Působíte jako sestra na chirurgickém oddělení. Ve svém volném čase pracujete pro Home Care (domácí péči) jako tzv. sestra v terénu. Kde se zrodila myšlenka ubírat se touto cestou?
Byla to vlastně náhoda, jak už to bývá. Potřebovala jsem trochu změnu a také jsem chtěla vidět zdravotní péči trošku z jiného úhlu. Věděla jsem, že jedna moje spolužačka je majitelkou agentury pro domácí péči. Jednoho dne jsem se jen tak nezávazně zmínila o tom, že by mne to celkem i zajímalo. Spolužačka se zeptala, zda umím řídit, odpověděla jsem, že ano… atd.
Jak pohlíží zdravotník působící na standardním chirurgickém oddělení na ošetřování v domácí péči?
Na to odpovím bez zaváhání „s velkou úctou a uznáním“. Zvlášť když už nyní vím, jak vše kolem domácí péče funguje. Péče o klienta v domácím prostředí je opravdu náročná, ale zároveň užitečná. Pomoc potřebným lidem v domácím prostředí je něco prakticky nenahraditelného. Navíc všichni víme, že na rozdíl od nákladů za pobyt v nemocnici jde také o nesrovnatelně levnější péči.
Denně se stýkáte s nemocnými všech věkových kategorii, dáváte přednost dětským, nebo chronickým a starým pacientům? Jste za ta léta praxe již obrněna proti strádání druhých?
Přednost dávám všem, co potřebují pomoci. Je ale pravdou, že v domácí péči je převážná většina chronických pacientů a samozřejmě senioři. Pro ty je návštěva zdravotníka mnohdy nejen nezbytným zdravotnickým zákrokem, ale také jedinou příležitostí si s někým popovídat. Jsou klienti domácí péče, kteří doslova čekají u okna, než se objeví kdokoli ze zdravotního personálu. Rádi si postěžují, diskutují a probírají běžné problémy, samozřejmě včetně nemocí.
Dokázala byste specifikovat zásadní rozdíl mezi prací v Home Care a státní institucí? Jaké vidíte hlavní rozdíly?
V nemocnici máte vždy po ruce někoho, kdo vám pomůže, nejen lékaře, ale i spolupracovníky. Dalším neopominutelným rozdílem je fakt, že pacienti v nemocniční péči jsou v čistém sterilním prostředí. V Home Care je sestra samostatná jednotka a musí si vědět rady za každé situace, a to nejen s pacienty, zdravotnickou technikou a vybavením, ale třeba i s autem. Dovedete si například představit situaci, kdy jedete v zimním období k pacientovi, který na vás čeká v konkrétní hodinu a má dostat dávku svých nezbytných léků. Náhle se podaří dostat smyk, zapadnout v závěji nebo prostě máte defekt…vše se musí velice akčně řešit.
Všichni víme, že péče o pacienta v domácím prostředí s sebou nese řadu kladů. Vidíte přínos v léčebných procesech u klientů v domácím prostředí?
Doufám, že mi většina sester a ošetřovatelek dá za pravdu. V domácím prostředí, i když mnohdy doslova děsivém (mám na mysli neskutečný nepořádek, sběr nepotřebných věcí či špínu např. po domácích zvířatech), se nemocný přesto cítí jinak než v nemocnici. Má kolem sebe svou rodinu, soukromí, „osobní komfort“, nikoho neruší a nikdo neruší jeho, a odbornou péči má přímo doma, tj. v prostředí jemu blízkém.
Jakou byste dala radu rodinným příslušníkům, než se rozhodnou doma pečovat o člena rodiny?
Chce to spoustu trpělivosti, ohleduplnosti a především energie. Kolikrát jsem příjemně překvapená, jak jsou lidé silní a obětaví. Přitom nemají se zdravotnictvím nic společného a dokážou svému blízkému dát to nejlepší. Je to jistě i tím, že tuto péči všichni dlužíme našim rodičům a prarodičům. Nyní na stáří nebo při vážné nemoci máme příležitost jim jejich péči vrátit.
Pro některé sestry specialistky je práce v Home Care „podřadná“. Máte pocit, že se sestra domácí péče může touto praxí dále odborně zdokonalovat?
Naprosto nesouhlasím s tím, že je práce v Home Care podřadná. Všichni zdravotníci mají povinné celoživotní vzdělávání. Ani sestra v terénu, tedy zaměstnanec Home Care, není výjimkou. V terénu pracují zkušené sestry s praxí z různých oborů. Vzájemně konzultují zdravotní stav svých pacientů, hledají společná řešení a mohou mít principiálně i větší zodpovědnost za svá rozhodnutí než lékař, protože ten zkrátka není v danou chvíli po ruce.
