Tachykardie může mít fatální následky. Co ji způsobuje?

Tachykardie

Zaběhli jste si své pravidelné kolečko, dali jste si pořádně do těla v posilovně nebo vás kolega v práci tak vytočil, že to sotva rozdýcháváte? V tom případě jste jistě zaznamenali zvýšení tepové frekvence, což se odborně označuje jako tachykardie. Tuto kompenzační reakci nejčastěji mívá na svědomí nadměrná fyzická zátěž nebo stres. Může však souviset i s rozvojem závažných onemocnění.

Co je tachykardie?

Pod pojmem tachykardie (nebo tachyarytmie) se ukrývá stav, pro který je charakteristické zvýšení tepové frekvence. Jde o kompenzační reakci srdce na různé podněty, jako je například nadměrná fyzická a psychická zátěž. Pokud se ovšem objeví neúměrně dané situaci, může představovat patologický jev, který je nutné okamžitě řešit s lékařem.

O tachykardii obvykle mluvíme ve chvíli, kdy je aktuální tepová frekvence vyšší, než je pro danou věkovou a výkonnostní kategorii pacientů běžné. Zatímco normální srdeční akce se pohybuje v rozmezí od 60 do 100 tepů za minutu, v případě tachykardie se frekvence srdečních úderů zvyšuje nad 100 tepů za minutu. Opakem tachykardie je poté bradykardie, což je zpomalení srdeční frekvence pod 60 tepů za minutu.

Příčiny tachykardie

Nejčastější fyziologickou příčinou tachykardie je sportovní nebo jiná namáhavá tělesná aktivita, která způsobuje, že se frekvence srdečních úderů zrychluje, ale obvykle to neznamená, že by s pacientem bylo něco v nepořádku. Tachykardie ovšem vzniká i při stresu, strachu, rozčilení nebo vlivem jiné emočně vypjaté situace a zároveň může být reakcí na úraz či poranění.

V některých případech pak tachykardie bývá také příznakem jiné méně či více závažné choroby. Na vině mohou být například některé z následujících obtíží:

Tachykardie může mít ovšem i celou řadu jiných příčin. Jedná se například o přílišné pití kávy, černých a zelených čajů nebo jiných nápojů, které obsahují kofein. Dále může mít na rozvoj těchto zdravotních obtíží vliv také kouření, pití většího množství alkoholu, zneužívání drog nebo dokonce užívání některých léků.

Příznaky tachykardie

Jak už z podstaty onemocnění vyplývá, tachykardie se projevuje zrychlenou srdeční činností. To ovšem často souvisí také s celou řadou dalších projevů, jako je například silné bušení srdce, které mohou být pro pacienta velice nepříjemné nebo ho dokonce ohrožují na životě. Mezi nejčastější projevy, které tachykardii doprovázejí, tedy patří například:

  • palpitace (zvýšené vnímání srdečního rytmu),
  • pocit dušnosti a tlak na hrudi,
  • bolest na hrudi (angina pectoris),
  • závratě a motání hlavy,
  • nepříjemné bolesti hlavy,
  • celková slabost a únava,
  • pocit na omdlení (presynkopa),
  • krátkodobá ztráta vědomí (synkopa).

Neúměrná tachykardie pak má samozřejmě pro lidský organismus negativní důsledky. Snižuje totiž účinnost čerpání krve prostřednictvím srdečního svalu, který se během krátkého časového úseku nestihne krví naplnit. Zvýšená práce pak vede k vyšší spotřebě kyslíku v samotném srdečním svalu, což může u člověka trpícího nějakým kardiovaskulárním onemocněním způsobit infarkt myokardu.

Tachykardie pak může vyústit také v poruchu srdečního rytmu, která nemocného přímo ohrožuje na životě. Vlivem těchto obtíží u pacienta může dojít například k srdečnímu selhání. Kromě toho hrozí také rozvoj tromboembolických komplikací včetně rizika zformování trombu, periferních tepenných uzávěrů a cévní mozkové příhody. Čím rychlejší je přitom komorová frekvence, tím výraznější symptomy pacient zaznamenává.

Druhy tachykardie

Lékaři v dnešní době rozlišují dvě hlavní formy tachykardie, kam patří supraventrikulární typ a ventrikulární typ. Kromě toho pak každá skupina obsahuje ještě celou řadu poddruhů, které se liší svým mechanismem či projevy.

