Záchvatovité přejídání jde ruku v ruce s nadváhou i obezitou. Jaké jsou jeho příčiny?

Pocit přeplněného břicha pravděpodobně zažil každý z nás, a to například během vánočních svátků či rodinných oslav, kdy člověk v kratším čase spořádá výrazně více jídla než obvykle. Pokud se jedná o výjimečnou situaci, není se čeho bát. Problém nastává v momentě, kdy se u vás záchvatovité přejídání objevuje v pravidelných intervalech. Pak totiž mluvíme o poruše příjmu potravy, která může mít negativní dopad na naše zdraví, ale i sociální život.

Ačkoli to spousta lidí netuší, záchvatovité přejídání (BED) se řadí mezi závažná psychická onemocnění a podobně jako anorexie a bulimie představuje jednu z poruch příjmu potravy. Jedná se o nemoc, která je charakteristická opakovanými epizodami nekontrolovatelného příjmu potravy. Postižený během krátké doby zhltá výrazně větší množství jídla, než by během podobné doby normálně snědli jiní lidé, což vede k výčitkám, studu, úzkosti i pocitu znechucení nad svým chováním.

Podobně jako jiné poruchy příjmu potravy, i tato postihuje častěji ženy, současně se však jedná o nejčastější poruchu příjmu potravy u mužů. První příznaky se zpravidla objevují u dospívajících a mladých dospělých ve věku kolem 20 let. Nemoc ale může vzplanout v jakémkoli věku a může trvat dlouhou řadu let.

Podle odhadů postihuje BED zhruba 2 % celkové populace, pravděpodobně jím ale trpí daleko více lidí. Ne všichni pacienti totiž vyhledají pomoc, onemocnění je navíc poměrně obtížné diagnostikovat, a tak se stává, že jej lékaři vůbec nerozpoznají.

Příčiny záchvatovitého přejídání

Přesné příčiny záchvatovitého přejídání nejsou úplně známy, na vzniku obtíží se ale pravděpodobně podílí:

  • Dědičnost. Podle odborníků může za záchvatovité přejídání do jisté míry genetika. Je to dáno tím, že někteří lidé mají vrozenou vyšší citlivost k dopaminu, což je hormon odpovědný za pocity odměny, slasti a radosti.
  • Pohlaví. Jak už zaznělo výše, BED postihuje častěji ženy než muže. Pravděpodobně za tím stojí biologické faktory a odlišnosti.
  • Změny v mozku. Podle některých studií dochází u pacientů s BED ke změnám struktury mozku, a to ve smyslu silnější odpovědi na jídlo a ztráty ovládání a sebekontroly ve vztahu k potravě.
  • Tělesná hmotnost. Uvádí se, že až 50 % lidí, kteří trpí záchvatovitým přejídáním, je obézních. Pro diagnózu záchvatovitého přejídání splňuje kritéria 25 až 50 % pacientů, kteří se podrobili bariatrické operaci, kdy jim byl chirurgicky zmenšen objem žaludku.
  • Zkreslené vnímání tělesných proporcí. Pacienti zpravidla velmi negativně vnímají své tělesné proporce. Nespokojenost s vlastním tělem, dieta a přejídání pak vedou k rozvoji obtíží.
  • Emoční trauma. Rozvoj onemocnění může ovlivnit také stresující životní událost, jako je smrt bližního, pohlavní zneužívání, autonehoda či odloučení od rodiny. Vliv má údajně také šikana kvůli tělesné hmotnosti.
  • Další psychické onemocnění. Téměř 80 % pacientů, kteří trpí záchvatovým přejídáním, bylo diagnostikováno alespoň jedno další psychické onemocnění. Typicky se jedná o fobii, depresi, post-traumatickou stresovou poruchu, bipolární poruchu či úzkost. BED rovněž souvisí s užíváním návykových látek.

Příznaky záchvatovitého přejídání

Záchvatovité přejídání je typické konzumací velkého množství jídla v krátkém čase, a to i v momentě, kdy pacient vůbec nepociťuje hlad. Nemocný zároveň není schopný kontrolovat, kolik toho vlastně sní. Po záchvatu tak následuje pocit viny. Postižený se za své tělo stydí a snaží se to řešit pomocí nejrůznějších diet či odpírání stravy.

