Dýmějový neboli bubonický mor představuje jednu z forem moru. Rozlišují se celkově tři a kromě tohoto je známý ještě septický a pneumonický mor. Svůj název přitom toto onemocnění dostalo podle svého nejtypičtějšího projevu, a to zanícené mízní uzliny nazývané dýměj. Pokud se dýmějový mor neléčí, podlehne mu až 60 % nakažených.
Co se dozvíte v článku
Co je dýmějový mor?
Dýmějový mor je znám jako bubonický a taktéž se pro něj ujalo označení černá smrt. Jedná se o infekční onemocnění, které vyvolává bakterie Yersinia pestis. Svůj přídomek získal podle symptomu, jenž se po rozvoji nemoci dostavuje, a to dýměje, tedy hlízy vzniklé ze zánětu mízních uzlin. Od ní pramení i pojmenování bubonický mor, které však bylo utvořeno od latinského slova bubo.
Přízvisko černá smrt také souvisí s jedním viditelným projevem nakažených, konkrétně se váže ke zčernalé tkáni způsobené gangrénou. Dýmějový mor je přitom jednou z forem moru, na niž bez nasazení adekvátní léčby zemře až 60 % nakažených. K ní se dále řadí septický a pneumonický mor. Posledně zmíněný je zvláště nebezpečný, jelikož se s ním pojí vysoká úmrtnost, pokud se na něj nepřijde včas, zároveň je extrémně nakažlivý.
Historie nákazy
Tato forma moru byla ve středověku jednou z nejobávanějších. Ve 14. století se totiž rozvinula do epidemie a zavinila smrt více jak 25 milionů lidí, což v tehdejším měřítku představovalo obrovské číslo. Do Evropy se dýmějový mor dostal prvně skrze italské námořníky, přičemž sem byl zavlečen z Asie. Problémem bylo, že se nákaza rychle šířila a že jeho roznašeči (blechy a krysy) se tehdy nacházely téměř všude.
Dýmějový mor se vracel i v průběhu dalších let s tím, že v současnosti je díky znalosti účinných léků držen pod kontrolou, i když případy nákazy se stále objevují, čehož příkladem je třeba Madagaskar. Epidemie tehdy vedla k zavedení jistých opatření (lékařské prohlídky, karanténa), která se uplatňují dodnes. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7]
Jaké jsou příčiny dýmějového moru?
Nákazu morem způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ta náleží k zoonotickým bakteriím a obvykle se nalézá u malých savců (krysy, myši, hraboši, veverky atd.) a jejich blech. Kromě malých savců se dýmějovým morem mohou infikovat kojoti, z domácích mazlíčků pak psi a kočky. K přenosu mezi zvířaty dochází skrze blechy nebo snězení infikovaného zvířete, to hrozí především u koček.
Co se týče člověka, může se nakazit od infikované blechy, ale rovněž přímým kontaktem s tělními tekutinami či tkáněmi nakaženého (např. při manipulaci se zvířecím masem) nebo kontaminovanými předměty. Přenos z člověka na člověka se objevuje jen vzácně. Nemoc má tendenci se vyskytovat v přelidněných městech se špatnou hygienou či velkým výskytem potkanů, ve venkovských oblastech setrvává zejména kvůli hlodavcům. [8, 9, 10, 11]
Příznaky dýmějového moru
U nakažených se dostavuje bolest hlavy, zimnice a horečka. Daní jedinci se mohou cítit unavení a slabí. Ojediněle je možné se při dýmějovém moru setkat s opruzeninami. Nejnápadnějším příznakem však je zanícená lymfatická uzlina, která bolí a otéká. Zejména se objevuje v podpaží, tříslech či na krku a může nabývat velikosti od 1 do 10 cm.
Obvykle bývá napadena ta uzlina, jež se nachází poblíž místa, kudy bakterie vnikla do těla. Nemusí být přitom postižena pouze jedna lymfatická uzlina, ale může se jich infikovaných vyskytnout více. Zároveň se v pokročilém stadiu onemocnění může stav zanícené lymfatické uzliny zhoršit natolik, že se z ní stane otevřený vřed, který je naplněn hnisem a může krvácet. Odtud ona černá barva, která zavdala vzniku lidového označení černá smrt.
Bez léčby se infekce může rozšířit i do dalších částí těla, jako například do sleziny či jater, kromě toho vést k rozvoji již zmíněné gangrény. Pokud jde o inkubační dobu, uvádí se 1 až 8 dní. První projevy lze tedy pozorovat v tomto časovém horizontu. [12, 13, 14, 15, 16]
Diagnostika
Vyhledat lékaře je nezbytné, pakliže dotyčný pociťuje některý z výše uvedených příznaků a současně si je vědom, že se nacházel v oblasti s prokázaným výskytem tohoto onemocnění. Během prohlídky lze očekávat, že se budou zkoumat pacientovy příznaky a probírat jeho anamnéza. V rámci ní se lékař může vyptávat na to, jestli dotyčný v nedávně době necestoval do zahraničí, nebyl vystaven kontaktu s hlodavci či nebyl poštípán blechami.
Aby se zjistilo, zda je dotyčný skutečně nakažen dýmějovým morem, odebírá se vzorek jeho krve či tkáně ze zanícené lymfatické uzliny, který se zašle do laboratoře k otestování na bakterii, jež ho způsobuje. Při podezření na nákazu dýmějovým morem se nicméně začíná s léčbou ihned, aniž by byly známé výsledky testů. [17, 18, 19]
Jaká je na dýmějový mor léčba?
Při potvrzení diagnózy se musí léčba zahájit co nejdříve, od toho se totiž odvíjí šance pacienta na úplné zotavení. Na dýmějový mor se předepisují antibiotika, jednat se může o doxycyklin, levofloxacin, ciprofloxacin, chloramfenikol či gentamicin. Během jednoho až dvou týdnů jsou přitom patrné známky zlepšení.
Preventivně se antibiotika mohou podávat také těm, kteří s nemocným přišli do užšího kontaktu. Ti rovněž podstupují vyšetření a může být nutné, aby zůstali pod lékařským dohledem. Co se týče očkování, sice existuje, ale neprovádí se. Doporučuje se pouze rizikovým skupinám, u nichž je vysoká pravděpodobnost infikování se (např. laboratorní personál).
Hledáte si před výjezdem do zahraničí, jestli tam neřádí mor?
Prevence
Preventivní opatření zahrnují vyhýbání se zjevně nemocným či mrtvým zvířatům, použití přípravků proti blechám na vaše domácí mazlíčky, případně na sebe, pokud by hrozilo, že s blechami přijdete do kontaktu. Dále se radí si nasazovat rukavice při manipulaci s potencionálně nakaženými zvířaty.
Zároveň se pokud možno vyvarujte oblastem s výskytem moru. Kdybyste na takovém místě museli setrvat, dbejte na to, aby se v domě, kde žijete, nenacházely žádné díry či jiné otvory, kudy by se nakažená zvěř mohla dostat dovnitř. Pokud má obydlí zahradu, je ideální z ní odstranit haldy kamení či dříví, kde by se zvířata mohla schovávat. [20, 21, 22, 23, 24]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, ssjc.ujc.cas.cz, history.com, who.int, britannica.com, sciencemuseum.org.uk, mayoclinic.org, szu.gov.cz, cdc.gov, wikiskripta.eu