Zdánlivě rotující kruhy, jeden obrázek nabízející dvě možné interpretace nebo šaty, které se jedněm zdají zlato-bílé, druhým černo-modré. Optické klamy fungují na dospělé, děti, a některé dokonce i na kočky a psy. Jde o fenomén, nad kterým zůstává rozum stát a jenž jen málokoho nechá chladným. Současně jsou skvělou ukázkou toho, jakých zvláštností je mozek schopen.
Princip fungování optických iluzí
Optické iluze nejsou určeny jen k pobavení, ale odhalují nám vlastnosti zrakového systému a způsob, jakým náš mozek pracuje. Ve většině z nich sehrává roli kontext a zkušenosti. Z toho důvodu jsme je schopni zaznamenat až od určitého věku, kdy už se mozek „naučil“ vnímat a něco předpokládat. Lze je rozdělit do několika skupin, přičemž tu největší tvoří geometrické klamy. Některé z nich si nyní ukážeme.
Ebbinghausova iluze
Tak schválně, který z kruhů uprostřed se vám zdá větší?
Troufáme si odhadnout, že všichni řeknou ten nalevo. Jak by se ale dalo čekat, odpověď není tak jednoduchá. Ve skutečnosti jsou oba dva stejně velké. Jak je to možné?
Sehrává zde roli již zmíněný kontext, jelikož relativní velikost objektů hodnotíme v porovnání s okolím, nikoli v jejích absolutních hodnotách. Proto se nám prostřední kruh zdá v obklopení malých kroužků větší, zatímco vedle větších naopak menší. Zajímavé je, že na tento typ optického klamu reagují dle výzkumů i psi.
Müllerova-Lyerova iluze
Máme tu další, naše otázka zní: která z úseček je delší?
Ani tady správná odpověď není, že ta nahoře. Jakkoli neuvěřitelné se vám to může zdát, jsou obě úsečky stejně dlouhé. Pokud se stále zdráháte tomu uvěřit, můžete si to ověřit pomocí pravítka. I zde se tak naše mysl nechala oklamat rozptylujícím se okolím.
Tento efekt se často vysvětluje hypotézou tzv. tesařského světa, tedy že lidé žijící v prostředí s pravoúhlými stavbami bývají k Müller-Lyerově iluzi náchylnější oproti domorodcům zvyklejším na domy s kruhovým půdorysem. U nich má mít tento optický klam slabší účinek.
Ponzova iluze
Do třetice všeho dobrého, která ze zvýrazněných čar je delší?
Jak už asi tušíte, také zde jsou ve skutečnosti obě čáry totožné. Jejich zkreslené vnímání je dáno tím, že obraz kolejí posuzujeme z hlediska perspektivy, kvůli čemuž se nám zdá horní čára jako vzdálenější než ta dolní, a zároveň tedy také v porovnání s kolejemi jako větší.
Tato iluze se řadí ke kognitivně neproniknutelným jevům, což znamená, že ačkoli si uvědomujeme, jak fungují, nic to na našem úsudku nezmění. Pořád budeme rozdíl mezi oběma čárami vidět.
Poggendorffova iluze
Zkusme to ještě naposledy, jaká ze spodních čar je s tou horní spojená?
Samozřejmě, že z těch napravo ta horní, pomyslí si většina lidí. Opak je však pravdou, na níže přiloženém obrázku se můžete sami přesvědčit, že jde o prodloužení spodní čáry. Tento optický klam je známý už z 19. století, dosud přitom nebylo zcela objasněno, proč při pohledu na něj lidské vnímání selhává.
Někdo ho pokládá za chybu perspektivy, jiný v něm vidí tendenci nadhodnocovat ostré úhly. Nicméně jediné, co lze s jistotou říct, je, že se jedná o další příklad kognitivní neproniknutelnosti, kdy ačkoli si je člověk vědom, že před sebou má optickou iluzi, a ví, jak přibližně funguje, stejně to jeho náhled nezmění.
Vyzkoušejte také:
• Test barvosleposti
• IQ test
• Test paměti
• Test logického myšlení
• Test postřehu
• Test prostorové představivosti
• Test reakce
• Test zraku
• Stroopův test
• Test astigmatismu
• Test kontrastní citlivosti
• Test na ADHD
Zdroje: ukforum.cz, vtm.zive.cz, zoom.iprima.cz, illusionsindex.org edu.techmania.cz
