Tetanie postihuje hlavně mladé dospělé. Podle čeho ji poznáte?

Co je tetanie?

Jako tetanie se označuje zvýšená nervosvalová dráždivost (centrální nervové soustavy i periferní nervové soustavy), která se projevuje například brněním prstů nebo jazyka, ale v závažnějších případech může způsobit také bolestivé svalové tetanické křeče. Za rozvojem tohoto syndromu přitom stojí nedostatek vápníku či nedostatek hořčíku v organismu pacienta.

Název onemocnění je odvozen z řeckého slova tetanos, které je možné volně přeložit jako stažení nebo také křečovité napětí. Příznaky společné všem formám tetanie tvoří tetanický syndrom, přičemž lékaři hovoří o latentní formě, pro niž je typický sklon ke křečím, ale také o manifestní formě, kdy pacienta trápí bolestivé svalové křeče v různých částech těla. [1, 2, 3, 4, 5]

Výskyt onemocnění

Tetanie postihuje stejnou měrou muže i ženy. Nejčastěji se však jedná o mladší jedince, přičemž nejvíce se lékaři s těmito komplikacemi setkávají u pacientů ve věku od 20 do 30 let. V posledních desetiletích počet nově zaznamenaných případů výrazně stoupl, což ovšem může být spojeno také se zlepšením diagnostických kritérií a větší dostupností různých vyšetření. [6, 7, 8]

Etiopatogeneze

V závislosti na původci onemocnění lékaři vyčleňují dva základní druhy tetanie, kam patří metabolická tetanie a neurogenní tetanie. V prvním případě se jedná o tetanii metabolického původu, kdy lékaři u jednotlivých příznaků pozorují jasné abnormity laboratorních nálezů a také výrazné změny na EKG. Nemocní přitom často vykazují projevy organického nebo funkčního postižení CNS.

Co se týče možných příčin metabolické tetanie, za nejvýznamnější dnes lékaři považují deficit hořčíku, ale na vině může být také hypokalcémie nebo alkalóza. Neurogenní tetanie se naopak často vyskytuje u pacientů s výraznou afektivní labilitou, s psychopatickými rysy nebo se sklony k neurotickým projevům. Svou roli ovšem hrají i potíže vegetativního původu.

V případě neurogenní tetanie se tetanický záchvat obvykle dostaví vlivem nějakého silného emočního prožitku, duševního traumatu nebo dlouhotrvajícího duševního napětí. Na vině přitom může být snížená adaptabilita na zátěžové situace a stav zvýšené dráždivosti pak může vystupňovat prakticky jakýkoliv podnět. I při těchto funkčních poruchách se ovšem sekundárně uplatňují metabolické vlivy (hyperventilace či nedostatek hořčíku).

Konkrétní příčiny tetanie

Nemoc tetanie vzniká v důsledku výrazného snížení koncentrace iontů. Podnětem k rozvoji těchto komplikací přitom může být hned několik různých faktorů, a to konkrétně nedostatek hořčíku v organismu pacienta (hypomagnezémie) nebo nízká hladina volného krevního vápníku (hypokalcémie). Svou roli zde ovšem hraje také stres a další činitelé.

Pokles koncentrace sérového hořčíku může být způsoben dlouhodobým užíváním některých léků, které nepříznivě ovlivňují metabolismus hořčíku. Jedná se například o diuretika, kortikosteroidy nebo sulfonamidy. Stejně tak ovšem mohou tyto komplikace vyvolat různé redukční diety a hladovění, kdy tělo pacienta nemá dostatečný přísun hořčíku v potravě.

Aby toho nebylo málo, při chronických zátěžových situacích dochází ke zvýšenému vylučování hořčíku v moči, což poté způsobí hypomagnezémii a případně i tetanický záchvat. Psychogenní příčiny se v tomto případě tedy mohou proměnit na biochemické. Co se týče hypokalcemické tetanie, zde může být na vině celá řada různých faktorů, kam patří:

• nedostatečnost příštítných tělísek (hypoparatyreóza),
• nedostatek vápníku v potravě, ztráty vápníku (při průjmech),
• respirační alkalóza (hyperventilační tetanie, hysterické záchvaty),
• nedostatek vitaminu D,
• renální insuficience,
• novorozenecká tetanie.

Ostatní etiologie jsou spíše vzácnější a jejich rozvoj může souviset s různými orgánovými chorobami. Na vině pak mohou být také různé organické poruchy centrální nervové soustavy (záněty, nádory nebo úrazy), ale i funkční poruchy centrální nervové soustavy (neurózy, psychózy). [9, 10, 11, 12]

Jaké má tetanie příznaky?

