelyněk metlatý (Artemisia scoparia),
- pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii).
Další známé pelyňky:
- pelyněk bílý (Artemisia alba),
- pelyněk estragon (Artemisia dracunculus),
- pelyněk chladnomilný (Artemisia frigida),
- pelyněk lesklý (Artemisia nitida),
- pelyněk plazivý (Artemisia repens),
- pelyněk roční (Artemisia annua),
- pelyněk skalní (Artemisia eriantha),
- pelyněk šedý (Artemisia cana),
- pelyněk trojzubý (Artemisia tridentata),
- pelyněk brotan (Artemisia abrotanum). [9, 10, 11]
Pelyněk pravý
Jedním z nejznámějších a nejdůležitějších zástupců rodu Artemisia je pelyněk pravý, kterému se v anglicky mluvících zemích říká také wormwood, absinthium nebo třeba wermout. Jde o vytrvalou dřevnatějící bylinu s listnatými lodyhami, jež typicky dorůstá do výšky 50–150 cm. V současné době se nejčastěji používá jako léčivka, ale zároveň si našla uplatnění při výrobě alkoholických nápojů.
Pelyněk pravý má mnohočetný oddenek a statné lodyhy světle zelené barvy, které dohromady tvoří trsy. Bývají přímé nebo na bázi vystoupavé, po celé délce je obklopují drobné šedivé chloupky a na vrcholu se objevuje listová růžice. Peřenodílné až peřenosečné listy jsou na obou stranách hustě stříbřito-šedě chlupaté, přičemž ty přízemní mívají dlouhý řapík a úzce kopinaté úkrojky.
Lodyhy bývají zakončené volnými vrcholičnatými latami, které jsou tvořené drobnými kulovitými úbory. Jednotlivá květenství se pak skládají z trubkovitých květů žluté barvy. Zatímco ty okrajové jsou samčí, vnitřní květy bývají oboupohlavné. Plodem pelyňku pravého jsou vejčité nažky, jejichž velikost se pohybuje kolem 1,5 mm.
Pokud jde o výskyt, pelyněk pravý pochází z mírného pásma Asie a Evropy. Na mnoha místech zplaňuje, a proto ho najdete třeba v různých neobhospodařovaných lokalitách, na rumištích, na skalnatých stráních nebo podél cest. Navíc se dá i poměrně snadno pěstovat. Jeho nať se pak sbírá od června do srpna a suší se ve stínu nebo uměle. [12, 13, 14]
Pelyněk estragon
Dalším známým druhem je pelyněk estragon, který se někdy nazývá také pelyněk kozalec. Jde o vytrvalou rostlinu, jež dorůstá do výšky 60–120 cm a již od starověku se používá jako léčivka nebo k dochucování nejrůznějších pokrmů. Lidé ji obvykle předpěstovávají na okenním parapetu a později sázejí přímo na záhon, kde vyžaduje slunné a teplé stanoviště.
Používáte v kuchyni estragon?
Pelyněk estragon má přímou lodyhu, která je hustě větvená a posetá celokrajnými nebo jemně pilovitými, široce čárkovitými listy. Ty jsou kopinaté a přisedlé, poněkud dužnaté a pod vrcholem výjimečně trojklanné. Úbory tvořící bohaté latovité květenství se skládají ze žlutých kvítků, které jsou na okrajích samičí a uprostřed oboupohlavné. Plodem jsou válcovité nažky bez chmýru.
Na evropském kontinentě je pelyněk estragon hojně rozšířený, a to od středního Ruska až po Dálný východ. Kromě toho se často vyskytuje v západní části Severní Ameriky. U nás vzácně zplaňuje, přičemž v přirozených podmínkách může růst na březích řek, na okrajích lesů a křovin nebo v polopouštích. Dnes ho ovšem najdete i podél komunikací a v ruderální vegetaci. [15, 16, 17]
Obsažené látky
Rostliny z rodu Artemisia jsou bohaté na hořčiny, kam patří především artemisin, artemisinin a dimerní absinthin. Olejové žlázky, které pokrývají lodyhy, listy i květy pelyňku, pak osahují monoterpenické či seskviterpenické silice, které zahrnují především thujon, thujol, azulen, alfa- a beta-pinen, myrcen, kafr nebo třeba 1,8-cineol.
