Co je prostata?
Prostata neboli předstojná žláza je pohlavní orgán, který představuje důležitou součást mužského pohlavního ústrojí. U zdravého člověka tato žláza dosahuje zhruba velikosti vlašského ořechu. Tvoří ji drobné žlázky zodpovědné za produkci semenné tekutiny (15–30 % ejakulátu), která pak poskytuje výživu spermiím, zajišťuje jejich pohyblivost a zvyšuje životaschopnost.
Pokud jde o to, kde je prostata umístěná, nachází se konkrétně na spodní straně močového měchýře a obklopuje začátek močové trubice. Začíná se přitom vyvíjet již před narozením, po příchodu na svět váží zhruba 3–5 g a během puberty se postupně zvětšuje. U zdravého muže ve věku 20 let se pak její hmotnost pohybuje kolem 20–35 g, ale ve stáří může v extrémních případech vážit klidně až 200 g.
Vývoj prostaty, její podobu a tvorbu semenné tekutiny výrazně ovlivňuje mužský pohlavní hormon testosteron (konkrétně pak jeho forma známá jako dihydrotestosteron). Ten může způsobit také různé změny včetně zvětšování prostaty, což lékaři označují pojmem benigní hyperplazie prostaty. Jde o nezhoubné zvětšení předstojné žlázy, které způsobuje problémy při močení. [1, 2, 3, 4, 5]
Rakovina prostaty
Rakovina prostaty je jedním z nejčastěji diagnostikovaných zhoubných nádorů v České republice i ve zbytku světa. Obvykle roste pomalým tempem, takže se prvotní příznaky onemocnění objeví teprve ve chvíli, když se nádor zvětší natolik, že dojde k zúžení močové trubice. Postihuje přitom hlavně starší muže, ale poslední dobou se výrazně zvyšuje také procento mladších pacientů.
Většinou se jedná o karcinom (zhoubný nádor z epitelových buněk), který je po histopatologickém vyšetření identifikován konkrétně jako adenokarcinom. Ten se typicky rozvíjí v periferní části předstojné žlázy, takže zejména v počátečním stádiu onemocnění nemusí pacient zaznamenat žádné potíže, které by mu napověděly, že je něco v nepořádku.
Vzhledem k četnosti tohoto onemocnění by měl každý muž po padesátce pravidelně navštěvovat urologa, který může na základě vyšetření odhalit zhoubné změny a doporučit pacientovi vhodné řešení situace. Pokud se onemocnění podaří odhalit v časném stádiu, je poměrně dobře léčitelné. Šance na úplné vyléčení pokročilých karcinomů prostaty je podstatně nižší. [6, 7, 8, 9]
Výskyt onemocnění
V současné době tvoří rakovina prostaty téměř 8 % veškerých diagnostikovaných nádorů. Na území České republiky lékaři každoročně zaznamenají zhruba 8000 nových případů tohoto onemocnění a incidence se pohybuje kolem 150 případů na 100 000 mužů. Stejně jako u většiny ostatních chorob přitom i zde platí, že čím dříve se nemoc odhalí, tím větší šanci na uzdravení pacient má.
