Zánět pochvy se dělí na několik typů. Řeší se přitom hlavně medikamenty, ale i čípky a krémy

Co je zánět pochvy?

Zánět pochvy se odborně nazývá vaginitida a dochází k němu, když se pochva zanítí. Projevuje se jak fyzickými příznaky, tak ho někdy doprovází nepříjemný zápach. Nejedná se o nijak vzácné onemocnění, naopak se s ním lze setkat poměrně běžně a může vzniknout z nejrůznějších příčin. Je možné ho úspěšně léčit, přičemž léčba se odvíjí od příčiny zánětu. 

Vulvovaginitidou se pak označuje stav, kdy zánět zasáhne oblast vulvy, tedy vnější část genitálií. Jde o nejčastější zánět pochvy u dětí, přičemž vyšetření tohoto problému probíhá jinak než klasická gynekologická prohlídka, důraz se tu klade na individuální přístup a trvá se při něm na přítomnosti matky. Potenciálními příčinami může být absence ochlupení a labiálního tuku či tenká vaginální sliznice, zároveň leckdy i nedostatečná hygiena.

Dle Americké akademie gynekologů a porodníků existuje během života až třetinová pravděpodobnost, že ženu postihne. Nakazit se je možné prakticky kdykoli, nejohroženější jsou však ženy v reprodukčním období, tedy zhruba od první menstruace do 49 let. Zároveň to však neznamená, že by zánětu musel předcházet penetrační sex, jako tomu je v případě pohlavně přenosných chorob. [1, 2, 3, 4, 5]

Typy zánětu pochvy

Mezi nejfrekventovanější typy vaginitidy patří:

• bakteriální,
• neinfekční,
• kvasinková,
• virová,
• trichomoniáza,
• atrofická (genitourinární syndrom menopauzy). 

Jak z názvu vyplývá, bakteriální zánět pochvy nastává, když je narušena rovnováha bakterií v pochvě (většinou bakterie Gardnerella vaginalis), které se v ní přemnoží. Jedná se o nejčastější typ vaginitidy a je pro ni charakteristický šedobílý výtok a „rybí“ zápach. 

Dalším častým typem je kvasinkový zánět pochvy, který vzniká přemnožením plísně Candida, jež se v pochvě běžně nachází. Projevuje se svěděním, pálením a vaginálním výtokem. Výtok mívá podobu tvarohu a je po něm i cítit. 

Trichomoniázou pojmenováváme pohlavně přenosnou infekci, již má na svědomí Trichomonas vaginalis neboli bičenka poševní, což je jednobuněčný parazit. K nákaze zpravidla dochází pohlavním stykem a jejími příznaky jsou žlutozelený páchnoucí, někdy zpěněný výtok a svědění. K pohlavnímu přenosu dochází i v případě viru herpes simplex či lidského papilomaviru. Virová infekce se projevuje bolestivými vřídky či bradavicemi. 

Neinfekční zánět pochvy vyvolává její podráždění nebo alergická reakce. Za podrážděním mohou stát mýdla, spermicidní přípravky či lubrikanty. Posledně jmenovanou je atrofická vaginitida, kterou způsobuje pokles hladiny estrogenu. Ten má za následek ztenčení a vysoušení endotelu v období perimenopauzy či postmenopauzy. Ta nastává buď přirozeně, nebo v důsledku chirurgického zákroku, jako je odstranění vaječníků. 

Vzácnou a chronickou formou je deskvamativní zánětlivá vaginitida, s níž se ženy setkávají v době perimenopauzy a jež spočívá v nevysvětlitelném úbytku prospěšných bakterií, a naopak přírůstku škodlivých bakterií. Obecně bývá i pro lékaře těžké od sebe jednotlivé typy zánětu rozpoznat, jelikož se vyznačují podobnými příznaky, ačkoli někdy nejsou patrné žádné symptomy, a zároveň může být jedinec napaden vícero typy najednou. [6, 7, 8, 9]

Jaké má zánět pochvy příznaky?

Příznaky se odvíjí od typu zánětu. Může se objevit jen jeden, ale i několik současně a kupříkladu u bakteriální infekce se nemusí dostavit žádné příznaky. Pokud tedy jde o to, jak poznat zánět pochvy, běžně se objevují následující projevy:

• výtok různé barvy (např. vodnatý u kvasinkové infekce),
• zápach,
• vaginální suchost (atrofická a chronická vaginitida),
• pálení při močení, svědění či bolest pochvy (např. při sexu),
• mírné vaginální krvácení či špinění,
• zarudnutí nebo otok.

Dodejme, že co se týče svědění, nejnesnesitelnější bývá v noci. Současně může příznaky zánětu zhoršit sex. [10, 11, 12, 13, 14]

Příčiny

Zánět v pochvě vyvolává narušení vaginálního mikrobiomu a může být způsoben bakteriemi (např. Streptococcus spp.), viry, kvasinkami, nerovnováhou hormonů či alergickou reakcí. Rovnováhu bakterií v pochvě přitom mohou narušit antibiotika, výplachy pochvy, nechráněný sex nebo přítomnost nitroděložního tělíska. 

V případě kvasinkové infekce k ní kromě již zmíněných antibiotik vedou kortikosteroidy, nekontrolovatelná cukrovka či těhotenství. Obecně jsou ženy k zánětu pochvy náchylnější, pokud prochází hormonálními změnami. Nejde tedy jen o menopauzu, ale i těhotenství a následně kojení. 