Kromě výše zmíněných látek jsou v pelyňcích navíc přítomné také třísloviny, flavonoidy (luteolin, apigenin), organické kyseliny, kumariny nebo třeba cholin. Chemické složení se nicméně u jednotlivých druhů výrazně liší, což může souviset i s půdou, ve které rostou, a s dobou sklizně. Nejvíce thujonu, který je známý jako součást absinthu, přitom obsahuje pelyněk pravý. [18, 19, 20]
Léčivé účinky pelyňku
Pelyňky jsou po staletí známé jako léčivé rostliny, což dokazují i zmínky o jejich využití již ve starověkém Egyptě nebo v antickém Řecku. Ačkoliv jejich popularita na nějakou dobu klesla, protože byly považovány za halucinogeny potenciálně nebezpečné pro lidské zdraví, i dnes se některé druhy, jako je pelyněk pravý nebo pelyněk černobýl, používají v lidovém léčitelství.
Dříve se například věřilo, že vykuřování pelyňkem očistí prostor, a domorodí Američané tradičně využívali tyto rostliny jako lék proti bolestem zubů či kloubů. Také se uplatňovaly u pacientek trpících menstruačními bolestmi nebo po porodu. Ve východní Asii se pak pelyněk užíval proti malárii, přičemž tyto účinky v případě pelyňku ročního potvrdila také moderní věda. [21, 22, 23]
Díky své hořkosti si v současné době pelyněk našel své místo hlavně při léčbě žaludečních obtíží. Má totiž pozitivní vliv na trávicí ústrojí, pomáhá ulevit od pocitu těžkého žaludku, podporuje funkci žlučníku a zároveň může eliminovat nepříjemné křeče. Navíc zvyšuje chuť k jídlu a má pozitivní vliv na produkci slin, trávicích enzymů a proteinů, které podporují zdravé trávení.
Pelyňkový čaj se v průběhu let osvědčil jako pomocník při léčbě různých zdravotních problémů, kam patří plynatost, zvracení, nechutenství, poruchy tvorby žaludeční kyseliny nebo onemocnění jater, žlučníku a dvanácterníku. Kromě toho může mít pozitivní vliv na lidský organismus také v případě, že se pacient potýká se zánětem žaludku nebo s dyspepsií. [24, 25, 26]
Výzkumy také naznačují, že pelyněk může být účinný v boji s parazity, jako je například tasemnice nebo škrkavka, kteří mohou infikovat střeva a způsobit člověku zažívací obtíže. Tyto vlastnosti jsou připisovány hlavně přítomnému thujonu. Jelikož ale výsledky pocházejí především ze studií na zvířatech, nelze s jistotou tvrdit, že bude pelyněk stejně úspěšný také u člověka. [27, 28]
Kromě thujonu ovšem pelyněk obsahuje i řadu dalších důležitých látek, jako je například chamazulen, který působí jako antioxidant a chrání buňky před oxidativním stresem. Obsažený artemisinin zase údajně inhibuje cytokiny, a díky tomu pomáhá bojovat proti zánětům. Studie například naznačují, že pelyněk může zmírnit příznaky Crohnovy choroby, což je zánětlivé střevní onemocnění.
K typickým projevům Crohnovy choroby se řadí například intenzivní bolest břicha, chronický průjem, další zažívací potíže, horečka nebo celková únava. Některé výzkumy prokazují, že lidé trpící Crohnovou nemocí, kterým byl podáván pelyněk ve formě doplňků stravy, zaznamenali výrazné zlepšení. Tyto výsledky je ovšem nutné potvrdit pomocí dalšího testování. [29, 30, 31]
Mezi pozitivní vlastnosti pelyňků se řadí také skutečnost, že pomáhají zmírnit bolest a otok. To je velice prospěšné například u pacientů trpících osteoartrózou, což je degenerativní onemocnění, které má na svědomí poruchu obnovy kloubní chrupavky a následné změny kostí i přilehlých tkání. Kromě toho pak pelyněk může mít pozitivní vliv také při léčbě revmatoidní artritidy. [32, 33]
Pokud jde o to, jaké má pelyněk účinky, zapomenout nesmíme ani na studii z roku 2019, podle které by extrakty z daných rostlin mohly být efektivní při léčbě tuberkulózy. Další výzkum pak naznačuje, že pelyněk může podpořit vyrovnávání hladiny krevního cukru a bránit hromadění lipidů v krvi. [34, 35, 36]
Nežádoucí účinky
Ačkoliv může být spojení účinných látek v pelyňku zdraví prospěšné, thujon je ve velkém množství toxický a jeho konzumace může způsobit velké zdravotní komplikace. Proto je užívání produktů z pelyňku často regulováno. Například podle Evropské unie musí být přítomnost thujonu hlídaná, přičemž povoleno je maximálně 0,5 mg/kg.
