Světloplachost bývá důsledkem očních či neurologických potíží. Často doprovází migrény

Co je světloplachost?

Jak už samotný název napovídá, světloplachost (fotofobie, nesnášenlivost světla) je zdravotní problém vyznačující se abnormální přecitlivělostí na světlo. Pacienti, kteří se s ním potýkají, i za normálních světelných podmínek pociťují nepříjemné oslnění, mají problémy při přechodu ze tmy do světla i naopak a pobyt na intenzivně osvětlených místech jim způsobuje zrakové nepohodlí.

Fotofobie může být příznakem některých očních onemocnění, migrény nebo zápalu mozkových blan, ale objevuje se také jako vedlejší účinek užívání některých medikamentů nebo nošení kontaktních čoček. Aby se pacient mohl tohoto nepříjemného problému zbavit, vždy je tedy nutné nejprve pátrat po jeho příčině a poté nasadit vhodnou léčbu nebo zvolit adekvátní řešení situace.

Pokud jde o to, co znamená slovo světloplachost, jistě není nutné tento název dlouze vysvětlovat. Skládá se ze dvou částí, jejichž spojení naznačuje, že se člověk bojí světla a raději před ním prchá. Označení fotofobie pak pochází z řečtiny, kde slovo fotos znamená světlo, zatímco termín fobos označuje strach. Fotofobie tedy doslova představuje strach ze světla. [1, 2, 3, 4]

Druhy světloplachosti

Pokud vás tento problém aktuálně sužuje, jistě přemýšlíte, co způsobuje světloplachost, abyste se mohli daným faktorům vyhnout nebo je efektivně řešit. V tom případě byste měli vědět, že se fotofobie dělí na primární (vrozenou) a sekundární (získanou), což jsou problémy, které se navzájem liší svými příčinami i možnostmi léčby.

Vrozená světloplachost je spojená s nedostatečným zastoupením pigmentu jménem jodopsin v sítnici. Ten je zodpovědný za adaptaci na světlo a umožňuje také barevné vidění. Kromě toho pak primární světloplachost trápí také osoby trpící albinismem, jejichž sítnice není správně chráněná proti dopadajícímu světlu, protože se v duhovce nenachází potřebné množství melaninu.

Často se však jedná o sekundární problém, což znamená, že je světloplachost důsledkem jiného onemocnění nebo zdravotního problému. Bývá například důsledkem postižení oka (vlivem zánětu nebo jiných obtíží) či nervového systému. V takovém případě se ovšem typicky jedná o přechodnou záležitost, která vymizí, jakmile se podaří vyřešit primární obtíže. [5, 6, 7, 8]

Jaké má světloplachost příčiny?

Jedním z nejčastějších původců světloplachosti jsou migrény, které mohou být důsledkem různých spouštěčů, kam patří hormonální změny nebo stres. Typicky se pojí se silnými bolestmi hlavy, ale také s nevolnostmi a zvracením nebo s fonofobií (nesnášenlivost zvuků). Předcházet jim přitom může aura, což je soubor příznaků dostavujících se před samotnou bolestí (vizuální, smyslové, řečové).

K dalším příčinám světloplachosti samozřejmě řadíme různé oční problémy, což zahrnuje především některá zánětlivá onemocnění, ale zároveň může být i důsledkem očních operací (například zákroku LASIK nebo operace šedého zákalu). Nejčastěji jsou přitom na vině následující stavy:

