Příznaky syfilidy jsou velmi rozmanité. Závisí na právě probíhajícím stádiu nemoci

Jaké má syfilis příznaky a projevy?

Pod názvem syfilis (příjice, lues) se ukrývá pohlavně přenosná choroba, kterou má na svědomí bakterie známá jako Treponema pallidum. Jde o chronické systémové onemocnění, jehož příznaky jsou velice pestré. Projevují se přitom hlavně na pohlavních orgánech nakaženého, ale mohou zasáhnout také kardiovaskulární systém, centrální nervovou soustavu a pohybový aparát.

Charakteristickým znakem syfilidy je střídání příznakových a bezpříznakových období. Jaké má syfilis projevy, se potom liší v závislosti na tom, ve kterém stádiu nemoci se pacient aktuálně nachází. Jednotlivé symptomy se totiž rozvíjí vždy s určitým časovým rozestupem po napadení organismu nebezpečnými bakteriemi.

Stádia syfilidy:

• primární fáze (syphilis primaria),
• sekundární fáze (syphilis secundaria),
• latentní fáze (syphilis latens),
• terciární fáze (syphilis terciaria).

Kromě toho se pak v minulosti používal také pojem kvartérní syfilis (syphilis quarteria), jenž označoval pozdní terciární stádium nemoci, tedy neurosyfilis. Lékaři dále hovoří ještě o kongenitální (vrozené) syfilidě, která postihuje novorozence, jejichž matky během těhotenství trpěly touto chorobou nebo se daným onemocněním čerstvě nakazily.

Aby toho nebylo málo, vzhledem k rozmanitosti příznaků, s nimiž se pacient trpící syfilidou může setkat, lékaři toto onemocnění někdy označují také pojmem „velký imitátor“. S tímto názvem přišel Sir William Osler, což byl jeden z nejuznávanějších lékařů v historii medicíny. Chtěl tím naznačit, že syfilis může mít řadu atypických projevů, které na první pohled připomínají nespočet dalších nemocí. [1, 2, 3, 4]

Primární syfilis

Syfilidou se člověk obvykle nakazí prostřednictvím pohlavního styku, kdy dojde ke kontaktu s infekčními lézemi nemocného jedince. Zpočátku nejsou patrné žádné viditelné symptomy, ale zhruba 21 dnů po rizikovém styku (inkubační doba se udává v rozmezí od 3 do 90 dnů) se v dané lokalitě vytvoří kožní léze, kterou lékaři označují jako šankr.

Tento tvrdý vřed (ulcus durum) se u většiny nakažených objevuje v oblasti genitálií, tedy na místě, kudy infekce do pacientova těla vstoupila. U žen vzniká především na děložním hrdle či ve vagíně, zatímco u mužů postihuje penis nebo anální otvor a konečník (především v případě jedinců provozujících anální styk). Méně často se pak vyskytuje v ústech (jako následek orálního styku).

Šankr se zpočátku manifestuje jako plochá papula, která se později mění v erozi a následně na vřed s vyvýšenými okraji a temně červenou spodinou. Na dotek bývá tuhý a nebolestivý, dosahuje velikosti v rozmezí několika milimetrů až několika centimetrů a mnohdy je zřetelně ohraničený. Po zahojení může na jeho místě zůstat depigmentovaná jizva.

Zhruba jeden až dva týdny po vytvoření šankru dochází ke zvětšení spádových mízních uzlin, a to nejčastěji v oblasti třísel. Bývají zarudlé, ale pacientům většinou nezpůsobují žádnou bolest. Pokud se šankr objeví na špatně dostupném místě, pacienti si jej nemusí vůbec všimnout. Tento nebolestivý vřed se navíc v rozmezí 3–6 týdnů sám zahojí, a to i bez jakéhokoliv ošetření.

