Riziko zlomeniny se zvyšuje s přibývajícím věkem. První pomocí je zraněnou oblast znehybnit

Definice zlomeniny

Zlomenina se odborně označuje jako fraktura a značí úplné nebo částečné přerušení kostní tkáně bez ohledu na jejívelikost. Může se zlomit podélně, příčně i na několika místech zároveň, a dotýkat se jakékoli kosti v těle. Zpravidla k ní dochází po nárazu nebo vyvíjení tlaku větší silou, než dokáže snést.

Většinou nastává v důsledku úrazu, přičemž riziko jejího výskytu zvyšují i některé zdravotní komplikace. Za jak dlouho sroste zlomenina, pak závisí na tom, o jakou kost šlo, v jakém místě kosti k fraktuře došlo a co ji zavinilo. Doba rekonvalescence se kromě toho odvíjí od věku a zdravotního stavu pacienta. [1, 2, 3, 4]

Typy zlomeniny

Jak níže zjistíte, existuje mnoho typů zlomenin, přičemž se obecně dělí podle tvaru, příčiny nebo části těla, kde k ní došlo. Někdy se tyto faktory různě prolínají a kombinují. V takovém případě se mluví například o únavové zlomenině holenní kosti. 

Setkat se pak můžete s otevřenými a uzavřenými zlomeninami, s úplnou a neúplnou zlomeninou či dislokovanou a nedislokovanou zlomeninou. Neúplné zlomeniny se přitom stávají spíše dětem, jelikož mají měkčí kosti než dospělí, a tedy se snáze ohnou, než že by se zlomily. Probereme je odděleně.

Pro dislokovanou zlomeninu je příznačné, že k fraktuře dojde na vícero místech, což ji vychýlí z původní pozice, jako třeba při dislokace kloubu. Pokud zlomenina proniká do povrchu kloubu, říká se jí intraartikulární zlomenina. Při nedislokované zlomenině je kost navzdory fraktuře schopna pohybu a zachovává si svou pozici. Nutnost chirurgického zákroku se přitom předpokládá spíše u dislokované zlomeniny. 

Uzavřená zlomenina (někdy též zvaná jednoduchá) značí zlomení kosti, jež nenarušuje okolní tkáň a nepoškozuje pokožku, jejím opakem je otevřená zlomenina. Jako otevřená zlomenina (někdy též komplikovaná) bývá pak označována fraktura, kdy kost pronikne kůží, ačkoli se posléze může vrátit na své místo a nemusí vyčnívat ven. Otevřené zlomeniny se pokládají za závažnější, a to zejména z důvodu možného propuknutí infekce v kosti a delšího hojení.

Za patologické zlomeniny se označují fraktury vzniklé následkem zdravotního problému, jehož vinou jsou kosti oslabené. Jako kompresní zlomenina je známá rozdrcená kost (obvykle se týká houbovitých kostí páteře), daná kost vypadá oproti normálnímu stavu plošší či širší. Pokud je stejná kost zlomena na dvou místech a tvoří tak jakýsi plovoucí kus, lze se setkat s označením segmentální zlomenina. Vzácným typem pak je avulzní zlomenina způsobená stahem svalu. 

Únavová zlomenina (též stresová zlomenina) je pojmenována dle toho, že k ní dochází po opětovném či dlouhodobém působení síly na kost, které ji postupně oslabuje, až praskne. Jde o častý jev u sportovců. Jejím podtypem je vlasová trhlina (tenká, částečná zlomenina), kdy se kost poškodí vinou napětí. 

Pod kominutivní zlomeninou se pak rozumí rozlomení kosti na vícero částí. Podle linie zlomeniny se dále rozlišuje šikmá, podélná (po celé délce kosti) či příčná zlomenina, ale i spirální zlomenina (zlomenina se spirálovitě vine kolem kosti, stává se tak často při úrazu zapříčiněném zkroucením).