Supraventrikulární tachykardie

Pod názvem supraventrikulární tachyarytmie či tachykardie se ukrývá heterogenní skupina poruch srdečního rytmu, v jejichž mechanismu hraje roli svalovina srdečních síní, ale také sinoatriální nebo atrioventrikulární uzel. Jedná se tedy o obecné označení pro rychlé srdeční arytmie, které mají původ „nad“ srdečními komorami, konkrétně v oblasti srdečních předsíní nebo atrioventrikulární junkce.

V užším slova smyslu někdy lékaři pojmem supraventrikulární tachykardie označují pouze záchvatovité tachykardie, které vychází z AV uzlu. Obecně jsou pak supraventrikulární tachykardie považovány za méně závažné než tachykardie komorové, ale i tyto obtíže mohou pacienty v některých případech ohrozit na životě. Lékaři přitom rozlišují hned několik druhů, kam patří:

  • sinusová tachykardie,
  • fibrilace síní,
  • flutter síní,
  • AV nodální reentry tachykardie (AVNRT),
  • AV reentry tachykardie (AVRT, WPW syndrom),
  • junkční ektopická tachykardie,
  • ektopická síňová tachykardie,
  • multifokální síňová tachykardie.

Mezi základní mechanismy vzniku supraventrikulární tachykardie patří zvýšená automacie, což je stav, kdy v srdci existuje zdroj vzruchů, který je generuje rychleji než sinoatriální uzel a může tak celému srdci vnutit svou frekvenci. Druhým mechanismem je pak reentry, při němž v srdci dochází k abnormálnímu kroužení vzruchu po určité dráze, což aktivuje také zbytek srdce.

Všechny supraventrikulární tachykardie mohou u pacientů vyvolat nepříjemné bušení srdce, celkovou slabost, závratě nebo i krátkodobou ztrátu vědomí, přičemž některé typy mají i vlastní specifické symptomy. Pokud potíže trvají delší dobu (a to především u osob trpících srdečním postižením), mohou mít na svědomí srdeční selhání a ve vzácných případech mohou způsobit také smrt pacienta.

Paroxysmální tachykardie neboli záchvatovitá supraventrikulární tachykardie se projevuje záchvaty, které náhle začínají a stejně náhle také končí. Tyto záchvaty sice nebývají příliš nebezpečné, ale přesto lidem způsobují mnohé nepříjemnosti. Nepřiměřená sinusová tachykardie je naopak neparoxysmální, což znamená, že v úvodu postupně zrychluje a v závěru zase zpomaluje.

Ventrikulární tachykardie

Jako ventrikulární či komorová tachykardie se označuje porucha srdečního rytmu, při níž dochází k rychlým stahům srdečních komor. Ačkoliv jsou tyto obtíže méně časté než supraventrikulární tachykardie, bývají obecně mnohem závažnější. Často totiž přechází do fibrilace komor a patří mezi nejčastější příčiny náhlé srdeční smrti.

Také komorové tachykardie se dělí na několik různých druhů, a to hlavně podle tvaru na EKG, podle doby trvání nebo podle jejich závažnosti. Lékaři tímto způsobem rozlišují následující typy tachykardií:

  • setrvalá komorová tachykardie,
  • nesetrvalá komorová tachykardie – končí samovolně do 30 sekund,
  • monomorfní komorová tachykardie – vlny na EKG mají stejný tvar,
  • polymorfní komorová tachykardie – vlny na EKG se mění,
  • benigní komorová tachykardie – málo závažné nesetrvalé tachykardie,
  • potenciálně závažná komorová tachykardie – závažnější nesetrvalé tachykardie,
  • závažná (maligní) komorová tachykardie – všechny setrvalé tachykardie.

Krátké epizody komorové tachykardie se u zdravých jedinců vyskytují spíše vzácně, přičemž hovoříme o idiopatické komorové tachykardii. Závažnější prognózu pak mají samozřejmě lidé se srdečními problémy. Potíže obvykle doprovázejí zánětlivá onemocnění srdce, kardiomyopatii, pokročilé formy ischemické choroby srdeční, časnou i pozdní fázi infarktu myokardu, odchylky v koncentraci krevních materiálů nebo třeba předávkování některými léčivy.