Vzhledem k poměrně široké škále možných příčin a rizikových faktorů může mít tetanie také celou řadu různých příznaků. Projevuje se pak buď sklonem ke křečím, který se označuje jako latentní tetanie, nebo různými křečovými stavy, pro které se vžilo označení manifestní tetanie.

Podle lékařů má tetanie dva hlavní klinické projevy, a to konkrétně tetanický záchvat a dále soubor pestrých nespecifických symptomů, s nimiž se nemocní dlouhodobě potýkají. Často pak hledají pomoc v ambulancích praktických lékařů, ale navštěvují také odborníky, jelikož si se svými obtížemi nevědí rady. [13, 14, 15, 16, 17]

Tetanický záchvat

Jako záchvat tetanie se označuje úzkostný stav, který bývá doprovázen celou řadou specifických symptomů. Pacienti mívají pocit tuhnutí, napínání a omezení volného pohybu, objevuje se mravenčení a brnění v prstech, které se postupně šíří do končetin a následují křeče tonického charakteru. Dostavit se mohou také křeče mimického svalstva, kdy jsou ústa přivřená a rty našpulené.

Typické příznaky tetanického záchvatu:

• pocit vnitřního napětí,
• brnění jazyka a konečků prstů,
• necitlivost a slabost končetin,
• suchost v ústech (xerostomie),
• bolest u srdce (nezávislá na námaze),
• bolest hlavy (křeče hladkého svalstva cév),
• pocit staženosti a bolesti kolem žaludku,
• noční křeče v lýtkách (crampi),
• pocit „nedodýchnutí“ (kámen na hrudníku, nedostatek vzduchu v plicích), který pacienti kompenzují zrychleným dýcháním,
• celková únava, podrážděnost, přecitlivělost na hluk a poruchy soustředění (neurastenické příznaky).

Záchvat může trvat minuty, ale i hodiny a vzácně způsobuje také ztrátu vědomí, což si mohou lidé splést s epileptickým záchvatem. V takovém případě má totiž tetanický záchvat příznaky, které jsou tomuto stavu velice podobné. Rozsah křečí ovšem bývá rozmanitý a na rozdíl od epiparoxu si pacient na parestezie a tonické spasmy pamatuje. Situace přitom může vypadat velice dramaticky, ale většinou není život ohrožující. [18, 19, 20, 21]

Latentní tetanie a manifestní tetanie

V rámci latentní tetanie pacienti mívají sklon ke křečím (tzv. spazmofilie). Objevují se tedy spíše náznaky křečových stavů, jako je například křeč kolem úst nebo křeč žvýkacích svalů, což může způsobit velké nepříjemnosti při kousání potravy nebo potíže při mluvení. Zaznamenat můžete ale také křeče po ischémii či po elektrickém a mechanickém dráždění.

V případě manifestní tetanie se pacienti setkávají s bolestivými svalovými křečemi, a to v různých částech těla (ruce, nohy, obličej). Typické jsou především generalizované tonické křeče při plném vědomí, které začínají z konečků prstů a šíří se kraniálně. Mezi další projevy tetanie patří pocit stažení kolem úst, což lékaři označují také jako rybí ústa.

Kromě výše zmíněných obtíží pacienti mohou zaznamenat také karpopedální spazmy, tedy křečovité ohnutí zápěstí a natažení nohou. Takové spazmy přitom bývají velice bolestivé a mezi záchvaty u pacientů přetrvává parestézie (zvýšená dráždivost periferních nervů končetin). Typický je také laryngospazmus neboli křeč svaloviny laryngu doprovázená pocitem staženého hrdla a ztíženým polykáním.

Dalším charakteristickým příznakem je pak i porodnická ruka, což je označení pro křečovité postavení ruky, kdy jsou prsty křečovitě natažené, přičemž palec a malíček se nachází pod prostředními třemi prsty. Ruka pak tvoří jakousi „špetku“, a proto se tento symptom někdy označuje také jako špetkové postavení ruky. Může se objevit spontánně, ale lze ho také uměle vyvolat. [22, 23, 24, 25]

Nespecifické klinické příznaky

Kromě výše zmíněných symptomů mívá tetanie projevy nespecifické, které lze rozdělit na základě jednotlivých oborů, do jejichž kompetence spadají. Co se týče neurologických příznaků, sem patří především deprese, různé druhy fobií, vertigo, přecitlivělost na hluk či tranzitorní ischemické ataky.