• zánět spojivek (konjunktivitida) – jde o nepříjemné onemocnění spojené se zanícením oční spojivky, které může být způsobeno viry, ale i bakteriemi, plísněmi, alergiemi nebo třeba chemickým, fyzikálním či tepelným podrážděním,
• syndrom suchého oka – v tomto případě slzné žlázy v pacientově oku neprodukují dostatečné množství slz, což vede k následnému vysušení oka,
• zánět živnatky (přední uveitida) – postihuje duhovku (iritida), řasnaté tělísko (cyklitida) nebo případně obojí (iridocyklitida),
• abraze rohovky – bolestivé poranění, k němuž dochází například kvůli přítomnosti cizího tělesa v oku (prach, písek), což může vést až k rozvoji zánětu a vzniku rohovkového vředu,
• skleritida – zánětlivé postižení očního bělma, které se rozvíjí například v důsledku autoimunitních onemocnění (lupus),
• astigmatismus – tato oční vada je způsobená deformovaným zakřivením oční rohovky (vzácněji čočky), což následně způsobí neostré nebo rozmazané vidění,
• aniridie – jedná se o vzácný druh vrozené oční poruchy, jehož podstatou je chybějící duhovka,
• exotropie – pacientovy oči jsou v rámci této vady vytočené směrem ven, což má za následek například neschopnost vnímat hloubku obrazu a rozmazané vidění,
• optická neuritida – jde o zánět optického nervu uvnitř oka, který může být spojený s jiným onemocněním (roztroušená skleróza, virové a bakteriální infekce) a způsobuje mimo jiné zamlžené vidění, bolest oka při pohybu nebo ztrátu zraku,
• další možné problémy – zelený zákal (glaukom), papiledém, retinis pigmentosa, strabismus (šilhání).

Třetí skupinou zdravotních problémů, které mohou být zodpovědné za rozvoj světloplachosti, jsou různé neurologické stavy. Konkrétně sem kromě bolestí hlavy doprovázejících migrénu můžeme zařadit třeba následující obtíže:

• meningitida (zánět mozkových blan) – původcem onemocnění v tomto případě mohou být viry, bakterie nebo jiné mikroorganismy, přičemž pacienta následně trápí bolesti hlavy, horečky, fotofobie, zmatenost, poruchy vědomí nebo třeba ztuhlost šíje,
• encefalitida (zánět mozku) – daný problém bývá spojený především s virovou infekcí, ale může se rozvinout také v důsledku působení bakterií či parazitů,
• subarachnoidální krvácení – jedná se o konkrétní typ krvácení do mozku, při němž se krev vylévá mezi přední mozkovou plenu a měkkou mozkovou plenu, což mnohdy končí smrtí pacienta nebo trvalým poškozením mozku,
• progresivní supranukleární obrna – jde o vzácnou neurodegenerativní poruchu z okruhu atypických parkinsonských syndromů, která je spojená s poruchami okulomotoriky, s časnou posturální instabilitou, s těžkou dysartrií/dysfonií a s kognitivním deficitem progredujícím do demence frontálního typu,
• traumatické poranění mozku – k tomu dochází například při automobilových nehodách nebo v důsledku nebezpečných pádů,
• blefarospazmus – jedná se o mimovolní tonické a spastické kontrakce očních víček, které mohou být způsobené různými zdravotními problémy, jako je podráždění trojklaného nervu, encefalitida nebo Bellova obrna,
• poškození thalamu – tato část mozku je zodpovědná za předávání smyslových a pohybových informací přicházejících z periférií do specifických oblastí mozkové kůry a důležitých center mozečku, přičemž umožňuje vzájemnou interakci vyšších oddílů centrální nervové soustavy.

Kromě toho pak mohou být za světloplachost zodpovědné také další faktory, jako je například užívání některých medikamentů (benzodiazepiny, barbituráty, haloperidol, chlorochin, lithium). Svou roli zde ovšem hrají i různé alergie, například na pyl, plíseň, zvířecí výměšky, latex nebo hmyzí bodnutí. Fotofobie ovšem může být také důsledkem nošení kontaktních čoček.

V některých případech bývá světloplachost doprovodným projevem duševních obtíží, kam se řadí především deprese, úzkosti, agorafobie, panická porucha nebo bipolární porucha. Objevuje se ovšem i ve spojení s fibromyalgií, což je chronické, nezánětlivé muskuloskeletální onemocnění způsobující plošnou bolest a ztuhlost, nebo v kombinaci s chronickým únavovým syndromem. [9, 10, 11, 12, 13, 14, 15]

Jaké má světloplachost příznaky?