Co se týče horní části těla, pojí se s ní zlomené rameno, zlomené žebro, zlomený nos, zlomená čelist, zlomená pažní kost, zlomenina lokte nebo zlomená lopatka. Mezi fraktury týkající se rukou či zápěstí se řadí Bartonova zlomenina, boxerská zlomenina (vzniká pod hlavičkou kosti záprstní), Collesova zlomenina (kosti vřetenní), Smithova zlomenina, zlomenina záprstní kosti (kost propojující zápěstí s prsty) a zlomený malíček. 

Zbývá zmínit zlomeniny postihující dolní část těla, kam spadá zlomená noha, zlomená pánev, zlomenina acetabula (nitrokloubní zlomenina), zlomenina stehenní kosti, zlomenina pately (čéšky), zlomenina bérce, tedy holenní a lýtkové kosti, zlomený kyčelní kloub, ale i trimalleolární zlomenina (zahrnující zlomeninu zevního kostníku, vnitřního kotníku a zadní hrany tibie), zlomenina nártní kosti a Jonesova zlomenina.

Zlomeniny u dětí

Následující typy zlomenin, které si představíme, se objevují především u dětí. Jedná se o:

• zlomenina typu vrbového proutku (green stick fracture) – neúplná zlomenina, kost je ohnutá, porušená jen na jedné straně,
• torus zlomenina – neúplná zlomenina, kost se zlomí na jednom konci následkem stlačení kostí, jež do sebe narazí, na druhém konci je patrný hrbol (připomíná vlnu), 
• zlomenina růstové ploténky – potenciálně může vést ke zkrácení délky kosti. [5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12] 

Jak poznat zlomeninu?

Příznaky zlomeniny se odvíjí od toho, jaká kost v těle se zlomila a jak vážné je zranění. Dále záleží na celkovém zdravotním stavu pacienta a jeho věku. Nicméně nejčastěji se fraktura projevuje tímto:

• intenzivní bolest,
• deformace (na první pohled je zjevné, že dané místo je vychýlené od svého původního stavu),
• otok, modřina, zarudnutí či krvácení,
• citlivost či necitlivost v oblasti poranění,
• teplota,
• neschopnost udržet na poraněném místě váhu,
• omezená pohyblivost dané části těla,
• porušená kůže.

Pokud nevíte, jak poznat zlomeninu, pak vězte, že někdy je to vcelku lehké a napoví vám skřípavý zvuk či prasknutí kosti. Většinou se navíc s frakturou dostavuje náhlá a intenzivní bolest, jež se může vystupňovat spolu s tím, jak se snažíte s poraněnou částí těla pohybovat, ale stejně může reagovat i na dotyk. Občas se dokonce stává, že lidé následkem bolesti omdlí. Zároveň je možné, že se vyskytnou příznaky jako závrať a chlad vyvolaný šokem. [13, 14, 15, 16]

Příčiny zlomeniny

Ke zlomenině nejčastěji dochází vinou úrazu. Zdravé kosti běžně snesou i nečekaně silné nárazy, stačí však na kost vyvinout větší sílu, než je schopna zvládnout, a zlomí se. Spolu s tím souvisí, že kosti jsou údajně nezranitelnější, když jsou z nějakého důvodu zkroucené. 

Obvykle zlomení kosti nastává v důsledku přímého nárazu, pádů, autonehod nebo úrazů způsobených při sportu. U sportu si však lze kost zlomit i bez úrazu, kost je totiž možné poškodit tím, jak je nadměrně a opakovaně zatěžována (třeba při běhu), čímž vznikají např. únavové zlomeniny chodidla, kotníku či kyčle. Únavovou zlomeninou však mohou trpět i lidé nesportující, ale používající ruce stále stejným způsobem dennodenně v práci. 

