Co se dozvíte v článku
Co je chmel?
Pod názvem chmel (latinsky Humulus) se ukrývá nepříliš početný rostlinný rod z čeledi konopovité (Cannabidaceae). Ten zahrnuje vytrvalé byliny, jež brzy zjara vypouští nové šplhavé výhonky, které rostou velmi rychle a ovíjejí oporu ve směru hodinových ručiček (až na výjimky). Na podzim se pak stahují zpět do mrazuvzdorného oddenku.
Ačkoliv je chmel známý především jako surovina, ze které se vaří pivo, někteří zástupci tohoto rostlinného rodu si našly také další využití, a to například v lidovém léčitelství. V současné době přitom botanikové rozlišují sedm různých druhů chmele. Ty vypadají následovně:
- chmel otáčivý (Humulus lupulus),
- chmel japonský (Humulus scandens),
- Humulus yunnanensis,
- Humulus americanus,
- Humulus cordifolius,
- Humulus pubescens,
- Humulus neomexicanus.
Obor zemědělství, který se zabývá pěstováním chmele, se nazývá chmelařství. Kromě zpracování do podoby piva se pak mladé kořenové výhonky konzumují jako lahůdková zelenina (chmelíček), jež se připravuje podobně jako chřest. Přidává se například do salátů, ale ve vařeném stavu se může jednat také o teplý předkrm či přílohu k masu. V minulosti pak byl navíc chmel známý jako rostlina podporující chuť k jídlu. [1, 2, 3, 4, 5]
Chmel otáčivý
Asi nejznámějším zástupcem rodu Humulus je chmel otáčivý, což je stará kulturní bylina, která se na evropském území pěstuje již dlouhá staletí. Její latinské pojmenování zní Humulus lupulus, ale můžete se setkat také s celou řadou synonym, jako je například Humulus volubilis, Lupulus humulus nebo Humulus vulgaris.
Latinské označení chmele otáčivého údajně představuje spojení zdrobnělých slov humus neboli zem (protože bez opory se daná rostlina plazí přímo po zemi) a lupus neboli vlk (jiné rostliny omotává a škrtí, čímž jim zároveň škodí). Podstata slova humulus přitom patrně vznikla ze stejného základu jako staroněmecké humle (chmel).
Kromě toho si ovšem tato bylina získala i mnoho lidových pojmenování, jako je zelené zlato, sladovnické koření, červeňák, humelové šištice, chmelíček, pazoušky nebo zeleňák. V angličtině se pak chmel otáčivý označuje jako hop, což původně vychází z holandštiny. [6, 7, 8, 9]
Jak vypadá chmel otáčivý?
Jedná se o dvoudomou pravotočivou liánu, která se vyznačuje přítomností silného svislého oddenku a poměrně velkého počtu podzemních výhonků. Její tenká čtyřhranná lodyha dorůstá zhruba do výšky 3–5 m, ale v některých případech to může být dokonce až 10 m. Na povrchu je drsná a porostlá háčkovitými chloupky, které jí pomáhají, aby se mohla popínat na opoře.
Listy chmele otáčivého, které se nacházejí ve střední části lodyhy, bývají vstřícné, dlanité a dlouze řapíkaté. Mají vejčitou nebo okrouhlou čepel, která může být 3–5klaná nebo případně 3–5dílná. Jejich báze je hluboce srdčitá, okraje bývají pilovité a velikost se pohybuje až kolem 20 cm. Svrchní část listu je přitom drsná a tmavě zelená, zatímco ta spodní má světlejší barvu a obsahuje žluté žlázky.
Co se týče dalších zajímavostí, listy nacházející se v horní části lodyhy jsou trochu odlišné od těch, které najdete ve středové části rostliny. Bývají převážně střídavé, vejčité a hrubě pilovité, mnohdy jsou celistvé či laločnaté a jejich velikost je o něco menší, zhruba 6–10 cm.
Květy chmele otáčivého jsou pak dvojího typu. U samčích rostlin se na konci lodyh v úžlabí listů objevují žlutavé vrcholičnaté laty prašníkových kvítků, zatímco v případě těch samičích se jedná o zelenavá květenství složená z kratších klásků tvořících vejčité šištice (hlávky). Jejich šupiny jsou pokryté zlatožlutými lupulinovými žlázkami.