BED bývá zpravidla spojeno s negativními emocemi, stresem a nespokojeností se sebou samým či svým životem. Tyto pocity jsou následně kompenzovány konzumací velkého množství jídla, kdy alespoň částečně obvykle ustupují. Že se jedná o záchvatovité přejídání lze rovněž poznat podle následujících znaků:

  • jezení velkého množství jídla v krátkém čase (za méně než 2 hodiny),
  • vysoká rychlost konzumace, hltání,
  • ignorování pocitu sytosti,
  • neschopnost přestat jíst,
  • ztráta kontroly nad tím, co nemocný jí,
  • schovávání a tajné pojídání potravin,
  • normální či snížená frekvence a množství přijímané potravy v přítomnosti jiných lidí,
  • neschopnost dosáhnout stavu nasycení,
  • pocit stresu a úzkosti, který při jídle mizí,
  • výčitky svědomí, stud a pocit znechucení po záchvatu,
  • pravidelná frekvence záchvatů, dostavují se minimálně jednou týdně po dobu tří měsíců.

Během záchvatovitého přejídání přijme pacient nepřirozeně vysoké množství jídla, a tedy i velké množství energie. To se pak samozřejmě promítne na průměrném týdenním kalorickém příjmu. To je důvod, proč je přibližně 50 % lidí trpících BED zároveň obézních.

Rizika záchvatovitého přejídání

Nadváha a obezita, kterou pacienti se záchvatovitým přejídáním často trpí, vede k celé řadě problémů. Dopad má však přejídání i na duševní a společenský život.

Kardiovaskulární systém a metabolismus. Nadváha se negativně projevuje na kardiovaskulárním systému, přičemž prvním příznakem bývá zpravidla vysoký krevní tlak. Vysoká může být rovněž hladina tuků a cukru. Nadváha i obezita pak urychlují rozvoj takzvaného metabolického syndromu. Nadměrná tělesná hmotnost vede navíc k ateroskleróze a zvyšuje riziko kardiovaskulárního onemocnění.

Klouby a páteř. Kvůli vysoké hmotnosti trpí samozřejmě páteř a klouby, které jsou dlouhodobě přetěžovány. Týká se to například meziobratlových plotének, ale také kyčlí a kolen.

Duševní zdraví. Fakt, že se nemocný opět nedokázal ovládnout, samozřejmě dopadá na jeho duševní zdraví. Vlivem záchvatů se pak u takových jedinců mohou vyskytovat depresivní nálady, může je trápit pocit úzkostí a případně mohou tíhnout také k závislostem na návykových látkách, tedy na drogách a alkoholu.

Společenský život. Nemocí je zpravidla zasažen také společenský život pacienta, který se může vyhýbat veřejnému životu, typicky návštěvám restaurací, grilování či oslavám, a to například ze strachu, že by se nedokázal ovládnout. Omezit společenský život mohou pacienti i kvůli rozvíjející se depresi.

Diagnostika záchvatovitého přejídání

Diagnózu lékař stanovuje na základě anamnestického rozhovoru a po objasnění tělesných i duševních problémů.

Co se týče tělesných obtíží, výrazným příznakem může být nadváha či obezita, kterou nemocní zpravidla trpí. Vzhledem k tomu, že v případě dlouhodobých obtíží mají pacienti stejné zdravotní problémy jako lidé s obezitou, může lékař indikovat různá vyšetření, a to například při podezření na diabetes mellitus 2. typu či vysoký krevní tlak. Rozvinout se mohou také poruchy funkce štítné žlázy.

Lékaře bude během diagnostiky zajímat také to, zda pacient neužívá některé léky, například glukokortikoidy, estrogeny, inzulin či některá psychofarmaka. Medikamenty se totiž mohou podílet na změně stravovacích návyků a vést k nárůstu hmotnosti. Je také důležité vyloučit další případná duševní onemocnění, jako je deprese, úzkostné poruchy či poruchy osobnosti. V úvahu je potřeba vzít i jiné poruchy příjmu potravy či užívání návykových látek.