Pokud je řeč o interním lékařství a kardiologii, u pacientů příznaky tetanie zahrnují třeba stenokardii, což je záchvatovitá srdeční bolest za hrudní kostí, která vystřeluje do levé ruky. Nemocní proto mohou mít dojem, že se jedná o infarkt myokardu. Kromě toho pacienty trápí sklon k trombózám, tachykardie nebo třeba hypertenze v artériích.

Mezi další nepříjemné zdravotní komplikace, které mohou tetanii doprovázet, se poté řadí různé poruchy spánku nebo kolapsové stavy. Ženy zaznamenávají i různé gynekologické obtíže, jako je například premenstruační syndrom či silná a bolestivá menstruace. Kromě toho může rozvoj tetanie u ženského pohlaví souviset i se zvýšeným počtem spontánních potratů a způsobuje také eklampsii nebo problémy s laktací. [26, 27, 28, 29, 30]

Hyperventilační tetanie

V rámci neurogenní tetanie se někdy vyčleňuje také tetanie hyperventilační, která souvisí s déletrvajícím rychlým dýcháním v klidu (hyperventilace vedoucí k respirační alkalóze). Spouštěčem často bývá nějaká stresová situace (například něco, čeho se pacient obává), přičemž tyto psychické faktory později vyvolají úzkostnou reakci.

Pacient začíná zrychleně dýchat, což naruší rovnováhu vnitřního prostředí. V těle se proto začne hromadit kyslík a ubývá naopak oxidu uhličitého, přičemž tento stav vede k rozvoji nepříjemných obtíží, jako je bušení srdce, zhoršená koncentrace, točení hlavy, dechová nedostatečnost, pálení na hrudi, křečovité držení horních končetin, bolest žaludku nebo třeba problém s polykáním.

Ačkoliv si pacient jednotlivé symptomy dobře uvědomuje, obvykle je neumí správně interpretovat, a proto bývá znovu vyvolána úzkostná reakce, dech se znovu zrychluje a celá situace se opakuje. Takový stav pak lékaři označují jako respirační alkalóza. [31, 32, 33, 34]

Možné komplikace

Ačkoliv sama o sobě není tetanie život ohrožujícím stavem, výjimečně může dojít k případům, kdy křeče způsobí, že pacient přestává dýchat, nebo naopak dýchá až příliš rychle. To pak vede k poruchám acidobazické rovnováhy. Silné křeče ale mohou způsobit také natržení svalu nebo jinou nepříjemnou deformaci, která zapříčiní jeho trvalé poškození. [35, 36, 37]

Diagnostika tetanie

V dnešní době se můžete setkat hlavně s označením latentní tetanie nebo tetanický syndrom, což by mělo zahrnout pestré projevy, které s tímto onemocněním souvisí. Existuje však i celá řada dodnes používaných synonym. Sem patří například neurastenie, vegetativní dystonie, anxiózní neuróza, spasmofilie či spasmofilní neuropatie. Tyto terminologické rozdíly pak někdy mohou způsobit potíže při snaze o určení správné diagnózy.

K odhalení nedostatku hořčíku a příčiny tetanického syndromu se momentálně používají tři hlavní vyšetřovací metody, a to sice klinické testy, elektromyografické vyšetření a biochemické vyšetření. Když se provádějí u tetanie testy klinické, je nejprve nutné vyloučit organické onemocnění a dále by se lékaři měli soustředit na konkrétní příznaky zvýšené nervosvalové dráždivosti. Sem patří:

• Chvostkův příznak – u pacientů způsobuje tetanie záškuby svalů obličeje při poklepu na tvář před čelistním kloubem, a to konkrétně v místě, kde probíhá obličejový nerv. Lékař ho vyšetřuje poklepem kladívka na část vnějšího ucha jménem tragus, přičemž odpovědí je pohyb ústního koutku na straně, kde došlo k poklepu.
• Lustův příznak – jedná se o živé šlachosvalové reflexy na končetinách. Při poklepu na šlachu bicepsu na paži dojde k rozvoji briskní flexe předloktí, při poklepu na ligamentum patellae dojde k živé extenzi bérce.
• Trousseaův příznak – jde o křečovité postavení ruky vyvolané omezeným přítokem krve do horní končetiny po dobu 10 minut při hodnotě tonometru nad systolickým tlakem. Jakmile se na paži přiloží manžeta tonometru, do několika sekund se objeví porodnická ruka.

