Co je chladová alergie?
Co se dozvíte v článku
Studené počasí, tuhý mráz a přechody ze zimy do tepla. To jsou jen některé z faktorů, na které nechráněná lidská pokožka reaguje zčervenáním, vysušením nebo dokonce popraskáním. Takové podráždění je při delším pobytu ve studeném prostředí poměrně normální. Najdou se však i pacienti, kteří jsou k projevům chladu ještě o mnoho citlivější, což lékaři označují pojmem chladová alergie.
Tyto obtíže se navíc neomezují pouze na zimní měsíce, kdy padá sníh a člověk nemůže ven vyrazit bez teplé obuvi, bundy, rukavic a čepice. Pacienty naopak může nepříjemně potrápit prakticky kdykoliv během roku. Stačí, když je na nějaký čas vystaven působení chladu, a to prakticky z jakéhokoliv zdroje. Za rozvoj obtíží tak mohou být zodpovědné například některé z následujících faktorů:
- studená voda,
- chladný vítr,
- vlhké prostředí,
- mražené potraviny,
- ledové nápoje,
- kontakt se studenými předměty.
Onemocnění většinou trápí pacienty dlouhodobě. V závislosti na konkrétní formě se může objevit prakticky v každém věku, lidé se s ním musí potýkat řadu let a v některých případech se dokonce jedná o celoživotní záležitost, kterou není možné vyléčit. Mnohem častěji přitom alergie na chlad postihuje ženy než muže, ale nevyhýbá se ani dětem a dospívajícím pacientům.
Teplota potřebná k vyvolání chladové kopřivky se pohybuje kolem 0 °C, ale u některých pacientů se projevy alergie na chlad mohou objevit klidně již při 10 °C. Postižený většinou zaznamená zdravotní komplikace v řádu několika minut (zhruba v rozmezí od 2 do 30 minut po expozici chladu) a příznaky pak samy ustupují během 1 nebo 2 hodin.
Příčiny chladové alergie
Typická alergie představuje přehnanou reakci vlastního imunitního systému na nějaký vnější alergen, s nímž organismus pacienta přijde do kontaktu. Tento podnět je pro nealergiky zcela neškodný, u alergiků však vyvolává celou řadu zdravotních komplikací. Může se přitom jednat třeba o prach, pyl, hmyzí jed, látky ulpívající na zvířecí srsti, léky nebo některé druhy potravin.
Přesný mechanismus vzniku alergie na zimu lékaři prozatím neznají. Považují ji ovšem spíše za jakousi „pseudoalergii“, jelikož za rozvoj obtíží v tomto případě není přímo zodpovědný žádný konkrétní alergen. Způsobuje ji spíše změna teploty, mrazivé počasí nebo kontakt s chladnými předměty. Na vině tak může být třeba přecitlivělost kožních buněk, ale uvažuje se také o vlivu psychiky.
Někteří odborníci tvrdí, že v rámci chladové alergie dochází „pouze“ k vyplavení histaminu z žírných buněk a reakce pacientova těla na chlad tedy nemá reálný alergický původ. Histamin u pacientů zvyšuje propustnost cév, což vyvolává tvorbu otoků, a zároveň je zodpovědný za rozvoj svědivé kožní vyrážky. Právě díky té lékaři někdy hovoří o chladové kopřivce.
Jaké má alergie na chlad příznaky?
Typickým příznakem chladové alergie je kopřivka neboli výsev drobných pupínků, které se objeví ve chvíli, kdy pacient přijde do kontaktu s chladnou vodou, vzduchem nebo předmětem. To se stává hlavně během podzimních a zimních měsíců, když člověk vyjde ven v nedostatečně teplém oblečení, nebo při sprchování či koupání v chladnější vodě. Reakci ovšem dokáže spustit i svěží jarní déšť.
Kopřivka se může projevit okamžitě po kontaktu s chladem, ale u některých pacientů dochází k výsevu pupínků až po přechodu ze zimy zpátky do tepla. Na exponovaných místech se pak někdy mohou objevovat také petechie a vyrážka se občas rozšíří i do krytých oblastí těla. Zároveň vyvolává svědění nebo nepříjemné pálení.
Někdy se pak může objevit také nebezpečný otok rtů a jazyka. Tyto komplikace vyvolává především konzumace zmrzliny, jakéhokoliv vychlazeného nápoje s ledem nebo i obyčejné studené vody z kohoutku. V horších případech ale postačí i delší pobyt v chladném prostředí, kdy pacienta dráždí mrazivé počasí a studený vzduch.