Osoby trpící světloplachostí se v běžných světelných podmínkách cítí nepříjemně, i když ostatním daná světelná hladina vůbec nevadí. Vnímají totiž intenzitu a ostrost světla jako mnohonásobně vyšší, než ve skutečnosti je. I nižší hladina osvětlení pak pro ně bývá obtěžující, přičemž registrují problémy hlavně při přechodu ze tmy na světlo a naopak.

Velmi nepříjemný pak může být pro světloplaché jedince třeba pobyt na slunci, na sněhu nebo v blízkosti vodních ploch, od nichž se světlo odráží. Takoví lidé pak běžně pociťují velké zrakové nepohodlí v kombinaci s bolestmi hlavy, což omezuje jejich vizuální komfort. Bolest se pak většinou zvětšuje při akomodaci (zaostřování do blízka) a objevit se může i nevolnost a zvýšená únava.

Typické příznaky světloplachosti:

• přecitlivělost na světlo,
• pocit, že je běžné osvětlení příliš jasné,
• barevné skvrny před očima (i ve tmě či se zavřenýma očima),
• bolest nebo celkové nepohodlí při pohledu do světla,
• mhouření očí (jednoho nebo obou),
• šilhání a časté mrkání,
• zarudnutí a slzení očí,
• nadměrná oční suchost,
• snížená zraková ostrost,
• časté mnutí očí a vyhýbání se světlu,
• potíže se čtením nebo sledováním obrazu,
• problémy se soustředěním,
• bolest či motání hlavy.

Vzhledem k těmto potížím může osoba trpící fotofobií upřednostňovat tlumeně osvětlené místnosti před těmi s jasným světlem a ven raději vycházet až po setmění. Také jí vyhovují spíše zamračené dny, zatímco během těch slunečných raději zůstává v pohodlí domova. Pokud ovšem musí někam vyrazit, většinou se snaží maximálně chránit svůj zrak před venkovním světlem.

Fotofobie přitom může postihnout pacienty všech věkových kategorií. Ačkoliv tedy lékaři často řeší světloplachost u dospělých, výjimkou samozřejmě není ani světloplachost u dětí, které si s tímto problémem neumí poradit, a proto se světlu co nejvíce vyhýbají. Obvykle přitom bývají zasaženy obě oči stejnou měrou, ale tento problém může být i jednostranný. [16, 17, 18, 19]

Diagnostika světloplachosti

Ať už vás trápí světloplachost a bolest hlavy, světloplachost a zvracení nebo třeba světloplachost a poruchy vidění, které vám ztěžují běžné každodenní fungování, rozhodně byste neměli tento problém podceňovat. Pokud tedy některé z výše popsaných obtíží zaznamenáte, vyhledejte svého ošetřujícího lékaře nebo zrakového odborníka, který váš stav zhodnotí.

Fotofobii může diagnostikovat oftalmolog nebo oční specialista, a to na základě pacientovy anamnézy, subjektivních příznaků a podrobného očního vyšetření. K tomu se používají speciální přístroje, jako je například štěrbinová lampa, tonometr, jenž slouží k měření nitroočního tlaku, nebo zkušební sada skel určená ke zhodnocení zrakové ostrosti.

Lékař by se měl soustředit nejen na potíže, s nimiž se pacient potýká, ale také na příčinu světloplachosti. Právě z toho důvodu ho bude zajímat celkový zdravotní stav nemocného, ale také se zaměří třeba na užívané medikamenty nebo na úrazy, které pacient v minulosti prodělal. Pokud to situace vyžaduje, provádějí se také neurologická vyšetření, magnetická rezonance či krevní testy.

