Neuropatie vzniká v důsledku úrazu, cukrovky i alkoholismu. V krajních případech může končit amputací končetiny

Ztráta citu pro dotyk, mravenčení, neopodstatněná bolest, ale i neschopnost rozeznat horko a chlad. To je jen krátký výčet příznaků, které jsou typické pro neuropatii, tedy poruchu nervového systému, konkrétně periferních nervů, jež jsou důležité pro rozeznávání celé řady podnětů. Rozvoji obtíží často předchází cukrovka, bývají ale také důsledkem úrazu či nadměrného užívání alkoholu.

Co je to neuropatie?

Jako neuropatie se označují poruchy periferních nervů, které v lidském těle zaznamenávají celou řadu podnětů. Dokážeme díky nim například cítit teplo nebo zimu, bolest, ale i dotek. Stojí také za ovládáním svalstva trávicí trubice, průdušnice, srdce, močového měchýře či pohlavního ústrojí. Pokud periferní nervy fungují tak, jak mají, posílají informace o jednotlivých podnětech do míchy a mozku, kde se daná informace vyhodnotí a tělo na ni následně odpovídá konkrétním způsobem – po sáhnutí na horkou pánev například odtahujeme ruku.

Při neuropatii jsou periferní nervy (či jejich konkrétní část) postižené, což zjednodušeně znamená, že na určité podněty neumí správně reagovat. Mohou tedy například vysílat signály o bolesti, i když pacientovi bolest ve skutečnosti nic nezpůsobuje, anebo o působící bolesti naopak neinformuje, takže ji dotyčný vůbec nezaznamená, což může vyústit ve vážné zdravotní komplikace, jako je přechozený úraz, infekce a v těch nejtěžších případech i amputace končetiny.

Vzhledem k tomu, že periferní nervy spojují centrální nervový systém s orgány a tkáněmi celého těla, může se jejich postižení projevovat na různých místech.  Zřejmě nečastější problém představuje neuropatie nohou. Úplnou výjimkou však není ani neuropatie rukou.

Každý nerv, který je součástí periferního systému, má svou specifickou funkci. Pokud je v důsledku neuropatie narušena, lze poměrně snadno odhalit, který nerv byl poškozen či utlačen. Podle toho, jaké nervy jsou zasaženy, můžeme neuropatii rozdělit do tří základních skupin:

  • neuropatie senzorických nervů,
  • neuropatie motorických nervů,
  • neuropatie autonomních nervů.

Senzorické nervy přenáší informace o senzitivitě kůže, tedy o teplotě, bolesti, vibracích a doteku. Pokud je funkce těchto nervů v důsledku neuropatie postižena, projeví se typicky sníženou citlivostí, brněním či bolestí. Pro motorickou neuropatii jsou typické obtíže spojené s pohybem, což je dáno tím, že jsou napadeny nervy, které zásobí svaly. Co se týče autonomních nervů, které kontrolují funkce, jako je tlak krve, srdeční rytmus, trávení a vylučování moči i stolice, pokud dojde k poškození jejich funkce, pociťuje nemocný obtíže právě v těchto aspektech.

Podle četnosti postižení pak dělíme neuropatii na mononeuropatii, kdy je postižen pouze jeden z periferních nervů, a polyneuropatii (polyfunkční neuropatie), při které je poškození vícečetné.

Příčiny neuropatie

Neuropatie může vznikat z různých důvodů. U někoho se objeví v důsledku úrazu či nemoci, která narušuje funkci centrální nervové soustavy, jiného potká jako následek vrozené vady (Charcot-Marie-Tooth syndrom) či autoimunitního onemocnění. Mezi ta, která vedou k neuropatii, patří například:

Neuropatii může předcházet také neléčená nebo špatně léčená cukrovka, pak mluvíme o diabetické neuropatii. Na vině ale mohou být také nádory, a to buď rostoucí maligní (zhoubný) či benigní (nezhoubný) tumor, přičemž oba mohou nervy utlačovat anebo jimi přímo prorůstat. Typická je neuropatie také pro onemocnění kostí, během kterého se v krvi vyskytuje abnormální protein. Jedná se například o lymfomy anebo amyloidózu.

Rozvojem obtíží jsou také obecně více ohroženi lidé, kteří mají vysoký krevní tlak, jsou obézní nebo mají nedostatek vitamínů ve stravě, typicky například vitamínu E a vitamínů skupiny B. Ke ztrátě vitamínů důležitých pro správnou funkci nervů dochází například vlivem zvýšené konzumace alkoholu i dlouhodobého alkoholismu (alkoholická neuropatie). Neurologické onemocnění může být rovněž důsledkem špatně fungující štítné žlázy anebo narušené funkce ledvin či jater.