Máte nějakou veselou příhodu ze sesterských pochůzek?
Veselých příhod moc není, spíše situační humor, který nastává při hledání pacientů. Přece jen se s vámi podělím o zajímavou situaci (smích..). Celkem pravidelně docházím ke klientovi, kterému je něco přes osmdesát let. Nedávno po mně požadoval erotické masáže. Situaci jsem zdárně vyřešila. Sehnala jsem mu telefonní číslo na agenturu s odlišnou pracovní náplní.
Vyhovuje vám dlouhodobá péče o pacienta v domácím prostředí, nebo raději navštěvujete různé klienty s odlišnou diagnózou?
V domácí péči stejně jako v nemocničním prostředí se velká část pacientů mění, diagnózy tedy také, ale chroničtí pacienti zůstávají. Je příjemné, když znáte terén, pacienty a víte, co od nich můžete očekávat. Podle mého názoru ona jistá rutina v ošetřovatelské péči je spíše výhodou a některé činnosti zjednodušuje. Zkušená sestra ale samozřejmě dovede reagovat na jakoukoli vzniklou situaci.
Jak vás berou pacienti domácí péče? Jste pro ně jen zdravotník, nebo i součástí jejich soukromí?
Jsem přesvědčena, že jsem nejen zdravotník, ale i součást jejich soukromí. Jestliže svou přítomností do jisté míry jejich soukromí narušuji, snažím se jim současně ty chvíle zpříjemnit a ulehčit jim v jejich potížích. Většina pacientů si na mě zvykla, dokonce se na mou návštěvu těší, a stejně tak i já na ně. Začátky ale nebyly tak příjemné, někteří mě zkoušeli otestovat, co vydržím.
Snem některých sestřiček je pracovní pozice vrchní sestry. Co podle vašeho názoru obnáší tato pozice?
Všechno, především pracovitost, čestnost, slušnost, spravedlnost, být upřímný a přátelský, ale i bojovník. Nesmím opomenout smích. A co je hodně důležité - zejména umění naslouchat.
Nastal čas prázdnin a dovolených. Sestřičky se těší, že naberou síly, relaxují a užívají sluníčka. Komplikuje se vám dění na chirurgickém oddělení v průběhu letních měsíců?
Ani ne, máme dlouhodobý plán, nastavili jsme si určitá pravidla, drobnosti jsme doladili a zvládáme to již několik let celkem slušně, mám pocit, že bez zbytečných emocí. Ty už máme za sebou. Je důležité vše dopředu konzultovat a spolupracovat.
Co vás dokáže nejvíce rozčílit a vyvést z míry?
Vadí mi nevděčnost lidí a dnešní agresivita. Nevím proč, ale někam se poděla srdečnost a podpora člověka člověku. V žádném případě teď nemyslím náš personál.
Kde naopak čerpáte sílu a energii?
Z ní to možná legračně, ale veškerý čas trávím v nemocnici nebo s vlastními dětmi. Mám pocit, že se vše točí právě kolem Terezky a Vojtíška. V zimním období lyžujeme a v létě čerpám sílu ze sluníčka, například z italského jihu. Jónské moře, oleandry, vůně Itálie - to miluju.
Máte nějaké plány či tajné sny do budoucna?
Já jich mám tak na tři životy. Ráda vymýšlím a realizuji přestavbu, vylepšování prostředí - to je moje parketa. Neustále je co vylepšovat, mám ráda, když se lidé cítí dobře, hezké prostředí dělá rodinu i kamarády spokojenější. A vůbec je třeba jít s dobou.
Situace na poli českého zdravotnictví není příliš růžová. Jak působí politické kroky na dění v nemocnici a jak to vnímají pacienti v domácí péči?
U nás v nemocnici to zatím tak nepociťujeme. Víme, že jsme tady pro pacienty a snažíme se pro ně dělat maximum, ale je pravdou, že by si i nelékařští pracovníci zasloužili vyšší ocenění a nastavení důchodové politiky. Nedovedu si představit sestru v 67 letech, jak ošetřuje pacienty a tlačí lůžko na operační sál. To už nebude legrační, ale doslova trapné. V domácí péči je to jinak. Pacienti se obávají, že se jim odejmou veškeré sociální jistoty a nebudou mít na léky, inkontinenční pomůcky, nájem a jídlo. Říkají, že budou prý muset umřít, aby politikům nedělali problémy, což je smutné.
Jaké je vaše životní motto?
S úsměvem jde všechno líp.