Oteklý jazyk a sliznice dýchacích cest rozhodně není radno podceňovat, protože mohou člověka ohrozit na životě. To samé platí také pro anafylaktický šok, který se v extrémních situacích objevuje nejčastěji po rychlém zchlazení při koupání. Pokud takový stav pacienta zaskočí a na místě není žádný člověk, který by mu pomohl, může se dokonce utopit.
Mezi mírnější příznaky chladové alergie se pak řadí tvorba otoků nebo zčervenání, podráždění a popraskání pokožky, která přišla do kontaktu s chladem nebo je ovlivněná výraznější změnou teploty. To bývá patrné například na ruce, ve které pacient držel studený předmět, či na nohách, kterými člověk delší dobu stál na chladné podlaze.
Alergie na zimu se ale v některých případech může projevovat také vodnatou rýmou, kterou lidé zpočátku přičítají nachlazení. Zhoršuje se však při pobytu ve studenějším prostředí, její průběh bývá vleklý a pacienta může obtěžovat i několik týdnů. Kromě toho se pak mohou spolu s výše zmíněnými symptomy dostavit i další projevy, kam patří například:
- bolesti hlavy,
- motání hlavy,
- bušení srdce,
- pocit otupělosti,
- zvýšená teplota,
- dýchací obtíže.
Zatímco u některých pacientů během letních měsíců typické příznaky chladové alergie alespoň částečně odezní, protože za rozvoj obtíží bývá zodpovědné především zimní počasí, jiní se s projevy tohoto onemocnění potýkají prakticky po celý rok. Musí si pak dávat dobrý pozor na veškeré změny teploty a vyhýbat se kontaktu se studenými předměty.
Druhy chladové kopřivky
Podle toho, kdy se příznaky alergie na chlad u pacienta poprvé objeví, s čím jejich rozvoj souvisí a jaké faktory se s jejich výskytem pojí, lékaři rozlišují několik typů chladové kopřivky. Jedná se o následující zdravotní obtíže:
- idiopatická získaná chladová kopřivka (esenciální chladová kopřivka),
- reflexní (systémová) chladová kopřivka,
- familiární chladová kopřivka,
- symptomatická chladová kopřivka.
Idiopatická získaná chladová kopřivka
Jedná se o nejběžnější typ chladové alergie, ale jak označení nemoci napovídá, lékaři si nejsou jistí, co tyto komplikace vyvolává (idiopatický = vzniklý z neznámé příčiny). Postihuje všechny věkové skupiny pacientů, častější však bývá v mladším věku nebo u ženské části populace. Průběh pak bývá dlouhodobý a chronicky recidivující.
Při víceletém průběhu bývá část nemocných během teplejších měsíců roku bez jakýchkoliv obtíží. Řadu patologických nálezů u pacientů trpících tímto onemocněním přitom lékaři považují za možné spouštěcí faktory. Sem patří hlavně bakteriální, parazitární či virové choroby, jako jsou například respirační infekce, streptokoková angína, syfilis či nákaza virem HIV.
Typickým příznakem idiopatické získané chladové kopřivky je výskyt erytému do několika minut po expozici chladu, svědění a pupeny, které při silnějších podnětech mohou splývat v souvislejší ložiska. Po konzumaci studených jídel či nápojů může u citlivějších pacientů dojít k otoku rtů a jazyka, k rozvoji angioedému v orofaryngeální oblasti a k následné asfyxii (dušení způsobené nedostatkem vzduchu).
Až u 40 % pacientů se při větší expozici chladu objevují také celkové příznaky lehčího stupně, kam patří třeba únava, bolest hlavy, dýchací obtíže, tachykardie nebo závratě. K těžké celkové reakci, jako je kolaps či anafylaktický šok, pak dochází hlavně při náhlém ochlazení celého povrchu těla, například při koupání v přírodě.
Reflexní chladová kopřivka
Tento typ obtíží je velice vzácný. Projevuje se drobnými folikulárně vázanými pupeny, které se objevují vlivem celkového působení chladu na lidský organismus. Reflexní chladovou kopřivku může doprovázet hypotenze (nízký krevní tlak) a nemocným toto onemocnění často znemožňuje pobyt ve venkovním prostředí v případě studenějšího počasí.