Velice často se problémy vyskytují také poté, co je jedinec vystaven toxickým látkám, může se jednat například o různá rozpouštědla či těžké kovy. Při práci s toxickými látkami je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě chránit nejen kůži a sliznice, ale také dýchací cesty. Vyskytnout se může také neuropatie po chemoterapii.

Opomenout nelze ani neuropatii vzniklou v důsledku poranění nervů anebo jejich útlaku. Mezi traumata, která obtížím předcházejí, obvykle patří autonehody, sportovní poranění či pády z výšek. A nemusí jít pouze o poranění jako takové. Útlak nervu totiž může vzniknout například i nevhodně upravenou sádrou nebo stereotypním pohybem, jako je třeba psaní na klávesnici.

Příznaky neuropatie

Ptáte se, jaké má neuropatie příznaky? Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá. Jak už z výše popsaného vyplývá, záleží vždy na tom, jakých nervů se problémy týkají a jakou oblast tyto nervy zásobují. Rozhodující je také to, jestli je postižen jeden nerv, nebo naopak více nervů. Kromě neuropatie dolních končetin se totiž mohou problémy projevit i v jiných částech těla. Obecně se ale u pacientů mohou vyskytnout tyto příznaky:

  • náhlá necitlivost a mravenčení rukou či nohou, což může postupovat vzhůru končetinami,
  • ostrá bodavá až pálivá neuropatická bolest, pálení či bodání,
  • extrémní citlivost na dotek,
  • ztráta koordinace pohybů a tendence k pádu,
  • svalové záškuby, křeče,
  • zvýšená citlivost na bolest, anebo naopak necitlivost vůči bolesti,
  • neschopnost cítit teplo a chlad,
  • špatné snášení horka,
  • pouštění věcí z rukou,
  • svalová slabost až paralýza, která postihuje motorické nervy.

V případě, že jsou postiženy autonomní svaly, projevuje se onemocnění těmito příznaky:

  • intolerance tepla a zvýšené pocení,
  • střevní, vylučovací a zažívací potíže,
  • změny krevního tlaku, které způsobují závratě a lehké bolesti hlavy.

Neuropatie dolních končetin

Neuropatie dolních končetin, lidově neuropatická noha či neuropatie nohy, bývá velmi častým důsledkem utlačení či poškození periferních nervů. Může být způsobena jak narušením senzorických, tak i motorických nervů, přičemž tomuto poškození pak budou odpovídat i jednotlivé příznaky. Pacient s porušenými senzorickými nervy může chodit, ale během pohybu často pociťuje neuropatické bolesti svalů končetin. Také v oblasti nohou nemusí být schopen rozeznávat, zda je mu zima nebo teplo, běžné jsou i obtíže se sníženou citlivostí.

V případě narušených svalových nervů může pacient kromě problematického pohybu jako takového zaznamenat i ztrátu svalové hmoty. Po čase tak může zcela přijít o schopnost chodit a stát se závislým na invalidním vozíku. 

Diabetická neuropatie

Diabetická neuropatie je nejčastější pozdní komplikací u nemocných s cukrovkou. Postihuje přibližně 50 % diabetiků, a to jak v případě prvního, tak v případě druhého stupně. Stejně jako při neuropatii jako takové, i během diabetické neuropatie dochází k postižení funkce i struktury periferních nervů, jehož důsledkem je celá řada nepříjemných komplikací. U diabetiků zcela běžně dochází ke kombinacím jednotlivých poškození, kdy se problém týká jak senzorických a motorických, tak autonomních nervů najednou.

Za rozvojem diabetické neuropatie stojí hned několik faktorů, přičemž jedním z nich je dlouhodobě zvýšená koncentrace glukózy v krvi, která vede k narušení a poškození funkce nervových buněk a vláken tvořících samotný nerv. U nemocných diabetem byla navíc zjištěna náchylnost nervových buněk k sebedestrukci.

Velkou úlohu hraje při rozvoji obtíží také onemocnění malých cév, které tyto nervy vyživují. Dochází u nich ke ztluštění stěn, což má za důsledek zhoršené zásobování nervů kyslíkem a jinými potřebnými živinami. Nedostatečná výživa nervu pak celou situaci ještě více zhoršuje.

Kromě zvýšeného cukru k rozvoji neuropatie přispívá také autoimunitní zánět, kdy si tělo tvoří protilátky proti vlastním složkám, ale také genetické faktory, kvůli kterým jsou někteří jedinci (nezávisle na diabetu) náchylnější k poškození nervů. Pravděpodobnost rozvoje obtíží pak samozřejmě zvyšuje celá řada rizikových faktorů, mezi které patří třeba požívání alkoholu a kouření.