Je všeobecně známo, že s postupem času kosti slábnou, čímž se také zvyšuje pravděpodobnost způsobení si zlomeniny. Na vzniku zlomeniny se zároveň vysokou měrou podílí osteoporóza, má na svědomí miliony fraktur ročně. Na vině však může být i rakovina kostí, ale též diabetes 2. stupně a zánětlivá onemocnění se pokládají za rizikové faktory. Vést ke zlomenině mohou i některé léky, a to glukokortikoidy a pravděpodobně i bisfosfonáty. Současně je třeba být opatrný na začátku menopauzy, kdy v těle klesá hladina estrogenu, což má vliv na regulaci vápníku. [17, 18, 19, 20, 21]

Diagnostika

Obvykle se v diagnostice zlomeniny přistupuje k fyzikálnímu vyšetření a zobrazovacím testům. Ze všeho nejdříve se lékař vyptá na okolnosti, které zlomenině předcházely. Je také možné, že vás vyzve, abyste zkusili zasaženou oblastí nějakým způsobem pohybovat, sám přitom bude pozorovat, dostaví-li se bolest či jiné projevy poukazující na zlomeninu. V případě převezení na pohotovost je poraněné místo nejdříve stabilizováno a ošetřeno v závislosti na jeho závažnosti. Dalším krokem bývají zobrazovací testy.

Lékař potřebuje zlomeninu vidět, proto se provádí rentgen (přispívá k určení typu a lokalizaci zlomeniny), magnetická rezonance (poskytnutí komplexního obrazu o fraktuře, zachytí totiž i tkáně, jako jsou chrupavky a vazy, nacházející se v bezprostředním okolí traumatu), CT (podání detailnějšího pohledu než u rentgenu) nebo se zvolí skenování kosti za účelem odhalit poranění, která rentgen neobjevil. Jak by se dalo očekávat, skenování vyžaduje více času než předešlé metody. [22, 23, 24]

Léčba zlomeniny

První pomoc

Zatímco se čeká na pomoc lékaře, můžete si sami ošetřit poranění těmito úkony:

1. zastavit krvácení (na ránu ideálně přiložit sterilní obvaz, ale lze použít i čistou látku),
2. znehybnit poraněné místo (v žádném případě se však sami nesnažte kost vrátit na své původní místo),
3. přiložit dlahu (jen tehdy, jste-li k tomu vyškolení a lékařská pomoc je v nedohlednu, umístěte dlahu nad a pod poraněné místo, lze tak zmírnit bolest; využít můžete srolovaných novin nebo dřeva)
4. přiložit ledový obklad (led je nutno omotat ručníkem či kusem látky, obklad snižuje bolest a zmenšuje otok), 
5. poskytnout pomoc při šoku (pokud raněný zrychleně dýchá a je mu na omdlení, okamžitě ho položte na zem a zvedněte mu nohy),
6. nehýbat s poraněným při podezření na poškození páteře či hlavy.

Lékař většinou usiluje o to zlomenou kost navrátit do původní polohy a zajistit, aby byla po čas hojení stabilizovaná. K vyvolání přirozeného procesu hojení lékař kost zmenší, což spočívá ve vyrovnání konců zlomených kostí. Hojení zlomenin se pak děje samovolně, je pouze nutné, aby se části poškozené kosti nehýbaly. Na okrajích těchto částí postupně začne vznikat nová kost a tyto úlomky zacelí. Ke stabilizaci zlomeniny se běžně využívá sádra nebo ortéza. 

Spíše zřídka se ke stabilizaci poranění uplatňuje trakce. Lékař při ní prostřednictvím kladek a závaží zavěšených v kovovém rámu nad lůžkem může vyvíjet tlak na svaly a šlachy v kosti, tlak by přitom měl sloužit k srovnání zlomených kostí uvnitř. V průběhu léčby se opět používá rentgen, aby se zjistilo, jestli kosti skutečně srůstají. Co se týče toho, jak dlouho bolí zlomenina, bolest většinou ustoupí během léčení.