Chmel otáčivý vykvétá obvykle v období od června do srpna. Plodem jsou vejcovité nažky, které rostou na samičích rostlinách. Společně vytváří šišticovitá převislá plodenství, jejichž délka se pohybuje kolem 6 cm. Pro léčebné i pivovarské účely se přitom používají pouze rostliny pěstované na chmelnicích, zatímco šištice planě rostoucích lián se k tomu nehodí. [10, 11, 12, 13, 14]
Kde roste chmel otáčivý?
Jedná se o starou kulturní rostlinu, která pochází z mírného a subtropického pásu Eurasie a severozápadní části Afriky. Odtud se později dostala také do dalších oblastí, přičemž v současné době je rozšířená prakticky po celém mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky, ale byla zavlečena také do Jižní Ameriky, do Austrálie nebo na Nový Zéland.
Chmel otáčivý planý představuje vlhkomilnou rostlinu, která se objevuje hlavně v olšinách, v lužních lesích nebo v pobřežních křovinách u potoků a řek. Na těchto místech pak vytváří poměrně rozsáhlé porosty. Kulturní rostliny se potom vysazují na rovinách nebo v otevřených údolích, kde je půda mírně kyselá a hladina podzemní vody příliš nekolísá.
Co se týče pěstování chmele otáčivého, k největším producentům této oblíbené plodiny se v současné době řadí například Německo, Spojené státy americké, Polsko, Čína, Rusko, Velká Británie, Kanada nebo Austrálie. Hojně se pak samozřejmě pěstuje na našem území, a to hlavně v teplejších oblastech. [15, 16, 17, 18]
Obsažené látky
Plody (šištice) chmele otáčivého obsahují řadu důležitých látek, kam patří především pryskyřice a hořčiny. Ty se konkrétně dělí na α-hořké kyseliny (humulon) a β-hořké kyseliny (lupulon). Kromě toho jsou zde zahrnuty také další složky, jako jsou silice s terpenoidy (humulen, myrcen), které se vyznačují svými konzervačními a bakteriostatickými (tlumícími růst bakterií) účinky. Hořké látky jsou pak nejvíce vylučovány během druhé poloviny srpna, kdy zároveň začíná sklizeň chmele. [19, 20, 21, 22, 23]
Sběr chmele
Samičí šištice se běžně sbírají koncem srpna nebo začátkem září, tedy těsně před tím, než zcela dozrají. Následně se suší, a to při teplotě 40 °C. Jejich proséváním a čištěním se pak získávají chmelové látky ve formě prášku s charakteristickým zápachem a specifickou hořkou chutí. [24, 25, 26]
Jaké má chmel otáčivý účinky na zdraví?
Ačkoliv jsou chmelové šištice známé především jako důležitá surovina pro výrobu piva, ve skutečnosti si našly své místo také v lidovém léčitelství. Chmel je totiž známý jako rostlina, která pozitivně působí na náš trávicí systém. Obsažené látky (humulon, lupulon) podporují chuť k jídlu i činnost žaludku a mají zároveň zklidňující účinky (sedativní).
Zatímco některé složky chmele fungují podobně jako hormon estrogen, jiné mohou mít na svědomí jakousi ospalost nebo otupělost. Lidé pak danou rostlinu používají například jako lék na úzkosti a přebytečný stres, spánkové poruchy a celkový neklid. Ženám navíc pomáhá v boji proti nepříjemnostem spojeným s menopauzou.
Čaj připravený z chmelových žlázek se doporučuje například jedincům, kteří se potýkají s nespavostí. Kromě toho údajně působí na náš organismus močopudně a tlumí svalové křeče. Z chmelových šištic se nicméně připravují také obklady, které se následně přikládají na špatně se hojící rány či revmatické projevy, a dostupné jsou momentálně i různé doplňky stravy s chmelem otáčivým.
