Dyslexie patří mezi specifické poruchy učení. Jak poznáte, že je vaše dítě dyslektik?

Co je dyslexie?

Dyslexie je specifická porucha učení, která postiženému způsobuje výrazné problémy se čtením, s odlišením jednotlivých písmen a pochopitelně i se správným porozuměním psanému textu. Jedná se o nejběžnější formu takzvaných specifických vývojových poruch učení (SPU), kam patří také:

• dysortografie – specifická porucha pravopisu,
• dysgrafie – porucha grafické podoby psaného projevu,
• dyskalkulie – porucha matematických schopností,
• dyspraxie – porucha jemné motoriky.

Navzdory tomu, že se SPU nespojují s nízkou úrovní intelektu, mentální retardací, smyslovým postižením nebo důsledky nevhodné výuky, mají dyslektici často problémy s prospíváním ve škole a v dospělosti i potíže v běžném životě.

Pokud není dyslexie včas diagnostikována, způsobí dítěti vážné potíže v raném nácviku čtení. Poté má problémy správně chápat věcný význam vět, protože je nezvládne správně přečíst nebo to dokáže jen velmi pomalu. Dyslektik se zkrátka učí trochu jinak, než předpokládají tradiční vzdělávací přístupy.

První, kdo dyslexii popsal, byl skotský lékař James Hinshelwood, který pro ni užíval označení „slovní slepota“. [1, 2, 3]

Přečtěte si také:

Dítě s poruchou učení potřebuje individuální přístup. Důležitá je i spolupráce se školou

Příčiny dyslexie

Aby dítě zvládalo čtení, je zapotřebí dobré spolupráce obou mozkových hemisfér. Než začne písmena rozeznávat a spojovat si je se zvuky, zaměstnává hlavně pravou mozkovou hemisféru. Ve chvíli, kdy už čte významy vnímaných slov, přebírá vůdčí roli levá hemisféra. U dyslektiků tato kooperace mozkových hemisfér nefunguje správně, proto mají potíže se čtením.

Dyslexii tedy podmiňují poruchy v základních poznávacích schopnostech. Za nejčastější příčiny dyslexie dnes lékaři považují:

• dědičnost – rodiče s touto poruchou mají 50% pravděpodobnost, že bude jejich dítě také trpět dyslexií,
• změny ve stavbě a funkci centrální nervové soustavy – to mohou způsobit komplikace v průběhu těhotenství či traumatizující porod,
• přeučené leváctví,
• poškození mozkových tkání,
• traumatizující zážitky v raném dětství. [4, 5, 6]

Jaké má dyslexie projevy?

Podle čeho poznat, že dítě trpí dyslexií? Mezi typické příznaky patří:

• pomalé čtení,
• špatné porozumění textu (čtenému nahlas i potichu),
• vynechávání slov při čtení,
• špatné rozeznávání některých hlásek a krátkých slov (plus záměna s jinými),
• omezenější aktivní slovní zásoba,
• horší mechanická paměť (data, časové údaje, seznamy).

Základní klasifikace rozděluje projevy dyslexie do tří skupin. Většina dyslektiků trpí všemi třemi typy na různé úrovni:

• dysnemkineze – zahrnuje motorické dovednosti a potíže s tvořením písmen při psaní, dyslektici obvykle píšou písmena pozpátku,
• dysfonie – zahrnuje sluchové a auditivní dovednosti, způsobuje potíže s výslovností a porozuměním neznámým slovům,
• dyseidie – zahrnuje zrakové dovednosti, dyslektik má problém poznat nebo pochopit psaná slova a také je špatně rozpoznává podle zvuku.

Intenzita projevů dyslexie se pochopitelně může u každého dítěte lišit. Podle závažnosti může být dyslexie:

• lehká,
• těžší,
• velmi těžká.