V závažných případech se ovšem musí přistoupit k operaci. Znehybnění kosti se dosahuje otevřenou redukcí a vnitřní či vnější fixací. V případě otevřené redukce a vnitřní fixace lékař nejdříve navrátí kost do původní polohy. Následně se kost spojí a zafixuje. K tomu mu poslouží šrouby či kovové destičky, občas se do centrální části kosti vkládá tyč či intramedulární hřeby. Čepy či dráty se uplatňují při fixaci příliš malých částí kosti, obvykle se připevňují spolu s tyčemi či destičkami. 

V rámci vnější fixace se v místech nad a pod zlomeninou umístí do kosti čepy nebo šrouby. Ty se poté připevní ke stabilizační tyči, jež se přiloží k vnější straně pokožky. Funkcí tyče je zachovávat během hojení kost nehybnou. Jde o prvotní, dočasný způsob léčby, než se přistoupí k vnitřní fixaci. 

Zlomenina vyžaduje zvýšenou pozornost, jestliže k ní dojde v oblasti kloubu. V takovém případě totiž hrozí trvalá ztuhlost nebo artritida, tedy že kloub nebude možné ohýbat jako před úrazem. Při zlomeném kloubu (ramenu, loktu nebo koleni) se někdy přistupuje k artroplastice, jedná se o náhradu poškozeného kloubu umělým, který bývá vyroben z kovu nebo keramiky. V dnešní době vypadají umělé klouby velice věrohodně a pohybuje se s nimi podobným způsobem.

Někdy se využívají také kostní štěpy, a to zvláště tehdy, pokud je kost moc posunutá nebo nesrůstá tak, jak by měla. Kvůli tomu se ke kosti přiloží jiná kostní tkáň, aby se stimulovalo hojení. Poté dochází k vnitřní fixaci. Buď se přitom tato kostní tkáň získá z jiné kosti pacienta (často z kyčle), nebo od nějakého dárce či se jedná o umělou náhradu. 

Ke snížení bolesti a zmírnění jiných projevů se předepisují léky, a to tedy jak léky proti bolesti, tak proti zánětu. Po nějaké době je možné, že vám lékař doporučí fyzikální terapii, rehabilitace pomůže obnovit ztracenou sílu svalů a navrátit pohyblivost dané oblasti.

Pokud vás zajímá, jak dlouho se hojí zlomenina, musí se počítat s několika týdny až měsíci. Ortézu dotyčný musí nosit přibližně 3 až 5 týdnů, zatímco u sádry trvá hojení déle, zpravidla 6 až 8 týdnů. Samozřejmě však záleží na závažnosti fraktury či potenciálních komplikacích, jako jsou potíže s prokrvením. 

Při léčbě zlomeniny může ale také dojít k nesprávnému srůstu kostí (malunion), infekci způsobené bakteriemi při otevřené zlomenině (osteomyelitida), avaskulární nekróze (odumření kosti v důsledku zablokovaného přívodu krve), jinému vnitřnímu poškození vlivem zlomeniny (postižení svalů, nervů, cév, šlach a vazů) nebo se vůbec nemusí jevit, že kosti srůstají (nonunion). [25, 26, 27, 28, 29]

Prevence

Všem zlomeninám sice není možné zamezit, ale snížit riziko přesto částečně lze následováním preventivních opatření, mezi něž řadíme:

• dostatečný příjem vitamínu D a vápníku k posílení kostí (expozice slunečnímu záření, strava obohacená o ryby a mléčné výrobky),
• pravidelný pohyb či cvičení s vlastní vahou (chůze, tenis, posilování, tanec),
• v případě nutnosti podstoupit léčbu osteoporózy,
• přestat či omezit kouření (zvyšuje riziko vzniku zlomeniny a ztěžuje hojení),
• výběr vhodné obuvi či nošení ochranných pomůcek při sportování. [30, 31, 32, 33]

Zdroje: my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, healthline.com, pennmedicine.org, webmd.com, hopkinsmedicine.org, medlineplus.gov, onlinelibrary.wiley.com, sciencedirect.com, mayoclinic.org, stefajir.cz, onhb.cz