U mužů mladších 40 let se karcinom prostaty vyskytuje spíše ojediněle a ve věkové skupině od 40 do 50 let je incidence tohoto onemocnění také poměrně nízká. Po padesátce však výskyt rakoviny výrazně stoupá, přičemž více než 70 % nádorů lékaři diagnostikují pacientům starším 65 let a největší množství případů bývá pozorováno u mužů ve věku od 80 do 85 let. [10, 11, 12, 13, 14]
Příčina rakoviny prostaty
Přesný důvod vzniku tohoto zhoubného onemocnění se lékařům prozatím nepodařilo určit. Údajně se však začíná vyvíjet ve chvíli, kdy v prostatě nastanou specifické změny (typicky ve žlázových buňkách). Výzkumy také naznačují, že výskyt nádorů prostaty souvisí s řadou rizikových faktorů, kam patří například:
- věk pacienta – četnost onemocnění stoupá s přibývajícím věkem (incidence se výrazně zvyšuje po padesátce), přičemž studie potvrzují, že zhruba 70 % pacientů starších 90 let má v těle alespoň jedno ložisko rakoviny prostaty,
- rasa a etnická skupina – nádory prostaty jsou v černošské populaci mnohem častější než u bělochů, zatímco Asiaté a Hispánci vykazují nejmenší množství případů tohoto onemocnění,
- genetické predispozice – vyšší riziko vzniku rakoviny mají v tomto případě muži, jejichž blízký příbuzný (dědeček, otec nebo bratr) se potýká nebo potýkal se stejným onemocněním,
- genové mutace a další onemocnění – svůj vliv mohou mít především změny genů BRCA1 a BRCA2, ale vyšší riziko rakoviny prostaty mají také pacienti trpící Lynchovým syndromem,
- hormonální vlivy – jde hlavně o působení dihydrotestosteronu, který sice nemá přímý vztah ke kancerogenezi, ale někdy se podílí na manifestaci,
- strava a životní styl – riziko rozvoje karcinomu prostaty se výrazně zvyšuje u pacientů, kteří se stravují nezdravě (především konzumace živočišných tuků a červeného masa, nedostatek vlákniny), nemají dostatek pohybu, kouří a ve větším množství si dopřávají alkoholické nápoje,
- sexuální aktivita – z tohoto pohledu lékaři za rizikovou považují hlavně promiskuitu (incidence je mnohem nižší u eunuchů) a sexuálně přenosné choroby,
- profesionální faktory – sem patří například expozice rentgenovému záření, kontakt s některými těžkými kovy, jako je kadmium, nebo práce s pesticidy. [15, 16, 17, 18, 19, 20]
Jaké má rakovina prostaty příznaky?
V počátečních stádiích bývá rakovina prostaty většinou zcela asymptomatická. To znamená, že pacienti nepociťují žádné viditelné příznaky a často nemají o svém onemocnění potuchy. Důvodem je skutečnost, že se karcinom prostaty obvykle rozvíjí v periferní zóně, zatímco nádory v zóně centrální nebo přechodné mají mnohem menší četnost.
Výraznější klinické projevy se obvykle pojí až s lokálně pokročilejšími nádory, které tlačí na močovou trubici a prorůstají do močových cest. Pacient může zaznamenat podobné problémy s prostatou jako v případě benigní hyperplazie, která ovšem není zdaleka tak nebezpečná. Jedná se hlavně o potíže při močení v podobě častého chození na toaletu, a to i v nočních hodinách.
Mezi typické projevy rakoviny prostaty patří polakisurie neboli opakovaná evakuace malého množství moči v krátkých časových intervalech. Potřeba na močení navíc nemocného často budí i ze spánku, ačkoliv je pak schopný vypudit pouze nepatrné množství moči. Kromě toho může zpozorovat, že proud moči je mnohem slabší, než býval dříve.
Někdy ale může naopak docházet k zadržování moči, a přestože člověk nepociťuje žádnou bolest prostaty, každé vykonání potřeby bývá náročné a nepříjemné, což se označuje jako dysurie. Vzácně se pak může objevit také krev v moči a mezi poměrně časté obtíže se řadí také poruchy erekce nebo bolestivá ejakulace.
Na pokročilou rakovinu prostaty mohou poukazovat také celkové příznaky, jako je nechutenství, nevysvětlitelné hubnutí, únava a slabost. V nejtěžších stádiích pak nádory metastazují také do dalších orgánů (především do kostí), což se pojí se silnými bolestmi zad, kyčlí a končetin. Kromě toho mohou metastázy utlačovat míchu, což vede k problémům s hybností. [21, 22, 23, 24, 25]
Metastazování
Pokud nádor proroste stěnou prostaty, riziko vzniku metastáz výrazně stoupá. Rakovina se pak šíří hlavně lymfogenně a metastázy se objevují v lymfatických uzlinách aorty, pánve nebo nad levým klíčkem. Když karcinom proroste také do krevní cévy, dochází ke vzniku metastáz v kostech, játrech, plicích, nadledvinách, ledvinách a centrální nervové soustavě. Kromě toho se ovšem nádor může šířit také do okolních měkkých tkání, do močového měchýře a do semenných váčků. [26, 27, 28, 29]
Diagnostika onemocnění
K odhalení rakoviny prostaty dochází často náhodně během jiného vyšetření (například v rámci prevence), a to na základě zvýšených hodnot tzv. prostatického specifického antigenu (PSA), který je pro karcinom prostaty charakteristický. Lékaře byste nicméně měli navštívit také ve chvíli, kdy zaznamenáte jakýkoliv problém s prostatou.