V případě diabetické neuropatie platí jednoduché pravidlo. Čím déle dotyčný cukrovkou trpí, tím větší je pravděpodobnost, že se u něj tato komplikace rozvine, přičemž největší rizikovou skupinou jsou ti jedinci, kteří léčbu cukrovky zanedbávají anebo ji z nějakého důvodu vůbec nepodstupují. Dalšími ovlivnitelnými faktory, které za diabetickou neuropatií stojí, jsou hodnota krevního tlaku a hladina cholesterolu, zejména pak toho „zlého“, tedy LDL cholesterolu, který přispívá k poškozování cév.

Příznaky diabetické neuropatie

V případě diabetické neuropatie bývají zpravidla postiženy nervy ruky, ale ještě více nohy a chodidel. Nejdříve jsou většinou zasaženy nervy, které slouží k vnímání citlivosti, což se může projevit jako oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu. V tomto případě pak může snadno dojít k poranění, jako je například popálení, a ke vzniku špatně se hojících ran.

Pacienty zpravidla obtěžuje také brnění, pálení či píchání, které typicky začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se často objevuje mnohdy až nesnesitelná ostrá či rýpavá bolest, která dotyčnému brání ve spánku. Typická je také zvýšená citlivost k jemnému doteku, a tak například i měkká přikrývka může vyvolávat nepříjemné pocity až bolest.

Později se přidávají také projevy související s postižením motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné a může se zhroutit nožní klenba. Přidružují se obtíže s chůzí, pacient zakopává a kůže na končetinách se mění na suchou, svraštělou a tenkou. Takto postižená pokožka se navíc nepotí a ztrácí ochlupení.

Dále se u diabetiků objevuje:

  • bolest v hýždích a stehnech,
  • postižení okohybných nervů (šilhání, dvojité vidění, padání víčka),
  • poškození lícního nervu (jednostranný pokles ústního koutku, pokles spodního víčka),
  • zrychlená srdeční frekvence,
  • porucha regulace krevního tlaku,
  • obtíže s vyprazdňováním žaludku (zvracení, nevolnost, nechutenství),
  • porucha pohyblivosti střev (průjmy, zvracení),
  • poruchy vyprazdňování močového měchýře,
  • problémy s erekcí či nedostatečná vaginální lubrikace,
  • snížené pocení ve spodní části těla a zvýšené v té horní.

Komplikace vzniklé v důsledku neuropatie

Velké nebezpečí představuje u neuropatie například snížená citlivost na bolest a vnímání tepla nebo zimy. Pacient, který těmito obtížemi trpí, se velice snadno opaří anebo jinak poraní. Problém je rovněž to, že si poranění nemusí zprvu všimnout. Pokud nedojde k ošetření rány, může se v ní následně rozvinout infekce.

Pacienti trpící neuropatií by si proto měli pravidelně kontrolovat veškeré části těla, zejména ty, které jsou necitlivé na teplo a bolest. Opatrní by v tomto ohledu měli být hlavně diabetici, kteří mají kvůli cukrovce obecně problémy s hojením ran, jsou náchylnější k infekci a následné nekróze. Neuropatie tak v jejich případě může končit až amputací končetiny.

Diagnostika a léčba neuropatie

Pokud patříte do skupiny lidí, které tyto neurologické obtíže trápí, pravděpodobně vás zajímá, jaké možnosti nabízí v případě neuropatie léčba a zda pomohou při léčbě neuropatie babské rady. V první řadě je třeba říct, že se rozhodně nejedná o jednoduché onemocnění. Diagnostiku navíc komplikuje i fakt, že neuropatie zahrnuje velkou škálu rozdílných příznaků.

Pokud se vydáte k lékaři, bude ho kromě základního fyzikálního vyšetření a rozboru krve zajímat také anamnéza. V rámci té se lékař bude ptát na onemocnění, která jste prodělali v minulosti, zda jste byli v přítomnosti toxinů, jestli konzumujete alkohol či jiné návykové látky, ale bude chtít znát rovněž výskyt závažných nemocí v rodině. Vyšetřit by měl odborník také šlachookosticové reflexy, sílu a tonus svalů, schopnost vnímat jednotlivé tepelné a dotykové podněty a podobu chůze či stoje.

