Výtok z ucha není v pořádku, pokud zapáchá nebo obsahuje hnis či krev. Může být příznakem zánětu či zranění

Ušní maz vs. výtok z ucha

V uchu se zcela fyziologicky nachází nažloutlá tekutina zvaná ušní maz (cerumen). Skládá se z výměšků, které produkují potní žlázky ve zvukovodu, šupinek odumřelé kůže, uvolněných chlupů a nečistot, které v uchu ulpívají (prach či pyl). Ušní maz zde vykonává důležitou funkci, neboť chrání citlivou pokožku zvukovodu před infekcemi a udržuje v uchu ideální prostředí, co se týče pH a vlhkosti. Bez ušního mazu by nebyl ušní bubínek schopen správně přenášet zvuk.

Starý maz se zcela přirozeně a sám posouvá směrem ven z ušního kanálku, kde vypadává. U některých lidí bývá tekutější a výrazněji zabarvený, proto může vypadat jako výtok z ucha (otorea). Rozhodně by ale neměl obsahovat hnis či nějak zapáchat.

Za určitých okolností se může maz v uchu hromadit a způsobovat problémy. Potíže s nadbytkem ušního mazu mají třeba osoby se zahnutými zvukovody a lidé trpící nadměrnou tvorbou ušního mazu. K tvorbě tzv. mazové ušní zátky, která může způsobit nedoslýchavost, tlak v uchu či pískání, přispívá i špatná technika čištění uší. [1, 2, 3, 4, 5]

Co znamená výtok z ucha?

Výtok z ucha představuje jeden z běžných příznaků doprovázející záněty uší a jiná ušní onemocnění. Pokud je zanícený ušní bubínek, dojde po čase k jeho prasknutí a zánětlivá tekutina vyteče z ucha ven. Ne vždy je ale na vině infekce. Výtoky z ucha se objevují i při poranění a uvíznutí předmětu uvnitř ucha. Od příčiny se pak odvíjí barva, konzistence a množství tekutiny, která z ucha vytéká.

• Světle hnědý výtok z ucha: světle hnědý, medově hnědý či oranžově hnědý výtok může poukazovat na nadměrnou tvorbu řídkého ušního mazu. Většinou nezpůsobuje problémy, ale je nutné dát pozor na tvorbu ušní zátky.
• Žlutý výtok z ucha: hnisavý a zapáchající výtok z ucha, který má nažloutlé či zelenožluté zbarvení, je jasnou známkou akutního zánětu středního ucha způsobeného bakteriemi. Kromě výtoku se objevuje silná bolest ucha, horečka a další příznaky. Ušní bubínek naplněný hnisem může sám prasknout, ale někdy je nutné odborné propíchnutí (paracentéza). Po prasknutí bubínku se pacientovi hodně uleví.
• Čirý výtok z ucha: bezbarvý a vodnatý výtok z ucha může souviset s infekcí virového původu. Pokud výtoku předcházel vážný úraz hlavy s frakturou, může jít o vytékající mozkomíšní mok.
• Krvavý výtok z ucha: výtok krve z ucha může být zapříčiněn poraněním zevního zvukovodu, středního ucha i ušního bubínku. Poranit se můžete třeba i nešetrným čištěním ucha vatovou tyčinkou. Další možnou příčinou krvácení je akustické trauma či zvýšení atmosférického tlaku.
• Svědění a výtok z ucha: chronické záněty středního ucha nemívají tak dramatické příznaky. Typický je výtok z ucha bez bolesti. Chronické infekce se projevují spíše svěděním, pálením, pocitem zalehlých uší a výtokem, který se dostaví po prasknutí bubínku. [6, 7, 8, 9, 10]

Zánět středního ucha

Přidruží-li se k výtoku z ucha další příznaky, jako například silná bolest ucha, citlivost na dotek, pocit zalehlého ucha a zvýšená teplota, jedná se pravděpodobně o zánět středního ucha (otitis media). Ten mohou způsobit virové i bakteriální infekce. Zánět středouší souvisí často s infekcemi horních cest dýchacích. Ze středního ucha totiž vychází Eustachova trubice, která se může stát cestou, kudy se do ucha dostanou bakterie z nosohltanu.