Centrální nervová soustava může být u některých dětí se SPU oslabená. V takovém případě se u nich hovoří o tzv. lehké mozkové dysfunkci. To znamená, že se k dyslexii často přidružuje např. ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) či potíže s chováním. [7, 8, 9, 10]

Dyslexie a dysgrafie

Dyslexie a dysgrafie spolu úzce souvisí. Obě patří mezi SPU, nicméně dysgrafie je porucha postihující grafickou stránku písemného projevu. Dítě si obtížně zapamatovává tvar písmen a má sklony k jejich záměně. U některých dysgrafiků se tato porucha promítá i do problémů s kreslením a rýsováním v geometrii. Dysgrafie se velmi často vyskytuje v kombinaci s dyslexií. [11, 12]

Dyslexie: test

První jasné příznaky dyslexie se nejčastěji objeví ve chvíli, kdy dítě začne navštěvovat základní školu. Ačkoliv mohou rodiče již předtím zaznamenat problémy s mluvou, opoždění nebo malou slovní zásobu, nic z toho ještě nutně neznamená, že má dítě dyslexii. Děti bez poruch učení tuto fázi časem překonají a ve škole jim učení čtení nedělá problémy.

Odborníci považují za ideální, pokud je u dítěte dyslexie diagnostikována před dovršením sedmého roku věku. Díky tomu může být včas zaveden správný postup učení. V České republice se diagnostikou poruch učení nezabývají lékaři, nýbrž pedagogicko-psychologické poradny.

Diagnostika dyslexie nebývá jednoduchá. Poradenský psycholog musí správně rozlišit, zda má dítě skutečně „problém“ číst, nebo jde o následek nějaké smyslové vady, nemoci či jiné okolnosti. Na jeho posouzení je i zhodnocení přiměřené inteligence a toho, zda dítě žije v prostředí s dostatečným množstvím vzdělávacích podnětů. Pro určení diagnózy neexistují pevně daná kritéria, záleží na posouzení psychologa. [13, 14, 15]

Dyslexie: léčba

Odborníci z pedagogicko-psychologické poradny mají k dispozici různé testy a metody, podle kterých určí míru poruchy a doporučí pak vhodná opatření v rámci školní výuky. [16]

Dyslexie: pomůcky a reedukace

U malých dyslektiků pomáhají vhodné pomůcky, které učiní vzdělávání zábavnějším, a tím pádem i lépe pochopitelným. Reedukace dyslexie se provádí mnohem snadněji díky těmto pomůckám. Nejčastěji se používají:

• měkká textilní písmena,
• čtecí okénka,
• čtecí záložky,
• předepsané karty s písmeny.

Někteří pedagogové využívají při speciální výuce jako pomůcku počítač či různé hry, při kterých dítě používá více smyslů naráz. U dětí se sníženým intelektem se doporučuje ubrat množství učiva a poskytnout více času na vypracovávání úkolů.

Naprostým základem je vytvoření příjemného prostředí a zajištění dostatku pohybu. Děti s poruchami učení mají problémy držet krok s ostatními a mohou se cítit pod tlakem. Často se kvůli tomu stávají terčem pošklebků a šikany ze strany ostatních dětí a mohou trpět pocity méněcennosti.

Rodiče dítěte s dyslexií se musí obrnit trpělivostí a poskytovat dítěti maximální podporu. Pokud se mu jí nedostává, může se uzavřít do sebe a přestat komunikovat. Některé děti reagují opačně a začnou na sebe přehnaně upozorňovat, vynucovat si pozornost a vyrušovat ve škole při hodinách. [17, 18, 19]

Dyslexie v dospělosti

Pokud je reedukace dyslexie prováděna správně a od raného věku dítěte, neexistuje důvod, proč by z něj neměl vyrůst samostatný člověk vedoucí naprosto běžný život. Neřešená dyslexie ovšem může silně ovlivnit kvalitu života v dospělosti a může vést k rozvoji vážných psychických obtíží, dosažení nižšího vzdělání a problémům při budování kariéry.

SPU sice nemá vliv na intelekt (mnozí z dyslektiků jsou nadprůměrně inteligentní), ale činí lidem problémy v akademickém, pracovním i běžném životě. Vyplňování přihlášek, formulářů, žádostí a dalších nezbytností, které vedou k získání potřebné kvalifikace či práce, je pro ně nesmírně obtížné a vyčerpávající. Navíc to poškozuje i jejich sebevědomí, protože je okolí může vnímat jako hloupé. [20, 21, 22]

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Zdroje: ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, journals.plos.org, archive.org, academic.oup.com, frontiersin.org, cspsychiatr.cz, e-psycholog.eu, msmt.cz