O užívání pelyňku v jakékoliv podobě byste se proto nejprve měli poradit se svým ošetřujícím lékařem, který pečlivě zváží váš zdravotní stav a případně doporučí vhodné dávkování. Některým skupinám lidí se ovšem pelyněk vůbec nedoporučuje. Patří sem hlavně:
- těhotné ženy – pelyněk může způsobit potrat,
- kojící ženy – neexistuje dostatek informací o bezpečnosti pelyňku,
- lidé trpící epilepsií – pelyněk může způsobit záchvaty,
- pacienti, kteří se potýkají se srdeční chorobou,
- osoby, které mají problémy s ledvinami,
- jedinci alergičtí na zástupce čeledi Asteraceae.
Příliš vysoké dávky pelyňku mohou u člověka vyvolat zažívací potíže, nevolnost, zvracení, záchvaty, selhání ledvin nebo dokonce způsobit smrt pacienta. Pokud jej ovšem užíváte v malém množství (například když si příležitostně dopřejete čaj z pelyňku), tyto vedlejší účinky by se vám měly vyhnout. Pozor si ovšem dejte na dlouhodobou konzumaci (nedoporučuje se pelyněk užívat déle než 4 týdny).
Co se týče lokálního využití, je nutné poznamenat, že samotnou rostlinu byste nikdy neměli aplikovat přímo na pokožku, protože jsou její sloučeniny příliš koncentrované a mohu vám způsobit popáleniny. Proto vždy používejte pouze mast, pleťové mléko nebo další produkty, které jsou k aplikaci na kůži přímo určené. [37, 38, 39, 40, 41]
Další využití pelyňků
Ostře vonící silice rostlin z rodu Artemisia si našly své uplatnění také v aromaterapii a kosmetickém průmyslu. Často se jako jedna z hlavních složek přidávají do pánských parfémů, kde tvoří zajímavý kontrast s jemnějšími květinovými tóny dalších přísad. Kromě toho bývají součástí deodorantů, šamponů a přípravků určených k péči o pleť, ale zároveň mohou být účinným repelentem.
Méně aromatické druhy pelyňku, jako je například pelyněk estragon, se dnes hojně používají také v gastronomii. Mnozí lidé vědí, že je estragon koření vhodné k dochucení tučných masitých pokrmů, polévek, bylinkových másel nebo nálevů určených k nakládání zeleniny. K drůbeži se pak připravuje i chutná estragonová omáčka. Některé druhy pelyňku mohou zároveň obohatit chuť dezertů, například japonské kusa mochi nebo korejské rýžové koláčky ssuktteok.
Hořké výtažky z pelyňku se naopak skvěle hodí pro dochucení vín a výrobu bylinných likérů. Jde především o vermut, fernet nebo absint, kde důležitou roli hraje pelyněk pravý (Artemisia absinthium). Před rozšířením chmele se navíc pelyněk spolu s jinými hořkými bylinami používal také k aromatizaci a konzervaci piva a tento styl (gruit) se dnes v minipivovarech opět vrací.
Vybraní zástupci rodu pelyněk mohou posloužit také ke stabilizaci dun na okrajích pouštních oblastí, jako krmivo pro domácí zvířata nebo jako palivo. Například pelyněk bílý, pelyněk stromovitý, pelyněk stříbřitý nebo pelyněk pravý pak našly využití také v okrasném zahradnictví. Dají se vysadit jako záhonové solitéry, součást menších okrasných skupinek nebo skalničky. [42, 43, 44, 45]
Zdroje: botany.cz, healthline.com, webmd.com, verywellhealth.com, medicalnewstoday.com, britannica.com, bylinkyprovsechny.cz, pyly.cz, semena.cz, ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com