Někteří muži navštíví urologa s příznaky benigní hyperplazie prostaty, ale ukáže se, že kromě toho mají v těle také ložisko karcinomu. Pokud navíc pacient nebo lékař pojme podezření na rakovinu prostaty až ve chvíli, kdy se objeví některé z výše uvedených projevů, bývá na terapii, která by mohla vést k úplnému vyléčení, poměrně pozdě. Vždy je ale nutné provést řadu vyšetření, které diagnózu potvrdí, případně odhalí stádium nemoci a nasměrují lékaře ke správné léčbě.
Vyšetření konečníku prstem
Mezi nejčastěji prováděná vyšetření se v tomto ohledu řadí palpace neboli vyšetření konečníku pohmatem (tedy per rectum). Lékař v jeho průběhu vloží prst v ochranné rukavici do pacientova konečníku a jemně prohmatá jeho prostatu. Může tak odhalit větší změny, které jsou na povrchu tkáně hmatné. Pokud se objeví něco neobvyklého, odešle pacienta na další testy.
Toto vyšetření dnes často slouží jako metoda prvního záchytu rakoviny prostaty a preventivně by jej měl podstoupit každý muž starší 40 let, a to minimálně jednou ročně. Díky tomu je možné odhalit karcinom prostaty včas a co nejrychleji zahájit potřebnou léčbu, která může chorobu zcela eliminovat.
Vyšetření hladiny PSA v krvi
Prostatický specifický antigen (PSA) je protein, jenž se tvoří v prostatě. Pokud je jeho hladina v krvi zvýšená, je jasné, že na místě došlo k nějakým změnám, ačkoliv se nemusí hned jednat o zhoubný nádor. U pacientů se zvýšenou hladinou PSA je nicméně karcinom prostaty odhalen zhruba ve čtvrtině případů. Vyšší hladina PSA ale někdy může poukazovat i na jiné příčiny, kam patří:
- infekce močových cest,
- zánět prostaty (prostatitida),
- zvětšená prostata (benigní hyperplazie prostaty),
- pohlavní styk před odběrem vzorku krve pro toto vyšetření,
- sportovní činnost před odběrem vzorku krve pro toto vyšetření,
- palpace či transrektální ultrazvukové vyšetření prostaty před odebráním vzorku krve pro toto vyšetření.
Jednorázově zvýšená hladina PSA není diagnostiky dostatečně průkazná, a proto se vyšetření opakuje, přičemž lékař pacienta odesílá také na další testy. Většina nádorů odhalených při vyšetření hladiny PSA roste pomalu. Samozřejmě však není možné dopředu říct, jak se bude daný nádor v budoucnu vyvíjet. Právě z toho důvodu se velké procento mužů, u nichž byl odhalen karcinom prostaty, rozhodne pro léčbu.
Máte zvětšenou prostatu?
Transrektální ultrazvuk
Další diagnostickou metodou, která se k odhalení nádorů prostaty používá, je transrektální ultrazvukové vyšetření prostaty (TRUS). Jde o vyšetřovací metodu, která doplňuje vyšetření pohmatem. Provádí se tak, že lékař zavede do pacientova konečníku ultrazvukovou sondu, což je pro některé muže nepříjemné. Lékaři to nicméně pomáhá přesněji určit umístění a rozsah nádoru.
Biopsie prostaty
Pojme-li ošetřující lékař podezření na rakovinu prostaty, doporučí odběr vzorků tkáně z prostaty prostřednictvím punkční biopsie. Ta se přitom provádí dvěma různými způsoby. Prvním z nich je transrektální punkční biopsie prostaty pod kontrolou ultrazvuku, kdy je do prostaty přes konečník zavedená tenká dutá jehla. Lékař pak odebere 10–12 vzorků tkáně, které odešle k vyšetření.
Druhou variantou je transperineální punkční biopsie prostaty pod kontrolou ultrazvuku, která se provádí tak, že lékař zavádí dutou jehlu do prostaty skrze oblast hráze. Obě tato vyšetření mohou být pro pacienta bolestivá, a proto se většinou provádí v lokální anestezii. Později navíc může pacient zaznamenat v moči nebo v ejakulátu příměs krve.