Zdraví pacienti si nemusí krátkých běhů komorové tachykardie prakticky vůbec všimnout. Někdy se pak u nich objevují příznaky, jako je bušení srdce, slabost nebo třeba nejistota v prostoru. S mnohem závažnějšími obtížemi se nicméně potýkají jedinci trpící onemocněním srdce, u nichž může setrvalá arytmie vést ke známkám akutního srdečního selhání.

Jelikož rychle pracující srdce není schopné zajistit dostatečný srdeční výdej, dochází také k rozvoji dalších komplikací, kam patří například pokles krevního tlaku nebo ztráta vědomí a další zhoršení okysličení srdečního svalu. Největším rizikem je přechod komorové tachykardie do fibrilace komor, která bez včasného zásahu a správné léčby končí smrtí pacienta.

Diagnostika

Vyskytnou-li se některé z výše popsaných obtíží, je načase vyhledat co nejrychleji lékaře. Ten pacientovi změří tep a poslechne si jeho srdce fonendoskopem. Dále bude následovat elektrokardiografie, což je vyšetření, při němž je snímána elektrická aktivita srdce prostřednictvím elektrod, které jsou připojené na hrudník a končetiny pacienta.

EKG diagnostika se zaměřuje především na šířku QRS komplexu, kdy lékaři rozlišují tachykardie se štíhlými komplexy a tachykardie se širokými komplexy. Kromě toho se pak zkoumá také skutečnost, zda je arytmie pravidelná (RR intervaly jsou stejně dlouhé), nebo naopak nepravidelná (RR intervaly jsou různě dlouhé), a lékaři analyzují i vztah P vln ke QRS komplexům.

Podle elektrokardiografického záznamu je komorová tachykardie definována jako rychlý sled čtyř nebo více komorových extrasystol po sobě, přičemž je možné zaznamenat široké QRS komplexy stejně jako v případě supraventrikulární tachykardie s raménkovou blokádou. Pro ostatní supraventrikulární tachykardie je pak typické, že QRS komplex odpovídající aktivitě srdečních komor mívá normální štíhlý tvar.

Prováděné testy mohou zahrnovat také další vyšetření, jako je například zátěžový test cvičením (obvykle chůze či běh na pásu, zatímco je sledována pacientova srdeční činnost), magnetická rezonance nebo stresová zkouška.

Léčba tachykardie

Pacienty nejčastěji zajímá, jaká existuje v případě tachykardie léčba a jak je možné zamezit rozvoji dalších zdravotních komplikací. Aby však mohl lékař doporučit vhodná opatření, medikamenty nebo chirurgický zákrok, nejprve je nutné odhalit příčinu obtíží a určit konkrétní druh tachykardie, se kterým se pacient potýká.

Léčba komorové tachykardie

V případě komorových tachykardií léčba zahrnuje opatření nutná k ukončení běhu tachykardie a také preventivní kroky, které by měly zabránit jejímu opakování. V prvním případě se využívá elektrický výboj (elektrická kardioverze), ale v méně urgentních situacích mohou pomoci také antiarytmika, jako je například amiodaron.

Zároveň je nutné vypátrat příčinu obtíží a případně ji také odstranit. Pozitivní vliv může mít například úprava hladiny draslíku, hořčíku a vápníku, léčba předávkování medikamenty nebo také léčba akutního infarktu myokardu. Není-li pak stanovena jednoznačná příčina komorové tachykardie, pacient musí přistoupit k preventivnímu zajištění.

Typickým způsobem léčby je implantace kardioverteru-defibrilátoru (ICD). Jedná se o malé zařízení umístěné do podkoží, které v případě rozvoje komorové tachykardie nebo také při fibrilaci komor vydá elektrický výboj podobně jako v případě běžné kardioverze. V některých případech se dnes používá také katetrizační ablace a v krajních situacích je nutné přistoupit k transplantaci srdce.

Léčba supraventrikální tachykardie

I zde se léčebná strategie soustředí hlavně na přerušení záchvatu a na to, jak předejít opakování potíží.  Na rozdíl od komorových tachykardií jsou však ty supraventrikulární citlivé na podráždění bloudivého nervu prostřednictvím vagových manévrů, což pomáhá přerušit nebo alespoň zpomalit tachykardii. Mezi tyto manévry patří dráždění karotického sinu na krku nebo také usilovný výdech proti uzavřeným hlasivkám.