Důležitou součástí diagnostiky je rovněž laboratorní vyšetření, tedy stanovení různých laboratorních hodnot, jako je například: krevní obraz, metabolismus lipidů (triacylglyceroly a cholesterol), glykemie, funkční vyšetření ledvin, vyšetření moči. Dále lékaře zajímá celková bílkovina, albumin, amyláza a transamináza. Vyšetřena může být rovněž hladina hormonů, například těch štítné žlázy. V některých případech může lékař přistoupit také k vyšetření EKG anebo vyšetření v souvislosti s ortopedickými problémy, například páteře či kolen.

Léčba záchvatovitého přejídání

Během léčby záchvatovitého přejídání lze uplatnit různé přístupy. Ty se odvíjí od individuálních potřeb a zdravotních obtíží každého pacienta. A ačkoli může být léčba do jisté míry odlišná, její cíl je vždy stejný, a sice předcházet záchvatům přejídání, léčit duševní dysbalanci a v případě potřeby také zhubnout.

Mnoho pacientů vyhledá lékaře kvůli své vysoké hmotnosti, přicházejí se s nimi poradit jak zhubnout. Léčba probíhá zpravidla formou psychoterapie, a to ambulantně, někdy ale také formou hospitalizace. Ta je nutná například v případě, že to vyžaduje duševní nebo tělesný stav pacienta. Terapie mohou probíhat jak individuálně, tak ve skupině.

Co se týče úbytku hmotnosti, toho lze dosáhnout změnou životního stylu. Zásadní je dostatečný pohyb, vyvážená strava a kalorický deficit. V některých případech může lékař předepsat léky a v krajní situaci indikovat chirurgický zákrok. Za jistých okolností, například pokud je společně s BED diagnostikována deprese, předepisuje lékař rovněž antidepresiva.

V průběhu terapie může docházet k recidivám, případně i k opakovanému přerušení léčby. Nejen proto má velký význam podpora rodiny a blízkých. Jejich přispění ve všech fázích diagnosticko-léčebných procesů může být pro pacienta rozhodující. Důležitou roli hrají při rozpoznání příznaků, v době diagnostiky i během intenzivní spolupráce s terapeutickým týmem.

Co je to záchvatovité přejídání?

Záchvatovité přejídání se řadí mezi závažná psychická onemocnění, konkrétně se jedná o jednu z poruch příjmu potravy. Nemoc je charakteristická opakovanými epizodami nekontrolovatelného příjmu potravy, kdy postižený během krátké doby zhltá výrazně větší množství jídla, než by během podobné doby normálně snědli jiní lidé. To vede k výčitkám, studu, úzkosti i pocitu znechucení nad svým chováním.

Jak se záchvatovité přejídání projevuje?

Záchvatovité přejídání je typické konzumací velkého množství jídla v krátkém čase, a to i v momentě, kdy pacient vůbec nepociťuje hlad. Nemocný zároveň není schopný kontrolovat, kolik toho vlastně sní. Po záchvatu tak následuje pocit viny. Postižený se za své tělo stydí a snaží se to řešit pomocí nejrůznějších diet či odpírání stravy. Přejídání bývá zpravidla spojeno s negativními emocemi, které po konzumaci alespoň částečně ustupují. Nemocný ztrácí kontrolu nad tím, co jí, potraviny si schovává a pojídá je tajně a ve vysoké rychlosti. Nebývá schopný dosáhnout pocitu nasycení.

Jaké jsou příčiny záchvatovitého přejídání?

Přesné příčiny záchvatovitého přejídání nejsou lékařům dosud přesně známy. Domnívají se však, že na rozvoji obtíží se pravděpodobně podílí dědičnost, pohlaví, tělesná hmotnost i stresové životní situace. Roli hraje i způsob, jakým pacienti vnímají své tělo. Nespokojenost se svým tělem společně s dietami a následným přejídáním problémům totiž zpravidla předchází.

Jak se záchvatovité onemocnění léčí?

Záchvatovité přejídání se léčí několika způsoby. Základem bývá psychoterapie, která může být jak individuální, tak společná. V případě obézního pacienta či pacienta s nadváhou je rovněž nutné se soustředit na redukci váhy. V případě dalších psychických obtíží může lékař předepsat antidepresiva. Důležitou roli hraje během léčby podpora přátel a rodiny.

Zdroje: nzip.cz, medlicker.com, aktin.cz

Záchvatovité přejídání jde ruku v ruce s nadváhou i obezitou. Jaké jsou jeho příčiny?
5 (100%) 1 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top