Co je uveitida?
Co se dozvíte v článku
Uveitidou se označuje zánět oka v oblasti uvey, tedy střední vrstvy oční tkáně, která se nachází mezi sklérou (oční bělmo) a sítnicí a jejíž součástí je duhovka (barevná část oka), řasnaté tělísko (zaostření a produkce tekutiny vyživující vnitřek oka) a cévnatka (propojení skléry se sítnicí, které poskytuje skrze cévy potřebné živiny).
Tato část oka se podílí například na absorpci světla či zaostřování. Jedná se o relativně častý zánět očí, který se může objevit prakticky u kohokoli, ačkoli jsou k němu náchylnější dospělí a riziko jeho vzniku u jedince narůstá společně s věkem.
Typy uveitidy
Rozlišují se čtyři typy uveitidy, a to přední, střední, zadní a panuveitida. Přední uveitida oka bývá její nejčastější formou a řadí se sem iritida či iridocyklitida. Vyznačuje se tím, že k zánětu dochází v přední části oka, tedy mezi zadní částí rohovky a před čočkou. Může zasáhnout jak jedno, tak obě oči a mezi hlavní symptomy patří bolest očí či jejich zarudnutí, rozmazané vidění a citlivost na světlo.
Intermediální uveitida zahrnuje cyklitidu a vitritidu, přičemž se tento zánět týká především řasnatého tělíska a sklivce. Co se týče sklivce, jedná se o gel vyplňující střed oka za čočkou. Zpravidla se onemocnění projevuje rozmazaným viděním a mžitkami před očima.
Zadní uveitida se pojí s retinitidou a choroiditidou. Tento zánět vzniká v zadní části oka, bývá zasažena sítnice a cévnatka. Upozorňují na něj mžitky před očima a může vést až ke ztrátě zraku.
Panuveitida pak způsobuje zánět uvey ve všech jejích částech, napadena může tedy být oblast od přední až po zadní část oka. U všech typů se přitom může projevit jak akutní, tak chronická forma onemocnění. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má uveitida příznaky?
Záleží na oblasti, kde k zánětu došlo. U člověka s přední uveitidou lze pozorovat hlavně tyto symptomy:
- citlivost na světlo (fotofobie) a slzení,
- zarudnutí či podráždění oka,
- bolest oka (zhoršená při čtení),
- změna tvaru zornice (odklon od kruhu k nepravidelnému tvaru),
- nahromadění bílé tekutiny na spodku přední části oka (hypopyon) či kolem duhovky.
U střední a zadní uveitidy nejsou projevy až tak viditelné, spíše mají vliv přímo na zrak. Jsou pro ně tedy typické tyto symptomy:
- mžitky před očima,
- defekty v zorném poli (např. chybějící úseky),
- zhoršené či rozmazané vidění.
Co se týče příznaků, mohou se vyskytnout znenadání a rychle se začít horšit, ale i se dostavovat postupně a týkat se ať už jednoho, tak obou očí. Výjimečně nevykazuje uveitida žádné symptomy a přijde se na ni až během očního vyšetření. Mimoto si ji lze splést s jinými očními onemocněními, protože se projevuje podobnými příznaky jako například glaukom, zánět spojivek, keratitida nebo skleritida. [6, 7, 8]
Jaké má uveitida příčiny?
Často se jedná o idiopatickou příčinu, tedy se neví, co zánět vyvolalo. Může ho přivodit poranění, podlitina nebo též vystavení oka nějakému toxinu. Při poranění bývají porušeny cévy či svaly, přičemž imunitní systém může použít zánět jako prostředek k opravě postižené oblasti.
Někdy se zánět rozvine jako reakce na určitý lék, může jít o cidofovir, bisfosfonáty, brimonidinové oční kapky či rifabutin. Výjimečně pak k němu dochází vinou lymfomu. Jindy za ním stojí infekce viry, bakteriemi, plísněmi, ale také napadení parazitem. V takovém případě bývá zasaženo pouze jedno oko.
Infekci může přenášet virus západonilské horečky, herpetický vir (cytomegalovirus, herpes simplex virus či virus varicella zoster), ale uveitida také vzniká následkem AIDS, CMV retinitidy, syfilidy, tuberkulózy, boreliózy, histoplazmózy či toxoplazmózy. Posledně jmenovaným parazitárním onemocněním se je možné infikovat především od koček. Lze se setkat i s uveitidou zaviněnou plísní Candida (kandidóza) či Aspergillus (aspergilóza).
Způsobit ji může i autoimunitní onemocnění, což znamená, že imunitní systém začne napadat určitou část těla. Uveitida se tak může dostavit v důsledku artritidy či revmatoidní artritidy, lupénky, Crohnovy choroby, sarkoidózy, ulcerózní kolitidy, Kawasakiho choroby nebo ankylozující spondylitidy (Bechtěrevova nemoc).