Hlavní diagnostickou metodou je EMG, díky které je možné potvrdit zvýšenou nervosvalovou dráždivost. Jedná se konkrétně o dvě specifická vyšetření, kam patří ischemický test (zjemnělý klinický Trousseaův test) a hyperventilační test (provokačním fenoménem je hyperventilace po dobu 5 minut). Určité nepravidelnosti lze však odhalit také při elektroencefalografickém vyšetření.

Jelikož nejčastější příčinou zvýšené nervosvalové dráždivosti bývá nedostatek hořčíku, provádí se také několik biochemických testů. Lékaři provádí u tetanie vyšetření:

• magnesia v séru,
• magnesia v erytrocytech,
• vylučování magnesia v moči za 24 hodin,
• atomovou absorpční spektrofotometrii (AAS).

V rámci diferenciální diagnostiky je pak nutné odlišit tetanii od jiných nemocí, protože řada příznaků může mít příčinu také v organické poruše konkrétního orgánu. Lékaři by se proto měli soustředit především na vyloučení jiných tělesných poruch, přičemž nejčastěji se může jednat o kardiální, neurologické či pneumologické obtíže.

Pokud jde o neurologické poruchy, podobné projevy jako tetanie mohou mít epileptické záchvaty. Dále je nutné odlišit hysterické záchvaty (disociační nebo konverzní porucha), migrény, poruchy krční páteře, Menierovu chorobu, vertebrobazilární insuficienci mozkových cév nebo třeba infarkt myokardu a další kardiologické a oběhové poruchy. [38, 39, 40, 41]

Léčba tetanie

Pacienty obvykle nejvíce zajímá, jaká existuje pro různé druhy tetanie léčba a jak se zbavit tetanie co nejrychleji. Budete-li přítomní tomu, jak se u někoho rozvinou výše popsané komplikace, mějte na paměti, že z vaší strany vyžaduje akutní tetanický záchvat první pomoc. Důležité je především vést pacienta ke klidnějšímu dýchání, vysvětlit mu, co se s ním děje, pokusit se ho co nejvíce uklidnit a případně zajistit nitrožilní podání hořčíku či vápníku.

Ještě významnější roli však hraje dlouhodobá a preventivní pomoc, která pacientům uleví od potíží. Je-li na vině deficit magnezia, dá se doplnit pomocí přírodních zdrojů či vhodnou medikamentózní léčbou. Cenným zdrojem magnesia jsou přitom hlavně minerální léčebné vody, a co se týče potravin, nejvíce hořčíku obsahují:

• krevety,
• ovesné vločky,
• naklíčená pšenice,
• otruby,
• čokoláda,
• fazole a hrách,
• ořechy a mandle.

Vzhledem k tomu, že obsah magnesia v potravinách je přímo závislý na jeho množství v půdě, jeho nedostatek většinou není možné léčit pouze prostřednictvím diety. Proto je nutné nasadit také medikamentózní léčbu, která pacientům zajistí dostatečný přísun hořčíku. V tomto případě rozlišujeme dvě základní metody užití magnesia, a to konkrétně parenterální a perorální.

V jaké formě máte hořčík užívat, vám doporučí váš ošetřující lékař. Při parenterálním podání se látka aplikuje intravenózně či intramuskulárně. První způsob bezprostředně zvyšuje hladinu sérového magnesia, což je vhodné u akutních stavů, ale bohužel má pouze krátkodobý účinek. Druhý způsob se pak hodí tam, kde lékaři chtějí obejít možné nedostatečné vstřebání z gastrointestinálního traktu.

Co pomáhá na tetanii v rámci perorální léčby? Používá se především celá řada solí, jako je Mg laktát, který se aplikuje nalačno a někdy vyvolává průjem, dále Mg citrát, levulinát, nikotinát, askorbát či orotát. Oblíbené jsou ale i šumivé tablety magnesia. Kromě toho pak existují také kombinované preparáty hořčíku a vápníku, ale jelikož se ve střevě přednostně vstřebává kalcium, lepší je používat preparáty odděleně.

Pacienti se také často ptají, jak spolu reaguje tetanie a kofein či tetanie a alkohol. Jelikož tyto látky mohou u některých pacientů vyvolat úzkostné stavy, díky čemuž je hořčík z těla odčerpáván rychlejším tempem, je nutné vysledovat, jak na ně organismus reaguje a případně jejich přísun raději omezit nebo se jim zcela vyhýbat. [42, 43, 44, 45, 46]

Zdroje: internimedicina.cz, rehabilitace.info, wikiskripta.eu, stefajir.cz, manual-cmp.cz, fsps.muni.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, uzdravimevas.cz, healthline.com, my.clevelandclinic.org, osmosis.org, webmd.com, sciencedirect.com