 Mezi další používané metody vyšetření patří:

  • elektromyelografie (vyšetření funkce nervů),
  • zobrazovací metody jako CT či magnetická rezonance,
  • ostatní vyšetření funkce nervů (vyšetření autonomního svalstva, pocení, odpovědi na dotyk, chlad…),
  • biopsie nervu,
  • biopsie kůže.

Pokud veškeré testy vyšly negativně, zajímá se lékař zpravidla o pacientův životní styl, přičemž typicky chce vědět, zda dotyčný pije alkohol, kouří anebo užívá jiné návykové látky.

Samotná léčba je pak zaměřena na odstranění příčiny, která k neuropatii vedla, a tlumení jednotlivých příznaků, tedy typicky bolesti. V případě lehké bolesti nasazuje lékař obvykle volně prodejná analgetika, při silných obtížích, které pacientovi znemožňují běžné fungování, pak lékaři předepisují léky obsahující opioidy, jako je například tramadol či oxykodon. Ty ale mohou při delším užívání způsobit závislost.

Své místo mají při léčbě také antiepileptika. Ta jsou sice primárně určena k léčbě epilepsie, mají ale rovněž schopnost uvolňovat svalové záškuby a tlumit křeče. Během jejich užívání se však mohou objevit pocity na zvracení a střevní obtíže. Působením na neurotransmitery mohou od bolesti ulevovat také některá tricyklická antidepresiva, v případě diabetické neuropatie mohou v tomto ohledu pomoci inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu.

Pokud se u pacienta neuropatie objevila v důsledku autoimunitního onemocnění, podávají lékaři léky pro snížení imunitní odpovědi organismu a zánětlivé stavy pomůže zastavit intravenózně podávaný immunoglobulin. Za účelem zmírnit jednotlivé příznaky může lékař navrhnout také další léčebné metody. Patří sem:

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS)
Během TENS se k povrchu těla umisťují elektrody, kterými se do pacienta aplikuje přiměřený elektrický proud. Ten následně působí proti bolesti. Tuto metodu lze provádět 30 minut denně, a to nejdéle po dobu jednoho měsíce

Výměnná plazmaferéza
Při plazmaferéze dochází k odstraňování autoprotilátek z krve pacienta. Autoprotilátky jsou chemické látky, které se během některých onemocnění vytváří v lidském těle, napadají jeho buňky a následně je ničí.

Rehabilitace
Rehabilitaci volí lékaři zpravidla v případě, že pacient trpí svalovou slabostí. Správně vedené cviky mu pomohou nabrat sílu a navíc uleví od bolesti. Některým pacientům je třeba poskytnout oporu v podobě hole či kolečkového křesla.

Chirurgická léčba
K chirurgickému řešení problému se přistupuje v momentě, kdy je neuropatie způsobená útlakem nervu. Děje se tak například při výskytu zhoubných či nezhoubných nádorů.

Léčba neuropatie: babské rady

Léčbu neuropatie lze doplnit o přírodní léčbu, na kterou spoléhaly už naše babičky. Ty v tomto případě nedaly dopustit například na léčivé schopnosti bylin. Oblíbený byl při léčbě neuropatie například pupalkový olej, který působí proti bolesti. Před jeho použitím se ale vždy poraďte se svým lékařem, mohlo by totiž dojít k negativní reakci s některými léky.

Kromě bylinek babičky doporučují při neuropatii užívat rybí olej, který je bohatý na omega-3 mastné kyseliny. Ty redukují zánět, zlepšují krevní tlak a pomáhají zmírnit jednotlivé symptomy. Někteří hovoří také o blahodárných účincích akupunktury, při které dochází ke stimulaci různých částí těla zapichováním tenkých jehliček do reflexních bodů. Její účinnost ale nebyla v tomto ohledu lékařsky prokázaná.

Prevence neuropatie

Co se týče prevence, jednotné a stoprocentně účinné doporučení neexistuje. Ale vzhledem k tomu, že za onemocněním stojí částečně nezdravý životní styl, lze pozornost zaměřit právě na jeho zlepšení. Kromě vysazení alkoholu a ukončení kouření je dobré také:

  • jíst vyváženou stravu bohatou na minerály a vitamíny,
  • pravidelně cvičit,
  • pít dostatek tekutin,
  • vyhýbat se nadměrné konzumaci sladkostí a tučných jídel,
  • vyvarovat se aktivitám, které poškozují nervy (stereotypní pohyb, křečovité pozice těla, expozice toxickým látkám).

Zdroj: cs.medlicker.com, nemoci.vitalion.cz, stefajir.cz

Neuropatie vzniká v důsledku úrazu, cukrovky i alkoholismu. V krajních případech může končit amputací končetiny
5 (100%) 1 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top