Další zobrazovací metody
- Magnetická rezonance – pomáhá lékařům upřesnit velikost ložiska v prostatě a vztah tohoto útvaru k okolním strukturám (prorůstání skrze pouzdro prostaty, postižení dalších orgánů),
- radioizotopová kostní scintigrafie – používá se spíše výjimečně k posouzení rozšíření karcinomu do kostí,
- RTG plic – toto vyšetření se využívá k vyloučení, nebo naopak potvrzení přítomnosti plicních metastáz,
- CT vyšetření – pomáhá odhalit uzlinové metastázy,
- PET (pozitronová emisní tomografie) – provádí se v rámci stagingu, tedy pro zhodnocení rozsahu onemocnění, a to u pacientů s vysoce rizikovým karcinomem prostaty,
- vylučovací urografie.
Diferenciální diagnostika
V rámci diferenciální diagnostiky je nutné rozlišit rakovinu prostaty od jiných onemocnění, která mohou mít podobné projevy. Sem patří především:
Stádia rakoviny prostaty
Ještě než lékaři rozhodnou o tom, jak bude probíhat léčba karcinomu prostaty a které terapeutické metody budou v případě daného pacienta vhodné, potřebují znát konkrétní stádium onemocnění. Jednotlivé stupně se zde přitom rozlišují podle toho, jak nádor roste, jaké má rakovina prostaty projevy a zda již karcinom stihl metastazovat také do dalších orgánů a tkání.
Zjednodušeně se někdy hovoří o lokalizovaném karcinomu prostaty, lokálně pokročilém karcinomu prostaty a metastatickém karcinomu prostaty. Nejčastěji se ale používá mezinárodní systém TNM klasifikace, kde písmeno T znamená velikost a rozsah primárního nádoru (T1–T4), písmeno N udává, zda jsou postiženy lymfatické uzliny (N0, N1), a písmeno M značí přítomnost metastáz (M0, M1).
Pro jednotlivé kombinace TNM jsou pak zhoubným nádorům přiřazena konkrétní klinická stádia, která se určují římskými číslicemi I–IV (od nejlehčího po nejtěžší). Také u rakoviny prostaty tedy rozlišujeme čtyři různá stádia, která vypadají následovně:
- I. stádium – nádor roste pomalu, není hmatný a postihuje maximálně polovinu jedné strany prostaty. Hodnota PSA bývá nízká, přičemž nádorové buňky působí jako ty zdravé.
- II. stádium – nádor se stále nachází pouze uvnitř prostaty a již může být dostatečně velký na to, aby byl hmatný. Hodnota PSA bývá nízká nebo středně vysoká. Přestože je ale v tomto stádiu nádor prozatím malý, může mít zvýšené riziko dalšího růstu a rozšiřování.
- III. stádium – jedná se o lokálně pokročilý nádor, který bude pravděpodobně dále růst a rozšíří se také na další místa. V závislosti na konkrétním typu se přitom mohl dostat mimo vnější vrstvu prostaty do dalších tkání a je možné, že zasáhl semenné váčky, močový měchýř nebo konečník. Hodnota PSA je vysoká.
- IV. stádium – nádor se již rozšířil mimo prostatu, a to do regionálních či vzdálených lymfatických uzlin nebo také do dalších částí těla (kosti, játra, plíce a podobně).
Agresivitu karcinomu prostaty je možné posoudit podle Gleasonova skóre, které se určuje na základě mikroskopického zhodnocení odebraného vzorku. Pokud je hodnota 6 a méně, znamená to, že nádor buď neroste, nebo roste velmi pomalu, a tudíž by nemusel tvořit metastázy. Hodnota 7 se přisuzuje středně rizikové skupině, a je-li výsledek 8 nebo více, nádor má vysokou agresivitu.
Zjištěná hodnota PSA spolu s klinickým stádiem nádoru a Gleasonovým skóre následně lékařům umožňují vyvodit konkrétní závěry o povaze onemocnění a také o agresivitě karcinomu. V závislosti na těchto zjištěních se pak dá posoudit riziko, které nemoc pro pacienta představuje, a lékaři mohou zvolit také odpovídající léčbu. [36, 37, 38, 39, 40]
Léčba rakoviny prostaty
Pokud se skutečně potvrdí, že se pacient potýká s rakovinou prostaty, je nutné co nejrychleji nasadit vhodnou léčbu. Její podoba se typicky odvíjí od několika faktorů, kam patří především věk pacienta, histologická klasifikace nádoru, stádium nádoru, přítomnost či nepřítomnost jednotlivých symptomů, ale také celkový zdravotní stav konkrétního pacienta.