V některých případech lékaři předepisují antiarytmika, která u supraventrikulárních tachykardií zahrnují především adenosin, ale také betablokátory, kalciové blokátory, amiodaron nebo třeba propafenon. U fibrilace a flutteru síní se pak používá také elektrický výboj označovaný také jako elektrická kardioverze.

Pokud jde o preventivní kroky, které může pacient podniknout, sem patří užívání některých antiarytmik, ale také radiofrekvenční ablace. Ta spočívá v odstranění části dráhy reentry okruhu prostřednictvím elektrického proudu, který je do srdce zaveden cévami za pomoci katétrů. Velmi dobré výsledky mívá ablace především v případě AVNRT, AVRT a flutteru síní.

Prevence

Nejúčinnějším způsobem, jak zabránit rozvoji tachykardie, je dodržování zdravého životního stylu a vyhýbání se rizikovým faktorům, které by mohly vést ke vzniku různých srdečních chorob nebo jiných obtíží. Pokud se již pacient s nějakou takovou nemocí potýká, je nutné hlídat svůj zdravotní stav, pravidelně navštěvovat lékaře a řídit se jeho pokyny.

Jaká preventivní opatření je dobré dodržovat?

  • Pravidelně sportujte nebo se věnujte aktivnímu pohybu.
  • Dbejte na zdravou výživu a omezte příjem tuků.
  • Udržujte pod kontrolou svůj krevní tlak a hladinu cholesterolu.
  • Udržujte si zdravou váhu (nadváha zvyšuje riziko vzniku srdečních obtíží).
  • Přestaňte kouřit a omezte konzumaci alkoholu.
  • Omezte konzumaci kofeinových nápojů.
  • Vyhněte se zbytečnému stresu.
  • Choďte na pravidelné prohlídky k lékaři.
  • Nahlaste lékaři jakékoliv změny stavu nebo komplikace.

Zdroje:  kardio-cz.cz, nzip.cz, rehabilita.info, pediatriepropraxi.cz

Co je tachykardie?

Pojmem tachykardie lékaři označují zvýšení tepové frekvence, které představuje kompenzační reakci srdce na různé podněty. Těmi může být například nadměrná fyzická zátěž, stres, ale také jiné onemocnění. O tachykardii přitom mluvíme ve chvíli, kdy se frekvence srdečních úderů zvýší nad 100 tepů za minutu.

Jaké má tachykardie příčiny?

Nejčastější fyziologickou příčinou tachykardie je sport nebo jiná namáhavá tělesná aktivita. Na vině ovšem může být i stres a emoční vypětí, přičemž tachykardie někdy bývá reakcí na úraz nebo poranění a může se také jednat o příznak jiného onemocnění. Mezi další příčiny patří přílišné pití kávy, černého a zeleného čaje nebo jiných kofeinových nápojů, přílišná konzumace alkoholu, kouření nebo třeba zneužívání drog.

Jaké jsou příznaky tachykardie?

Tachykardie se projevuje zrychlením srdeční činnosti, což často souvisí s různými dalšími symptomy. Sem patří například bušení srdce, pocit dušnosti, tlak na hrudi, bolest na hrudi, závratě, motání hlavy, bolesti hlavy, celková slabost, pocit na omdlení nebo dokonce krátkodobá ztráta vědomí. Tachykardie pak může mít pro lidský organismus i celou řadu negativních důsledků a může způsobit například infarkt myokardu, poruchu srdečního rytmu, tromboembolické komplikace nebo cévní mozkovou příhodu.

V čem spočívá léčba tachykardie?

Léčba tachykardie vždy závisí na tom, čím je tento stav způsobený a o jaký druh tachykardie se jedná. V případě komorových tachykardií se využívají antiarytmika (amiodaron), elektrický výboj, implantace kardioverteru-defibrilátoru nebo třeba katetrizační ablace. Supraventrikulární tachykardie se pak léčí prostřednictvím vegových manévrů, antiarytmik (například adenosin) a elektrické kardioverze, přičemž prevence často zahrnuje radiofrekvenční ablaci.


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top