Sama o sobě uveitida nakažlivá není, může však být projevem nakažlivé infekce či parazitárního onemocnění přeneseného ze zvířete na člověka. Je nutné proto s léčbou neotálet. Navíc by se zánět mohl rozvinout do šedého zákalu, glaukomu, zapříčinit odchlípení sítnice, cystoidní makulární edém, poškození zrakového nervu, v nejhorším případě pak ztrátu zraku. [9, 10, 11, 12]
Diagnostika
Diagnostika začíná návštěvou oftalmologa, který se vás nejdříve zeptá na příznaky nebo v minulosti prodělaná onemocnění. Pacientovi se zpravidla nejprve aplikují oční kapky, které rozšíří zornice. Poté se přistupuje k očnímu vyšetření, při němž lékař patrně použije speciální štěrbinovou lampu. Také může provést test zrakové ostrosti, tonometrii ke změření nitroočního tlaku a optickou koherentní tomografii.
Nezaměnitelným znakem uveitidy je přitom přítomnost bílých krvinek buď v přední komoře, nebo ve sklivci. Kromě toho se při ní objevují kupříkladu keratické precipitáty na rohovce nebo na zánět může upozornit bolest dostavující se po dopadu světla na zornici.
Z důvodu, že bývá uveitida spojena s různými onemocněními, může lékař trvat i na jiných vyšetřeních, jako jsou krevní (pátrání po infekci či imunitních markerech) či kožní testy, ale i zobrazovací vyšetření, kde se využívá rentgen a magnetická rezonance. V určitých případech se při zobrazovacích metodách vstříkne pacientovi do krve barvivo, což slouží ke zviditelnění cév v oku. [13, 14, 15, 16]
Léčba uveitidy
Léčba si klade za cíl potlačit zánět a zredukovat příznaky, které se s ním dostavily. Pokud k němu vedlo jiné onemocnění, usiluje se i o jeho vyléčení. V průběhu léčby se pak dochází na prohlídku oftalmologem, aby se zkontrolovalo, že léčba účinkuje a nezpůsobuje jiné nežádoucí projevy, a to zvláště při užívání steroidů.
Při řešení problému zavčasu se pacient zcela zotaví do několika dní. Léčba uveitidy zadní části oka však trvá podstatně déle než té postihující přední část. Může se jednat i o měsíce.
První pomoc mohou představovat oční kapky, jejichž součástí jsou látky působící proti zánětu, například kyselina salicylová či kortikosteroidy. Kapky mohou rozšířit zornice za účelem snížit otok a bolest, uvolnit oční svaly či snížit tlak v očích a pojí se především s přední uveitidou. Při ostatních typech se spíše upřednostňuje podání injekce či perorálních léků. Obecně přitom na zánět fungují nesteroidní protizánětlivé léky.
V případě, že zánět vyvolala infekce, se předepisují léky. Záleží pak na typu infekce, na bakterie se nasazují antibiotika, na plísně antimykotika (flukonazol, itrakonazol či vorikonazol), na parazity antiprotozoální léky (pyrimetamin, azitromycin či albendazol) a na viry antivirotika (aciklovir nebo valaciclovir).
Léčili jste se s uveitidou?
Lékař též může doporučit implantát se steroidy, který je vypouští v malých dávkách v určitém časovém intervalu. Steroidy se kromě toho podávají i intravenózně, injekcí v okolí oka či do oka nebo ve formě tablet. Steroidy jsou obsažené ale třeba i v různých mastích. Aplikace steroidů s sebou však nese i určitá rizika, mimo vedlejších účinků hrozí vznik šedého či zeleného zákalu.
Pokud se stav nelepší či trpí dotyčný vážnou formou zánětu, používají se imunosupresiva (cyklosporin A, takrolimus či cyklofosfamid), jež omezují činnost imunitního systému. Stejný účinek mají i biologika (anti-TNF). Někdy se přistupuje k chirurgickému zákroku, během nějž bývá odstraněn sklivec.
Pakliže nic nezabírá, může při závažné formě zánětu pomoci laserová fototerapie či kryoterapie, jde však pouze o doplněk léčby. Co se týče alternativní léčby, nebylo prokázáno, že by nějaké přírodní léčivo na uveitidu fungovalo. Vždy je nezbytné problém konzultovat s lékařem, jinak hrozí vážné zdravotní následky. [17, 18, 19, 20, 21, 22, 23]
Zdroje: hopkinsmedicine.org, nei.nih.gov, my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, webmd.com, mayoclinic.org, nhs.uk, healthline.com, aao.org, klinickafarmakologie.cz, wikiskripta.eu