Nedojde-li v primární fázi k nasazení adekvátní léčby, nemoc pokračuje do dalšího stádia. Ve výjimečných případech se pak místo jednoho šankru objevuje větší množství lézí, což je typické hlavně pro pacienty, kteří jsou zároveň HIV pozitivní. Někdy mohou být dokonce citlivé nebo mírně bolestivé a objevují se i mimo oblast genitálií. Také se stává, že se šankr u nemocného vůbec nerozvine a rovnou se objeví sekundární příznaky. [5, 6, 7, 8, 9]

Sekundární syfilis

Přibližně 4–10 týdnů po vymizení šankru (tedy asi 9–12 týdnů po prvotním kontaktu s bakteriemi) se nemoc přesouvá do druhé fáze, kdy se infekce postupně šíří do celého pacientova těla. Může k tomu ale dojít prakticky kdykoliv během dvou let od nákazy. Někdy se pak dokonce stává, že generalizace infekce proběhne ještě v momentě, kdy se šankr teprve hojí.

Během druhého stádia syfilidy organismus zaplavují bakterie, které se množí v krevním oběhu, a výrazně stoupá koncentrace protilátek. Nejvíce postižena přitom bývá pacientova pokožka, ale infekce běžně postihuje také sliznice a mízní uzliny. I v tomto okamžiku pak samozřejmě mívá syfilis příznaky u žen a mužů velmi podobné. V individuálních případech se však značně liší jejich intenzita.

K hlavním projevům sekundární syfilidy se řadí především charakteristická vyrážka, která se objevuje na pacientově trupu a končetinách (zasahuje například i dlaně a plosky nohou). Tvoří ji drobné červenohnědé puchýřky, které bývají symetricky rozptýlené. Ačkoliv nijak nesvědí ani se neodlupují, jsou vysoce infekční. Pacient tedy může při pohlavním styku snadno nakazit svého partnera.

Dalším typickým znakem syfilidy v sekundárním stádiu jsou léze podobné bradavicím (tzv. condylomata lata), které se objevují v oblasti třísel a genitálií, ale i na dalších místech, kde je teplo a vlhko (například v podpaží). Jde o vystouplé puchýře s bělošedým povlakem, jenž nepříjemně zapáchá. Podobné pak vznikají i bílé povlaky na sliznicích (v ústech či na genitáliích).

Nepříjemným problémem, který se s rozvojem sekundární syfilidy často pojí, je difuzní alopecie. U pacientů tedy dochází k vypadávání vlasů a vousů, přičemž ve kštici pak vznikají místa zcela bez ochlupení, a nemocní mohou zaznamenat i ztrátu řas nebo obočí. K tomu se navíc přidávají i systémové projevy syfilidy, kam patří například:

• malátnost,
• celková únava,
• zvýšená teplota či horečka,
• nechutenství a úbytek na váze,
• bolest v krku a chrapot,
• silné bolesti hlavy,
• bolesti kloubů a svalů,
• zduření mízních uzlin.

Mezi méně časté projevy syfilidy ve druhém stádiu se pak řadí také tonzilitida, faryngitida nebo třeba laryngitida. Vzácně se u pacientů rozvíjí žloutenka nebo onemocnění ledvin, přičemž výjimkou nejsou ani další komplikace, jako je například artritida, optická neuritida (zánět zrakového nervu), uveitida (zánět živnatky), keratitida (zánět rohovky) nebo periostitida (zánět okostice). Od šestého měsíce to pak mohou být i neurologické projevy, kam patří akutní syfilitická meningitida. 

Popsané symptomy se mohou objevovat opakovaně, a to po dobu několika měsíců nebo dokonce roků. Pokud bez adekvátní léčby náhle vymizí nebo je pacient pociťuje pouze v omezeném rozsahu, rozhodně to neznamená, že by v jeho těle již nebyla přítomná infekce. Není-li nasazená vhodná terapie, nemoc se postupem času přesune do latentního stádia. [10, 11, 12, 13, 14, 15]

Latentní syfilis

Pokud se nemoc v prvních dvou stádiích nijak neléčí, příznaky během dvou let postupně vymizí a dojde k posunu do latentní fáze. Pro tu je typický zcela asymptomatický průběh, ale u některých pacientů může čas od času docházet ke vzplanutí mírných projevů. Délka trvání této fáze je pak značně individuální, přičemž lékaři udávají rozmezí od 5 do 30 let.

Latentní fáze syfilidy se někdy rozděluje do dvou kategorií. Může být raná, což znamená, že se rozvine dříve než jeden rok po sekundárním stádiu, nebo pozdní, kdy k přechodu do latentní fáze dochází nejméně jeden rok po výskytu sekundárních příznaků. Toto dělení je nicméně platné na území Spojených států, zatímco třeba ve Spojeném království je hranice nastavená na dva roky.