Okamžitou lékařskou pomoc byste pak měli vyhledat hlavně v případě, kdy světloplachost doprovází také další zdravotní problémy, jako je například nesnesitelná bolest hlavy, horečka, zmatenost a silná ospalost (příznaky encefalitidy) nebo třeba bolest hlavy v kombinaci se strnutím šíje, horečkou, zimnicí, nevolností a zvracením (symptomy meningitidy).

Že je za světloplachost zodpovědné subarachnoidální krvácení, které ohrožuje pacienta na životě, poznáte například podle náhle vzniklé bolesti hlavy, jež bývá nejsilnější v zadní části hlavy. K tomu se přidávají i další charakteristické projevy, jako je celková zmatenost a podrážděnost, změna stavu vědomí nebo ochrnutí některé části těla. [20, 21, 22, 23, 24]

Jak vyléčit světloplachost?

Léčba světloplachosti se vždy odvíjí od toho, co daný problém způsobilo a jak moc pacienta v jeho běžném životě obtěžuje. Záleží zde pak samozřejmě i na tom, zda jde o primární světloplachost, kterou není možné vyléčit, protože jde o vrozené potíže, nebo se jedná o sekundární fotofobii, za jejímž rozvojem stojí jiné zdravotní komplikace.

Pomoci mohou například tmavé brýle na světloplachost s kvalitním UV filtrem, jejichž zabarvení se přizpůsobí závažnosti pacientova problému. Kromě toho se doporučuje používat sluneční brýle s polarizačním filtrem nebo samozatmavovací brýle a dále pak existuje pro světloplachost léčba v podobě brýlí v růžovém odstínu (FL-41), které blokují modré světlo.

Další postup pak samozřejmě záleží na tom, co přesně je za rozvoj světloplachosti zodpovědné. Někdy tedy pomohou vhodné medikamenty, zatímco jindy je nutné podstoupit chirurgický zákrok. Důležité je dodržovat doporučení ošetřujícího lékaře, který s pacientem probere možná řešení situace. Léčba světloplachosti pak může zahrnovat třeba následující možnosti:

• léky na migrénu (analgetika) a dostatečný odpočinek,
• oční kapky zmírňující skleritidu nebo jiné oční potíže,
• antibiotika proti zánětu spojivek (kapky, perorální léky či infuze),
• antibiotika, antivirotika, antimykotika či jiné léky na uveitidy,
• umělé slzy proti syndromu suchého oka,
• botulotoxin určený k léčbě blefarospazmu,
• antibiotické oční kapky pro léčbu abraze rohovky,
• medikamenty k léčbě úzkosti nebo depresivních stavů,
• užívání léků, dechová podpora a klid na lůžku v případě encefalitidy,
• antibiotika či léky pro zmírnění zánětu v případě meningitidy,
• odsátí přebytečné krve a uvolnění tlaku při subarachnoidálním krvácení.

V rámci prevence je dobré vyhýbat se veškerým spouštěčům migrény, o kterých pacient ví, že u něj problémy pravidelně vyvolávají. Zároveň byste se měli soustředit na dodržování pravidel hygieny, a to především v oblasti očí. Snažte se tedy své oči příliš nemnout a nestrkat si do nich špinavé prsty, nepůjčujte si líčidla ani jiné kosmetické přípravky od ostatních a dávejte si pozor na podráždění zraku.

Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo trpí nakažlivým onemocněním, po dobu léčby s ním zcela přerušte kontakt. Také můžete podstoupit některá očkování (například proti klíšťové encefalitidě), která by měla zabránit rozvoji nepříjemných zdravotních potíží. Obecně se pak vyplatí vyhýbat se příliš ostrému světlu a upravit si světelné nastavení svého monitoru, telefonu či televize. [25, 26, 27, 28, 29, 30]

Zdroje: fokusoptik.cz, cs.medlicker.com, doctoroptic.cz, neovize.cz, rehabilitace.info, my.clevelandclinic.org, webmd.com, medicalnewstoday.com, heahtline.com, verywellhealth.com, ncbi.nlm.nih.gov