Záněty středního ucha mohou být akutní i chronické. Akutní zánět bývá hnisavý, výtok má tudíž žlutou až nazelenalou barvu a obsahuje hnis. U chronického zánětu může vytékající tekutina zapáchat. Záleží ale také na tom, jaký mikroorganismus způsobil infekci. Bakteriální infekce poznáte snadno, výtok bývá zakalený, hnisavý a někdy i páchnoucí. Tyto infekce je nutné přeléčit antibiotiky. Pokud je středouší postiženo virovou infekcí, bývá výtok spíše čirý, vodnatý nebo jen lehce zabarvený. [11, 12, 13, 14, 15]

Plavecké ucho

Zánět vnějšího ucha (otitis externa), známý také jako plavecké ucho, nastává při infekci zvukovodu bakteriemi či plísněmi. K rozvoji této infekce významně přispívá pobyt ve vodě. Příliš velké množství vlhkosti může narušit kůži v uchu, do které se pak dostanou patogeny. Na druhou stranu k tomu nemusí dojít jen kvůli pobytu ve vodě. Podráždění pokožky zvukovodu, která se pak stává vstupní branou pro původce infekce, může způsobit i ekzém nebo mechanické poranění. Mezi příznaky plaveckého ucha patří otok ucha, bolest, svědění, pocit ucpaného ucha a výtok.

Poranění zevního zvukovodu

Krvavý výtok se může objevit v důsledku mechanického poranění zvukovodu, středního ucha či ušního bubínku. Stačí neopatrné čištění vatovou tyčinkou, abyste si poranili ušní bubínek. K traumatu může dojít i poslechem příliš hlasité hudby či hlasitých zvuků, jako jsou výstřely či výbuchy. Tento typ poranění se nazývá akustické trauma. Zranění ucha může způsobit i zvýšení atmosférického tlaku, k čemuž dochází ve vysokých nadmořských výškách a při potápění. [16, 17, 18, 19, 20]

Další příčiny výtoku z ucha

• Uvíznutí předmětu v uchu: s tímto problémem se lékaři setkávají hlavně u malých dětí, které si mohou do ucha zavést cizí těleso. Pokud je předmět ostrý (například tužka), může ucho poranit a způsobit krvácení.
• Úraz spodiny lebeční: vzácnou a mimořádně závažnou příčinou výtoku z ucha je poranění hlavy s frakturou lebečních kostí. Z ucha pak může vytékat mozkomíšní mok (likvor), který vypadá jako čirý či lehce nažloutlý výtok.
• Cholesteatom: nepravý nádor tvořený tukovými buňkami, cholesterolem a enzymy, které mohou poškozovat okolní tkáně. Kromě bolesti ucha, zhoršení sluchu a problémy s rovnovážným ústrojí se projevuje výtokem. [21, 22, 23]

Výtok z ucha u dětí

Malé děti trpí velice často na rýmy a nejrůznější infekce horních cest dýchacích, proto jsou dost náchylné k zánětům středního ucha. Týká se to hlavně miminek, batolat a předškoláků, mají totiž kratší Eustachovu trubici. U starších dětí je výskyt otitidy nižší. Zánět středního ucha bývá u dětí oboustranný a trpí na něj častěji děti, které:

• chodí do školky,
• mají alergie,
• jsou vystaveny cigaretovému kouři,
• žijí v horších hygienických podmínkách.

Kromě klasických příznaků spojených s tímto onemocněním mohou malí pacienti trpět nevolnostmi, průjmem, vysokou horečkou, bolestmi břicha a zvracením. Děti bývají neklidné, podrážděné, hodně pláčou a často se během spánku budí. [24, 25, 26, 27]

Zdroje: nih.gov, caringforkids.cps.ca, healthline.com, clevelandclinic.org, medlineplus.gov, nhs.uk, healthyhearing.com, hopkinsmedicine.org, healthdirect.gov.au, verywellhealth.com, webmd.com, kidshealth.org, zzsmsk.cz, stefajir.cz, cpzp.cz, nzip.cz, medicinapropraxi.cz