Infekčnost latentní syfilidy je mnohem nižší než v předchozích dvou stádiích. Pokud ovšem nemocná žena v této fázi otěhotní, může předat infekci svému nenarozenému dítěti. V krvi pacientů je navíc stále možné prokázat přítomnost protilátek, i když nejsou patrné žádné viditelné symptomy nemoci. Infekce přitom může poškodit některé orgány. [16, 17, 18, 19, 20]

Terciární syfilis

Není-li pacientovi nasazena vhodná léčba, nemoc může postoupit až do terciárního stádia, kdy se opět začíná aktivně projevovat. U některých lidí je tento přechod poměrně rychlý a dochází k němu během 5 let po primoinfekci, zatímco u jiných to může trvat celá desetiletí. Následně se rozvíjí různé orgánové změny a nemoc výrazně poškozuje cévy i centrální nervovou soustavu.

Během terciárního stádia se již v pacientově organismu typicky nevyskytují žádné bakterie, které mají rozvoj nemoci na svědomí. Výskyt charakteristických příznaků syfilidy a narušení funkce životně důležitých orgánů tedy souvisí pouze s tím, jak na nemoc reaguje vlastní imunitní systém nakaženého. Pacient ale již pro své okolí nebývá infekční.

Pokud jde o to, jak se projevuje syfilis v terciárním stádiu, ve skutečnosti na základě individuálních projevů rozlišujeme tři různé formy nemoci. Je-li zasažena pokožka, jedná se o gumatózní syfilis. Když se objeví neurologické symptomy, lékaři hovoří o neurosyfilidě, zatímco postižení srdce a cévního systému se označuje jako kardiovaskulární syfilis.

Gumatózní syfilis (benigní syfilis)

V tomto případě se na pokožce objevují gummata, což jsou měkká zánětlivá ložiska červenofialové barvy, jejichž velikost se může případ od případu lišit. Jsou ostře ohraničená a obsahují žlutavou tekutinu, která při protržení vytéká ven, čímž vznikají otevřené hnisavé vředy. Ty je možné pozorovat na pokožce, ale i na vnitřních orgánech (játra, kosti, svaly, klouby). Na hrudníku, zádech a obličeji se navíc někdy objevují také červenohnědé puchýře typické pro druhé stádium nemoci (syfilis noduloulcerosa).

Neurosyfilis

Tato forma postihuje zhruba 7 % pacientů, rozvíjí se 5–35 let po primoinfekci a většinou se objevuje plíživě. Jedná se o postižení centrální nervové soustavy, které se může projevit jako asymptomatická neurosyfilida, obliterující endarteritida (zánět mozkových obalů a cév postihující míšní a mozkové nervy, který způsobuje obrnu svalů, mravenčení, bolesti hlavy či ztrátu citlivosti) nebo parenchymatózní neurosyfilida (progresivní paralýza či tabes dorsalis, což je vysychání míchy). Rovněž se objevuje syndrom Argyll-Robertsonovy zornice.

Kardiovaskulární syfilis

Daná varianta se objevuje typicky 10–30 let po primoinfekci a může postihnout srdce i veškeré cévy. Nejčastěji má ovšem na svědomí syfilitickou aortitidu, kdy se ve stěně aorty usazují bakterie, vznikají zde zánětlivá ložiska a hrozí jejich prasknutí. Cévní stěny jsou navíc oslabené, objevují se zde aterosklerotické pláty a srdeční sval není dostatečně zásobený krví, což může vyústit v infarkt myokardu.

Další formy terciární syfilidy

Syfilida nicméně může postihnout také pacientův zrak, kdy se manifestuje například jako intersticiální keratitida, uveitida, retinitida, retinální vaskulitida či neuropatie hlavových nervů. Příznaky očního postižení zahrnují bolest a zarudnutí, zvýšenou citlivost na světlo, změny vidění nebo dokonce slepotu. Pacienti trpící těmito symptomy jsou navíc ohroženi neurosyfilidou.