Zároveň mohou vaginální flóru poškodit či vaginální tkáň vysušit parfémované hygienické prostředky. Zánět pochvy vzniká i v důsledku některých pohlavně přenosných nemocí, a to kapavky, chlamydie či herpetu. Způsobit ho může ale také kožní onemocnění zvané lichen planus. Na vině mohou být rovněž příliš těsné kalhoty nebo vlhké, zpocené spodní prádlo. [15, 16, 17, 18, 19]

Diagnostika

Lékaře je třeba navštívit, pokud dotyčná zaznamená některé z příznaků, které neodeznívají. Sama si může pořídit test vaginálního pH, který naznačí, o co by se mohlo jednat. Gynekolog s pacientkou zpravidla probere její anamnézu, sexuální aktivitu a příznaky. Poté se přistupuje kpánevnímu vyšetření, při němž se sám snaží si některých příznaků všimnout. Někdy k němu využívá nástroje zvaného spekulum, který slouží k zpřístupnění pochvy. 

Běžně se ženě také prohmatává břicho a odebírá vzorek vaginálního výtoku či stěr děložního čípku k laboratornímu vyšetření. Ze vzorku lze pod mikroskopem určit příčinu zánětu pochvy a odhalit přítomnost kvasinek, bakterií a jiných známek infekce.

Kromě toho je možné vzorek poslat na otestování pohlavně přenosné nemoci, kde se pátrá po výskytu daného parazita. V některých případech se požaduje i vzorek moči. K identifikaci zánětu se využívá i již zmíněný vaginální pH test či PCR test, např. k určení deskvamativní vaginitidy. K jejímu odhalení leckdy dopomůže i provedení biopsie. Je zároveň pravděpodobné, že lékař dotyčnou požádá, aby 24 hodin před prohlídkou neměla sexuální styk. 

Neodkládat návštěvu se doporučuje hlavně těhotným ženám, jelikož by u nich vaginitida mohla vést k předčasnému porodu či být důvodem nízké porodní hmotnosti miminka. Neléčený zánět pochvy může dále zvýšit pravděpodobnost nakažení se pohlavně přenosnou nemocí či se rozvinout do pánevního zánětlivého onemocnění, jež mimo jiné může způsobit zjizvení vedoucí k neplodnosti či chronické pánevní bolesti. [20, 21, 22, 23]

Jaká je na zánět v pochvě léčba?

Léčba závisí na příčině zánětu pochvy. Pokud ho vyvolaly bakterie, nasazují se antibiotika, a to konkrétně metronidazol a klindamycin. Vyjma perorálního užití bývají i ve formě gelu či krému, který se zavádí do pochvy. Metronidazolem lze přitom léčit i trichomoniázu, antibiotikum by měl brát i partner, aby se zabránilo zpětnému přenosu. Kvasinková infekce se řeší antimykotickými krémy nebo čípky, zabírá na ni klotrimazol, mikonazol, tiokonazol či flukonazol. 

Co se týče atrofické vaginitidy, účinkuje estrogenový krém, ale i tablety či vaginální kroužek, které zvyšují hladinu estrogenu v těle. Na vaginální suchost si je možné pořídit lubrikant na vodní bázi. Krém či čípek s klindamycinem bývá předepisován i na deskvamativní vaginitidu. 

Pokud za zánětem stojí alergická reakce na nějaký prostředek, je třeba ho odhalit a poté se mu vyhýbat. Zároveň mohou být v takovém případě dotyčnému předepsána antihistaminika. Důležité je zdůraznit, že ačkoli si lze zakoupit některé léky na zánět pochvy bez předpisu, vždy by se jejich užití mělo konzultovat s lékařem.

Obvykle se při léčbě kvasinek a bakterií stav zlepší do dvou týdnů. Jiná situace nastává u virového původu, tam se usiluje o zmírnění projevů zánětu pochvy, což může trvat 3 až 6 měsíců. Při bakteriální infekci by se přitom po dobu léčby mělo vyvarovat sexu, či alespoň používat kondom. Pokud se bakteriální infekce má tendenci vracet, používají se spolu s antibiotiky i čípky s kyselinou boritou. Upozorňujeme, že však nejsou vhodné pro těhotné ženy.

Co na zánět pochvy lze použít, pokud jste zastánci domácí léčby, jsou bylinky. Za účinný se pokládá česnek a tymián. Dokonce se prokázalo, že vaginální krémy obsahující je jsou stejně efektivní v léčbě kvasinkové infekce jako ty s klotrimazolem. Na bakteriální zánět pochvy se zdá, že má podobný vliv jako metronidazol třezalka tečkovaná a dřišťál obecný, ovšem bez vedlejších účinků. Je však třeba rozsáhlejšího výzkumu. [24, 25, 26, 27, 28, 29]

Prevence

V rámci prevence je zásadní dbát na správnou hygienu. Obecně se doporučuje:

• vyvarovat se dráždivým látkám (parfémovaná mýdla, změkčovadla, menstruační přípravky a pěny do koupele),
• mýdlo z intimních partií důkladně opláchnout a posléze pochvu pečlivě osušit,
• po vykonání potřeby se utírat zepředu dozadu,
• vyhnout se výplachům (narušení pH),
• praktikovat bezpečný sex (použití kondomu, ideálně mít stálého partnera),
• řádně po každém použití omýt erotické pomůcky,
• dostavovat se pravidelně na gynekologické prohlídky,
• užívat probiotika, 
• co nejrychleji se převléci z mokrých plavek a cvičebního úboru,
• obstarat si prodyšné oblečení a bavlněné spodní prádlo. [30, 31, 32, 33]

Zdroje: my.clevelandclinic.org, webmd.com, healthline.com, nzip.cz, medicalnewstoday.com, health.com, medlineplus.gov, mayoclinic.org, nhs.uk, yalemedicine.org, semanticscholar.org, farmaciajournal.com, pediatriepropraxi.cz