Symptomatická chladová kopřivka
Jako symptomatická či sekundárně získaná chladová kopřivka se obtíže označují ve chvíli, kdy představují doprovodný příznak jiných chorobných stavů. Sem patří například hematologické či autoimunitní nemoci, streptokokové infekce nebo různé parazitární nákazy. Jedná se třeba o systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritidu či infekční mononukleózu.
Familiární chladová kopřivka
Ve výjimečných případech se může objevit také familiární chladová kopřivka, která je vrozená a objevuje se většinou ihned po narození. Pacienty zpravidla obtěžuje po celý zbytek života, přičemž mezi provokační faktory patří hlavně pobyt venku během chladného počasí s následným návratem do tepla.
Na místech vystavených chladu vznikají červená ložiska nebo větší kopřivkové léze s petechiemi. Vyrážka se pak může rozšířit také na krytá místa, přičemž opravdu silný chlad může vyvolat i prolongovaný výsev doprovázený celkovou reakcí. Nemocní si pak stěžují především na nesnesitelné bolesti hlavy, svalů a kloubů, ale objevit se může i horečka nebo leukocytóza.
Znáte někoho s alergií na chlad?
Alergie na chlad: vyšetření
Pokud při kontaktu s chladem opakovaně zaznamenáte výsev drobných pupínků nebo se u vás objeví alergická rýma v zimě spolu s dalšími výše popsanými příznaky, je načase vydat se k lékaři. Ten nejprve vyloučí symptomatickou chladovou kopřivku, která doprovází jiná onemocnění, poté provede potřebná vyšetření a zaměří se na vhodnou terapii.
Pro stanovení správné diagnózy je samozřejmě nejdůležitější pacientova anamnéza. Lékaře tedy bude zajímat především to, kdy se obtíže objevují a jakou mají souvislost s vystavením chladu. Tu lze pak ověřit také pomocí expozičního testu, který se obvykle provádí s ledem a vodou o konkrétní teplotě (například 10 °C), do níž pacient na deset minut ponoří ruce.
Diagnózu familiární chladové kopřivky pak může potvrdit například dlouhodobější expozice studenému vzduchu (zhruba 20–30 minut), přičemž test s chladnou vodou a ledem bývá spíše negativní. Problematická může být diagnostika chladové rýmy, jelikož lékař nejprve musí odlišit tento zdravotní problém od přecitlivělosti organismu na jiné alergeny, jako jsou roztoči nebo pylové částice.
Léčba chladové alergie
Lékaři většinou předepisují pacientům antihistaminika, která by si měla poradit s nadměrnou produkcí histaminu, jenž se alergické reakce účastní. Jedná se o histaminika 2. generace (cetirizin a jiné), která jsou vhodná nejen ve chvíli, kdy se u pacienta rozvinou nepříjemné obtíže, ale také jako prevence. U symptomatické chladové kopřivky je pak samozřejmě nutná léčba primárního onemocnění.
Pro případ, že by došlo k celkové reakci organismu, která by mohla pacienta ohrozit na životě, by měl mít u sebe neustále také adrenalin, kortikoidy nebo antihistaminika určená pro první pomoc. Kromě toho může pomoci s léčbou alergie na chlad krém (tzv. cold cream), který by pacienti měli používat především během zimních měsíců.
Vhodný krém by měl chránit pokožku před vysoušením a poskytnout jí dostatečnou hydrataci. Doporučuje se spíše kosmetika s mastnější texturou, která obsahuje zinek a vitamín E. Vhodné jsou i přípravky pro atopiky s obsahem zklidňujících a hojivých látek nebo měsíčková mast. Dále je dobré vyvarovat se rizikovým faktorům, mezi které se řadí například:
- koupání ve studené vodě,
- rychlé přechody z tepla do zimy,
- špatná volba oblečení vzhledem k počasí,
- nedostatečná ochrana rukou a obličeje před větrem a mrazem.
V některých případech může pomoci i přiměřené otužování. Při sprchování si pacient například může opatrně a velice pozvolna snižovat teplotu vody, aby se tělo těmto podmínkám postupně přizpůsobilo. S otužováním nicméně není dobré začínat během chladného počasí. Nehodí se ani pro příliš citlivé osoby, takže je lepší se o tomto kroku nejprve poradit s ošetřujícím lékařem.
Zdroje: dermatologiepropraxi.cz, alphega-lekarna.cz