U starších mužů s dobře diferencovaným, lokalizovaným menším nádorem lze zvolit strategii označovanou jako watchful waiting, tedy vyčkávání a sledování pacienta. Dále se pak rozlišuje mezi kurativní léčbou, jejímž cílem je úplné vyléčení nemoci, a paliativní léčbou, která se snaží zmírnit pacientovy obtíže a zpomalit celkový postup nemoci.
Kurativní léčba se typicky používá v případech, kdy nádor ještě nevytvořil žádné metastázy. Lékaři si kladou za cíl zničit všechny nádorové buňky, k čemuž se používají chirurgické zákroky, ozařování nebo hormonální léčba. Pokud nádor ovšem již metastazoval, není možné jej plně vyléčit. V tuto chvíli přichází na řadu paliativní léčba, konkrétně třeba androgen deprivační terapie, chemoterapie nebo léčba bolesti.
Chirurgická léčba
Ve většině případů se lékaři rozhodnou přistoupit k operačnímu řešení, kterým je chirurgické odstranění prostaty neboli radikální prostatektomie. Tato možnost je vhodná hlavně u pacientů s lokalizovaným nádorem prostaty, který se ještě nerozšířil na další místa. Existuje přitom hned několik operačních metod, které může lékař použít. Sem patří:
- otevřená radikální prostatektomie,
- laparoskopická radikální prostatektomie,
- roboticky asistovaná laparoskopická radikální prostatektomie,
- retropubická radikální prostatektomie,
- perineální radikální prostatektomie.
Kromě toho je někdy nutné odstranit také pánevní lymfatické uzliny, což se označuje jako lymfadenektomie. Vlivem chirurgické léčby rakoviny prostaty se pacient může v některých případech setkat s nežádoucími účinky této léčby, jako je například inkontinence moči nebo impotence (erektilní dysfunkce).
Radioterapie
Tato léčebná metoda spočívá v ozařování nádorové tkáně pomocí vysokoenergetického záření. To by mělo buňky poškodit, takže se již nebudou schopné dále dělit a začnou odumírat. Lékař ale musí přesně lokalizovat oblast, která bude později ozářena, aby nedošlo k nechtěnému poškození zdravých tkání a orgánů. Obvykle se pak v rámci ozařování používají dvě různé metody:
- Zevní radioterapie – v tomto případě se jedná o ozařování zvenku, tedy přes pokožku. Používá se hlavně u lokalizovaného karcinomu prostaty, přičemž údajně může být podobně účinné jako chirurgický zákrok.
- Brachyterapie – zde se jedná o ozařování zevnitř, kdy je zdroj záření zaveden přímo na místo zhoubného nádoru. Lékaři pak rozlišují ještě LDS brachyterapii (s nízkým dávkovým příkonem) a HDR brachyterapii (s vysokým dávkovým příkonem).
I zde je ovšem nutné počítat s možným výskytem vedlejších účinků. Patří sem především impotence (erektilní dysfunkce), inkontinence moči, chronický průjem nebo také poškození střev, což může vyvolat také inkontinenci stolice.
Hormonální léčba
Ozařování se dá podpořit také hormonální léčbou. Pacientům jsou v tomto případě podávány hormony buď ještě před zahájením radioterapie (tzv. neoadjuvantní léčba), nebo teprve během radioterapie a po jejím skončení (tzv. adjuvantní léčba). Cílem je snížit množství nádorových buněk v prostatě a zmenšit ji, což může zvýšit účinnost ozařování.
Konkrétně se využívá androgen deprivační terapie (ADT), která se někdy zjednodušeně označuje také jako androgenní deprivace. Ta pomáhá snížit hladinu testosteronu, což zpomaluje růst nádoru. K možným vedlejším účinkům patří ztráta energie a libida, návaly horka, erektilní dysfunkce, osteoporóza, úbytek svalové hmoty, nárůst tělesného tuku nebo také anémie.
Kromě toho pak existuje také antiandrogenní léčba, která se snaží zajistit, aby testosteron v prostatě nemohl účinkovat. Dále pak existuje metoda maximální androgenní blokády, jež spočívá v kombinaci androgen deprivační terapie a antiandrogenní léčby, ale také intermitentní androgenní deprivace, což je přerušovaná hormonální léčba prostaty prostřednictvím ADT.