Dále pak existuje i možnost postižení sluchu (otosyphilis). V takovém případě nemoc zasáhne například kochleu (součást vnitřního ucha připomínající hlemýždě), což se projeví ztrátou sluchu nebo zvoněním, bzučením či syčením v uších (tinnitus). Ovlivnit však může i vestibulární systém, kdy pacienti pociťují závratě, potíže s rovnováhou nebo nystagmus (rytmický konjugovaný pohyb očních bulbů). [21, 22, 23, 24, 25, 26]

Vrozená forma syfilidy

Syfilis lidé znají především jako pohlavně přenosnou chorobu. Ve skutečnosti však může dojít i k přenosu z nastávající matky na její plod, což se označuje jako kongenitální syfilis (vrozená syfilida). Miminko se pak může nakazit již v průběhu těhotenství (transplacentárně), nebo až během příchodu na svět, kdy prochází porodními cestami nakažené pacientky.

Projevy kongenitální syfilidy se liší v závislosti na tom, zda byla nastávající matka nemocná již před početím, nebo se touto chorobou nakazila až v průběhu těhotenství. Podle toho pak hrozí například zvýšené riziko spontánního potratu a předčasného porodu nebo rozvoj závažných zdravotních komplikací. Čím delší doba od primoinfekce nastávající matky přitom uplyne, tím menší je pravděpodobnost, že se nemoc přenese také na její plod.

Nakazí-li se žena ještě před otěhotněním nebo během prvního trimestru, vše závisí na tom, zda podstoupí adekvátní léčbu. Pokud ano, dítě se obvykle narodí zdravé. Když dojde k napadení organismu bakteriemi v době početí a nepodaří se nasadit vhodné léky, výsledkem bývá masivní infekce placenty a potrat v 7. či 8. měsíci gravidity. Ženy nemocné ještě před početím navíc mohou zaznamenat odumření plodu v 5. nebo 6. měsíci těhotenství.

Infekce v pozdějších stádiích těhotenství má obvykle na svědomí porod nemocného dítěte, u kterého se postupem času projeví různé zdravotní komplikace. Nákaza během druhého trimestru vede k rozvoji formy označované jako syfilis congenita tarda, zatímco nákaza v průběhu třetího trimestru způsobí vznik varianty jménem syfilis congenita recens (praecox).

Kromě toho samozřejmě existuje možnost, že se nastávající matka nakazí až těsně před porodem. V takovém případě se jí může narodit zdravé dítě, které daná infekce nijak neovlivní. Také se však může stát, že dojde k přenosu infekce z těhotné ženy na dítě během porodu, což způsobí vznik získané syfilis, kterou doprovází primární afekci v místě inokulace (syfilis connatalis).

Syfilis congenita tarda

Tato forma nemoci se obvykle začíná manifestovat kolem 5. roku života dítěte, přičemž maximum změn je možné pozorovat během puberty (ve školním či adolescentním věku). Typickým znakem je Hutchinsonova triáda, která zahrnuje hluchotu, slepotu a soudkovité řezáky. K dalším charakteristickým příznakům se pak řadí například:

• Cluttonovy klouby,
• gotické patro,
• sedlový nos,
• Parrotovy rýhy,
• tabes dorsalis,
• progresivní paralýza,
• Higoumenakisův příznak,
• šavlovitá deformace holeně,
• krychlovitý tvar lebky,
• změny na vnitřních orgánech.

Syfilis congenita recens (praecox)

V tomto případě se nemoc manifestuje již v novorozeneckém věku, a to projevy, které výrazně připomínají sekundární stádium syfilidy. Miminko se může narodit předčasně a většinou pak umírá během prvního roku života. K charakteristickým symptomům formy syfilis congenita recens se přitom řadí například:

• celkové neprospívání,
• povadlá, žlutavá kůže,
• anémie (chudokrevnost),
• Parrotovy rýhy (Fournierovy jizvy),
• alopecie a paronychie,
• hydrocefalus a encefalomeningitida,
• hepatosplenomegalie (zvětšení jater a sleziny),
• zánětlivé poškození některých orgánů (játra, plíce…),
• hnisavá hemoragická rýma a postižení hlasivek,
• exantémy na pokožce, condylomata lata a enantémy na sliznicích. [27, 28, 29, 30, 31, 32]

Zdroje: cdc.gov, asm.org, my.clevelandclinic.org, who.int, mdsmanuals.com, ncbi.nlm.nih.gov, solen.cz, venerologie.cz, lekarske.slovniky.cz, wikiskripta.eu