Aby toho nebylo málo, spekuluje se také o protinádorovém působení dané rostliny, která má údajně i protizánětlivé či antioxidační vlastnosti a mohla by podpořit prevenci kardiovaskulárních potíží. Ve skutečnosti však neexistuje dostatek vědeckých důkazů, které by výše zmiňovaná tvrzení potvrdily. Proto je nutné provést další výzkum, jenž zdravotní benefity chmele prokáže, nebo naopak vyvrátí. [27, 28, 29, 30, 31]
Nežádoucí účinky chmele otáčivého
Při krátkodobém užívání by měl být chmelový extrakt údajně bezpečný, a to samozřejmě v omezených dávkách. U některých lidí se nicméně při jeho konzumaci může dostavit ospalost nebo třeba motání hlavy. Těhotné a kojící ženy by se pak měly dané rostlině raději vyhýbat, což platí i pro osoby potýkající se s rakovinou prsu či endometriózou (stavy citlivé na estrogen).
Jelikož může chmel u člověka způsobit přílišnou ospalost, lidé by jej měli přestat užívat alespoň dva týdny před jakýmkoliv plánovaným zákrokem. V kombinaci s anestezií a jinými léky by totiž mohl mít na lidský organismus negativní vliv. Při sběru čerstvých šištic pak může u některých osob dojít k podráždění pokožky a následně se objevují puchýře, vyrážky nebo třeba oční záněty. V nejhorším případě je pak důsledkem i výrazná alergická reakce nebo dokonce anafylaktický šok. [32, 33, 34, 35]
Jaké má chmel otáčivý použití?
Na území střední Evropy se chmel otáčivý údajně pěstuje již od roku 859, přičemž o významnější rozšíření v českých zemích se pak zasloužil především panovník Karel IV. Problém ovšem nastal během třicetileté války, kdy byly místní chmelnice zpustošeny. K jejich následné obnově docházelo postupně v průběhu 18. století a později se pěstování chmele rozšířilo i na Moravu.
Tato stará kulturní rostlina představuje jednu ze základních surovin potřebných pro výrobu piva. Oblíbenému alkoholickému nápoji dodává specificky nahořklou chuť, a to především díky obsaženým hořčinám (humulon, lupulon), které se nachází v extraktu získávaném z chmelových šištic. Pro tyto účely se přitom hodí pouze samičí rostliny, jejichž šištice nesou lupulinové žlázky.
Pokud jde o to, jak zvládá chmel otáčivý pěstování v našich podmínkách, v současné době se pro potřeby pivovarnictví vysazují na chmelnicích pouze vybrané vyšlechtěné odrůdy. Právě ty české jsou dobře známé po celém světě, a to především pro svou vysokou kvalitu. Nejvyužívanější je přitom Žatecký chmel (Žatecký poloraný červeňák) a jeho klony.
Kromě toho se ovšem chmel zpracovává také pro využití ve farmaceutickém průmyslu a používá se i v homeopatii. Na trhu jsou momentálně dostupné různé potravinové doplňky, kde daná rostlina hraje hlavní roli. Sem patří konkrétně:
- chmel otáčivý tinktura,
- chmel otáčivý tablety,
- chmel otáčivý kapsle,
- chmel otáčivý čaj,
- chmel otáčivý jako obklad.
Aby toho nebylo málo, výtažky z chmele otáčivého si našly své místo i v kosmetických produktech. Jelikož chmel údajně brání lámání vlasů a zvyšuje jejich lesk, k dispozici je dnes řada pivních šamponů. Pokud je zrovna nemáte po ruce, postačí však i oplachování vlasů obyčejným pivem. Kromě toho má chmelový extrakt také omlazující účinek na pleť, takže je součástí krémů a pleťových masek, a hodně populární jsou i pivní koupele.
Mladé chmelové výhonky pak obsahují zdraví prospěšné minerální látky a poměrně velké množství vitamínu B1. Právě z toho důvodu jsou oblíbenou složkou různých jarních salátů a hojně se přidávají také do omelet nebo jiných podobných pokrmů. [36, 37, 38, 39, 40, 41, 42]
Zdroje: powo.science.kew.org, sciencedirect.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, pfaf.org, webmd.com, verywellhealth.com, web.archive.org, botany.cz, pyly.cz, kvetenacr.cz, bylinky.info, bylinkyprovsechny.cz, lekarske.slovniky.cz, atlasrostlin.cz, pladias.cz, biolib.cz