Chemoterapie
Postupem času se karcinom prostaty může stát rezistentním vůči hormonální léčbě, což znamená, že nádor roste i přes velice nízkou hladinu testosteronu v těle pacienta. V takovém případě někdy lékaři indikují chemoterapii, která pomáhá zmírnit nepříjemné příznaky nemoci a prodloužit pacientův život. Používají se k tomu cytostatika, což se ovšem pojí s mnoha nežádoucími účinky.
Imunoterapie
V posledních letech se při léčbě rakoviny prostaty začíná uplatňovat také imunoterapie. Používají se různé látky, které produkuje lidské tělo, ale i látky vytvořené v laboratorních podmínkách. Ty by měly pomoci posílit nebo obnovit přirozenou obranyschopnost pacientova organismu proti rakovinným buňkám.
Léčba bolesti
Pacienti s pokročilým karcinomem prostaty mohou pociťovat velice nepříjemné bolesti. Ty je možné zmírnit prostřednictvím vhodných léků, kam patří například lokální anestetika (znecitlivují konkrétní oblast) nebo analgetika (léky proti bolesti). Jelikož může bolest způsobit také rozvoj úzkostí nebo deprese, podávají se někdy také psychofarmaka.
Léčba kostních metastáz
Téměř 80 % pacientů, kteří se potýkají s metastatickým karcinomem prostaty, trápí také kostní metastázy. Ty se usazují zpočátku v kostní dřeni, ale později také v kostní tkáni, což vede k rozvoji silných bolestí. Kromě toho pacientům hrozí vyšší riziko zlomenin vlivem poměrně malé zátěže. Při postižení páteře se navíc mohou hroutit těla obratlů, což může vést k poruchám citlivost nebo k ochrnutí.
Přítomnost kostních metastáz je možné řešit prostřednictvím radioterapie, která může zmírnit pacientovy bolesti. V případě většího množství metastáz se používá léčba pomocí radionuklidů, kdy se pacientům injekčně podávají léky obsahující atomy, jejichž jádra se následně začnou radioaktivně rozpadat a uvolňovat záření. K potlačení resorpce kostní tkáně pak slouží bisfosfonáty či monoklonální protilátky.
Další péče
Jakmile dojde k ukončení protinádorové léčby, pacient by měl navštěvovat pravidelné kontroly, kde se měří hladina PSA v krvi. Díky nim je možné odhalit a léčit následky terapie, ale také rozpoznat případný relaps onemocnění. Během prvních dvou let je vhodné docházet na kontrolu každé tři měsíce, v průběhu dalších dvou let pak každých šest měsíců a od pátého roku vždy jednou ročně. [41, 42, 43, 44, 45, 46]
Možnosti prevence
Pokud se chcete tomuto onemocnění vyhnout, je důležité vědět, jaká existuje pro rakovinu prostaty prevence. Sem patří hlavně dodržování zásad zdravého životního stylu, což spočívá v konzumaci vyvážené stravy, udržování přiměřené hmotnosti a pravidelném cvičení. Kromě toho by měl pacient na minimum omezit konzumaci alkoholu a samozřejmě i kouření. Důležité jsou ovšem i pravidelné preventivní prohlídky u lékaře, který může včas odhalit negativní změny.
Diskutuje se také o možnosti screeningu prostřednictvím vyšetřování hladiny PSA, který by měl zachytit rakovinu prostaty hlavně u starších pacientů. Byl by určený především pro rizikové skupiny, které ale prozatím nejsou definované. Jeho nevýhodou by nicméně byla někdy zbytečná zátěž právě pro starší muže, kteří se již mohou potýkat s jinými zdravotními problémy. [47, 48, 49, 50, 51]
Prognóza
Vzhledem k tomu, že jde o poměrně časté onemocnění, se mnoho pacientů ptá, jakou má rakovina prostaty prognózu. Pokud je nemoc odhalena včas a podaří se rychle zahájit odpovídající léčbu, prognóza ve většině případů bývá dobrá. Zhruba 80 % nádorů je diagnostikováno v lokalizované či lokálně pokročilé fázi. Poměrně velké procento daných mužů dobře reaguje na terapii a během pěti let se u nich podaří nemoc vyléčit. Nádory, které rychle rostou a metastazují, mívají naopak velmi špatnou prognózu. [52, 53, 54, 55]
Zdroje: labtestsonline.cz, wikiskripta.eu, nzip.cz, vipharm.cz, nemoci.vitalion.cz, mayoclinic.org, medicalnewstoday.com, pcf.org, cancerresearchuk.org, fnbrno.cz, linkos.cz, uzis.cz